15 C 326/2025

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 147 803 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci pohledávku ve výši , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 12,75 % ročně od , datum, do zaplacení, a to vše do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobci pohledávku ve výši , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 12,75 % ročně od , datum, do , datum, a zákonný úrok prodlení z částky , částka, ve výši 12,75 % ročně od , datum, do zaplacení, pohledávku ve výši , částka, , úrok ve výši 72,85 % p.a z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši , částka, , úrok ve výši 12,75 % p.a z částky , částka, od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky , částka, , se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že účastníci řízení dne , datum, uzavřeli distančním způsobem smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému téhož dne finanční prostředky ve výši , částka, a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úroky ve výši 72,85 % p.a., a to ve 48 měsíčních splátkách po , částka, , splatných vždy ke každému 18. dni v kalendářním měsícem, počínaje červencem 2024. Žalovaný však své závazky neplnil řádně a včas, když žalobkyni uhradil celkem pouze 3 splátky á6 452 Kč a dále ještě , částka, po zesplatnění úvěru. Celkem tak žalovaný zaplatil žalobkyni pouze částku , částka, , pročež došlo dne , datum, k zesplatnění celého úvěru. V důsledku zesplatnění úvěru vznikl žalobkyni nárok na zaplacení nové jistiny ve výši , částka, , která zahrnuje nesplacenou část původní jistiny ve výši , částka, a přirostlý úrok ve výši , částka, . Dále žalobkyni na základě smlouvy vznikl nárok na smluvní pokuty v celkové výši , částka, , náhradu nákladů spojených s prodlením ve výši , částka, , smluvní pokutu za každý den prodlení s úhradou nové jistiny od , datum, do dne podání žaloby ve výši , částka, a úrok z dlužné částky původní jistiny ve výši , částka, ve výši 72,85 % p.a., resp. 12,75 % p.a. od , datum, . Žalobkyně se tak domáhá zaplacení částky , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 12,75% ročně od , datum, do , datum, ve výši , částka, a zákonný úrok prodlení z částky , částka, ve výši 12,75% ročně od , datum, do zaplacení, dále zaplacení částky , částka, , dále úroku ve výši 72,85 % p.a z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši , částka, , úroku ve výši 12,75 % p.a z částky , částka, od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky , částka, . Žalovaný tyto částky neuhradil ani po předžalobní výzvě právní zástupkyně žalobkyně.

2. Před poskytnutím úvěru byla žalobkyní prověřena schopnost žalovaného splácet úvěr na základě dokladů a informací poskytnutých žalovaným, včetně dokladů o příjmech a jeho prohlášení. Dále byly využity externí databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti, konkrétně registry SOLUS a NRKI, a byl proveden interní scoringový model založený na bodovém hodnocení. Žalobkyně rovněž ověřila, že žalovaný nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, jeho doklad totožnosti nebyl neplatný, jeho zaměstnavatel nebyl v insolvenci a obchodník, který s žalovaným jednal, úvěr doporučil ke schválení. Na základě těchto zjištění žalobkyně vyhodnotila, že žalovaný má dostatečné volné zdroje ke splácení úvěru.

3. Přípisem zdejšího soudu ze dne , datum, byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dnů od doručení přípisu doplnila svá tvrzení ohledně skutečnosti, jakým způsobem posuzovala při poskytování úvěru schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a dále, aby označila důkazy k doplněným tvrzením. Žalobkyně svá tvrzení doplnila tak, že vycházela z informací poskytnutých žalovaným, kdy žalovaný doložil čistý měsíční příjem ve výši , částka, , jeho měsíční náklady byly stanoveny na , částka, . Po odečtení rezervy , částka, byly volné zdroje ke splácení vyčísleny na , částka, . Ohledně výdajů vycházela pouze z prohlášení žalovaného o jeho výdajích, kdy k nákladům na bydlení žalovaný uvedl, že jeho měsíční náklady na bydlení (nájemné a inkaso) činí , částka, , ohledně osobních nákladů pak vycházela z částky životního minima ve výši , částka, . Žalobkyně tuto částky převzala jako výchozí údaj, protože neměla k dispozici žádné doklady, které by výši nákladů na bydlení potvrzovaly nebo vyvracely.

