15 C 365/2020

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Martiny Svobodové a přísedících Ing. Jarmily Nováčkové a Mgr. Petra Jíchy ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro zaplacení částky 131 933 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 129 931 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 16. 11. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 34 301,81 Kč a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce byl u žalovaného zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 4. 2017, se dnem nástupu do práce ke dni 1. 8. 2017. K pracovní smlouvě byl dne 1. 4. 2019 uzavřen dodatek [číslo] kterým bylo změněno ujednání o tom, že mzda již nebude sjednána dohodou, ale určena mzdovým výměrem. Mzda byla mzdovým výměrem ze dne 1. 4. 2019 určena ve výši 50 000 Kč měsíčně. Pracovní poměr byl ukončen uzavřenou výpovědí ke dni 31. 10. 2020, a to z organizačních důvodů na straně žalovaného. Pracovní poměr tak trval déle než tři roky a zároveň byl ukončen z důvodu organizačních změn. V takovém případě náleží žalobci jako zaměstnanci ve smyslu ustanovení § 67 odst. 1 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen ZP), odstupné ve výši trojnásobku jeho průměrného výdělku. Ostatně nárok žalobce na odstupné byl výslovně uveden a sjednán i v uzavřené výpovědi ze dne 31. 8. 2020. Splatnost odstupného nastala, v souladu se zněním výpovědi spolu se mzdou za měsíc říjen roku 2020, tedy dne 15. 11. 2020. Přesto však žalobci byla uhrazena pouze mzda za měsíc říjen roku 2020. Odstupné do dnešního dne žalobci uhrazeno nebylo, a to ani přes osobní urgenci žalobce u žalovaného či přes předžalobní výzvu právního zástupce žalobce. Výše odstupného žalobce se počítá jako trojnásobek průměrného výdělku. Pro účely odstupného průměrným výdělkem rozumí průměrný měsíční výdělek. Pracovní poměr skončil ke konci října roku 2020, tedy ve čtvrtém čtvrtletí roku 2020. Rozhodným pro výpočet průměrného výdělku je potom předchozí čtvrtletí, tedy třetí čtvrtletí roku 2020. V měsíci červenci roku 2020 žalobce odpracoval 22 dnů. V měsíci srpnu roku 2020 žalobce odpracoval 21 dnů. V měsíci září roku 2020 žalobce odpracoval 21 dnů. Týdenní pracovní doba je 40 hodin. Měsíční mzda v hrubém je 50 000 Kč. Žalobce tedy odpracoval ve druhém čtvrtletí roku 2020 64 dnů po 8 hodinách, celkem tedy 512 hodin. Průměrný hodinový výdělek je tak 292,97 Kč (50 000 / 496 * 3). Průměrný měsíční výdělek je potom 50 953,13 Kč hrubého (292,97 * 40 *4,348 (koeficient dle § 356 odst. 2 zákoníku práce)). Žalobci náleží trojnásobek průměrného měsíčního výdělku, tedy 152 859 Kč hrubého. Po odečtení daně z příjmu fyzických osob ve výši 15 % vychází částka 129 931 Kč. Žalobce požaduje odstupné ve výši čistého měsíčního trojnásobku, tedy ve výši 129 931 Kč.

