15 C 326/2024

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro zaplacení 122 659,78 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, podle které je žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, , s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 44% náhrady nákladů řízení, a to částku , částka, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným nadepsanému soudu dne , datum, domáhala po žalované zaplacení částky , částka, spolu s příslušenstvím. V tomto návrhu uvedla, že žalobkyně uzavřela dne , datum, s žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru č. , RČ, , dále jen „smlouva“, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši , částka, , který byla oprávněna opakovaně čerpat prostřednictvím kreditní karty, vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Celkem žalovaná čerpala částku ve výši , částka, . Žalovaná se ve smlouvě zavázala úvěr žalobkyni splácet v pravidelných měsíčních splátkách, přičemž výše splátky byla stanovena jako 3,31 % z výše sjednaného úvěrového rámce. Splatnost splátek byla stanovena vždy na 20. den v kalendářním měsíci. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky. V každé splátce byly zahrnuty sjednané úroky, část čerpaného úvěru a pravidelné poplatky, případně nepravidelné poplatky. Celkem žalovaná uhradila částku , částka, . Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, žalobkyně proto celý dluh v souladu s úvěrovými podmínkami ke dni , datum, zesplatnila a současně žalovanou vyzvala k úhradě dluhu. Po zesplatnění žalovaná neuhradila žalobkyni žádnou splátku a zůstala žalobkyni dlužna celkovou částku ve výši , částka, sestávající se z dlužné jistiny ve výši , částka, , poplatků za pojištění ve výši , částka, , nákladů na vymáhání ve výši , částka, a smluvních pokut ve výši , částka, . Žalobkyně požaduje po žalované též zaplacení sjednaného úroku 27,90 % ročně kapitalizovaného za období od , datum, do , datum, z částky , částka, ve výši , částka, a dále od , datum, z dlužné jistiny do zaplacení a zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného za období od , datum, do , datum, částkou , částka, a dále od , datum, do zaplacení z dlužné jistiny, případných poplatků a smluvních pokut. Před podáním žaloby byla žalovaná zástupcem žalobkyně písemně vyzvána k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou k plnění, přesto však nebyla dlužná částka uhrazena.

2. Úvěruschopnost žalované zkoumala žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy na základě posouzení její příjmové a výdajové stránky, na základě posouzení klientských informací o proměnných jako je např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí a způsob bydlení, a prostřednictvím nahlížení do externích úvěrových registrů.

3. Přípisem nadepsaného soudu ze dne , datum, byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dnů od doručení přípisu doplnila svá tvrzení ohledně skutečnosti, jakým způsobem posuzovala při poskytování úvěru žalované její schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a označila důkazy k doplněným tvrzením. Žalobkyně svá tvrzení, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, doplnila tak, že vycházela z informací získaných od žalované, které jsou uvedeny v kartě klienta, které získala způsobem uvedeným v metodice posouzení úvěruschopnosti klienta, a dále z informací získaných lustrací žalované v registrech SOLUS, NRKI a CEE, přičemž dotaz do registru SOLUS byl proveden s výsledkem – nenalezen žádný závazek po splatnosti, dotaz do registru NRKI byl proveden s výsledkem – klient v NRKI nenalezen, pozitivní vyhodnocení, a dotaz do registru CEE byl proveden s výsledkem – v registru nenalezen. Žalobkyně si dále od žalované vyžádala přehled pohybů na účtech za období od , datum, do , datum, , ze kterého ověřila tvrzení žalované o jejím příjmu ze zaměstnání, potažmo také o výši jejích výdajů, a dále ověřila zaměstnavatele žalované. V rámci telefonního hovoru s žalovanou žalobkyně ověřila totožnost žalované a výši jejích měsíčních výdajů. Na podporu svých tvrzení žalobkyně předložila přehled pohybů na účtech za období od , datum, do , datum, a zvukový záznam o telefonním hovoru.

4. Žalovaná se ve věci nevyjádřil.

5. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaná se k tomuto procesnímu postupu nevyjádřila, ačkoli jí výzva k vyjádření byla řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), a proto rozhodl bez nařízení jednání.

6. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že žalobkyně se žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , RČ, , na základě které žalované poskytla bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši , částka, , který byla žalovaná oprávněna opakovaně čerpat. Žalovaná se smlouvou zavázala úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 3,31 % z výše sjednaného úvěrového rámce se splatností každého 20. dne v měsíci. Součástí splátek byla úhrada úroku ve výši 27,90 % ročně. Žalovaná si dále ve smlouvě s žalobkyní sjednala pojištění schopnosti splácet „balíček pojištění MAX+“, za které se zavázala žalobkyni platit poplatek ve výši 8,90 % z minimální splátky úvěru. Žalovaná při uzavírání smlouvy žalobkyni uvedla, že je svobodná, žije v podnájmu a má učňovské vzdělání. Žalovaná byla zaměstnancem společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , s čistým měsíčním příjmem ve výši , částka, . Příjem ostatních členů domácnosti činil , částka, . Žalovaná neměla žádnou vyživovací povinnost. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky, které upravovaly práva a povinnosti účastníků smluvního vztahu neupravené smlouvou (prokázáno smlouvu o revolvingovém úvěru č. , RČ, ze dne , datum, a úvěrovými podmínkami žalobkyně – IUK122 platnými od , datum, ). Žalobkyně při ověření úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy vycházela z údajů uvedených žalovanou ve smlouvě a z žalovanou uvedené výše výdajů domácnosti , částka, měsíčně. Žalovaná obdržela na její účet č. , č. účtu, od společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, . Žalobkyně provedla lustraci žalované v registrech NRKI, CEE a SOLUS, ve kterých prověřila úvěrovou historii žalované, která neměla ke dni , datum, žádné jiné závazky (prokázáno potvrzením o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik ze dne , datum, , úvěrovou zprávou, přehledem pohybů na účtech za období od , datum, do , datum, a zvukovým záznamem o telefonním hovoru). Žalovaná čerpala částku , částka, , celková částka k uhrazení včetně úroků, nákladů na vymáhání, poplatku za pojištění a smluvní pokuty činila , částka, . Žalovaná na tuto částku uhradila částku v celkové výši , částka, , přičemž na jistinu byla započtena částka , částka, . Žalovaná své závazky neplnila řádně a včas, proto žalobkyně dluh ke dni , datum, zesplatnila a žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši , částka, do 14 dnů od sepsání výzvy. Po zesplatnění neuhradila žalovaná žádnou splátku (prokázáno výpisem čerpání, splátek a úhrad, výzvou ke splacení celého úvěru ze dne , datum, a podacím archem ze dne , datum, ). Zástupce žalobkyně proto žalované zaslal předžalobní výzvu a vyzval ji k úhradě dlužné částky ve výši , částka, nejpozději do 7 dnů od odeslání této výzvy (prokázáno předžalobní výzvou k plnění ze dne , datum, a podacím lístkem ze dne , datum, ). Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani na základě této výzvy.

7. Z posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, jaké má žalobkyně nastavené postupy k posouzení úvěruschopnosti jejích klientů (prokázáno posouzením úvěruschopnosti klienta).

8. Výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně doložila svou procesní subjektivitu (prokázáno výpisem z obchodního rejstříku).

9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

10. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalované sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ“, neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby věřitel a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel.

