15 C 35/2026

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 21 178 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, podle které je žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným nadepsanému soudu dne , datum, domáhala po žalované zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru číslo , hodnota, -, Anonymizováno, na jejímž základě poskytla žalované finanční prostředky ve výši , částka, , a to v hotovosti, které se žalovaná zavázala splácet týdenní splátkou po , částka, , a to včetně souhrnného poplatku ve výši , částka, . Celkem se tedy žalovaná zavázala žalobkyni zaplatit částku , částka, . První splátka byla splatná do sedmi dnů od podpisu smlouvy, každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Žalovaná však nehradila splátky řádně a včas, když žalobkyni uhradila toliko částku , částka, , kterou žalobkyně započetla na nejprve na úhradu nákladů na soudní či mimosoudní vymáhání dlužné částky, dále na úhradu sjednaných a vyměřených smluvních pokut, dále na úhradu poplatků za prodlení se splácením úvěru, dále na úhradu poplatku za zpracování a doručení Úvěru, dále na úhradu poplatku za hotovostní inkaso splátek úvěru, dále na úhradu jistiny a na úrok z úvěru. Ohledně posouzení úvěruschopnosti uvedla, že před poskytnutím úvěru žalované provedla kontrolu v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, kontrolu RČ dálkovým systémem společnosti , právnická osoba, , kontrolu náhledem do záznamů insolvenčního rejstříku, kontrolu zaměstnání žalované telefonicky, kontrolu platební historie žalované u žalobkyně, vyhodnocení aktuální finanční situace dle vyplněných podkladů žalované a dle lokality žalované, a to na základě odborných vědomostí z “terénu“ od obchodního zástupce žijícího v dané oblasti a kontrolu předložených dokumentů zaškrtnutých externím zprostředkovatelem v kartě klienta. Žalobkyně se tak domáhá zaplacení částky , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p.a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Před podáním žaloby žalobkyně písemně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, ani na základě této výzvy žalovaná nereagovala a zůstala žalobkyni dlužna žalovanou částku.

2. Elektronický platební rozkaz nebyl vydán, neboť úroková sazba dle smlouvy činila 70,89 % p.a. a věc byla převedena do nalézacího řízení sporného.

3. Přípisem zdejšího soudu ze dne , datum, byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní od doručení přípisu doplnila svá tvrzení ohledně skutečnosti, jakým způsobem posuzovala před poskytnutím úvěru žalované její schopnost splácet spotřebitelské úvěry, a označila důkazy k prokázání doplněných tvrzení. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, nijak nedoplnila, pouze zopakovala svá tvrzení již uvedená v žalobě a doložila nekompletní výpis z běžného účtu žalované za březen a duben 2023 a část písemnosti „finanční údaje o klientovi“.

4. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, v řízení zůstala zcela pasivní.

5. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen „o. s. ř.“, není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaná se ve věci nevyjádřila, ačkoli jí byla výzva k vyjádření řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), a proto rozhodl bez nařízení jednání.

6. Z listinných důkazů předložených žalobkyní má soud za zjištěný následující skutkový stav:

7. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši , částka, v hotovosti a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit spolu s úrokem v pevné částce , částka, , s poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši , částka, a poplatkem za hotovostní splácení úvěru ve výši , částka, , a to týdenními splátkami po , částka, , přičemž první splátka byla splatná dne , datum, a každá následující do 7 dnů od předchozí splátky. Celkem se žalovaná zavázala žalobkyni uhradit částku , částka, , úroková sazba činila 70,89 % p.a. a RPSN pak 212,77 % p.a. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru, Formulář pro standardní informace o úvěru a Karta klienta.

8. Ze smluvních podmínek ke smlouvě o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že tyto obsahují zejména sankce pro případ prodlení klienta, totiž smluvní pokutu a povinnost hradit zákonný úrok z prodlení. Dále je stanoveno pořadí, v jakém budou zaplacené částky započítány, totiž nejprve na úhradu nákladů na soudní či mimosoudní vymáhání dlužné částky, dále na úhradu sjednaných a vyměřených smluvních pokut, dále na úhradu poplatků za prodlení se splácením úvěru, dále na úhradu poplatku za zpracování a doručení Úvěru, dále na úhradu poplatku za hotovostní inkaso splátek úvěru, dále na úhradu jistiny ve výši 83,47 % a na úrok z úvěru ve výši 16,53 %.

