15 C 341/2022

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného pro: žaloba o určení vlastnického práva

I. Určuje se, že žalobce není vlastníkem ani provozovatelem motorového vozidla [značka automobilu] [anonymizována tři slova] A, [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno].

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 19 249,76 Kč k rukám právního zástupce žalobce, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se domáhal určení, že není vlastníkem vozidla specifikovaného ve výroku I. tohoto rozsudku (dále jen předmětné vozidlo) s tím, že jako tehdejší vlastník a provozovatel předmětného vozidla prodal dne 7. 11. 2020 vozidlo žalovanému. Při uzavření kupní smlouvy se žalobce s žalovaným ústně dohodli (a za tímto účelem žalobce poskytl žalovanému úředně ověřené plné moci), že žalovaný bezprostředně podá žádost o zápis změny vlastníka v registru silničních vozidel. Skutečnost, že žalovaný nenechal provést změnu v registru silničních vozidel žalobce zjistil až na základě jemu uloženého příkazu vydaného Městským úřadem Rumburk, č. j. [spisová značka] [číslo] ze dne 20. 4. 2022. Žalobce proto žalovaného několikrát vyzýval k tomu, aby nechal provést změnu v registru silničních vozidel, když za tímto účelem mu zaslal i úředně ověřené plné moci k zastoupení před odborem dopravy. Protože žalovaný na výzvy žalobce nereagoval, podal žalobce dne 29. 6. 2022 k odboru civilně a dopravně správnímu na Městském úřadu v [obec] žádost, aby úřad provedl změnu vlastníka v registru silničních vozidel podle ustanovení § 8a odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb. Vzhledem k tomu, že žalobce ani žalovaný k výzvě správního orgánu nedoložili (resp. žalobce ani nebyl schopen) doklady naplňující podmínky stanovené v ust. 8 odst. 4 zákona č. 56/2001 Sb., úřad řízení zastavil. Za daného stavu tak žalobci nezbývá než se domáhat určení vlastnického práva k vozidlu v tomto soudním řízení a touto žalobou.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Z kupní smlouvy ze dne 7. 11. 2020 a malého technického průkazu má soud za prokázané, že žalobce byl vlastníkem předmětného vozidla. Dne 7. 11. 2020 předmětné vozidlo prodal žalovanému.

4. Z dopisu Městského úřadu Rumburk ze dne 20. 4. 2022, č.j. [spisová značka] [číslo], má soud za prokázané, že žalobce byl uznán vinným ze spáchání přestupku, spáchaným předmětným vozidlem dne 17. 12. 2021. Z žádosti žalobce ze dne 29. 6. 2022 má soud za prokázané, že se žalobce domáhal na správním úřadě zápisu změny vlastníka předmětného vozidla na žalovaného.

5. Z příkazu k úhradě má soud za prokázané, že žalobce zaplatil pokutu uloženou shora uvedeným rozhodnutím Městského úřadu v Rumburku ve výši 1 500 Kč, a to dne 27. 4. 2022.

6. Z plné moci ze dne 23. 5. 2022 má soud za prokázané, že žalobce dal žalovanému plnou moc k zápisu změny vlastnického práva k předmětnému vozidlu.

7. Z dopisu Městského úřadu Rumburk ze dne 12. 7. 2022 a 2. 8. 2022, č.j. [spisová značka] [číslo], má soud za prokázané, že vzhledem k tomu, že žalobce ani žalovaný k výzvě správního orgánu nedoložili doklady naplňující podmínky stanovené v ust. 8 odst. 4 zákona č. 56/2001 Sb., úřad řízení o změně zápisu vlastnictví k předmětnému vozidlu zastavil.

8. Z předžalobní upomínky včetně podacího lístku má soud za prokázané, že žalobce vyzýval žalovaného k dobrovolnému splnění povinnosti změny vlastnictví předmětného vozidla.

9. Podle § 1099 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem.

10. Podle § 8 odst. 1 a 2 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel provádí obecní úřad obce s rozšířenou působností a) v případě převodu vlastnického práva na základě společné žádosti dosavadního a nového vlastníka silničního vozidla a nového provozovatele silničního vozidla, není-li totožný s dosavadním nebo novým vlastníkem, b) v případě přechodu vlastnického práva na základě 1. žádosti nového vlastníka silničního vozidla, nebo 2. oznámení Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, přešlo-li vlastnictví k silničnímu vozidlu na stát odúmrtí, zabavením nebo propadnutím věci. Žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla nebo oznámení se podává do 10 pracovních dnů ode dne a) převodu vlastnického práva k silničnímu vozidlu, nebo b) přechodu vlastnického práva k silničnímu vozidlu nebo nabytí právní moci rozhodnutí soudu v dědickém řízení.

11. Podle § 8a zákona č. 56/2001 Sb. došlo-li ke změně vlastníka silničního vozidla na základě převodu vlastnického práva a dosavadní nebo nový vlastník neposkytl potřebnou součinnost pro podání společné žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel ve lhůtě podle § 8 odst. 2, provede obecní úřad obce s rozšířenou působností zápis změny rovněž na žádost dosavadního nebo nového vlastníka. Pro žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla do registru silničních vozidel a její přílohy platí § 8 odst. 3 a odst. 4 písm. b) obdobně. Pro prokazování zmocnění k zastoupení platí § 8 odst. 6 obdobně. O podání žádosti podle odstavce 1 vyrozumí obecní úřad obce s rozšířenou působností bez zbytečného odkladu dosavadního nebo nového vlastníka silničního vozidla, který žádost nepodal, a umožní mu se k žádosti vyjádřit. Má-li dosavadní nebo nový vlastník silničního vozidla, který žádost nepodal, v držení technický průkaz nebo osvědčení o registraci silničního vozidla, vyzve jej obecní úřad obce s rozšířenou působností k jejich předložení a stanoví mu k tomu přiměřenou lhůtu.

