15 C 339/2022

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení částky 69 336 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, podle které je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 59 396 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 59 396 Kč ve výši 11,75 % ročně od [datum] do zaplacení, částku 9 940 Kč, úrok ve výši 86,09 % p.a z částky 47 075,59 Kč od [datum] do [datum] ve výši 2 361,70 Kč, úrok ve výši 8,5 % p.a z částky 47 075,59 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 227 174 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala na žalované zaplacení částky uvedené v záhlaví rozsudku z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum], na základě které poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 53 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši nominální úrokové sazby 86,09 % ročně v 48 měsíčních splátkách po 4 076 Kč. Součástí všech splátek byla vedle splátky jistiny úvěru a úroku za poskytnutí úvěru i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalované splácet úvěr ve výši 132 Kč. Žalobkyně posoudila schopnost žalované splácet na základě dokladů a informací získaných od žalované, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti a dalších zdrojů. Sjednané splátky však žalovaná včas a řádně nehradila, a proto žalobkyně svoji pohledávku vůči ní zesplatnila ke dni [datum] (v důsledku prodlení o délce 65 dnů se splátkou [číslo] splatnou dne [datum]). Do zesplatnění uhradila žalovaná žalobkyni v jednotlivých splátkách celkem částku 81 800 Kč. Žalobkyni současně vzniklo právo na uhrazení smluvní pokuty v celkové výši 998 Kč, tj. smluvní pokuty 499 Kč za splátku [číslo] s jejichž úhradou se dostala žalovaná do prodlení v délce 30 dní. Žalobkyni dále vzniklo právo na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované v celkové výši 1 200 Kč, tj. nákladů 200 Kč za splátku [číslo] s jejichž úhradou se dostala žalovaná do prodlení v délce 15 dní. Ke dni zesplatnění činila dlužná jistina 56 802,26 Kč sestávající z dosud nesplacené jistiny a přirostlých nesplacených úroků. Žalované dále vznikla povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny, ke dni vyhotovení žaloby se jedná o částku 9 940 Kč. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení částky 59 396 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení 11,75 % ročně od [datum] do zaplacení, částky 9 940 Kč, úroku ve výši 86,09 % p.a z částky 47 075,59 Kč od [datum] do [datum] ve výši 2 361,70 Kč, úrok ve výši 8,5 % p.a z částky 47 075,59 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 227 174 Kč. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní písemně vyzvána k úhradě dlužné částky.

2. Žalovaná se proti žalobě bránila odporem dne [datum], v němž uvedla, že neuznává žalovanou částku, neboť je samoživitelka, která sama vychovává čtyři děti, a její finanční prostředky jsou nedostačující. Dále žalovaná uvedla, že s dětmi bydlí sama v pronajatém bytě a její náklady za nájem, elektřinu a vodu, jakožto i na potřeby jejích čtyř dětí, jsou vysoké. Požádala proto výše nadepsaný soud, aby k její situaci s dětmi v této věci přihlédl.

3. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum], přílohy [číslo] k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru [číslo] přihlášky do pojištění, oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru [číslo] včetně splátkového kalendáře, z informačního dokumentu o pojistném produktu„ pojištění schopnosti splácet“ a z prohlášení klienta bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované na její žádost finanční prostředky ve výši 53 000 Kč a pojištění schopnosti splácet úvěr. Celková částka, kterou měla žalovaná vrátit, činila 189 312 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit v 48 měsíčních splátkách po 4 076 Kč, zahrnujícími pojištění. Ve smlouvě je žalovaná mj. identifikována číslem účtu [bankovní účet], na který mají být finanční prostředky poukázány. Mezi stranami byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 86,09 % ročně. Ve smlouvě bylo sjednáno, že žalobkyně má nárok na smluvní pokutu v částce 499 Kč za každé prodlení žalované s uhrazením splátky v délce 30 dnů (čl. 6 smlouvy), jakož i nárok na úhradu nákladů vzniklých prodlením žalované s úhradou splátky o délce 15 dnů v částce 200 Kč (čl. 6 smlouvy). V případě prodlení žalované s úhradou splátky v délce 65 dnů mělo dojít tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru (čl. 6 smlouvy). Ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru měly stát součástí nové jistiny úvěru a žalovaná byla povinna uhradit tuto novou jistinu žalobkyni nejpozději v den zesplatnění (čl. 6 smlouvy). Dále bylo ujednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí včas novou jistinu úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru (čl. 6 smlouvy).

