15 C 342/2022

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 70 607 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 53 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 53 000 Kč od 27. 4. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplacení částky 9 917 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 917 Kč od 27. 4. 2022 do zaplacení, částky ve výši 7 690 Kč, úroku ve výši 64,61 % ročně z částky 53 000 Kč od 27. 4. 2022 do 20. 5. 2022 ve výši 2 195,04 Kč, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 53 000 Kč od 21. 5. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 27. 4. 2022 dosáhne částky 178 790 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 6 895,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem podaným ke zdejšímu soudu 30. 8. 2022 domáhala na žalované zaplacení částky uvedené v záhlaví rozsudku z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 19. 1. 2022 prostřednictvím komunikace na dálku, a to konkrétně prostřednictvím osobní zabezpečené stránky žalované v klientské zóně nacházející se na adrese [webová adresa] a prostřednictvím emailové komunikace. Na základě uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 53 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši efektivní úrokové sazby 64,61 % ročně v 48 měsíčních splátkách po 3 104 Kč. Žalobkyně posoudila schopnost žalované splácet na základě dokladů a informací získaných od žalované, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti a dalších zdrojů. Sjednané splátky však žalovaná včas a řádně nehradila, a proto žalobkyně svoji pohledávku vůči ní zesplatnila ke dni 25. 4. 2022 (v důsledku prodlení o délce 65 dnů se splátkou [číslo] splatnou dne 19. 2. 2022). Do zesplatnění neuhradila žalovaná žalobkyni ničeho. Žalobkyni současně vzniklo právo na uhrazení smluvní pokuty v celkové výši 998 Kč, tj. smluvní pokuty 499 Kč za splátku [číslo] s jejichž úhradou se dostala žalovaná do prodlení v délce 30 dní. Žalobkyni dále vzniklo právo na náhrad nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované v celkové výši 400 Kč, tj. nákladů 200 Kč za splátku [číslo] s jejichž úhradou se dostala žalovaná do prodlení v délce 15 dní. Ke dni zesplatnění činila dlužná částka za žalovanou 61 519,46 Kč sestávající z dosud nesplacené jistiny a přirostlých nesplacených úroků. Žalované dále vznikla povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny, ke dni vyhotovení žaloby se jedná o částku 7 690 Kč. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení částky 62 917 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení 11,75 % ročně od 27. 4. 2022 do zaplacení, částky 7 690 Kč a úroku ve výši 64,61 % ročně z částky 53 000 Kč od 27. 4. 2022 do 20. 5. 2022 ve výši 2 195,04 Kč, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 53 000 Kč od 21. 5. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 178 790 Kč. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní písemně vyzvána k úhradě dlužné částky.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru [číslo] ze dne 19. 1. 2022, oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru [číslo] včetně splátkového kalendáře bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované na její žádost finanční prostředky ve výši 53 000 Kč. Celková částka, kterou měla žalovaná vrátit, činila 148 992 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit v 48 měsíčních splátkách po 3 104 Kč. Ve smlouvě je žalovaná mj. identifikována číslem účtu [bankovní účet], na který mají být finanční prostředky poukázány. Mezi stranami byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 64,61 % ročně. Ve smlouvě bylo sjednáno, že žalobkyně má nárok na smluvní pokutu v částce 499 Kč za každé prodlení žalované s uhrazením splátky v délce 30 dnů (čl. 6 smlouvy), jakož i nárok na úhradu nákladů vzniklých prodlením žalované s úhradou splátky o délce 15 dnů v částce 200 Kč (čl. 6 smlouvy). V případě prodlení žalované s úhradou splátky v délce 65 dnů mělo dojít tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru (čl. 6 písm. b) smlouvy). Ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru měly stát součástí nové jistiny úvěru a žalovaná byla povinna uhradit tuto novou jistinu žalobkyni nejpozději v den zesplatnění (čl. 6 smlouvy). Dále bylo ujednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí včas novou jistinu úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru (čl. 6 smlouvy).

4. Z oznámení o schválení úvěru [číslo] ze dne 19. 1. 2022 spolu se splátkovým kalendářem včetně dodejky bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalované, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru [číslo].

5. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne 19. 1. 2022 byla z bankovního účtu [číslo] poukázána částka ve výši 53 000 Kč na bankovní účet [bankovní účet], [variabilní symbol].

6. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu (registr nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru) ze dne 23. 5. 2018 soud zjistil, že žalobkyně je nositelkou povolení k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.

7. Z výpisu záznamů z registru [příjmení] vyhotoveného ke dni 18. 1. 2022 soud zjistil, že žalovaný nemá v tomto registru žádný záznam. Z výpisu záznamů z registru NRKI vyhotoveného ke dni 18. 1. 2022 soud zjistil, že žalovaná má maximální počet bodů do interní Score Card, nízké riziko, nejlepší segment klientů a má tak dobrou platební morálku.

8. Z listiny„ hodnocení klienta“ ze dne 29. 8. 2022 soud zjistil, že žalobkyně zaznamenala údaje o zaměstnání žalované, a to zejména identifikaci zaměstnavatele žalované. Z předsmluvního formuláře a z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované informace zejména o druhu spotřebitelského úvěru, o celkové výši spotřebitelského úvěru a o podmínkách jeho čerpání, o době trvání spotřebitelského úvěru, o zápůjční úrokové sazbě a o celkové částce, kterou má žalovaná zaplatit. Z č.l. 10 návrhu na uzavření smlouvy o úvěru soud zjistil, že žalovaná zejména prohlásila a potvrdila, že se seznámila s veškerými informacemi podle § 92 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, že si je vědoma, jaká je sjednaná výše úroků za úvěr, souhlasí s ní a považuje ji za přiměřenou, že nemá žádné splatné dluhy vůči jakékoli třetí osobě či státu, že se nenachází v úpadku nebo ve stavu hrozícího úpadku podle zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, a že veškeré údaje i informace poskytnuté jsou pravdivé a úplné.

9. Z výpisu z účtu [číslo] 2021 soud zjistil, že žalované byla na účet zaslána mzda od zaměstnavatele [právnická osoba] ve výši 23 404 Kč, z výpisu [číslo] 2021 soud zjistil, že žalované byla zaslána mzda ve výši 22 115 Kč, z výpisu [číslo] 2021 soud ověřil výši mzdy od zaměstnavatele ve výši 19 976 Kč a z výpisu [číslo] 2021 soud zjistil, že žalované byla na účet zaslána mzda od téhož zaměstnavatele ve výši 28 950 Kč.

10. Z výzev k zaplacení ze dne 22. 3. 2022 a 19. 4. 2022 bylo soudem zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě splatných splátek úvěru, smluvních pokut a příslušenství podle smlouvy o úvěru. Žalobkyně současně upozornila žalovanou na možnost zesplatnění celého úvěru v případě jejího prodlení s úhradou kterékoli splátky trvající 65 dnů. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 25. 4. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně informovala žalovanou o zesplatnění úvěru, a to ke stejnému dni, přičemž současně vyzvala žalovanou k úhradě v tomto oznámení specifikovaných dlužných částek.

11. Z předžalobní výzvy ze dne 10. 8. 2022 včetně podacího archu z téhož dne soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu k úhradě dlužných částek.

12. Přípisem zdejšího soudu ze dne 15. 9. 2022 byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní od doručení přípisu prokázala, zda a jakým způsobem žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení doložila důkazy, které jsou již spisem a dále doložila výpisy z účtu žalované č. [bankovní účet], ze kterých soud zjistil, že žalované za měsíce září až prosinec 2021 přišlo od zaměstnavatele celkem 94 445 Kč. Žalobkyně dále doložila kopii občanského průkazu žalované.

13. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalované sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 z. s. ú., neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel.

14. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalované uvedla, že provedla lustraci žalované v evidencích a ověřila její příjem prostřednictvím výpisu z účtu žalované, který i doložila, jak je uvedeno výše. Soud má za prokázané ověření a zkoumání příjmové stránky žalované za období září až prosinec 2021, nicméně žalobkyně netvrdila ničeho o zkoumání výdajů žalované. Pokud žalobkyně nezkoumala žádnou složku výdajů žalované (např. nájem, běžné výdaje či splátky jiných úvěrů), nemohla získat správnou představu o majetkové situaci žalované, a nemohla tak řádně poměřit příjmy s výdaji a zjistit, zda je vůbec žalovaná schopna úvěr splatit.

15. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, tedy skutečnost, zda je žalovaná schopna poskytnutý úvěr splatit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 z. s. ú., který vyžaduje prověřování příjmové i výdajové stránky žalované, a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalované poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou.

16. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

20. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

22. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

23. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

24. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

25. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

26. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C [číslo], OPR- [právnická osoba] GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

28. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

29. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

30. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 9 pak postihuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č.j. 23 Co 365/2017-53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

31. Ústavní soud ČR přitom v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III ÚS 4129/18, zdůraznil, že„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, … Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 32. Zadlužování jednotlivců není podle názoru soudu jen problémem jednotlivce, ale negativně působí na celou společnost. Z uvedeného důvodu judikatura i zákon trvá na tom, aby úvěrující pečlivě hodnotili úvěruschopnost úvěrovaného, a to aktivním zjišťováním informací k této otázce a jejich následným odpovědným vyhodnocením, tak aby úvěrovaní nepadli do dluhové pasti.

33. Jelikož však bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla částku 53 000 Kč, kterou jí žalovaná zcela nevrátila, soud dospěl k závěru, že se žalovaná na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 o. z. bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky, která nebyla žalobkyni na jistině splacena, tj. částky 53 000 Kč, žalobkyni vrátit. Co do této částky tedy soud žalobě vyhověl a ve zbývajícím rozsahu (tj. v částce jistiny 9 917 Kč + smluvní pokuty ve výši 7 690 Kč) žalobu zamítl. Dále soud žalobu zamítl co do úroku ve výši 64,61 % ročně z částky 53 000 Kč od 27. 4. 2022 do 20. 5. 2022 ve výši 2 195,04 Kč, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 53 000 Kč od 21. 5. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 27. 4. 2022 dosáhne částky 178 790 Kč. Co se týká zákonného úroku z prodlení z částky 9 917 Kč ve výši 11,75 % ročně od 27. 4. 2022 do zaplacení, soud žalobu též zamítl. Soud však přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky bezdůvodného obohacení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. v rozsahu požadovaném žalobkyní jdoucím ode dne 27. 4. 2022 do zaplacení.

34. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle míry úspěchu účastníků v řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 53 000 Kč, tedy ze 75 %. Žalovaná byla úspěšná co do částky 17 607 Kč, tedy z 25 %. Žalobkyni proto náleží náhrada 50 % ([číslo]) účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 531 Kč, z nákladů zastoupení advokátem, kterému podle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“) náleží odměna ve výši dvakrát 3 940 Kč za převzetí a přípravu zastoupení a návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. a/ a d/ advokátního tarifu) a 2 x režijní paušál ve výši 300 Kč za dva uvedené úkony právní služby (§ 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu); a dále z náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % z částky 8 480 ve výši 1 780,80 Kč. Žalobkyně má tedy právo na úhradu 50 % z částky 13 791,80 Kč, tj. na částku 6 895,90 Kč.

35. Lhůta pro splnění povinností uložených žalované tímto rozsudkem byla soudem stanovena na základě § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku, neboť soud neshledal důvody pro prodloužení této lhůty.