9. Z formuláře pro standardní informace o úvěru byly ověřeny parametry poskytnutého úvěru, jak jsou podrobně specifikovány v bodě 7 odůvodnění tohoto rozsudku.

10. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že je rozvedená, žije sama v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnost, není zaměstnaná je poživatelkou starobního důchodu ve výši , částka, a příjem ve výši , částka, . Ohledně svých nákladů uvedla pouze životní náklady na bydlení ve výši , částka, a životní náklady ve výši , částka, . Nemá hypoteční ani balónový úvěr, není majitelkou nemovitosti ani automobilu. Její disponibilní příjem činil částku , částka, .

11. Z přehledu předepsaných splátek a úhrad žalované bylo zjištěno, že počínaje 19. týdenní splátkou se dostává žalovaná do prodlení se splácením a od té doby nesplácí poskytnutý úvěr řádně a včas. Z přehledu se podává, že k zaplacení zbývá částka , částka, , přičemž žalovaná žalobkyni celkově uhradila částku , částka, .

12. Z neúplného měsíčního výpisu účtu žalované za období toliko od 1. 3. do , datum, bylo zjištěno, že žalovaná je poživatelem starobního důchodu ve výši , částka, a další sociální dávky poskytované Úřadem práce ČR ve výši , částka, . Dále, že za březen měla příjmy ve výši , částka, (součet důchodu a dávky) a její celkové výdaje byly ve výši , částka, . Částka výdajů žalované více než dvojnásobně převyšuje její výdaje deklarované v kartě klienta.

13. Z neúplného měsíčního výpisu účtu žalované za období toliko od 1. 4. do , datum, bylo zjištěno, že žalovaná je poživatelem starobního důchodu ve výši , částka, a další sociální dávky poskytované Úřadem práce ČR ve výši , částka, . Dále, že za březen měla příjmy ve výši , částka, , přičemž ověřen byl její příjem z důchodu a dávky a, avšak její další příjem ve výši téměř , částka, není nijak specifikován, resp. , jméno FO, identifikován další poskytnutý úvěr žalované ve výši , částka, od společnosti Multitude Bank a lze předpokládat, že i další příjem ve výši , částka, byl v dalších poskytnutých úvěrech. Její celkové výdaje byly dokonce ve výši , částka, . Částka výdajů žalované tak dokonce mnohonásobně přesahuje její výdaje deklarované v kartě klienta.

14. Z předžalobní upomínky ze dne , datum, včetně poštovního podacího archu z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby upomenuta o úhradu částky , částka, .

15. Žalovaná dlužnou částku nesporovala ani co do důvodu vzniku ani do její výše, soud proto vycházel z tvrzení žalobkyně o zaplacení celkové částky , částka, žalovanou.

16. Z výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu:

17. Žalovaná uzavřela se žalobkyní dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši , částka, , a žalovaná měla tyto finanční prostředky měla splatit celkovou částkou , částka, , a to včetně úroků a poplatků, v 60 týdenních splátkách po , částka, . Po 18. splátce přestala úvěr řádně hradit a celkově žalobkyni uhradila pouze , částka, . Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované bylo zjištěno, že žalovaná měla v době před poskytnutím úvěru napjatou finanční situaci, její skutečné měsíční výdaje výrazně převyšovaly částky uvedené v kartě klienta a v době před uzavření úvěrové smlouvy s žalobkyní čerpala i další úvěry. Žalovaná dlužnou částku nijak nesporovala. dluh ani jeho výši v řízení nijak nezpochybnila.

18. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

19. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalované sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ“, neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby věřitel a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel.