2. Žalovaná považuje za nesporné, že žalobce byl zaměstnancem žalovaného na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 4. 2017 se sjednaným dnem nástupu ke dni 1. 8. 2017 ve znění jejího dodatku [číslo] ze dne 1. 4. 2019, kterým bylo změněno ujednání o mzdě a jejím určení mzdovým výměrem. Mzda byla mzdovým výměrem ze dne 1. 4. 2019 určena ve výši 50 000 Kč měsíčně. Pracovní poměr byl následně vypovězen výpovědí ze dne 31. 8. 2020, čímž došlo k jeho ukončení ke dni 31. 10. 2020, přičemž důvody byly shledány jako organizační ve smyslu § 52 písm. c) ZP. Pracovní poměr žalobce vůči žalované trval rovněž déle než tři roky a zároveň byl ukončen z důvodu organizačních změn. V takovém případě náleží žalobci jako zaměstnanci odstupné ve výši trojnásobku jeho průměrného výdělku, jak bylo ostatně potvrzeno i v bodě 3 podané výpovědi. Výše odstupného žalobce se počítá jako trojnásobek průměrného výdělku. Dle ustanovení § 67 odst. 3 ZP se pro účely odstupného průměrným výdělkem rozumí průměrný měsíční výdělek. Žalovaná tedy existenci nároku na úhradu odstupného nepopírá, přičemž žalovaná je připravena dlužné odstupné žalobci uhradit, avšak v jeho správné zákonné výši. Žalovaná však nesouhlasí s výpočtem a výší odstupného požadovaného žalobcem v žalobě, tj. odstupného ve výši 129 931 Kč. Žalovaná má za to, že žalobce dospěl k této výši odstupného na základě nesprávných výchozích dat za současného užití jinak správného postupu výpočtu. Pro účely odstupného se průměrným výdělkem rozumí průměrný měsíční výdělek počítaný dne hlavy XVIII. ZP, podrobně v ustanoveních § 351 a násl. ZP. Má-li být uplatněn průměrný hrubý měsíční výdělek, přepočítá se průměrný hodinový výdělek na 1 měsíc podle průměrného počtu pracovních hodin připadajících na 1 měsíc v průměrném roce; průměrný rok pro tento účel má 365,25 dnů. Pracovní poměr skončil k 31. 10. 2020, rozhodným obdobím pro výpočet průměrného výdělku je předchozí kalendářní čtvrtletí, tedy třetí čtvrtletí roku 2020, tj. měsíc červenec, srpen a září 2020. Týdenní pracovní doba zaměstnance pak činí 40 hodin. Žalovaná tímto předkládá výplatní pásky žalobce za měsíce červenec, srpen a září 2020. Žalobce v měsíci červenci roku 2020 odpracoval toliko 22 dnů, v měsíci srpnu roku 2020 žalobce odpracoval 17 dnů a v měsíci září roku 2020 žalobce odpracoval 15 dnů. Žalobce tedy odpracoval ve druhém čtvrtletí roku 2020 54 dnů po 8 hodinách, celkem tedy 436 hodin. Ve smyslu § 356 odst. 2 zákoníku práce žalovaná násobí průměrný hodinový výdělek zaměstnance ve výši 284,48 Kč týdenní pracovní dobou zaměstnance (40) a koeficientem 4,348, který vyjadřuje průměrný počet týdnů připadajících na 1 měsíc v průměrném roce, žalovaná pak dochází k výsledku, kdy průměrný výdělek žalobce činí 49 476 Kč. Žalobci tak náleží po právu odstupné ve výši 148 428 Kč před zdaněním daní z příjmu. Pro úplnost žalovaná sděluje, že toto zákonné odstupné se dále již nezahrnuje do vyměřovacího základu pro odvod pojistného při skončení pracovního poměru s odůvodněním na § 52 písm. c) ZP. Oproti žalované, žalobce počítá s průměrným hodinovým výdělkem 292,97 Kč, ke kterému dospěl na základě skutkových tvrzení, kdy v měsíci červenci roku 2020 žalobce odpracoval 22 dnů, v měsíci srpnu roku 2020 žalobce odpracoval 21 dnů (místo odpracovaných 17) a v měsíci září roku 2020 žalobce odpracoval 21 dnů (místo odpracovaných 15). Žalobci tak dle propočtu žalované náleží odstupné ve výši 148 428 Kč před zdaněním daní z příjmu, po 15% zdanění daní z příjmu, jenž za žalobce jakožto zaměstnance odvádí žalovaná, činí čistá výše odstupného částku ve výši 126 163,80 Kč.

3. Z pracovní smlouvy ze dne 1. 4. 2017, dodatku [číslo] ze dne 1. 4. 2019 k pracovní smlouvě, mzdového výměru ze dne 1. 4. 2019, výpovědi z organizačních důvodů ze dne 31. 8. 2020 má soud za prokázané, že žalobce byl u žalovaného zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 4. 2017 se dnem nástupu do práce ke dni 1. 8. 2017. K pracovní smlouvě byl dne 1. 4. 2019 uzavřen dodatek [číslo] kterým bylo změněno ujednání o tom, že mzda již nebude sjednána dohodou, ale určena mzdovým výměrem. Mzda byla mzdovým výměrem ze dne 1. 4. 2019 určena ve výši 50 000 Kč měsíčně. Pracovní poměr byl ukončen uzavřenou výpovědí ke dni 31. 10. 2020, a to z organizačních důvodů na straně žalovaného. Pracovní poměr tak trval déle než tři roky a zároveň byl ukončen z důvodu organizačních změn. Tyto skutečnosti jsou mezi účastníky nesporné.

