15 C 352/2025

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno bytem Adresa žalovaného zastoupený opatrovnicí Jméno opatrovnice sídlem Adresa opatrovnice pro 47 616 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, , s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s úrokem ve výši 8,00 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v , adresa, % nákladů řízení státu, jejichž výše bude specifikována v samostatném usnesení, do tří dnů od právní moci tohoto samostatného usnesení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným nadepsanému soudu dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, spolu s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , se , adresa, , byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši , částka, , a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal uhradit celkovou dlužnou částku , částka, , skládající se z jistiny ve výši , částka, , úroku v pevné výši , částka, , poplatku za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši , částka, , úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení případu ve výši , částka, a úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště ve výši , částka, , a to v 14 měsíčních splátkách po , částka, . Poslední splátka byla splatná dne , datum, . Splátky však nehradil řádně a nejpozději od , datum, byl v prodlení s celou dosud neuhrazenou částí dluhu. Po poslední úhradě , částka, dne , datum, zůstaly neuhrazené částky, a to na jistině ve výši , částka, , úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši , částka, , poplatku za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , poplatku za administrativní činnost ve výši , částka, a poplatku za umožnění hradit splátky z místa bydliště ve výši , částka, . A smluvní pokuty ve výši , částka, . Neuhrazená jistina je úročena sjednaným úrokem 8 % ročně a současně vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení. Pohledávka byla dne , datum, postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Po postoupení již žalovaný nic neuhradil. Žalovaný ničeho nezaplatil ani po zaslání předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně.

2. Žalovaný je státním občanem Slovenské republiky. Mezinárodní příslušnost a místní příslušnost soudu k projednání dané věci je založena s odkazem na čl. 7 odst. 1 písm. a) Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne , datum, , o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I bis). Žalovaný, který je občanem členského státu EU, může být žalován u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Za takové místo se považuje v případě smlouvy o poskytování bankovních a platebních služeb a též úvěrových smluv místo sídla věřitele. , právnická osoba, věc tedy platí, že žalobkyně může žalovat žalovaného o zaplacení dluhu ze smlouvy o poskytování bankovních a platebních služeb (nepovoleného debetního zůstatku a ze smluv o úvěru též u soudů České republiky, neboť na území České republiky měl být uhrazen dluh (mezinárodní příslušnost na výběr daná)., právnická osoba, ohledem na skutečnost, že bydliště žalovaného na území ČR nebylo zjištěno, ani jeho evidovaný pobyt v ČR a v domovském státu (Slovensko) se mu nepodařilo na adresu evidovaného pobytu doručit soudní písemnost, nezbylo soudu než konstatovat, že žalovaný je neznámého pobytu, a proto mu usnesením ze dne , datum, ustanovil opatrovníka z řad advokátů, a to , Jméno opatrovnice, .

4. Přípisem nadepsaného soudu ze dne , datum, byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dnů od doručení přípisu doplnila svá tvrzení ohledně skutečnosti, jakým způsobem posuzovala právní předchůdkyně žalobkyně při poskytování úvěru žalovanému jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a označila důkazy k doplněným tvrzením. Žalobkyně svá tvrzení, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, doplnila tak, že její právní předchůdkyně před uzavřením úvěrové smlouvy posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr podle zákona o spotřebitelském úvěru. Ověřila údaje uvedené žalovaným v žádosti o úvěr ze dne , datum, , a to z dokladů o příjmu, výpisů z účtu a z registrů NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán u , právnická osoba, ., má měsíční příjem , částka, , výdaje , částka, a žádné vyživovací povinnosti. Je svobodný a bydlí v nájmu. Použitelný měsíční příjem činil , částka, . Na základě zjištěných informací právní předchůdkyně žalobce vyhodnotila, že žalovaný je schopen splácet požadovaný úvěr ve výši , částka, se splátkou , částka, .