20. V posuzované věci bylo prokázáno, že žalovaná má příjem ze starobního důchodu ve výši , částka, a je jiné sociální dávky, poskytované Úřadem práce ČR, ve výši , částka, , její výdaje však byly minimalizovány s použitím životních nákladů na bydlení a životního minima, a tyto pak byly jednoznačně popřeny předložením nekompletních výpisů z běžného účtu žalované, když faktické výdaje žalované mnohonásobně převyšovaly výdaje deklarované. Žalobkyně, ačkoliv měla tyto výpisy k dispozici, nijak neprověřovala faktické výdaje žalované, ani skutečnost, že žalovaná má zřejmě další aktivní úvěry, čímž řeší svou napjatou finanční situaci. Žalobkyně nijak nezjišťovala výši nájemného a měsíční výdaje spojené s bydlením (plyn, elektřina, odvoz odpadu apod. Žalobkyně dále ani netvrdila, natož aby prokázala, že žalovanou prověřovala v bankovních a nebankovních registrech (SOLUS, NRKI apod.) a v centrální evidenci exekucí. K tomu je třeba uvést, že pouhé doplnění čísel do formuláře (smlouvy, karty klienta) bez náležitého ověřování příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele k náležitému posouzení jeho úvěruschopnosti nepostačuje (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v § 86 odst. 1 ZoSÚ, tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek doložením kompletního výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Pouhé prohlášení žalované o tom, že je schopna předmětný úvěr splatit, je proto pro řádné zjištění a posouzení jejích majetkových poměrů zcela nedostačující. Žalobkyně se spolehla jen na prohlášení žalované o pravdivosti jí uvedených údajů, nijak pečlivě nezkoumala ani příjmovou ani výdajovou stránku, kdy byly žalobkyni předloženy dva měsíční výpisy z běžného účtu žalované, kterým byl sice prokázán její příjem ze starobního důchodu a sociální dávky, ale výdaje žalované násobně převyšovaly výdaje uvedené v kartě klienta. Žalobkyně tak měla postaveno na jisto, že žalovaná přesně osobou, které další úvěr nemá být poskytnut, a kterou ZoSÚ v uvedeném ustanovení chrání. Žalobkyně další důkazní prostředky, které by prokazovaly, že informace uvedené zejména v kartě klienta byly žalobkyní prověřeny a uchovány tak, jak vyžaduje § 78 ZoSÚ, soudu nepředložila. Smlouva byla uzavřena v roce 2023, kdy požadavky ZoSÚ a jejich striktní vyžadování soudy muselo být žalobkyni dostatečně známo. Pokud tedy žalobkyně zkoumala jen příjmovou stránku žalované, a její faktické výdaje žalované nijak neověřovala, pak za těchto okolností žalobkyně nemohla získat správnou představu o tom, zda žalovaná bude schopna úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 ZoSÚ. Pokud žalobkyně neprověřovala ani výši příjmů, resp. jejich strukturu, ani podstatné výdaje žalované, nemohla zjistit, zda vůbec bude úvěr moci poskytnout.

21. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen „o. z.“, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

22. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

23. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

24. Podle § 122 odst. 1 ZoSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle odst. 3 tohoto ustanovené souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla , hodnota, a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však , částka, .

25. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

26. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

27. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná28. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

29. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

30. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

31. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

32. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

33. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

34. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

35. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

36. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

37. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od , datum, , odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.

38. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

39. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z „objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“40. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.

41. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, tedy skutečnost, zda je žalovaná schopna požadované peněžní prostředky vrátit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 ZoSÚ, a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalované poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu posoudil dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ jako absolutně neplatnou.

42. Faktem však je, že žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši , částka, , které jí žalované v plném rozsahu nevrátila. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně, bezdůvodně obohatila co do částky , částka, (poskytnutých , částka, a vrácená částka , částka, ), a je proto povinna plnění v rozsahu tohoto bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit a zaplatit žalované zákonné úroky z prodlení z této částky, uplatněné dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.)

43. Ve zbývající části, tj. co do částky , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od , datum, do zaplacení, soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

44. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že rozhodl, že žádný účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaná byla v řízení převážně úspěšná, avšak dle obsahu spisu jí žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly.

45. Lhůta pro splnění povinnosti uložené žalované tímto rozsudkem byla soudem stanovena na základě § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku, neboť soud neshledal důvody, i vzhledem k pasivitě žalované v řízení, pro prodloužení této lhůty, případně ke stanovení plnění ve splátkách.