15 C 327/2025

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované pro 11 578,19 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, , zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 12 %, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, podle které je žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, , zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 12 %, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeného zdejšímu soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela distančním způsobem dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru číslo , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované finanční prostředky ve výši , částka, , a to bezhotovostním převodem na bankovní účet číslo , č. účtu, a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit ve splátkách spolu s úroky a poplatky. První splátka byla splatná dne , datum, . Dále byla sjednána služba info SMS za poplatek , částka, . Žalovaná se však doslala do prodlení s úhradou splátek, pročež žalobkyně dne , datum, smlouvu vypověděla. Žalobkyně se proto domáhá zaplacení částky 4 999,97 na jistině, poplatku za vyplacení tranší úvěru v částce , částka, , smluvního úroku v částce , částka, a poplatku za službu info SMS ve výši , částka, . Dále se žalobkyně domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši , částka, , kterou nárokuje v souladu s čl. VIII odst. 1 smlouvy, neboť v případě prodlení žalované žalobkyni vznikl nárok na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Žalobkyně nárok na zaplacení smluvní pokuty uplatňuje po žalované pouze za prvních 90 dnů prodlení. Žalovaná se dostala do prodlení se splácením denní splátky splatné dne , datum, . Žalobkyně proto požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru za období od , datum, do , datum, . Pro případ, že by soud neuznal nároky žalobkyně z titulu uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru, požaduje žalobkyně alternativně vydání bezdůvodného obohacení, tj. vydání poskytnutých finančních prostředků ve výši , částka, . Žalovaná svůj dluh neuhradila ani po předžalobní výzvě právního zástupce žalobkyně.

2. Před poskytnutím úvěru byla žalobkyní prověřena schopnost žalované splácet úvěr na základě údajů uvedených v online žádosti (příjmy, výdaje, počet členů domácnosti) a jejich ověření prostřednictvím výpisů z účtu, výplatních pásek a služeb AISP dle směrnice PSD2. Současně žalobkyně provedla kontrolu v registrech (insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí, NRKI/BRKI, neplatné doklady, sankční seznamy, interní registry) a ověřila platnost osobních údajů. Posouzení proběhlo podle interní metodiky schválené ČNB a v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., § 86 odst. 1 a 2. Ověřený čistý měsíční příjem žalované činil , částka, , nebyla vedena v insolvenčním rejstříku ani v evidenci exekucí, a žalobkyně uzavřela, že žalovaná je schopna splácet poskytnutý úvěr.

3. Přípisem zdejšího soudu ze dne , datum, byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dnů od doručení přípisu doplnila svá tvrzení ohledně skutečnosti, jakým způsobem posuzovala právní předchůdkyně žalobkyně při poskytování úvěrů schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a dále, aby označila důkazy k doplněným tvrzením. Žalobkyně svá tvrzení doplnila tak, že vycházela z informací poskytnutých žalovanou, kdy tato doložila čistý měsíční příjem ve výši , částka, , tedy částka, která umožňuje bezproblémové splácení poskytnutého úvěru. Na podporu svých tvrzení přiložila výpis z běžného účtu žalované za období od , datum, do , datum, .

4. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, v řízení zůstala zcela pasivní.

5. Z listin předložených žalobkyní byl zjištěn následující skutkový stav:

6. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru „ Flexi Půjčka“ ze dne , datum, číslo , hodnota, bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované úvěrový rámec až do výše , částka, , úvěr byl zjednán jako bezúčelový, s dobou platnosti rámce do , datum, . Úroková sazba byla sjednána jako pevná s denním úrokem ve výši 1,066%, RPSN činilo 2 087% (při čerpání celého rámce), poplatek za vyplacení tranše činil 1,99% z čerpané částky, splatnost první denní splátky byla stanovena na , datum, . Vyčerpané prostředky měla žalovaná splatit spolu s úroky a poplatky prostřednictvím denních splátek, jejichž výše byla stanovena ve Všeobecných obchodních podmínkách žalobkyně s možností doporučených měsíčních úhrad. Byly sjednány další poplatky za volitelné služby, a to za službu SMS servis , částka, za den. Pro případ prodlení byly sjednány následující sankce, a to povinnost žalované hradit úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné částky, dále hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a paušální náklady za upomínání ve výši , částka, za den, maximálně v částce , částka, měsíčně. Po 91 dnech prodlení žalované, nebo při zahájení insolvenčního či exekučního řízení s žalovanou, mohla žalobkyně úvěr zesplatnit. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně.

7. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalované byly poskytnuty informace o parametrech úvěru dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

8. Z dokumentu „Ověření totožnosti“ bylo zjištěno, že totožnost žalované byla ověřena prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet žalované číslo , č. účtu, .

