15 C 317/2025

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno - Anonymizováno a.s., IČO Anonymizováno sídlem Adresa advokáta zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného Jméno opatrovníka sídlem Adresa opatrovníka pro 84 199,43 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 79 756, , částka, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 442, , částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, s úrokem ve výši 23,99 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o vydání kreditní karty č. , hodnota, , která je smlouvou o úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly též Obchodní podmínky, Všeobecné podmínky a Ceník právní předchůdkyně žalobkyně. Na základě smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnou žalovanému úvěrový rámec ve výši , částka, , který byl dne , datum, navýšen na , částka, s tím, že žalovaný se zavázal čerpané prostředky splácet tzv. měsíční minimální splátkou z čerpaných prostředků, spolu s úrokem ve výši 23,99% ročně z čerpané částky, a dále s poplatky spojené s úvěrem dle Ceníku právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný však svou povinnost splácet úvěr neplnil řádně a včas, proto právní předchůdkyně žalobkyně přistoupila k okamžitému zesplatnění úvěru, a to dopisem ze dne , datum, . Žalovaná částka se skládá z nesplacené jistiny úvěrového rámce ve výši , částka, , z částky ve výši , částka, sestávající z kapitalizovaného smluvního úroku, z částky , částka, sestávající z poplatků dle výpisu. Žalobkyně dále požaduje smluvní úrok ve výši 23,99 % p.a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % p.a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávky ze dne , datum, postoupena žalobkyni. Před podáním žaloby byl žalovaný prostřednictvím zástupce žalobkyně písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne , datum, .

2. Žalovaný je státním občanem Polské republiky. Mezinárodní příslušnost a místní příslušnost soudu k projednání dané věci je založena s odkazem na čl. 7 odst. 1 písm. a) Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne , datum, , o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I bis). Žalovaný, který je občanem členského státu EU, může být žalován u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Za takové místo se považuje v případě smlouvy o úvěru místo sídla věřitele. , právnická osoba, věc tedy platí, že žalobkyně může žalovat žalovaného o zaplacení dluhu ze smlouvy o úvěru též u soudů České republiky, neboť na území České republiky měl být uhrazen dluh (mezinárodní příslušnost na výběr daná).

3. Usnesením zdejšího soudu č.j. , spisová značka, ze dne , datum, byl žalovanému ustanoven opatrovník z řad advokátů, neboť jeho pobyt není znám.

4. Přípisem zdejšího soudu ze dne , datum, byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dnů od doručení přípisu doplnila svá tvrzení ohledně skutečnosti, jakým způsobem posuzovala právní předchůdkyně žalobkyně při poskytování úvěru schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a dále, aby označila důkazy k doplněným tvrzením. Žalobkyně svá tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, doplnila tak, že vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v Návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty EASY č., hodnota, . Žádost žalovaného byla hodnocena individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze , právnická osoba, . Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem právní předchůdkyně žalobkyně získala částku disponibilních zdrojů žalovaného. Zkoumáním úvěruschopnosti nebyla právní předchůdkyní žalobkyně zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila.

5. Opatrovník žalovaného k věci uvedl, že nárok žalobkyně v plném rozsahu neuznává. Dále uvedl, že žalobkyně neprokázala, že žalovaný souhlasil s předloženými obchodními podmínkami ani, že byly splněny podmínky pro zesplatnění úvěru. Nárok na úhradu jistiny , částka, proto není oprávněný. Právní předchůdkyně žalobkyně dle opatrovníka řádně neprověřila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Zejména tak neučinila při navýšení limitu na , částka, dne , datum, , ačkoli žalovaný již tehdy údajně nehradil ani minimální splátky. Opatrovník považuje smluvní úrok 23,99 % p.a. za rozporný s dobrými mravy a popírá nárok na kapitalizovaný úrok i úrok do zaplacení. Stejně tak popírá nárok na poplatky za upomínky (dvakrát , částka, ), neboť jsou nepřiměřené, nedoložené a nebylo prokázáno jejich odeslání. Náklady na pojištění kreditní karty (uvedené měsíční částky) nelze také uznat, protože nebylo prokázáno, že bylo sjednáno. Opatrovník nesouhlasí s úhradou nákladů právního zastoupení žalobkyně, jelikož osoby jednající za žalobkyni jsou zároveň společníky její advokátní kanceláře. Náklady na právní zastoupení proto nebyly nezbytné. Žalobkyně dále neprokázala, proč přestala zasílat korespondenci na adresu , adresa, a začala ji doručovat na jinou adresu, když změna nebyla doložena.

