15 C 363/2025

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 33 388 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, podle které je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, , s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s úrokem ve výši 8,00 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným nadepsanému soudu dne , datum, domáhala po žalované zaplacení částky , částka, spolu s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , se , adresa, , s žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši , částka, , které se žalovaná zavázala splácet spolu s úrokem a poplatky za poskytnutí úvěru, tj. s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši ve výši , částka, a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši , částka, , v 14 pravidelných měsíčních splátkách po , částka, , přičemž poslední splátka měla být uhrazena nejpozději dne , datum, . Celkem se žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně uhradit částku , částka, . Žalovaná však své závazky řádně a včas neplnila, když uhradila toliko částku , částka, dne , datum, . Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky tak vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající dlužné částky, která se skládá z jistiny úvěru , částka, , z úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru , částka, , z poplatku za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy , částka, , z poplatku za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu , částka, a z poplatku za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště , částka, . Pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávky ze dne , datum, postoupena žalobkyni, a to s účinností ke dni , datum, . Žalovaná však ani poté ničeho nezaplatila. Žalobkyně se proto domáhá zaplacení neuhrazené jistiny ve výši , částka, , úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši , částka, , úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši , částka, , úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši , částka, , úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši , částka, , smluvní pokuty ve výši , částka, , úroku vyčísleného od , datum, do , datum, z dlužné jistiny ve výši , částka, , zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do , datum, ve výši , částka, , úroků z úvěru ve výši 8,00% p.a. z dlužné jistiny úvěru ve výši , částka, od , datum, do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 12,75% p.a. z částky ve výši , částka, , sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši , částka, , úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši , částka, , od , datum, do zaplacení. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě předžalobní výzvou.

2. Přípisem nadepsaného soudu ze dne , datum, byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dnů od doručení přípisu doplnila svá tvrzení ohledně skutečnosti, jakým způsobem posuzovala při poskytování úvěru žalované její schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a označila důkazy k doplněným tvrzením. Žalobkyně svá tvrzení, že její právní předchůdkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, doplnila tak, že ověřila údaje uvedené žalovanou v žádosti o úvěr ze dne , datum, , které se týkaly jejích příjmů, výdajů, rodinné a majetkové situace, a byly ověřeny z předložených dokladů (pracovní smlouva, výplatní pásky) a z veřejných registrů NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku. Žalovaná uvedla, že je zaměstnána u , právnická osoba, , s měsíčním příjmem , částka, a výdaji , částka, , přičemž použitelný příjem činil , částka, . Uvedla také, že je svobodná, bez vyživovací povinnosti a s bydlením u blízké osoby. Tyto informace odpovídaly předloženým dokladům a byly potvrzeny jejím podpisem prohlášení o pravdivosti údajů. Na základě ověřených informací dospěl poskytovatel úvěru k závěru, že žalovaná je schopna splácet požadovaný úvěr ve výši , částka, s měsíční splátkou , částka, . Nebyl důvod pochybovat o správnosti jejích tvrzení. Žalobkyně dále odkázala na na rozsudek KS , právnická osoba, , a Městkého soudu v Praze. Doložila výúlatnice, pracovní smlouvu a žádost ažalované o poskytnutí úvěru ze dne , datum, .

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, v řízení zůstala zcela pasivní.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní byl zjištěn následující skutkový stav:

5. Z úvěrové smlouvy ze dne , datum, č. , hodnota, bylo zjištěno, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši , částka, a žalovaná se zavázala vrátit celkovou dlužnou částku ve výši , částka, , která zahrnuje jistinu ve výši , částka, , součet kapitalizovaných úroků za půjčené finanční prostředky ve výši , částka, , poplatek za zpracování úvěru , částka, , náklady na vyhodnocení úvěru , částka, a za inkaso plateb v hotovosti , částka, . Smlouva byla sjednána na dobu určitou s měsíčním splátkovým režimem, přičemž žalovaná měla úvěr splatit ve 14 měsíčních splátkách po , částka, , přičemž první splátka byla splatná měsíc po podpisu úvěrové smlouvy. Úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 8 % ročně a RPSN činilo 272,44 %. V případě prodlení se splácením měla právní předchůdkyně žalobkyně dle smluvních podmínek právo požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky (maximálně , částka, za každou opožděnou splátku, ohledně níž je žalovaná v prodlení, zároveň má poskytovatel právo na zákonný úrok z prodlení z dlužné částky. Dále byly sjednány sankce za zaslané upomínky ve výši , částka, , skládající se z , částka, nákladů spojených s prodlením a , částka, smluvní pokut, dále paušální částky , částka, za předání k inkasu či zesplatnění úvěru. Součástí smlouvy byl i splátkový kalendář, ze kterého se zjišťuje, jaká částka splátky připadá na jistinu, na úrok, na poplatky spojené s úvěrem.

6. Z transakční historie bylo zjištěno, že žalovaná na úvěr uhradila toliko částku , částka, dne 17. 100. 2023.

7. Z žádosti žalované o poskytnutí úvěru ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že je svobodná, bezdětná, je zaměstnaná s průměrným měsíčním příjmem ve výši , částka, měsíčně. Mezi své výdaje uvedla částku , částka, na bydlení, částku , částka, na jídlo, dopravu a osobní potřeby, dále částku 1 271 na srážky ze mzdy. Bydlí u přítelkyně.

8. Žalobkyně tak nepředložila jediný důkaz, že vůbec byly a pokud ano, tak nepředložila žádné důkazy k ověření výdajů žalované, stejně tak nepředložila žádný důkaz o tom, že žalovanou lustrovala v jí tvrzených registrech. Úvěruschopnost žalované proto nebyla prověřena v souladu s § 86 ZoSÚ.