12. Po provedeném dokazování soud dospěl k názoru, že žaloba byla podána důvodně. Žalobce jako tehdejší vlastník a provozovatel předmětného vozidla prodal dne 7. 11. 2020 vozidlo žalovanému. Při uzavření kupní smlouvy se žalobce s žalovaným ústně dohodli (a za tímto účelem žalobce poskytl žalovanému úředně ověřené plné moci), že žalovaný bezprostředně podá žádost o zápis změny vlastníka v registru silničních vozidel. Skutečnost, že žalovaný nenechal provést změnu v registru silničních vozidel, žalobce zjistil až na základě jemu uloženého příkazu vydaného Městským úřadem Rumburk. Bylo povinností smluvních stran (prodávajícího a kupujícího) zajistit ve vzájemné součinnosti přepis vozidla v evidenci motorových vozidel na osobu nabyvatele ve znění § 8 zákona č. 56/2001 Sb. V projednávané věci žalobce udělil žalované plnou moc k přepisu vozidla splňující obecné náležitosti právního jednání jako i požadavky § 8 odst. 6 zákona č. 56/2001 Sb., žalovaný byl k hlášení změny vlastnictví vozidla povinen. V řízení jednoznačně vyšlo najevo, že žalovaný tak neučinil a svou zákonnou povinnost nesplnil. Do současné doby je tak v evidenci motorových vozidel v rozporu s faktickým stavem nadále evidovaná žalobce jako vlastník předmětného vozidla. Vzhledem k nenaplnění zákonné povinnosti žalovaného, obrátil se žalobce z titulu svého předchozího vlastnictví vozidla na příslušné správní úřady s žádostí o zápis změny osoby vlastníka předmětného vozidla v evidenci dle § 8a zákona č. 56/2001 Sb. Ani tímto způsobem však nápravy stavu nedocílil, neboť ze zcela objektivních příčin nemohl naplnit podmínku kladenou na ni citovaným zákonným ustanovením, tj. požadavek doložit dokumenty k vozidlu jako technický průkaz nebo osvědčení o registraci silničního vozidla, popř. další. Těmito dokumenty žalobce již nedisponoval. Za dané situace není aktuálně v možnostech předchozího vlastníka a provozovatele vozidla (tj. strany žalující) docílit souladu faktického stavu se stavem právním co do údajů v evidenci motorových vozidel, a to se všemi do budoucna nepříznivými následky (trvající odpovědnost vlastníka/provozovatele vozidla vedeného v evidenci motorových vozidel za újmu způsobem provozem vozidla v případě jeho nepojištění, pokuty z dopravních přestupků apod.). Naléhavý právní zájem na určení ve znění žalobního petitu je tak dán. Současná právní úprava již neumožňuje tzv. polopřevody vozidla, kdy prodávající vozidla splnil-li svou zákonnou povinnost vozidlo z evidence odhlásit, nebyl již dále odkázán na součinnost kupujícího spočívající v přihlášení vozidla. Nastalé právní vakuum řeší stávající judikatura vyšších soudů (viz např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 6.12.2016, č.j. 7 As 254/2016-33) odkazem na zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, resp. zákon č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů ve spojení s nařízením Evropského parlamentu a Rady 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 Nejvyšší správní soud konstatoval, že citovaný zákon umožňuje, aby byla změna údajů v registru učiněna i na žádost osoby, která je jako vlastník stále v registru evidována, ale dostatečným způsobem prokáže, že reálným vlastníkem vozidla již není. Takový postup je nutné připustit tím spíše s ohledem na to, že osoba v této situaci již zpravidla nebude mít dokumenty požadované zákonem č. 56/2001 Sb. k dispozici, a nemusí mít ani možnost se k nim dostat. Rozhodnutí rovněž vymezilo, jak by měl příslušný úřad při vyřizování žádosti o odstranění nesprávně vedeného osobního údaje v registru postupovat, tj. pokud nabyvatele vozidla nebude možné kontaktovat (popř. nabyvatel neposkytne součinnost) a nový vlastník nebude moci být do registru zapsán, úřad by měl přistoupit k výmazu osobních údajů z registru. Resp. úřad by měl provést změnu, tj. výmaz osobního údaje i bez soudního rozhodnutí již na základě doloženého převáděcího právního titulu (kupní, darovací či jiné smlouvy), kterým již musí vzniknout na straně úřadu důvodné pochybnosti o přesnosti zpracovávaných osobních údajů, což je nepochybně důvod pro jejich výmaz. Jelikož ve znění § 1099 občanského zákoníku se kupující stane vlastníkem vozidla již uzavřením kupní smlouvy (není-li dohodnuto jinak), žaloba na určení vlastnictví (ev. provozování vozidla) je pouze deklaratorní.

13. Soud proto rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 19 249,76 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 18. 10. 2022 náhrada 3 056 Kč za cestovné v částce 2 656 Kč podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 256 Kč ve výši 2 993,76 Kč.