5. Žalovaný se prostřednictvím svého ustanoveného opatrovníka k žalobě vyjádřil v podání ze dne , datum, , a to tak, že žalobní nárok neuznává v celém rozsahu, neboť nebylo prokázáno, že úvěrová smlouva byla uzavřena právě se žalovaným. Dále argumentovala neplatností smlouvy o úvěru, když dle tvrzení žalobkyně jde o spotřebitelský úvěr dle zákona č. 257/2016 Sb. Žalovaný měl za 14 měsíců uhradit celkem , částka, při poskytnuté jistině , částka, , což představuje pro spotřebitele vysoce rizikový úvěr. Žalobkyně však neprokázala, že řádně její právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru. V důsledku toho je smlouva podle § 87 téhož zákona neplatná. Žalovaný proto namítá, že žalobkyni nevznikl nárok na úroky, poplatky ani smluvní pokutu. Dále pak namítá nesplnění podmínek § 142a o. s. ř. I kdyby žalobkyně prokázala část nároku, nemá jí být přiznána náhrada nákladů řízení. Předžalobní výzva byla totiž zaslána na adresu ve Slovenské republice, nikoli na doručovací adresu uvedenou ve smlouvě ani na poslední známou adresu žalovaného v , adresa, . Podmínky § 142a o. s. ř. tak nebyly splněny. S ohledem na uvedené navrhuje zamítnutí žaloby v celém rozsahu.

6. V replice k vyjádření žalovaného ze dne , datum, žalobkyně znovu opakuje svá tvrzení uvedená v bodě 4. odůvodnění tohoto rozsudku, totiž že její právní předchůdkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného a trvá na podané žalobě včetně přiznání náhrady nákladů řízení.

7. Provedeným dokazováním byl zjištěn následující skutkový stav:

8. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, a předpisu splátek bylo zjištěno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o bezúčelovém úvěru, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, v hotovosti a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit společně se smluvním úrokem v pevné výši , částka, . Žalovaný se rovněž zavázal právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit za poskytnutí úvěru a za uzavření smlouvy částku ve výši , částka, , úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši , částka, a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši , částka, . Celkovou dlužnou částku ve výši , částka, se žalovaný zavázal splatit ve 14měsíčních splátkách po , částka, . Poslední splátka měla být splacena nejpozději dne , datum, . RPSN činilo 272,44%. Pro případ prodlení se splácením úvěru byly sjednány sankce, a to smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné částky, max. , částka, za splátku, poplatek za upomínku ve výši , částka, , poplatek za oznámení o předání k inkasu ve výši , částka, a možnost zesplatnění celého úvěru po 30 dnech od výzvy. Nedílnou součástí smlouvy byl předpis splátek, ze kterého bylo zjištěno, jaká část splátky připadá na jistinu, úrok a poplatky.

9. Z přehledu zaplacených splátek bylo zjištěno, že žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku ve výši , částka, , od samého začátku úvěrového vztahu nehradil řádně a včas, když uhradil řádně a včas toliko první splátku.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně seznamu postoupených pohledávek a potvrzení o úplatě ze dne , datum, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni. Žalobkyně je tak ve věci aktivně legitimována.

11. Z dopisu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne , datum, bylo zjištěno, že postoupení pohledávky bylo žalovanému řádně oznámeno s tím, že k tomuto dni činí celková dlužná částka , částka, .

12. Výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně doložila svou procesní subjektivitu.

13. Z předžalobní výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne , datum, včetně podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě částky , částka, do , datum, .

14. Z dohody o změně pracovní smlouvy ze dne , datum, bylo zjištěno, že k tomuto dni byl žalovaný zaměstnán u společnosti , právnická osoba, ., a to na základě pracovní smlouvy ze dne , datum, .

15. Z výplatnice žalovaného za měsíc červenec 2022 bylo zjištěno, že žalovanému za uvedené období náležela mzda v čisté výši , částka, .

16. Z výplatnice žalovaného za měsíc srpen 2022 bylo zjištěno, že žalovanému za uvedené období náležela mzda v čisté výši , částka, .