4. Z oznámení o schválení úvěru [číslo] ze dne [datum] spolu se splátkovým kalendářem včetně dodejky bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalované, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru [číslo].

5. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne [datum] byla z bankovního účtu č. [bankovní účet] poukázána částka ve výši 53 000 Kč na bankovní účet č. [bankovní účet], [variabilní symbol].

6. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu (registr nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru) ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně je nositelkou povolení k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.

7. Z výpisu záznamů z registru [příjmení] vyhotoveného ke dni [datum] soud zjistil, že žalovaná má v tomto registru záznam týkající se splátkového prodeje a spotřebitelského úvěru (včetně bezúčelového), tento dluh byl však dne [datum] zaplacen. Z výpisu záznamů z registru NRKI vyhotoveného ke dni [datum] soud zjistil, že žalovaná má počet bodů 347, což odpovídá kategorii vyšších bodů do interního Score Card, menší riziko, lepší segment klientů.

8. Z listiny„ hodnocení klienta“ ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně zaznamenala údaje o tom, že žalovaná pobírá rodičovský příspěvek ve výši 13 750 Kč měsíčně a dále že má ostatní příjmy (příspěvky na výživu nezletilých dětí) ve výši 4 000 Kč měsíčně. Žalovaná dále uvedla, že má náklady spojené s péčí o čtyři děti v domácnosti ve výši 6 500 Kč měsíčně, dále náklady spojené s bydlením ve výši 1 500 Kč měsíčně a celkem výdaje ve výši 11 410 Kč měsíčně. [příjmení] zdroje žalované tak měly činit 5 340 Kč měsíčně. Dále bylo z této listiny zjištěno, že žalovaná je rozvedená a že se svými čtyřmi dětmi bydlí sama u rodičů. Z předsmluvního formuláře a z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované informace zejména o druhu spotřebitelského úvěru, o celkové výši spotřebitelského úvěru a o podmínkách jeho čerpání, o době trvání spotřebitelského úvěru, o zápůjční úrokové sazbě a o celkové částce, kterou má žalovaná zaplatit. Z listiny označené jako„ prohlášení klienta, informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru“ ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná zejména prohlásila a potvrdila, že se seznámila s veškerými informacemi podle § 92 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), že si je vědoma, jaká je sjednaná výše úroků za úvěr, souhlasí s ní a považuje ji za přiměřenou, že nemá žádné splatné dluhy vůči jakékoli třetí osobě či státu, že se nenachází v úpadku nebo ve stavu hrozícího úpadku podle zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, a že veškeré údaje i informace poskytnuté jsou pravdivé a úplné. Žalobkyně dále uvedla, že prověřila, že žalovaná nebyla v době žádosti evidována v insolvenčním rejstříku, žalovaná neměla u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalované nebyl evidován jako neplatný (souhlas s kopírováním a uchováváním občanského průkazu či jiného průkazu totožnosti ze dne [datum]), zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající se žalovanou, doporučil úvěr ke schválení.

9. Z výpisů z účtu žalované č. 2019, č. 2019 a č. 2020 za období od [datum] do [datum] a z fotokopií rozsudku č. j. 25 Nc 2165/2012-17 ze dne 1. 11. 2012 a rozsudku č. j. 25 Nc 1622/2014-14 ze dne 30. 6. 2014 soud zjistil, že žalované byla na účet pravidelně každý měsíc zasílána částka výživného ve výši 4 000 Kč.

10. Z oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory ze dne [datum] a z detailu přehledu transakcí za období od [datum] do [datum] soud zjistil, že žalované byl dne [datum], dne [datum] a dne [datum] na účet pravidelně každý měsíc zasílán rodičovský příspěvek vždy ve výši 13 750 Kč.

11. Z oznámení žalobkyně o provedeném odkladu splátek spolu s upraveným splátkovým kalendářem ke smlouvě [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyhověla žádosti žalované o bezúplatný odklad splatnosti původní splátky [číslo] s tím, že po dobu odkladu této splátky, tedy od [datum] do [datum], neběžel úrok za poskytnutí úvěru.

12. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaná uhradila do zesplatnění celého úvěru ke dni [datum] žalobkyni v jednotlivých splátkách celkem částku 81 800 Kč.

13. Z výzev k zaplacení ze dne [datum] a [datum] bylo soudem zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě splatných splátek úvěru, smluvních pokut a příslušenství podle smlouvy o úvěru. Žalobkyně současně upozornila žalovanou na možnost zesplatnění celého úvěru v případě jejího prodlení s úhradou kterékoli splátky trvající 65 dnů. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně informovala žalovanou o zesplatnění úvěru, a to ke stejnému dni, přičemž současně vyzvala žalovanou k úhradě v tomto oznámení specifikovaných dlužných částek.

14. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] včetně podacího archu z téhož dne soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu k úhradě dlužných částek.

15. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla na základě uzavřené smlouvy žalované dne [datum] finanční prostředky ve výši 53 000 Kč při úrokové sazbě 86,09 % ročně, které se žalovaná zavázala vrátit včetně úroku v 48 měsíčních splátkách po 4 076 Kč, zahrnujícími pojištění. Před uzavřením smlouvy žalovaná předložila část výpisů z osobního účtu (výpisy z účtu č. 2019, č. 2019 a č. 2020) a potvrzení o příjmu (přehled transakcí). Žalovaná splátky úvěru řádně a včas nehradila, proto došlo v souladu se smlouvou k jeho zesplatnění. V důsledku prodlení vyúčtovala žalobkyně žalované smluvní pokuty. Žalovaná uhradila do zesplatnění celého úvěru ke dni [datum] žalobkyni v jednotlivých splátkách celkem částku 81 800 Kč.

16. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalované sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 z. s. ú., neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel.

17. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalované uvedla, že provedla lustraci žalované v evidencích a ověřila její příjem prostřednictvím výpisů z účtu žalované, které i doložila, jak je uvedeno výše. Soud má za prokázané ověření a zkoumání příjmové stránky žalované za období od listopadu 2019 do ledna 2020, kdy byla na účet žalované pravidelně každý měsíc připsána částka výživného ve výši 4 000 Kč, a za období od prosince 2019 do února 2020, kdy byl na účet žalované zaslán rodičovský příspěvek vždy ve výši 13 750 Kč, nicméně žalobkyně netvrdila ničeho o zkoumání výdajů žalované. Pokud žalobkyně nezkoumala žádnou složku výdajů žalované (např. nájem, běžné výdaje či splátky jiných úvěrů), nemohla získat správnou představu o majetkové situaci žalované, a nemohla tak řádně poměřit příjmy s výdaji a zjistit, zda je vůbec žalovaná schopna úvěr splatit.

18. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, tedy skutečnost, zda je žalovaná schopna poskytnutý úvěr splatit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 z. s. ú., který vyžaduje prověřování příjmové i výdajové stránky žalované, a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalované poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou.

19. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

20. Podle § 9 odst. 1 z. s. ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

21. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

24. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

25. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

26. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

27. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

28. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

29. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

30. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

31. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo], OPR- [právnická osoba] GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

32. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

33. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

34. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 9 pak postihuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č.j. 23 Co 365/2017-53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

35. Ústavní soud ČR přitom v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III ÚS 4129/18, zdůraznil, že„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, … Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 36. Zadlužování jednotlivců není podle názoru soudu jen problémem jednotlivce, ale negativně působí na celou společnost. Z uvedeného důvodu judikatura i zákon trvá na tom, aby úvěrující pečlivě hodnotili úvěruschopnost úvěrovaného, a to aktivním zjišťováním informací k této otázce a jejich následným odpovědným vyhodnocením, tak aby úvěrovaní nepadli do dluhové pasti.

37. Jak již bylo výše konstatováno dotčená smlouva o spotřebitelském úvěru je s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nesplnila podmínky § 9 odst. 1 z. s. ú., absolutně neplatná. Faktem ovšem je, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v částce 53 000 Kč. Žalovaná však žalobkyni dosud uhradila celkem částku 81 800 Kč, na úkor žalobkyně se tak bezdůvodně neobohatila. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

38. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalobkyně byla v řízení zcela neúspěšná a žalované dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.