4. Žalovaný je státním občanem Slovenské republiky. Mezinárodní příslušnost a místní příslušnost soudu k projednání dané věci je založena s odkazem na čl. 7 odst. 1 písm. a) Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne , datum, , o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I bis). Žalovaný, který je občanem členského státu EU, může být žalován u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Za takové místo se považuje v případě smlouvy o úvěru místo sídla věřitele. , právnická osoba, věc tedy platí, že žalobkyně může žalovat žalovaného o zaplacení dluhu ze smlouvy o úvěru též u soudů České republiky, neboť na území České republiky měl být uhrazen dluh (mezinárodní příslušnost na výběr daná).

5. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, v řízení zůstal zcela pasivní.

6. Po provedeném dokazování byl zjištěn následující skutkový stav:

7. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru číslo , hodnota, ze dne , datum, , ve spojení s dodatkem číslo , hodnota, k této smlouvě ze dne , datum, bylo zjištěno, že účastníci řízení tohoto dne spolu uzavřeli s pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši , částka, a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 72,85 % p.a., RPSN činilo 102,83 %, a to ve 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši , částka, . Celkem měl žalovaný žalobkyni uhradit částku , částka, . Splátky byly splatné vždy do 18. dne v měsíci, počínaje kalendářním měsícem, který následuje po měsíci, kdy byla částka úvěru vyplacena. Pojištění úvěru nebylo sjednáno. Pro případ prodlení žalovaného se splátkami úvěru byly sjednány následující sankce – dostane-li se žalovaný do prodlení s úhradou splátky o 15 dní, vzniká mu povinnost zaplatit náhradu nákladů ve výši , částka, za každou opožděnou splátku; při prodlení 30 dní byla navíc sjednána smluvní pokuta ve výši , částka, pro každou splátku. Celková výše těchto smluvních pokut nesmí překročit částku , částka, ročně. Pokud prodlení úvěrovaného trvá 65 dní, úvěr se automaticky zesplatní, čímž se stává splatná celá zbývající jistina, úroky i dosud vzniklé sankce, a žalovaný byl povinen vše uhradit okamžitě. Pokud tak neučiní, je povinen uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky nové jistiny za každý den prodlení, a zároveň může být požadován zákonný úrok z prodlení, náhrada škody a náklady řízení.

8. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalovanému byly poskytnuty informace o parametrech úvěru dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

9. Z dokumentu „Podpis na dálku“ bylo zjištěno, že smlouva o spotřebitelském úvěru byla technicky uzavřena na dálku prostřednictvím tzv. produktu A, který využívá elektronický podpis pomocí odpovědní SMS. Klient obdržel návrh smluvní dokumentace e-mailem a následně mu byl zaslán jedinečný 10místný podpisový kód jako variabilní symbol platby ve výši , částka, na jeho bankovní účet. Tento kód klient použil k podpisu smlouvy tím, že odeslal SMS ve tvaru „Souhlasím, Jméno, Příjmení, PodpisovýKód“. Tímto způsobem došlo k ověření identity klienta (přístup k účtu vedenému na jeho jméno) a k podpisu všech dokumentů.

10. Z prohlášení klienta ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný potvrdil, že byl seznámen se všemi informacemi dle § 92 zákona č. 257/2016 Sb., úvěr bude použit pro osobní potřeby a splácen z vlastních zdrojů, a že nebude použit k financování trestné činnosti. V případě konsolidace bude úvěr použit na úhradu jiných dluhů. Žalovaný souhlasil s výší úroků, byl si vědom, že jde o nebankovní úvěr. Dále prohlásil, že nemá jiné splatné závazky, exekuce ani insolvence. Potvrdil pravdivost všech údajů, jeho manželka, pokud existuje, souhlasí s uzavřením smlouvy a případnými závazky. Žalovaný dále prohlásil, že smlouvu uzavírá svobodně, bez tísně, a je schopen úvěr řádně splácet.

11. Z dokumentu základní informace o klientovi, bylo zjištěno, že žalovaný požádal o poskytnutí úvěru dne , datum, , v týž den byla uzavřena úvěrová smlouva a k výplatě úvěru došlo , datum, .