11. V posuzované věci bylo pouze prokázáno, že žalovaná při uzavírání předmětné smlouvy uvedla informace o své příjmové stránce, výdajích domácnosti a příjmech ostatních členů domácnosti, a že obdržela na její účet č. , č. účtu, od společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, . K tomu je třeba uvést, že pouhé doplnění čísel do formuláře (smlouvy, potvrzení o provedení ověření bonity klienta) bez náležitého ověřování příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele k náležitému posouzení jeho úvěruschopnosti nepostačuje (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v § 86 odst. 1 ZoSÚ, tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Pouhé prohlášení žalované o tom, že je schopna předmětný úvěr splatit, je proto pro řádné zjištění a posouzení jejích majetkových poměrů zcela nedostačující. Žalobkyně se spolehla jen na prohlášení žalované o pravdivosti jí uvedených údajů o jejích příjmech a výdajích, kdy zkoumala pouze příjmovou stránku žalované, příjmy ostatních členů domácnosti a výdaje domácnosti, další podstatné výdaje žalované nezkoumala ani nezjišťovala vůbec a k prokázání zjištěných údajů o majetkové situaci žalované doložila pouze přehled pohybů na účtu žalované za období od , datum, do , datum, . Žalobkyně další důkazní prostředky, které by prokazovaly, že informace uvedené v potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik byly žalobkyní pořízeny a uchovány tak, jak vyžaduje § 78 ZoSÚ, soudu nepředložila. Nadto není ověřeno, zda lze s příjmem ostatních členů domácnosti nakládat jako s příjmem, se kterým může nakládat žalovaná. K žalobkyní doloženému posouzení úvěruschopnosti klienta soud uvádí, že metodika posuzování je jakýmsi modelem, který však neodpovídá tomu, že ZoSÚ vyžaduje ověření úvěruschopnosti u každého spotřebitele zcela konkrétně, nikoli statisticky. Na tom nic nemění případné komentáře v komentářové literatuře a metodiky ČNB, neboť ZoSÚ je v tomto jednoznačný (§ 78 ZoSÚ). Smlouva byla uzavřena v roce 2023, kdy požadavky ZoSÚ a jejich striktní vyžadování soudy muselo být žalobkyni dostatečně známo. Pokud tedy žalobkyně zkoumala jen příjmovou stránku žalované, příjmy ostatních členů domácnosti a výdaje domácnosti, které ale neověřovala oproti žádným dokladům, vyjma přehledu pohybů na účtu žalované za tři měsíce předcházející poskytnutí předmětného úvěru, a nezabývala se dalšími podstatnými výdaji žalované, nemohla získat správnou představu o tom, zda žalovaná bude schopna úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 ZoSÚ. Je logické, že u žalované mohla nastat situace, kdy sice příjmová stránka odpovídala údajům uvedeným žalovanou, ale její výdaje byly vyšší než uvedené příjmy. V takovémto případě by jistě žalobkyně úvěr neposkytla. Pokud žalobkyně nezkoumala podstatné výdaje žalované, nemohla zjistit, zda vůbec bude úvěr moci poskytnout.

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen „o. z.“, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

14. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

15. Podle § 122 odst. 1 ZoSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle odst. 3 tohoto ustanovené souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla , hodnota, a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však , částka, .

16. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

18. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná19. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

20. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

22. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

24. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

25. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

26. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

27. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

28. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od , datum, , odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

29. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

30. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“31. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.

32. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, tedy skutečnost, zda je žalovaná schopna požadované peněžní prostředky vrátit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 ZoSÚ a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalované poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu posoudil dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ jako absolutně neplatnou.

33. Jelikož však bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla částku , částka, (výše čerpaného úvěru), které jí žalovaná v plném rozsahu nevrátila, soud dospěl k závěru, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky , částka, (zapůjčených , částka, po odečtení žalovanou vrácených , částka, ), žalobkyni vrátit.

34. Soud proto žalobě co do žalobkyní požadované částky ve výši , částka, , o níž se žalovaná bezdůvodně obohatila, s odkazem na § 87 ZoSÚ vyhověl (výrok I.). Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (výrok II.). Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalované rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z nevrácené částky bezdůvodného obohacení úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od , datum, do zaplacení.

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 44 % z částky , částka, , tj. po zaokrouhlení na celé koruny na částku , částka, (úspěch 72 % - neúspěch 28 %.). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen „a. t.”, z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky , částka, za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .

36. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna uhradit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně, který je advokátem. Lhůta pro splnění povinností uložených žalované tímto rozsudkem byla soudem stanovena na základě § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku.