15 C 347/2025

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 40 640 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeného zdejšímu soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným dne , datum, uzavřela s pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o revolvingovém úvěru číslo , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši (s úvěrovým rámcem) , částka, , který žalovaný celý vyčerpal. Žalovaný se zavázal vyčerpané prostředky splácet tzv. minimální měsíční splátkou, která byla stanovena pro případ vyčerpání celé částky na , částka, měsíčně, splatné vždy do 15. dne v měsíci. Žalovaný avšak neuhradil žalobkyni ničeho, ani první splátku splatnou , datum, , pročež žalobkyně úvěr zesplatnila. Žalobkyně proto požaduje zaplacení , částka, jako zesplatněné jistiny, smluvního úroku ve výši , částka, (z částky , částka, ve výši 57,99 % p.a. od , datum, do , datum, ), nákladů na upomínky ve výši , částka, , smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky, tj. ve výši , částka, , dále zákonného úroku z prodlení a náhrady nákladů řízení. Dlužná částka nebyla uhrazena ani k předžalobní výzvě právního zástupce žalobkyně.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, v řízení zůstal zcela pasivní.

3. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Žalovanému zaslal soud výzvu, zda souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, k výzvě připojil doložku o tom, že nevyjádří-li se žalovaný ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise, tj. dle § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z listin předložených žalobkyní byl zjištěn následující skutkový stav:

5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne , datum, číslo , hodnota, bylo zjištěno, že na jejím základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky s úvěrovým rámcem , částka, , úvěr byl neúčelový a smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Žalovaný se pak zavázal čerpané prostředky vrátit tzv. minimální měsíční splátkou ve výši 5% z čerpané a dosud nesplacené jistiny k okamžiku poslední tranše, tj. při plném čerpání rámce splátkou ve výši , částka, . Úroková sazba byla sjednána ve výši 57,99% p.a. a RPSN činilo 76,18% (modelový případ) při splacení za 72 měsíců bez dalšího čerpání. Splatnost byla stanovena na 15. dne v měsíci. Byly sjednány sankce za prodlení, a to náklady na upomínku ve výši , částka, , povinnost žalovaného hradit zákonný úrok z prodlení z dlužné částky a smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Po zaslaných dvou upomínkách byla žalobkyně oprávněna zesplatnit celý úvěr.

6. Z předsmluvních informací žalobkyně bylo zjištěno, že žalovanému byly před poskytnutím úvěru sděleny parametry úvěru, blíže popsané v předchozím odstavci odůvodnění tohoto rozsudku.

7. K posouzení úvěruschopnosti předložila žalobkyně obsáhlé tvrzení, že ověřila totožnost žalovaného z jeho občanského průkazu (doloženo), jeho zjištěný čistý příjem zjištěn z bankovního výpisu žalovaného za tři měsíce (nedoloženo) ve výši , částka, , žalovaným tvrzené náklady na bydlení činily , částka, , náklady domácnosti pak , částka, , finanční závazky tvrzené žalovaným ve výši , částka, a na hazardní hry a sázení pak , částka, měsíčně. Finanční zůstatek žalovaného činil , částka, . Žalovaný byl negativně lustrován v registru SOLUS, v centrální evidenci exekucí i v insolvenčním rejstříku (doloženo).

8. Z dokumentu DigiSign.org ze dne , datum, (dokumenty v této obálce byly elektronicky podepsány pomocí služby DigiSign.org v souladu s Nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce (“eIDAS”) a použitelnými vnitrostátními předpisy) bylo zjištěno, že dokumenty, a to předsmluvní informace žalovaný řádně elektronicky podepsal dne , datum, v 15:41:07 hodin a smluvní dokumentaci pak v 15:41:26 hodin.

9. Výpisem z internetového bankovnictví žalobkyně ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný poskytl dne , datum, na bankovní účet žalobkyně ze svého bankovního účtu číslo , č. účtu, tzv. verifikační platbu ve výši , částka, .

10. Výpisem z internetového bankovnictví žalobkyně ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla dne , datum, na bankovní účet žalovaného číslo , č. účtu, bezhotovostně prostředky ve výši , částka, .

11. Z dopisu žalobkyně ze dne , datum, včetně emailu ze stejného dne bylo zjištěno, že žalovaný nezaplatil první dlužnou splátku úvěru ve výši , částka, řádně a včas, byl proto upomenut o úhradu splátky a částky , částka, za zaslání upomínky, a to nejpozději do 4. 6. 025.

12. Z dopisu žalobkyně ze dne , datum, včetně emailu ze stejného dne bylo zjištěno, že žalovaný nezaplatil první dlužnou splátku úvěru ve výši , částka, ani přes zaslanou první upomínku a byl proto upomenut o úhradu splátky a částky , částka, za zaslání dvou upomínek, a to nejpozději do , datum, s tím, že nezaplatí-li ve lhůtě, bude úvěr zesplatněn a může být po žalovaném požadována částka až , částka, .

13. Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne , datum, včetně poštovního podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaný byl informován o zesplatnění úvěru a vyzván k úhradě částky , částka, , a to nejpozději do dne , datum, . Žalovaný tak byl před podáním žaloby řádně vyzván k úhradě.

14. Žalovaný dlužnou částku nijak nesporoval.

15. Z listin předložených žalobkyní byl učiněn závěr o skutkovém stavu:

16. Účastníci nadepsaného řízení distančním způsobem uzavřeli dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši až , částka, , tyto prostředky mohl žalovaný čerpat opakovaně. Žalovaný se zavázal čerpané finanční prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 57,99% ročně. Byly sjednány sankce při prodlení žalovaného se splácením, a to , částka, za upomínku, zákonný úrok z prodlení a smluvní pokuta 0,1 % denně, přičemž po dvou upomínkách mohl být úvěr zesplatněn. Žalovaný úvěr čerpal v plné výši dne , datum, , tj. ve výši , částka, , žalobkyni však nezaplatil ničeho, tj. ani první splátku ve výši , částka, , následně byl žalobkyní dvakrát písemně upomenut. Ani to nevedlo k nápravě, pročež žalobkyně úvěr zesplatnila. Žalovaný dlužnou částku nijak nesporoval.

17. Soud však nemá za prokázané, že by žalobkyně dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného, když nedoložila bankovní účet žalovaného za 3 měsíce před poskytnutím úvěru, z něhož měla zjistit a ověřit příjem a výdaje žalovaného.

18. Po právní stránce posoudil soud nadepsanou věc takto:

19. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ“, neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby věřitel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.

20. V posuzované věci ohledně řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru nebylo prokázáno, že žalobkyně řádně zjišťovala a ověřovala příjmy a výdaje žalovaného. Dle úvěrové smlouvy si měla sice vyžádat výpis z účtu žalovaného za poslední tři měsíce před poskytnutím úvěru, ale tento soudu nepředložila, neprokázala proto, že vůbec nějak prověřovala faktické příjmy a výdaje žalovaného. Bylo pouze doloženo, že žalobkyně lustrovala žalovaného v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí, v registru SOLUS a registru odcizených dokladů. K tomu je třeba uvést, že bez náležitého ověřování příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele k náležitému posouzení jeho úvěruschopnosti nepostačuje (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v § 86 odst. 1 ZoSÚ, tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Pouhé prohlášení žalovaného o tom, že je schopen předmětný úvěr splatit, je proto pro řádné zjištění a posouzení jeho majetkových poměrů zcela nedostačující. Žalobkyně se spolehla jen na prohlášení žalovaného o pravdivosti jím uvedených údajů o jejích příjmech a výdajích, nijak nezkoumala ani příjmovou ani výdajovou stránku. Žalobkyně další důkazní prostředky, které by prokazovaly, že informace uvedené ve smlouvě byly žalobkyní prověřeny a uchovány tak, jak vyžaduje § 78 ZoSÚ, soudu nepředložila. Smlouva byla uzavřena v roce 2025, kdy požadavky ZoSÚ a jejich striktní vyžadování soudy bylo žalobkyni dostatečně známo. Žalobkyně tak nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí. Za těchto okolností žalobkyně nedoložila, že vůbec mohla získat správnou představu o tom, zda žalovaný bude schopen úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 ZoSÚ.

21. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen „o. z.“, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

22. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

23. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

24. Podle § 122 odst. 1 ZoSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle odst. 3 tohoto ustanovené souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla , hodnota, a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však , částka, .

25. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

26. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

27. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná28. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

29. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

30. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

31. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

32. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

33. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

34. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

35. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

36. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

37. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od , datum, , odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.

38. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

39. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z „objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“40. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.

41. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, tedy skutečnost, zda je žalovaný schopen požadované peněžní prostředky vrátit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 ZoSÚ a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalovanému poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu posoudil dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ jako absolutně neplatnou.

42. Jelikož však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku , částka, (výše čerpaného úvěru), které jí žalovaný nevrátil, soud dospěl k závěru, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky , částka, (zapůjčených , částka, ).

43. Soud proto žalobě co do žalobkyní požadované částky ve výši , částka, , o níž se žalovaný bezdůvodně obohatil, vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z nevrácené částky bezdůvodného obohacení úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od , datum, do zaplacení (výrok I.).

44. Soud však žalobě s odkazem na absolutní neplatnost úvěrové smlouvy dle § 87 věty prvé ZoSÚ nemohl vyhovět v ostatních požadovaných nárocích, tj. v částce , částka, (smluvní pokuta v částce , částka, , náklady na upomínkování ve výši , částka, a kapitalizovaný úrok ve výši , částka, ), s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a v této části žalobu zamítl (výrok II.)

45. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 96,86 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 98,43 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 1,57 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 2 o. s. ř.

46. Lhůta pro splnění povinností uložených žalované tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když nebyly zjištěny okolnosti, a to i vzhledem k naprosté pasivitě žalovaného, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.