15 C 321/2025

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 71 787,97 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, , s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeného k nadepsanému soudu dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, který měl být splácen v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný uhradil pouze , částka, , čímž porušil své smluvní povinnosti. Po marné výzvě k úhradě žalobkyně odstoupila od smlouvy a pohledávka je splatná ke dni , datum, . Žalobkyně se domáhá zaplacení částky , částka, , zahrnující jistinu ve výši , částka, , smluvní poplatky ve výši , částka, , pojistné ve výši 1 759, , částka, a smluvní úrok z jistiny ve výši , částka, . Dále žalobkyně požaduje zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od 14. 4.2 025 do zaplacení. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného, přičemž žalobkyně zjistila příjem žalovaného ve výši , částka, a splátka úvěru činila pouze 13% jeho příjmu, a proto má žalobkyně za to, že žalovaný byl schopen úvěr splácet. Před podáním žaloby zástupce žalobkyně písemně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, ani na základě této výzvy žalovaný nereagoval a zůstal žalobkyni dlužen žalovanou částku.

2. Přípisem nadepsaného soudu ze dne , datum, byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní od doručení přípisu doplnila svá tvrzení ohledně skutečnosti, jakým způsobem posuzovala při poskytování úvěru žalovanému jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a označila důkazy k prokázání doplněných tvrzení. Žalobkyně svá tvrzení, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, doplnila tak, že vycházela z informací poskytnutých žalovaným, které následně ověřovala z informací o žalovaném získaných z veřejných registrů, vše za použití statistického modelu. Na podporu svých tvrzení předložila zprávu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného a výpis z běžného účtu žalovaného za období od 1. 6. do , datum, .

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, v řízení zůstal zcela pasivní:

4. Z listin předložených žalobkyní má soud za zjištěný následující skutkový stav:

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru N-Times číslo , hodnota, ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela s žalovaným uvedenou smlouvu, a na jejímž základě poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši , částka, , a to na nákup televizoru a žalovaný se zavázal tyto prostředky žalobkyni vrátit spolu s příslušenstvím ve 24 pravidelných měsíčních splátkách po , částka, , z čehož částka 3 962 připadala na splátku úvěru a částka , částka, měsíčně na pojistné. Sjednaná úroková sazba činila 34,48 p.a. a RPSN činilo 34,5 % p.a. První splátka byla splatná dne , datum, a další vždy k 15. dni v měsíci. Ze smlouvy se dále zjišťuje, že žalovaný uvedl, že je svobodný a nemá žádnou vyživovací povinnost. Nedílnou součástí smlouvy byl Sazebník žalobkyně a Všeobecné pojistné podmínky.

6. Z dopisu žalobkyně ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně odstoupila od úvěrové smlouvy číslo91968917, neboť žalovaný se dostal do prodlení s úhradou více než dvou úvěrových splátek nebo jedné úvěrové splátky po dobu delší než 3 měsíce. Dluh neuhradil ani přes předchozí výzvu. Dále žalobkyně žalovanému oznámila zánik pojištění vztahující se k této smlouvě. Zároveň byl žalovaný vyzván k okamžité úhradě částky , částka, .

7. Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne , datum, včetně potvrzení o podání na poštu ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby znovu vyzván k úhradě částky , částka, , a to do 7 dnů od datace dopisu.

8. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaný byl lustrován v registru SOLUS, centrální evidenci exekucí a registru CRIF. Ve zprávě je uvedena mzda žalovaného ve výši , částka, , jeho náklady na bydlení činí , částka, měsíčně a splátky úvěrů částku , částka, měsíčně. Žalovaný neměl hypotéku ani leasing. Údaje uvedené žalovaným byly ověřeny výpisem z účtu žalovaného a z příslušných databází a registrů. Rozdíl mezi příjmy a výdaji tak činil částku , částka, , kdy vzhledem k výši splátky nového úvěru ve výši , částka, byl žalovaný shledán úvěruschopným.

9. Z výpisu z běžného účtu žalovaného číslo , č. účtu, za období od , datum, do , datum, byl potvrzen příjem žalovaného v tvrzené výši, avšak splátky úvěrů činily částku nejméně , částka, , resp. částku , částka, . Z výpisu se dále zjišťuje množství odchozích úhrad, kdy v červnu 2024 činil počáteční zůstatek částku , částka, , na účet přišlo celkem , částka, , tj. zřejmě mimořádné příjmy žalovaného, avšak odešla částka , částka, a účet tak skončil zůstatkem , částka, . V červenci 2024 pak na účet přišla částka , částka, , odešla částka , částka, a účet tak skončil zůstatkem ve výši , částka, .

10. Z tvrzení žalobkyně má soud za zjištěné, že žalovaný žalobkyni uhradil částku , částka, . Žalovaný pak žalovanou částku nijak nesporoval.