17. Z výplatnice žalovaného za měsíc září 2022 bylo zjištěno, že žalovaný je stále zaměstnán u společnosti , právnická osoba, ., a vzhledem k tomu, že žalovaný byl v pracovní neschopnosti a neodpracoval ani jeden den, byla mu poskytnuta náhrada mzdy v celkové výši , částka, (číslo je velmi špatně čitelné).

18. Z výpisu z účtu číslo , hodnota, (číslo je špatně čitelné) vedeného u Equa Bank, a.s. bylo zjištěno, že na tento účet dne , datum, byla připsána částka , částka, (částka je špatně čitelná) nemocenského. Z důkazu však není zjištěno, komu uvedený účet patří.

19. Z nájemní smlouvy ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný měl za účelem bydlení pronajatý byt na v záhlaví uvedené adrese, předložená nájemní smlouva je však neúplná – předložena byla toliko první a poslední stránka smlouvy, nebyla tak zjištěna výše nájemného ani související platby.

20. Z žádosti o úvěr ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je zaměstnaný s průměrným příjmem ve výši , částka, , jeho výdaje na bydlení činí , částka, , výdaje na jídlo, dopravu a osobní náklady pak , částka, a měsíčně splácí na úvěry , částka, . Použitelný měsíční příjem tak činí částku , částka, . Žalovaný uvedl, že je svobodný, žije sám v nájemním bytě, nemá žádnou vyživovací povinnost a není zatížen hypotéčním úvěrem.

21. Při jednání soudu dne , datum, , po provedeném dokazování, žalobkyně závěrem navrhla, aby soud žalobě zcela vyhověl, neboť úvěruschopnost byla řádně zkoumána a dále, aby jí přiznal náhradu nákladů řízení ve výši , částka, .

22. Opatrovnice žalovaného závěrem navrhla zamítnutí žaloby, když nebylo prokázáno, že by byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Žalovanému byl poskytnut úvěr , částka, , z toho , částka, zaplatil s tím, že na žalobkyni nebyla postoupena pohledávka z bezdůvodného obohacení, ale pohledávka o úvěru, který je neplatný.

23. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

24. Dne , datum, byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru ve výši , částka, , s celkovou dlužnou částkou , částka, splatnou ve 14 splátkách po , částka, . Součástí závazku byly i poplatky a úrok v celkové výši , částka, , RPSN činilo 272,44 %. Žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně pouze , částka, , splátky od počátku vztahu nehradil řádně a včas. Pohledávka byla smlouvou ze dne , datum, postoupena žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Z listin týkajících se osobních a majetkových poměrů žalovaného (úvěruschopnost žalovaného) bylo zjištěno, že byl zaměstnán u společnosti , právnická osoba, ., s příjmy v měsících červenec–září 2022 v rozmezí cca 12 958 až , částka, . V žádosti o úvěr uvedl průměrný příjem , částka, , své výdaje , částka, a použitelný příjem , částka, . Další předložené listiny (výpis z účtu, nájemní smlouva) neumožnily žádné faktické ověření jeho výdajů, stejně jako nebylo nijak doloženo, že žalovaný byl skutečně lustrován v registrech NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenčním rejstříku.

25. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

26. Použití hmotného práva České republiky vyplývá z článku 6 bodu 1. písm. a) (spotřebitelské smlouvy), Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne , datum, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Nařízení Řím I). Podle čl. 6 bodu 1 písm. a) tohoto nařízení, aniž jsou dotčeny články 5 a 7, smlouva uzavřená fyzickou osobou za účelem, který se netýká její profesionální nebo podnikatelské činnosti (dále jen „spotřebitel“), s jinou osobou, která jedná v rámci výkonu své profesionální nebo podnikatelské činnosti (dále jen „obchodník“), se řídí právem země, v níž má spotřebitel obvyklé bydliště, pokud obchodník provozuje svou profesionální nebo podnikatelskou činnost v zemi, kde má spotřebitel své obvyklé bydliště.

27. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

28. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen „ZoSÚ“, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

29. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

30. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

31. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

32. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

33. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-679/18, OPR-, právnická osoba, . vs. GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako „rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46 rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 ZoSÚ vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

34. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

35. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

36. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

37. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

38. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

39. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

40. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

41. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od , datum, , odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.

42. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

43. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (či zápůjčku) sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ), přičemž k absolutní neplatnosti je soud s odkazem na § 588 o. z. povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

44. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z „objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“45. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.

46. S ohledem na shora uvedené soud posoudil předmětnou úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou, neboť právní předchůdkyně žalobkyně svá tvrzení ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, a to zejména co se týká, jeho měsíčních výdajů, které toliko odhadla za použití částek životního minima a nákladů na bydlení a jeho náklady tak nijak nedoložila. Stejně tak nedoložila, že žalovaný byl před poskytnutím úvěru lustrován v tvrzených registrech. Z předložených důkazů nelze dojít k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala příjmy, a zejména výdaje žalovaného, tedy že žalovaný je schopen své dluhy splácet, a to zejména s ohledem na minimalizované životní náklady žalovaného. Zjištění skutečných měsíčních výdajů žalovaného absentuje. Měsíční výdaje žalovaného předchůdkyně žalobkyně toliko „objektivizovala“ ve smyslu výše citovaného rozhodnutí Ústavního soudu. Žalobkyně nepředložila žádný důkaz, který by prokazoval, že informace ohledně měsíčních výdajů uvedené žalovaným v žádosti o úvěr, byly právní předchůdkyní žalobkyně pořízeny a uchovány tak, jak vyžaduje § 78 ZoSÚ. Neúplné a neověřené údaje, zejména ohledně životních výdajů nemohly podat pravdivý obraz o majetkové situaci žalovaného a o jeho schopnosti úvěr splácet. Žalovanému jako spotřebiteli byl spotřebitelský úvěr poskytnut, aniž by byly řádně zkoumány zejména jeho měsíční výdaje, právní předchůdkyně žalobkyně tak s odbornou péčí neposoudila úvěruschopnost žalovaného, zda je schopen spotřebitelský úvěr splácet. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.

47. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené podle § 1879 a násl. o. z. postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni a žalovaný byla o změně věřitele právní předchůdkyní žalobkyně vyrozuměn. Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována, jelikož žalovaný ani po změně věřitele svého dluhu svůj postoj k vrácení zbylé části bezdůvodného obohacení nezměnil.

48. Jak již bylo výše konstatováno, dotčená smlouva o spotřebitelském úvěru, tj. smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, je s ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila podmínky dle § 86 ZoSÚ, absolutně neplatná. Faktem ovšem je, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, , které jí žalovaný v plném rozsahu nevrátil. Žalovaný se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně, bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky , částka, (zapůjčených celkem , částka, po odečtení žalovaným vrácené celkové částky ve výši , částka, ), žalobkyni také vrátit. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z nevrácené částky bezdůvodného obohacení úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to z částky , částka, od , datum, do zaplacení (výrok I.).

49. Soud ale žalobě nevyhověl v ostatních žalovaných nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru (výrok II.).

50. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů, neboť žalovaný byl sice ve věci úspěšnější, ale žádné náklady mu v tomto řízení – podle obsahu spisu – nevznikly (výrok III.).

51. Lhůta pro splnění povinnosti uložené žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť nebyly zjištěny okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.

52. V souvislosti s nadepsaným řízením vznikly České republice náklady řízení na opatrovnici žalovaného, který je neznámého pobytu. S ohledem na pouze částečný úspěch žalobkyně v řízení, a to jen 14% předmětu řízení, bylo rozhodnuto, že je žalobkyně povinna uhradit České republice náhradu nákladů státu ve výši 86%, přičemž výše této náhrady bude specifikována v samostatném usnesení.