15 C 362/2023

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 17 993,60 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 993,60 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 16 539 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným ke zdejšímu soudu dne datum domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví z titulu smlouvy o úvěru číslo kterou s žalovaným uzavřela dne datum za pomoci prostředků komunikace na dálku prostřednictvím své internetové stránky webová adresa. Žalovaný na internetové stránce žalobkyně nastavil požadovanou výši úvěru a dobu jeho trvání, vyplnil žádost o úvěr a souhlasil s podmínkami úvěru. Žalobkyně poté provedla identifikaci žalovaného prostřednictvím služby právnická osoba UAB (sídlem adresa, Litva, registrované pod číslo) a prověřila úvěruschopnost žalovaného z majetkových poměrů žalovaného a jeho lustrací v dostupných registrech. Poté žalovaný potvrdil souhlas s uzavřením smlouvy prostřednictvím svého klientského profilu. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a sazebník žalobkyně. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného z výše jeho čistého měsíčního příjmu a výdajů, zjištěním počtu členů jeho domácnosti a lustrací v bankovních a nebankovních registrech klientských informací, centrální evidenci exekucí, ISIR a neplatných dokladů MV ČR. Na základě smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému dne datum peněžní prostředky v celkové výši 13 000 Kč na účet žalovaného č. bankovní účet a žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 510 Kč a poplatkem ve výši 29 Kč za sjednanou volitelnou službu„ Informační SMS servis“. Úvěr byl splatný dne datum. Žalovaný žalobkyni poskytnutou částku spolu s poplatky řádně a včas nevrátil, proto byl o úhradu jeho dluhu upomínán předžalobní výzvou odeslanou mu dne datum. Žalobkyně má za to, že jí s ohledem na výše uvedené vznikl nárok na zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 13 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 510 Kč, poplatku za službu„ Informační SMS servis“ ve výši 29 Kč, na úrok z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky 16 539 Kč od datum do zaplacení a na smluvní pokutu ve výši 1 454,6 Kč.

2. Přípisem zdejšího soudu ze dne datum byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní od doručení přípisu doplnila svá tvrzení ohledně toho, jakým způsobem žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, nedoplnila.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Z žalobkyní předložených listinných důkazů, a to souhlasu se zpracováním osobních údajů, údajů o spotřebitelském úvěru, smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, všeobecných obchodních podmínek a sazebníku soud zjistil, že žalovaný a žalobkyně uzavřeli dne datum za pomoci prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 13 000 Kč na bankovní účet žalovaného č. bankovní účet, který byl žalovaný oprávněn při splnění smluvních podmínek opakovaně čerpat. Žalovaný se při jednorázovém čerpání úvěru zavázal splatit žalobkyni částku 16 539 Kč, tj. jistinu společně s poplatkem za sjednání úvěru – při čerpání celého úvěrového limitu ve výši 3 510 Kč a s poplatkem za službu„ Informační SMS servis“ ve výši 29 Kč. Výše úrokové sazby činila 0 %. Úvěr byl splatný dne datum. Před uzavřením smlouvy byl žalovaný seznámen s právy a povinnostmi vyplývajícími z uzavírané úvěrové smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky platné od datum a sazebník platný od datum žalobkyně, který stanovoval poplatky za sjednané služby spojené s úvěrem. V článku 6.4 všeobecných obchodních podmínek a čl. 3 sazebníku bylo ujednáno, že v případě, že se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou dlužné splátky, je žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení, kdy uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout limit 0,1 % z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení.

6. Z fotokopie občanského průkazu žalovaného, autorizace ověření totožnosti, obecných principů posuzování úvěruschopnosti a identifikovaných příjmů soud zjistil, že žalobkyně ověřila totožnost žalovaného, přímým náhledem ztotožnila bankovní účet žalovaného a prověřila úvěruschopnost žalovaného ověřením jeho příjmu. Žalobkyně dle svých pravidel prověřování úvěruschopnosti klientů zjistila čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 11 754 Kč a dále, že ve společně hospodařící domácnosti žijí dvě osoby s příjmem. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti právnická osoba pak soud zjistil, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z pravidelných měsíčních výdajů žalovaného na půjčky ve výši 2 000 Kč a na bydlení ve výši 5 000 Kč, z dalších nezbytných výdajů ve výši 2 000 Kč, z ostatních zbytných výdajů ve výši 1 000 Kč, z ověřeného čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši 11 754 Kč, z čistého měsíčního příjmu uvedeného žalovaným ve výši 25 000 Kč, z rezervy pro výdaje ve výši 500 Kč, z vypočítaných minimálních výdajů ve výši 4 645 Kč, z disponibilního příjmu ve výši 4 700 Kč, a že žalobkyně uzavřela, že má žalovaný„ úspěšné“ posouzení úvěruschopnosti.

7. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že dne datum poskytla žalobkyně na účet žalovaného č. bankovní účet peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč.

8. Z předžalobní upomínky ze dne datum včetně podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně řádně vyzván k úhradě jeho dluhu před podáním žaloby s tím, že na svůj dluh neuhradil ničeho.

9. Žalovaný nerozporoval tvrzení žalobkyně, v řízení netvrdil ani neprokázal, že by žalobkyni na svůj závazek něčeho uhradil.

10. Věc byla soudem posuzována dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, a podle zákona číslo Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen„ ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi žalobkyní a žalovaným je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až 3 ZoSÚ a § 420 a § 1810 a násl. o. z.

11. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

13. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

14. Podle § 122 odst. 1 ZoSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle odst. 3 tohoto ustanovené souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

15. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

17. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

19. Mezi žalobkyní a žalovaným vznikl prostřednictvím elektronických prostředků (§ 562 odst. 1 o. z.) právní vztah založený smlouvou o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování a tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládal § 86 an. ZoSÚ, když řádně zjistila výši příjmu a výdajů žalovaného, a dle smluvního ujednání žalovanému úvěr skutečně poskytla, avšak žalovaný svůj závazek vyplývající ze smlouvy nesplnil a úvěr ve stanovené době nesplatil. Výše žalované částky 17 993,60 Kč, představující dlužnou jistinu a smluvní pokutu, nebyla v řízení nijak rozporována. Smluvní pokuta byla mezi stranami smlouvy sjednána v souladu s § 2048 o. z. a její výše, kterou žalobkyně požaduje, nepřekračuje omezení stanovená v § 122 ZoSÚ. Soud proto žalobě zcela vyhověl. Právo žalobkyně požadovat zákonný úrok z prodlení vyplývá z § 1970 o. z., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po splatnosti dluhu, tj. od datum do zaplacení.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen „a. t.”, z tarifní hodnoty ve výši 17 993,60 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Aplikace § 14b a. t. je v daném případě zcela na místě, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmět řízení nepřevyšuje částku 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Advokát žalobkyně používá základ obecného textu, kterému částečně přiřazuje konkrétní údaje týkající se žalovaných a vzniku a výše jejich dluhu.

21. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Třídenní lhůta ke splnění obou povinností byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.