11. Z výše uvedeného soud učinil závěr o skutkovém stavu:

12. Žalobkyně dne , datum, uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru na částku , částka, určenou na nákup televizoru, s povinností žalovaného splácet úvěr ve 24měsíčních splátkách po , částka, . Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou více než dvou splátek, resp. jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, a přes opakované výzvy neuhradil dlužnou částku. Žalobkyně proto dne , datum, od smlouvy odstoupila a vyzvala žalovaného k úhradě , částka, , což bylo zopakováno předžalobní výzvou dne , datum, . Žalovaný uhradil pouze , částka, a tuto skutečnost, resp. žalovanou částku nijak nesporoval. Žalobkyně však ničím neprokázala, že ověřovala faktické příjmy a výdaje žalovaného, kdy sice byl ověřen tvrzený příjem žalovaného, ale ohledně jeho výdajů se spokojila s tvrzenou částkou splátek úvěrů a na náklady na bydlení, další náklady na nezbytné i zbytné výdaje žalovaného se spokojila s nereálnou částkou , částka, měsíčně. Výpis z účtu žalovaného pak nijak neprokazuje především faktické a běžné měsíční náklady žalovaného.

13. Po právní stránce soud posuzoval vztah mezi účastníky podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen „o. z.“, a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen „ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi žalobkyní a žalovaným je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až § 3 ZoSÚ a § 420 a § 1810 a násl. o. z.

14. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

17. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

18. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

19. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

21. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

24. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

25. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

26. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od , datum, , odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.

27. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

28. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z „objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“29. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.

30. S ohledem na shora uvedené soud posoudil předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou, neboť žalobkyně svá tvrzení ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného řádně nedoložila. Žalobkyně tvrdila, že mzda žalovaného činí částku , částka, měsíčně, uvedený příjem byl sice identifikován výpisem z běžného účtu žalovaného, avšak ohledně faktických výdajů žalovaného na bydlení a další potřeby se spokojila s částkou , částka, měsíčně, přičemž z výpisu z běžného účtu není zřejmé, co jsou faktické běžné výdaje žalovaného, jsou-li ve výpisu vůbec zřejmé, a co jsou mimořádné, neběžné výdaje, když jediné, co se z výpisu podává, je že žalovaný v uvedených dvou měsících disponoval nejen dalšími mimořádnými příjmy, ale též jeho celkové výdaje činily částku vyšších desetitisíců Kč. Ohledně výdajů na bydlení a další nezbytné životní výdaje žalovaného uvedla žalobkyně částku , částka, měsíčně, tj. údaj zjevně nereálný a hrubě podceněný, který navíc nijak neověřovala. Další výdaje uvedla žalobkyně ve výši , částka, měsíčně na splátky úvěrů bez hypotéky či leasingu, přičemž z výpisů z běžného účtu byly identifikovány splátky úvěrů nejméně ve výši částky , částka, , resp. částky , částka, . žalovaný již bez poskytnutí dalšího úvěru hradil téměř 33 % tvrzeného příjmu žalovaného na dříve poskytnuté úvěry a půjčky, přičemž žalobkyně zcela opomenula další nutné životní výdaje. K výdajům žalovaného též nebyly předloženy žádné další doklady. Žalobkyně soudu k výdajům žalovaného nepředložila žádný důkaz, který by prokazoval, že informace o příjmech a „nulových“ výdajích uvedené žalovaným v žádosti o spotřebitelský úvěr, byly úvěrujícím pořízeny a uchovány tak, jak vyžaduje § 78 ZoSÚ. Nadto žalobkyně vůbec nezjišťovala, ani neověřovala, další podstatné výdaje žalovaného (např. běžné výdaje). Žalobkyně tak nemohla získat správnou představu o majetkové situaci žalovaného, a proto nemohla řádně poměřit příjmy s výdaji a zjistit, zda je vůbec žalovaný schopen úvěr splatit. Obezřetnost žalobkyně při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k tomu, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl pouze náklady na bydlení ve výši , částka, . Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověřování těchto tvrzení. Nezjišťování životních výdajů žalovaného se tak dá považovat za zjevně účelové s cílem formálně vykázat úvěruschopnost žalovaného, aniž by však byla patrna snaha o zjištění a posouzení jeho reálné životní situace. Žalobkyně tak s odbornou péčí neposoudila úvěruschopnost žalovaného, zda je schopen spotřebitelský úvěr splácet, a poskytla mu spotřebitelský úvěr, aniž řádně zkoumala jeho výdaje. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.

31. Jak již bylo výše konstatováno, dotčená smlouva o spotřebitelském úvěru je s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nesplnila podmínky § 86 ZoSÚ, dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ absolutně neplatná. Faktem ovšem je, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, , které jí žalovaný v plném rozsahu nevrátil. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky , částka, (zapůjčených , částka, po odečtení žalovaným vrácených , částka, ), také vrátit. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z nevrácené částky bezdůvodného obohacení úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to z částky , částka, od , datum, do zaplacení, jak žalobkyně požadovala (výrok I.).

32. Soud proto žalobě co do žalobkyní požadované částky, o níž se žalovaný bezdůvodně obohatil, s odkazem na § 87 ZoSÚ vyhověl. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (výrok II.).

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 83,02 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 91,51 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 8,49 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze dvou úkonů právní služby a jednoho právního úkonu v poloviční výši, tj. v částce , částka, , realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 2 o. s. ř.

34. Lhůta pro splnění povinnosti uložené žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť nebyly zjištěny okolnosti, a to i vzhledem k naprosté pasivitě žalovaného v řízení, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.