9. Z pracovní smlouvy ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaná je zaměstnána u společnosti u , právnická osoba, , a to na dobu neurčitou.

10. Z výplatnice žalované za období červenec 2023 byl ověřen zaměstnavatel žalované a zjištěn její čistý příjem ve výši , částka, .

11. Z výplatnice žalované za období srpen 2023 byl ověřen zaměstnavatel žalované a zjištěn její čistý příjem ve výši , částka, .

12. Z výplatnice žalované za období září 2023 byl ověřen zaměstnavatel žalované a zjištěn její čistý příjem ve výši , částka, .

13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně seznamu postupovaných pohledávek a z potvrzení o úplatě ze dne , datum, bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni, která je tak ve věci aktivně legitimována.

14. Z dopisu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalované bylo postoupení pohledávky řádně oznámeno, a žalovaná byla vyzvána k okamžité úhradě částky , částka, .

15. Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne , datum, , včetně poštovního podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby znovu vyzvána k úhradě částky , částka, , a to do , datum16. Výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně doložila svou procesní subjektivitu.

17. Žalovaná žalovanou částku nijak nesporovala.

18. Z výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu:

19. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka , částka, a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s úrokem a poplatky, tj. celkem se zavázala uhradit částku , částka, ve 14 měsíčních splátkách po , částka, , zahrnujících jistinu, kapitalizované úroky , částka, , poplatek za zpracování , částka, , náklady na vyhodnocení , částka, a inkasní poplatek , částka, , Byla sjednána pevná úroková sazba ve výši 8 % ročně a RPSN činilo 272,44 %. Smlouva obsahovala i smluvní sankce za prodlení a poplatky za upomínky. Žalovaná dne , datum, uhradila pouze , částka, . Žalobkyně neprokázala, že při sjednání úvěru ověřila výdaje žalované či její úvěruschopnost v souladu s § 86 ZoSÚ, ačkoli žalovaná ve své žádosti uvedla příjem i základní výdaje a její zaměstnání a příjem byly doloženy pracovní smlouvou a výplatnicemi za červenec až září 2023. Pohledávka byla následně platně postoupena žalobkyni, což bylo žalované řádně oznámeno. Žalovaná dlužnou částku nijak nesporovala.

20. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

21. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

22. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen „ZoSÚ“, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

23. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

24. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

25. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

26. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-679/18, OPR-, právnická osoba, . vs. GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako „rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46 rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 ZoSÚ vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

28. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

29. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

30. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

31. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

32. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

33. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

34. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

35. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od , datum, , odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

36. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

37. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (či zápůjčku) sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ), přičemž k absolutní neplatnosti je soud s odkazem na § 588 o. z. povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

38. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z „objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“39. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.

40. S ohledem na shora uvedené soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou, neboť předchůdkyně žalobkyně svá tvrzení ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované řádně nedoložila. Z předložených důkazů nelze dojít k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala příjmy a především výdaje žalované, a že žalovaná byla schopna své dluhy splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně sice zjistila příjem žalované, a to příjem na hranici minimální mzdy, avšak zjištění ohledně skutečných životních výdajů žalované zcela absentuje. Měsíční výdaje žalované pak předchůdkyně toliko „objektivizovala“ ve smyslu výše citovaného rozhodnutí Ústavního soudu. Žalobkyně nepředložila žádný důkaz, který by prokazoval, že informace ohledně měsíčních výdajů uvedené žalovanou v žádosti o úvěr, byly právní předchůdkyní žalobkyně pořízeny a uchovány tak, jak vyžaduje § 78 ZoSÚ. Neúplné a neověřené údaje, zejména ohledně životních výdajů nemohly podat pravdivý obraz o majetkové situaci žalované a o její schopnosti úvěr splácet. Žalované jako spotřebiteli byl spotřebitelský úvěr poskytnut, aniž by byly řádně zkoumány zejména její výdaje, a to vzhledem k nízkému příjmu žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně tak s odbornou péčí neposoudila úvěruschopnost žalované, zda je schopna spotřebitelský úvěr splácet. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Žalobkyně nedoložila ani nahlédnutí své právní předchůdkyně do příslušných databází – insolvenční rejstřík, rejstřík exekucí, NRKI, BRKI,SOLUS apod. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, v daném případě obě smlouvy neplatné, a to absolutně.

41. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené podle § 1879 a násl. o. z. postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni a žalovaná byla o změně věřitele vyrozuměna. Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována, jelikož žalovaná ani po změně věřitele svého dluhu svůj postoj k vrácení zbylé části bezdůvodného obohacení nezměnila.

42. Jelikož však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla částku , částka, (výše čerpaného úvěru), které jí žalovaná v plném rozsahu nevrátila, soud dospěl k závěru, že se žalovaná na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky , částka, (zapůjčených , částka, po odečtení žalovanou vrácených , částka, ), žalobkyni vrátit.

43. Soud proto žalobě co do žalobkyní požadované částky ve výši , částka, , o níž se žalovaná bezdůvodně obohatila, s odkazem na § 87 ZoSÚ vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalované rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z nevrácené částky bezdůvodného obohacení úroky z prodlení podle § 1970 o. z., ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.).

44. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost obou smluv o spotřebitelském úvěru (výrok II.).

45. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť by sice bylo namístě přiznat ji žalované, jenž byla v řízení převážně úspěšná (rozdíl úspěchu v řízení žalované v rozsahu 61,06 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 38,94 %), avšak dle obsahu spisu žalované žádné náklady řízení nevznikly. Proto bylo rozhodnuto, jak je ve výroku III. tohoto rozsudku uvedeno.

46. Lhůta pro splnění povinností uložených žalované tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když nebyly zjištěny okolnosti, a to i vzhledem k naprosté pasivitě žalované, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.