9. Z dokumentu o pravidlech žalobkyně pro posuzování úvěruschopnosti bylo zjištěno, že posuzování úvěruschopnosti probíhá podle interních pravidel schválených orgánem dohledu a v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., zejména § 86 a § 88, přičemž tato pravidla nelze měnit bez předchozího schválení. Proces zahrnuje dvoufázovou identifikaci klienta (KYC I), kontrolu předložených dokladů a jejich věrohodnosti prostřednictvím automatizovaných i manuálních postupů, včetně zapojení externích partnerů a technologií, vše v souladu s GDPR. Žalobkyně vyžaduje občanský průkaz, doklad o příjmu (výpis z účtu, výplatní pásku, potvrzení zaměstnavatele apod.) nebo přístup k transakční historii účtu přes PSD2. Současně prověřuje klienta v registrech (insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí, neplatné doklady, hledané osoby, sankční seznamy, katastr, politicky exponované osoby) a ověřuje další údaje o domácnosti, příjmech a úvěrové historii. Výsledkem je komplexní posouzení identity, finanční situace a bonity klienta před rozhodnutím o schválení či zamítnutí úvěru.

10. Z dokumentu „identifikované příjmy“ bylo zjištěno, že žalobkyně identifikovala všechny aktivní položky na běžném účtu žalované za období od , datum, do , datum, , přičemž zjistila výši ověřeného čistého příjmu žalované ve výši , částka, .

11. Z výpisu o ověřené úvěruschopnosti žalované bylo zjištěno, že žalovaná žije ve společné domácnosti s 5 a více lidmi, z nichž čtyři disponují příjmem. Její ověřený čistý měsíční příjem činí , částka, , žalovaná uvedla svůj čistý měsíční příjem ve výši i16 992 Kč. Dále uvedla, že nemá žádné výdaje spojené s bydlením, nemá žádné zbytné ani nezbytné výdaje, má výdaje na půjčky a úvěry ve výši , částka, měsíčně. Vypočítané minimální měsíční výdaje žalované činily částku , částka, , její disponibilní příjem pak částku , částka, . Posouzení úvěruschopnosti žalované bylo úspěšné.

12. Z bankovního účtu žalované za období od , datum, do , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně mezi ověřené příjmy žalované počítá i další úvěry a půjčky žalované od nebankovních institucí (např. , právnická osoba, , , právnická osoba, ., , právnická osoba, apod.), žalovaná byla v uvedeném období v prodlení se splatností svých závazků, což dokládají opakovaně účtované poplatky za upomínání, ve sledovaném období nebyla identifikována mzda či plat žalované v žalobkyní tvrzené výši.

13. Z předpisu denních splátek za období od , datum, do , datum, bylo zjištěno, že žalovaná měla denně splácet poskytnuté finanční prostředky částkou , částka, , z čehož z počátku jen minimální částka připadala na jistinu (ve výši , částka, ), většina uvedené částky připadala na úrok (, částka, )a na poplatek částka , částka, . Částka připadající na splátku jistiny se jen velmi pomalu zvyšovala a částka připadající na úrok se pak jen velmi pomalu snižovala.

14. Z výpisu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli ze dne , datum, bylo zjištěno, že tohoto dne byla žalované na její bankovní účet číslo , č. účtu, vyplacena částka , částka, pod variabilním symbolem , var. symbol, .

15. Z dopisu žalobkyně ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaná byla upomenuta o okamžitou úhradu částky , částka, s tím, že je v prodlení s platbou v délce 97 dnů.

16. Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne , datum, včetně potvrzení o odeslání zásilky ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby upomenuta o úhradu částky , částka, spolu částkou , částka, za právní zastoupení žalobkyně.

17. Žalovaná žalovanou částku nijak nesporovala.

18. Z listin předložených žalobkyní byl učiněn závěr o skutkovém stavu:

19. Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne , datum, smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru „Flexi Půjčka“ č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované úvěrový rámec do výše , částka, s dobou platnosti do , datum, . Úvěr byl sjednán jako bezúčelový, s pevnou denní úrokovou sazbou 1,066 %, RPSN činilo 2 087 %, a poplatek za vyplacení tranše 1,99 %. Smlouva obsahovala povinnost splácet prostřednictvím denních splátek, jejichž struktura byla nastavena tak, že zpočátku převážná část splátky připadala na úrok, zatímco splátka jistiny byla minimální. Žalovaná čerpala dne , datum, částku , částka, . Byly sjednány sankce pro případ prodlení (úrok z prodlení, smluvní pokuta 0,1 % denně, paušální náklady , částka, denně, možnost zesplatnění po 91 dnech prodlení). Žalobkyně před poskytnutím úvěru provedla proces ověření totožnosti a posouzení úvěruschopnosti dle zákona č. 257/2016 Sb., přičemž ověřila čistý měsíční příjem žalované ve výši , částka, a disponibilní příjem , částka, , a posouzení vyhodnotila jako úspěšné. Z bankovních výpisů však vyplývá, že žalovaná neměla identifikovanou mzdu v uvedené výši, její příjmy tvořily převážně další úvěry od nebankovních institucí, a byla opakovaně v prodlení se splácením závazků. Žalovaná žalobkyni ničeho nezaplatila a žalovanou částku nijak nesporovala.

20. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

21. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalované sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ“, neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby věřitel a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel.

22. V posuzované věci bylo pouze prokázáno, že žalovaná při uzavírání předmětné smlouvy uvedla informace o svém čistém měsíčním příjmu ve výši , částka, , který žalobkyně ověřila výpisy z běžného účtu žalované ve výši , částka, , přičemž do jejích čistých příjmů zahrnula i částky z žalované poskytnutých dalších úvěrů a půjček od nebankovních subjektů. Výpis z bankovního účtu žalované nijak nepotvrzuje žalovanou tvrzený příjem ve výši necelých , částka, . Dále pak žalobkyně nijak nezjišťovala faktické výdaje žalované, když tyto byly minimalizovány, a navíc nebyly nijak doloženy. Z výpisu z bankovního účtu žalované bylo nadto zjištěno, že již před poskytnutím řešeného úvěru měla žalovaná potíže splácet své dřívější závazky, což vedlo k opakovaně účtovaným poplatkům za upomínání. K tomu je třeba uvést, že pouhé doplnění čísel do formuláře (smlouvy, karty klienta) bez náležitého ověřování příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele k náležitému posouzení jeho úvěruschopnosti nepostačuje (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v § 86 odst. 1 ZoSÚ, tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Pouhé prohlášení žalované o tom, že je schopna předmětný úvěr splatit, je proto pro řádné zjištění a posouzení jejích majetkových poměrů zcela nedostačující. Žalobkyně se spolehla jen na prohlášení žalované o pravdivosti jí uvedených údajů o jejích příjmech a výdajích, nijak nezkoumala zejména výdajovou stránku. Žalobkyně další důkazní prostředky, které by prokazovaly, že informace uvedené ve smlouvě a v dokumentu o ověření úvěruschopnosti žalované byly žalobkyní prověřeny a uchovány tak, jak vyžaduje § 78 ZoSÚ, soudu nepředložila. K žalobkyní doloženému posouzení úvěruschopnosti klienta soud uvádí, že metodika posuzování je jakýmsi modelem, který však neodpovídá tomu, že ZoSÚ vyžaduje ověření úvěruschopnosti u každého spotřebitele zcela konkrétně, nikoli statisticky. Na tom nic nemění případné komentáře v komentářové literatuře a metodiky ČNB, neboť ZoSÚ je v tomto jednoznačný (§ 78 ZoSÚ). Smlouva byla uzavřena v roce 2024, kdy požadavky ZoSÚ a jejich striktní vyžadování soudy muselo být žalobkyni dostatečně známo. Pokud tedy žalobkyně vyšla pouze z tvrzení žalované o jejích výdajích a splátkách, a tato tvrzení nijak neověřovala, nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí. Za těchto okolností pak žalobkyně nemohla získat správnou představu o tom, zda žalovaná bude schopna úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 ZoSÚ. Pokud žalobkyně nezkoumala zejména podstatné výdaje žalované, nemohla zjistit, zda vůbec bude úvěr moci poskytnout.

23. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen „o. z.“, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

24. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

25. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

26. Podle § 122 odst. 1 ZoSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle odst. 3 tohoto ustanovené souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla , hodnota, a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však , částka, .

27. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

28. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

29. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná30. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

31. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

32. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

33. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

34. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

35. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

36. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

37. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

38. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

39. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od , datum, , odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.

40. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

41. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z „objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“42. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.

43. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, tedy skutečnost, zda je žalovaná schopna požadované peněžní prostředky vrátit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 ZoSÚ a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalované poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu posoudil dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ jako absolutně neplatnou.

44. Jak již bylo výše konstatováno, dotčená smlouva o spotřebitelském úvěru je s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nesplnila podmínky § 86 ZoSÚ, dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ absolutně neplatná. Faktem ovšem je, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši , částka, , které jí žalovaná v plném rozsahu nevrátila. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky , částka, (zapůjčených , částka, a žalovanou ničeho nevráceno), také vrátit. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalované rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z nevrácené částky bezdůvodného obohacení úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tedy z částky , částka, od , datum, do zaplacení (výrok I.).

45. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (výrok II.).

46. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalovaná sice byla v řízení úspěšnější, avšak dle obsahu spisu jí žádné náklady řízení nevznikly (výrok III.).

47. Lhůta pro splnění povinnosti uložená žalované tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku, neboť nebyly zjištěny okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší, a to i s ohledem na naprostou pasivitu žalované v řízení.