12. Z dokladu o odeslání ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný ze svého účtu číslo , č. účtu, odeslal žalobkyni , částka, pod variabilním symbolem , var. symbol, .

13. Ze zaslané SMS – informace o vyplacení ze dne , datum, a důkazu o přijaté potvrzovací SMS z téhož dne bylo zjištěno, že žalobkyně vrátila , částka, na účet žalovaného a žalovaný s pomocí SMS potvrdila uzavření úvěrové smlouvy číslo , hodnota, .

14. Z dokumentu „Hodnocení klienta“ ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný je zaměstnán a jeho čistý měsíční příjem činí , částka, , mezi jeho výdaje byla zařazena částka , částka, životního minima, částka na bydlení , částka, s tím, že žalovaný je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, ., je svobodný, žije sám, bydlí ve vlastním bydlení a má středoškolské vzdělání s maturitou. Jeho celkové příjmy tedy činily částku , částka, , celkové výdaje tak činily částku , částka, , volné zdroje pak činily , částka, měsíčně.

15. Z potvrzení o vedení účtu vydaném dne , datum, ČSOB, a.s. bylo zjištěno, že pro žalovaného je u tohoto bankovního ústavu veden běžný účet číslo , č. účtu, .

16. Z výpisu ČSOB a.s. ze dne , datum, bylo zjištěno, že příjem žalovaného – výplata činila v únoru 2024 částku , částka, .

17. Z výpisu ČSOB a.s. ze dne , datum, bylo zjištěno, že příjem žalovaného – výplata činila v březnu 2024 částku , částka, .

18. Z výpisu ČSOB a.s. ze dne , datum, bylo zjištěno, že příjem žalovaného – výplata činila v dubnu 2024 částku , částka, .

19. Z výpisu ČSOB a.s. ze dne , datum, bylo zjištěno, že příjem žalovaného – výplata činila v červnu 2024 částku , částka, .

20. Dne , datum, byl žalovaný lustrován v registru SOLUS, a to bez negativního záznamu v tomto registru.

21. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací bylo zjištěno, že žalovaný měl v registru NRKI evidováno 8 žádostí o úvěr u různých finančních institucí, což ho řadilo do střední rizikové kategorie. Jeho celkové úvěrové zatížení činilo , částka, (expozice), a maximální částka, kterou měl povoleno čerpat u revolvingových produktů činila , částka, (limit), nebyl u žalovaného evidován žádný dluh po splatnosti. Celkové skóre podle interního systému je 190 bodů, což svědčilo o spíše dobrém hodnocení žalovaného v registru.

22. Z oznámení žalobkyně ze dne , datum, včetně doručenky ze dne , datum, bylo zjištěno, že došlo ke schválení úvěru dle smlouvy o úvěru č. , hodnota, ve znění Dodatku č. , hodnota, k této smlouvě a byly zopakovány parametry úvěru včetně úvěrové sazby a RPSN.

23. Ze splátkového kalendáře k úvěrové smlouvě č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaný měl hradit pravidelné měsíční splátky ve výši , částka, počínaje , datum, , poslední splátka měla být uhrazena nejpozději do , datum, . Splátek mělo být celkem , hodnota, . Z dokumentu se podává, jaká část splátky připadá na úroky z úvěru a jaká část splátky připadá na splátku jistiny.

24. Z dokladu o vyplacení úvěru ze dne , datum, bylo zjištěno, že na účet žalovaného číslo , č. účtu, byla připsána částka , částka, .

25. Z dopisu žalobkyně ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný byl upomenut o úhradu splátky č. , hodnota, . splatné dne , datum, , splátky č. , hodnota, . splatné dne , datum, s tím, že je dále povinen uhradit účelně vynaložené náklady na vymáhání ve výši , částka, za každou splátku a smluvní pokuty ve výši , částka, za každou splátku. Žalovaný byl rovněž upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru.

26. Z dopisu žalobkyně ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný byl upomenut o úhradu splátky č. , hodnota, . splatné dne , datum, , splátky č. , hodnota, . splatné dne , datum, a splátky č. , hodnota, . splatné dne , datum, s tím, že je dále povinen uhradit účelně vynaložené náklady na vymáhání ve výši , částka, a smluvní pokuty ve výši , částka, . Žalovaný byl rovněž upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru.

27. Z dopisu žalobkyně ze dne , datum, bylo zjištěno, že došlo k zesplatnění celého úvěru, neboť se žalovaný dostal do prodlení se splátkami v délce 65 dnů a byl vyzván k okamžité úhradě částky , částka, , kdy tato částka představuje původní jistinu úvěru ve výši , částka, , úrok za poskytnutí úvěru přirostlý ke dni zesplatnění úvěru ve výši , částka, , neuhrazené smluvní pokuty ve výši , částka, a náhrada nákladů na vymáhání ve výši , částka, a žalovaný byl vyzván k úhradě celé dlužné částky do 10 dnů ode dne odeslání tohoto dopisu.

28. Z karty klienta (žalovaného) ke smlouvě č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaný žalobkyni uhradil toliko 3 splátky řádně a včas (tj. 3 x , částka, ), po zesplatnění úvěru uhradil ještě dne , datum, částku , částka, . Celkem uhradil žalobkyni částku , částka, . Dále bylo zjištěno, kdy byl žalovaný o úhradu splátek upomenut, ověřena žalovaná částka ve výši , částka, bez smluvní pokuty po zesplatnění úvěru a příslušenství.

29. Z dopisu právní zástupkyně žalobkyně ze dne , datum, včetně poštovního podacího archu z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby upomenut o úhradu částky , částka, spolu s příslušenstvím, a to nejpozději do 15 dnů od odeslání této výzvy.

30. Úplným výpisem ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu – registr nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru prokázala žalobkyně svou licenci k poskytování spotřebitelského úvěru a svou procesní subjektivitu.

31. Žalobkyně nepředložila další důkazy k prokázání prověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru.

32. Žalovaný žalovanou částku nijak nesporoval.

33. Po provedeném dokazování byl učiněn závěr o skutkovém stavu:

34. Dne , datum, uzavřeli účastníci distančním způsobem smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému , částka, se sjednaným úrokem 72,85 % p.a., RPSN 102,83 %, a žalovaný se zavázal jistinu spolu s příslušenstvím splatit v 48 měsíčních splátkách po , částka, . Smlouva obsahovala sankce za prodlení, včetně ujednání o automatickém zesplatnění při 65denním prodlení. Před poskytnutím úvěru byl žalovaný identifikován přes účet a doložil příjmy, přičemž jeho čistý příjem činil , částka, , jeho výdaje však byly toliko odhadnuty, a to za pomocí stanovené částky životního minima a odhadnutých nákladů na bydlení v celkové částce , částka, . Volné zdroje žalovaného činily , částka, . Z registrů bylo zjištěno, že žalovaný neměl negativní záznamy, měl 8 žádostí o úvěr, expozici , částka, , limity , částka, a žádné splatné dluhy, což vedlo k spíše dobrému hodnocení jeho úvěruschopnosti. Úvěr byl následně schválen a dne , datum, byla žalovanému bezhotovostně vyplacena částka , částka, . Žalovaný však uhradil pouze tři splátky, poté se dostal do prodlení, byl opakovaně upomínán a dne , datum, byl úvěr pro prodlení delší než 65 dní zesplatněn s vyčíslením dlužné částky ve výši , částka, . Po zesplatnění žalovaný zaplatil ještě , částka, , celkem tak žalobkyni uhradil , částka, . Žalovaný dlužnou částku nijak nerozporoval. Žalobkyně nepředložila další důkazy o prověření jeho úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru.

35. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

36. Použití hmotného práva České republiky vyplývá z článku 6 bodu 1. písm. a) (spotřebitelské smlouvy), Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne , datum, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Nařízení Řím I). Podle čl. 6 bodu 1 písm. a) tohoto nařízení, aniž jsou dotčeny články 5 a 7, smlouva uzavřená fyzickou osobou za účelem, který se netýká její profesionální nebo podnikatelské činnosti (dále jen „spotřebitel“), s jinou osobou, která jedná v rámci výkonu své profesionální nebo podnikatelské činnosti (dále jen „obchodník“), se řídí právem země, v níž má spotřebitel obvyklé bydliště, pokud obchodník provozuje svou profesionální nebo podnikatelskou činnost v zemi, kde má spotřebitel své obvyklé bydliště.

37. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ“, neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby věřitel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.

38. V posuzované věci bylo pouze prokázáno, že žalovaný při uzavírání předmětné smlouvy uvedl a doložil informace o svém průměrném čistém příjmu ve výši , částka, , jeho výdaje však byly minimalizovány – žalobkyně ani nezjišťovala faktické výdaje žalovaného, natož aby je doložila, když se žalobkyně spokojila s uvedením částky životního minima a odhadnutými náklady na bydlení. Příjem žalovaného sice doložila čtyřmi výpisy za měsíc únor-květen 2024, z nichž však nebylo možné zjistit např. zda z příjmu žalovaného jsou prováděny nějaké srážky či exekuce. Ale především faktické výdaje žalovaného nebyly, jakkoliv prověřeny ze strany žalobkyně, kdy tato se spokojila pouze s tvrzeními žalovaného. K tomu je třeba uvést, že pouhé doplnění čísel do formuláře (smlouvy, karty klienta) bez náležitého ověřování příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele k náležitému posouzení jeho úvěruschopnosti nepostačuje (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v § 86 odst. 1 ZoSÚ, tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Pouhé prohlášení žalovaného o tom, že je schopen předmětný úvěr splatit, je proto pro řádné zjištění a posouzení jejích majetkových poměrů zcela nedostačující. Žalobkyně se spolehla jen na prohlášení žalovaného o pravdivosti jím uvedených údajů o jeho příjmech a výdajích, nijak nezkoumala zejména výdajovou stránku. Žalobkyně další důkazní prostředky, které by prokazovaly, že informace uvedené ve smlouvě a v kartě klienta byly žalobkyní prověřeny a uchovány tak, jak vyžaduje § 78 ZoSÚ, soudu nepředložila. K žalobkyní doloženému posouzení úvěruschopnosti klienta soud uvádí, že metodika posuzování je jakýmsi modelem, který však neodpovídá tomu, že ZoSÚ vyžaduje ověření úvěruschopnosti u každého spotřebitele zcela konkrétně, nikoli statisticky. Na tom nic nemění případné komentáře v komentářové literatuře a metodiky ČNB, neboť ZoSÚ je v tomto jednoznačný (§ 78 ZoSÚ). Smlouva byla uzavřena v roce 2024, kdy požadavky ZoSÚ a jejich striktní vyžadování soudy muselo být žalobkyni dostatečně známo. Pokud tedy žalobkyně vyšla pouze z tvrzení žalovaného o jeho výdajích, a tato tvrzení nijak neověřovala, nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí. Za těchto okolností pak žalobkyně nemohla získat správnou představu o tom, zda žalovaný bude schopen úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 ZoSÚ. Pokud žalobkyně nezkoumala zejména podstatné výdaje žalovaného, nemohla zjistit, zda vůbec bude úvěr moci poskytnout.

39. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen „o. z.“, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

40. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

41. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

42. Podle § 122 odst. 1 ZoSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle odst. 3 tohoto ustanovené souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla , hodnota, a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však , částka, .

43. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

44. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

45. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná46. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

47. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

48. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

49. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

50. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

51. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

52. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

53. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

54. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

55. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od , datum, , odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.

56. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

57. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z „objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“58. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.

59. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, tedy skutečnost, zda je žalovaný schopen požadované peněžní prostředky vrátit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 ZoSÚ, a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalovanému poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu posoudil dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ jako absolutně neplatnou.

60. Jak již bylo výše konstatováno, dotčená smlouva o spotřebitelském úvěru je s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nesplnila podmínky § 86 ZoSÚ, dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ absolutně neplatná. Faktem ovšem je, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, , které jí žalovaný v plném rozsahu nevrátil. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky , částka, (zapůjčených , částka, po odečtení žalovaným vrácených , částka, ), také vrátit. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z nevrácené částky bezdůvodného obohacení úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tedy z částky , částka, od , datum, do zaplacení (výrok I.).

61. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (výrok II.).

62. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch účastníků v řízení byl přibližně stejný.

63. Lhůta pro splnění povinnosti uložená žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku, neboť nebyly zjištěny okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší, a to i s ohledem na naprostou pasivitu žalovaného v řízení.