6. Žalobkyně v replice na vyjádření opatrovníka žalovaného uvedla, že k námitce nedostatku souhlasu žalovaného s obchodními podmínkami, pročež neprokázala ani oprávnění právní předchůdkyně žalobkyně k zesplatnění úvěru sděluje, že souhlas žalovaného byl dán dne , datum, prostřednictvím internetového bankovnictví a RB klíče, který si žalovaný sjednal již v roce 2020. Podpisem měl potvrdit seznámení s OPKK, VOP, produktovými podmínkami i ceníkem. K zesplatnění došlo , datum, z důvodu dlouhodobého neplnění minimálních splátek, což vyplývá z výpisů z účtu. Právní předchůdkyně žalobkyně postupovala podle smluvních podmínek, které umožňují prohlásit celý dluh za splatný při prodlení. K námitce nedostatku posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně postupovala v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru i pokyny EBA. Kromě údajů uvedených žalovaným (příjem , částka, , výdaje , částka, ) prověřila insolvenční rejstřík, registry BRKI/NRKI, SOLUS i interní databáze. Zjištěný příjem (, částka, ) byl dle banky dostatečný pro poskytnutí úvěru. Úvěruschopnost tak byla dle žalobkyně posouzena odborně a s náležitou péčí. K námitce opatrovníka žalovaného o rozporu výše úrokové sazby s dobrými mravy uvedla, že úrok 23,99 % p.a. není nepřiměřený, protože nepřesahuje běžnou sazbu podle statistik ČNB a je řádně sjednaný. Denní sazba činí 0,066 %, což je výrazně méně než sazba, kterou Ústavní soud označil za protiústavní (0,5 %). Poplatek za upomínku ve výši , částka, žalobkyně považuje za platný, protože je uveden v ceníku, který žalovaný odsouhlasil. Dvě upomínky byly dle žalobkyně odůvodněné – první za prodlení, druhá po pouze částečné úhradě splátky. K námitce týkající se nákladů právního zastoupení žalobkyně uvedla, že skutečnost, že členové vedení jsou advokáti, nezakládá důvod k odmítnutí náhrady nákladů řízení. Odkazuje na § 25 odst. 2 o. s. ř. a judikaturu Ústavního soudu. K otázce doručovací adresy žalovaného žalobkyně uvedla, že změna byla provedena pravděpodobně na základě povinnosti žalovaného aktualizovat své údaje dle VOP. Dokládá to prohlášením právní předchůdkyně žalobkyně. K námitce ohledně pojištění kreditní karty pak žalobkyně uvedla, že žalovaný si pojištění sjednal ve Smlouvě o vydání kreditní karty EASY dne , datum, v čl. II, přičemž výše pojistného je stanovena v čl. 3.1 Pojistné smlouvy – činí 1 % z aktuálně vyčerpané částky. Pojištění se každý měsíc vypočítává ze zůstatku čerpání sníženého o částku evidovanou jako pojistné.

7. Z listinných důkazů předložených žalobkyní má soud za zjištěný následující skutkový stav:

8. Ze smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel uvedenou smlouvu, a na jejím základě mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytovala následující služby, a to vedení běžného a spořícího účtu, služby bezúročná rezerva, přímé bankovnictví a debetní karty. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, obchodní podmínky a Ceník právní předchůdkyně žalobkyně.

9. Z žádosti žalovaného o vydání kreditní karty ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný požádal o vydání kreditní karty s úvěrovým limitem , částka, s tím, že jeho čistý měsíční příjem činí , částka, , nemá žádné jiné splátky, nemá hypotéku ani úvěr ze stavebního spoření a jeho výdaje včetně výdajů na bydlení činí , částka, .

10. Z návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty EASY č. , hodnota, ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný požádal o vydání uvedené kreditní karty s tím, že mu tímto bude poskytnut kontokorentní úvěr s limitem , částka, s tím, že vypůjčené finanční prostředky bude splácet tzv. minimální splátkou ve výši 3,2% z celkové dlužné částky, minimálně ve výši , částka, měsíčně. Úroková sazba činila 23,99% p.a. RPSN při vypůjčení celého úvěrového limitu činilo 26,72% p.a. Nedílnou součástí byl Ceník právní předchůdkyně žalobkyně. Součástí návrhu bylo pojištění kreditní karty. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, obchodní podmínky a Ceník právní předchůdkyně žalobkyně.

11. Z akceptace návrhu – zaslání kreditní karty EASY žalovanému ze dne , datum, bylo zjištěno, že návrh specifikovaný v předchozím bodě odůvodnění tohoto rozsudku byl právní předchůdkyní žalobkyně přijat.

12. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ve formě kreditní karty Easy č. , hodnota, bylo zjištěno, že úvěrový rámec byl navýšen na , částka, . Byla sjednána úroková sazba 23,99% p.a. Při vyčerpání celé částky úvěrového limitu činilo RPSN 26,72% p.a. a celková splatná částka pak činila , částka, . Byly sjednány poplatky za služby, např. 3,5% z vybírané částky, nejméně , částka, za výběr z bankomatu a sankční ujednání pro případ prodlení, tj. povinnost klienta hradit úroky z prodlení a poplatky za upomínku ve výši , částka, .

13. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ve formě kreditní karty Easy č. , hodnota, a návrhu na uzavření dohody o zvýšení úvěrového limitu ze dne , datum, bylo zjištěno, že úvěrový rámec byl navýšen na , částka, . Byla sjednána úroková sazba 23,99% p.a. Při vyčerpání celé částky úvěrového limitu činilo RPSN 26,72% p.a. a celková splatná částka pak činila , částka, . Byly sjednány poplatky za služby, např. 3,5% z vybírané částky, nejméně , částka, za výběr z bankomatu a sankční ujednání pro případ prodlení, tj. povinnost klienta hradit úroky z prodlení a poplatky za upomínku ve výši , částka, .

14. Z prohlášení k protokolu o ověření úvěruschopnosti žalovaného provedeného ke dni schvalování žádosti, tj. ke dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný deklaroval své příjmy ve výš , částka, , jeho výdaje činily částku , částka, , zpětně dopočtený příjem, na základě kterého byla nabídka úvěru spočtena činil částku , částka, , přičemž v prohlášení jsou uvedeny kreditní obraty, které byly do tohoto příjmu započítány.

15. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti žalovaného bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost standardním postupem dle pokynů Evropského orgánu pro bankovnictví (EBA/GL/2015/11). Byla provedena kontrola interních i externích zdrojů, včetně insolvenčního rejstříku, databáze neplatných dokladů, interního black listu a registrů BRKI/NRKI a SOLUS, kde nebyly zjištěny negativní údaje o žalovaném. Posouzení zahrnovalo také příjmy žalovaného, který uvedl ve výši , částka, , výdaje, úvěrovou historii, skórovací modely, kontrolu rizikových faktorů a antifraud prvků. Výpočet disponibilních zdrojů prokázal schopnost žalovaného úvěr splácet. Na základě těchto zjištění právní předchůdkyně žalobkyně dne , datum, úvěr schválila, neboť nebyly zjištěny pochybnosti o úvěruschopnosti klienta.

16. Z výpisů z kartového účtu žalovaného za období od , datum, do , datum, a ze souhrnného výpisu ke kreditní kartě žalovaného za totéž období bylo zjištěno, že žalovaný již dle výpisu za období od , datum, do , datum, čerpal celou částku úvěrového limitu, tedy částku , částka, , resp. od výpisu za období od , datum, do , datum, čerpal částku , částka, , které splácel tzv. minimální splátkou, avšak v lednu 2024 poprvé nezaplatil ani minimální splátku, což se opakovalo v květnu 2024, v červnu 2024 zaplatil namísto , částka, toliko částku , částka, , což byla poslední úhrada žalovaného. V červenci a srpnu 2024 již nezaplatil ničeho a zůstal žalobkyni dlužen částku , částka, (částka jistiny ve výši , částka, spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, od , datum, do , datum, ).

17. Z dopisu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný byl upomenut o úhradu splátky úvěru v částce , částka, nejpozději do , datum, .

18. Z dopisu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný byl upomenut o úhradu splátky úvěru v částce , částka, nejpozději do , datum, .

19. Z dopisu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne , datum, , včetně potvrzení o odeslání písemnosti téhož dne, bylo zjištěno, že vzhledem k neplnění finančních závazků žalovaného ze spotřebitelského úvěru - kreditní kartě Easy č. , hodnota, byl úvěr zesplatněn ke dni , datum, a žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě částky , částka, .

20. Ze souhrnného výpisu ke kreditní kartě žalovaného za období od , datum, do , datum, byly zjištěny tytéž transakce žalovaného, jak debetní tak kreditní operace, byla ověřena platební delikvence žalovaného od ledna 2024, poslední platba žalovaného ve výši , částka, dne , datum, a konečný zůstatek účtu kreditní karty v částce , částka, .

21. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek č. 12/2023/ze dne , datum, včetně dodatku k této smlouvě ze dne , datum, a smlouvy o postoupení pohledávek č. 12/2023/13 ze dne , datum, a potvrzení o úplatě ze dne , datum, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávka za žalovaným žalobkyni.

22. Ze dvou dopisů právní předchůdkyně žalobkyně ze dne , datum, (na adresu žalovaného v ČR a Polsku) včetně dokladu o odeslání ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovanému bylo postoupení pohledávky řádně oznámeno.

23. Ze dvou dopisů právního zástupce žalobkyně ze dne , datum, (na adresu žalovaného v ČR a Polsku) včetně dokladu o odeslání ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby znovu vyzván k úhradě dlužné částky, a to částky , částka, .

24. Z pojistné smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně měla se společností , právnická osoba, . uzavřenu tuto pojistnou smlouvu – Pojištění vyčerpané částky ke kreditní kartě. Bylo-li ve smlouvě o úvěru sjednáno pojištění, byl klient pojištěn pro případ svého úmrtí, invalidita III. , adresa, , pracovní neschopnosti a nedobrovolné ztrátě zaměstnání. Cena pojištění (pojistné) bylo sjednáno ve výši 1% z celkové dlužné částky ke dni vyhotovení výpisu z kartového účtu za pojistné období.

25. Z Prohlášení o odeslání upomínek ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovanému právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne , datum, upozornění na neuhrazenou splátku na jeho emailovou adresu a dne , datum, pak 2. výzva k úhradě dluhu poštou.

26. Z Prohlášení o sjednání pojistného ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný měl ke kreditní kartě č. , hodnota, sjednáno pojištění ode dne , datum, .

27. Z Prohlášení o změně kontaktní adresy ze dne , datum, bylo zjištěno, že u žalovaného došlo s účinností od , datum, ke změně kontaktní adresy, a to prostřednictvím internetového bankovnictví.

28. Opatrovník žalovaného se závěrem vyjádřil k věci tak, že podle jeho názoru právní předchůdce žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to především při navýšení kreditní karty v roce 2023, kdy vycházela z údajů o žalovaném z roku 2022, kdy byla uzavírána původní smlouva. Odeslání upomínek žalobkyně prokazuje pouze prohlášeními právní předchůdkyně žalobkyně, což není průkazem.

29. Z listin předložených žalobkyní byl učiněn závěr o skutkovém stavu:

30. Žalovaný dne , datum, uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, na jejímž základě mu byly poskytovány služby vedení běžného a spořicího účtu, bezúročná rezerva, přímé bankovnictví a debetní karty. Dne , datum, žalovaný požádal o kreditní kartu s úvěrovým limitem , částka, , s minimální splátkou 3,2 % (min. , částka, ) z vyčerpané částky měsíčně, s úrokem 23,99 % p.a., RPSN 26,72 % p.a. a dalšími poplatky, včetně pojištění kreditní karty. Dne , datum, byl návrh akceptován, karta zaslána žalovanému (bod 11). Dne , datum, byl úvěrový rámec zvýšen na , částka, se shodnými parametry úvěru. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného, žalovaný ke dni , datum, deklaroval příjem , částka, a výdaje , částka, , což bylo ověřeno z běžného účtu žalovaného. Úvěruschopnost byla právní předchůdkyní žalobkyně dále posouzena dle pokynů EBA (EBA/GL/2015/11), byly prověřeny interní i externí registry (insolvenční rejstřík, BRKI/NRKI, SOLUS atd.) bez negativních záznamů – nic z toho však nebylo doloženo. Žalovaný vyčerpal limit , částka, již v období , datum, – , datum, a po navýšení čerpal i zvýšený limit , částka, (od , datum, do , datum, ) a úvěr splácel minimální splátkou. V lednu 2024 došlo k první platební delikvenci žalovaného, tato se opakovala v květnu 2024, i v červnu 2024 uhradil místo , částka, pouze , částka, (poslední platba). V červenci a srpnu 2024 žalovaný nezaplatil nic. K datu zesplatnění, tj. k datu , datum, , činil dluh , částka, (jistina , částka, + kapitalizovaný úrok , částka, od , datum, do , datum, ). Na základě rámcové smlouvy č. 12/2023 ze dne , datum, s dodatkem ze dne , datum, a konkrétní smlouvy o postoupení č. 12/2023/13 ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému řádně oznámeno.

31. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

32. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, zejména pak v souvislosti s navýšením úvěrového limitu na , částka, , s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ“, neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby věřitel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.

33. V posuzované věci bylo pouze prokázáno, že žalovaný při uzavírání úvěrové smlouvy, tj. ke dni , datum, , tj. nikoliv při navýšení úvěrového limitu na , částka, dne , datum, , uvedl informace o své příjmové stránce, a to ve výši , částka, , a o svých výdajích ve výši , částka, . Při navýšení úvěrového limitu na , částka, , tj. ke dni , datum, již právní předchůdkyně nijak neprověřovala příjmy a výdaje žalovaného, resp. pokud vůbec zjišťovala finanční, majetkové a osobní poměry žalovaného k tomuto datu, tak nic takového nebylo v řízení prokázáno. Poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v § 86 odst. 1 ZoSÚ, pokud při nové úvěrové smlouvě, resp. novaci původní úvěrové smlouvy znovu neprověřil úvěruschopnost žalovaného, a tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Na tom nic nemění, že dlužník nebyl evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (a požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z běžného účtu žadatele (doložen byl pouze výpis z kartového účtu žalovaného) apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Z uvedeného kartového výpisu žalovaného pak nijak nevyplývají životní výdaje žalovaného (nájemné, splátky jiným poskytovatelům úvěrů, alimentační povinnost apod.) Žalobkyně další důkazní prostředky, které by prokazovaly, že informace uvedené ve smlouvě a v kartě klienta byly žalobkyní prověřeny a uchovány, a to zejména k datu , datum, , tak, jak vyžaduje § 78 ZoSÚ, soudu nepředložila. K žalobkyní doloženému posouzení úvěruschopnosti klienta soud uvádí, že metodika posuzování je jakýmsi modelem, který však neodpovídá tomu, že ZoSÚ vyžaduje ověření úvěruschopnosti u každého spotřebitele zcela konkrétně, nikoli statisticky. Na tom nic nemění případné komentáře v komentářové literatuře a metodiky ČNB, neboť ZoSÚ je v tomto jednoznačný (§ 78 ZoSÚ). Smlouva (novace úvěrové smlouvy) byla uzavřena v roce 2023, kdy požadavky ZoSÚ a jejich striktní vyžadování soudy muselo být žalobkyni dostatečně známo. Za těchto okolností, kdy právní předchůdkyně žalobkyně vůbec neprověřovala finanční, majetkové a osobní poměry žalovaného k datu , datum, , pak tato nemohla získat správnou představu o tom, zda žalovaný bude schopen úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 ZoSÚ. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala ani výši příjmů ani podstatné výdaje žalovaného ke dni navýšení úvěru, nemohla zjistit, zda vůbec bude úvěr moci poskytnout.

34. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen „o. z.“, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

35. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

36. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

37. Podle § 122 odst. 1 ZoSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle odst. 3 tohoto ustanovené souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla , hodnota, a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však , částka, .

38. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

39. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

40. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná41. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

42. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

43. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

44. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

45. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

46. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

47. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

48. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

49. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

50. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od , datum, , odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.

51. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

52. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

53. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z „objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“54. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.

55. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy, zejména při sjednávání smlouvy o navýšení úvěrového limitu na , částka, , řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, tedy skutečnost, zda je žalovaný schopen požadované peněžní prostředky vrátit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 ZoSÚ, a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalovanému poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu posoudil dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ jako absolutně neplatnou.

56. Jelikož však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku celkovou částku , částka, (výše čerpaného úvěru bez přirostlých poplatků ve výši , částka, ), které jí žalovaný ani částečně nevrátil, soud dospěl k závěru, že se žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky na úrok žalobkyně, bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky , částka, žalobkyni vrátit.

57. Soud proto žalobě co do žalobkyní požadované částky ve výši , částka, , o níž se žalovaný bezdůvodně obohatil, s odkazem na § 87 ZoSÚ vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z nevrácené částky bezdůvodného obohacení úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od , datum, do zaplacení. (výrok I.).

58. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (výrok II.).

59. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 92 % z jejich celkové výše Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky , částka, za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . O povinnosti žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně, který je advokátem, bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

60. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když nebyly zjištěny okolnosti, a to i vzhledem k naprosté pasivitě žalovaného, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.