4. Z výplatních pásek a dovolenek má soud za prokázané, že v měsíci červenci roku 2020 žalobce odpracoval 22 dnů. V měsíci srpnu roku 2020 žalobce odpracoval 21 dnů. V měsíci září roku 2020 žalobce odpracoval 21 dnů. [ulice] mzda žalobce v hrubém činila 50 000 Kč.

5. Z předžalobní výzvy právního zástupce žalobce včetně doručenky má soud za prokázané, že žalobce vyzýval žalovanou k zaplacení dlužné částky, avšak bezvýsledně.

6. Dle ust. § 67 odst. 1 ZP zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně a) jednonásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval méně než 1 rok, b) dvojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 1 rok a méně než 2 roky, c) trojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 2 roky, d) součtu trojnásobku jeho průměrného výdělku a částek uvedených v písmenech a) až c), jestliže dochází k rozvázání pracovního poměru v době, kdy se na zaměstnance vztahuje v kontu pracovní doby postup podle § 86 odst.

4. Za dobu trvání pracovního poměru se považuje i doba trvání předchozího pracovního poměru u téhož zaměstnavatele, pokud doba od jeho skončení do vzniku následujícího pracovního poměru nepřesáhla dobu 6 měsíců. Dle odst. 2 téhož ustanovení zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. d) nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku. Byl-li se zaměstnancem rozvázán pracovní poměr, protože nesmí podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovně lékařských služeb nebo rozhodnutím příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz nebo pro onemocnění nemocí z povolání, a zaměstnavatel se zcela zprostí své povinnosti podle § 270 odst. 1, odstupné podle věty druhé zaměstnanci nepřísluší. Dle odst. 3 téhož ustanovení pro účely odstupného se průměrným výdělkem rozumí průměrný měsíční výdělek. Dle odst. 4 téhož ustanovení odstupné je zaměstnavatel povinen zaměstnanci vyplatit po skončení pracovního poměru v nejbližším výplatním termínu určeném u zaměstnavatele pro výplatu mzdy nebo platu, pokud se písemně nedohodne se zaměstnancem na výplatě odstupného v den skončení pracovního poměru nebo na pozdějším termínu výplaty.

7. Podle komentáře Zákoník práce. 3. vydání. [obec]: Nakladatelství [nakladatelství], 2019, str. 393, odstupné se stanoví podle průměrného výdělku zaměstnance zjištěného za měsíční období v hrubé výši. Průměrný měsíční výdělek se zjišťuje k prvnímu dni následujícímu po dni, v němž skončil pracovní poměr. Průměrný hrubý měsíční výdělek se stanoví tak, že se průměrný hodinový výdělek přepočítá na 1 měsíc podle průměrného počtu pracovních hodin připadajících na 1 měsíc v průměrném roce, který má pro tento účel 365,25 dnů, a že se průměrný hodinový výdělek vynásobí týdenní pracovní dobou zaměstnance a koeficientem 4,348, který vyjadřuje průměrný počet týdnů připadajících na 1 měsíc v průměrném roce; ke zjištění průměrného výdělku dále srov. § 351 až 362 a komentář k nim. Mzda a plat jsou splatné nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém zaměstnanci vzniklo právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku (§ 141 odst. 1), a vyplácejí se v termínu, který byl určen v rámci tohoto období (§ 141 odst. 3). Odstupné je zaměstnavatel povinen vyplatit zaměstnanci v termínu pro výplatu mzdy nebo platu, který nejblíže následuje po skončení pracovního poměru. V případě, že se na tom se zaměstnancem dohodl, může mu odstupné vyplatit již v den skončení pracovního poměru nebo v jakémkoli pozdějším sjednaném termínu.

8. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Mezi účastníky je nesporné, že pracovní poměr žalobce u žalované trval déle než tři roky a zároveň byl ukončen z důvodu organizačních změn a že v takovém případě náleží žalobci jako zaměstnanci ve smyslu ustanovení § 67 odst. 1 písm. c) ZP odstupné ve výši trojnásobku jeho průměrného výdělku. Splatnost odstupného nastala v souladu se zněním výpovědi a v souladu s ustanovením § 67 odst. 4 ZP, spolu se mzdou za měsíc říjen roku 2020, tedy dne 15. 11. 2020. Odstupné však do dnešního dne žalobci uhrazeno nebylo. Výše odstupného žalobce se ve smyslu ustanovení § 67 odst. 1 písm. c) ZP počítá jako trojnásobek hrubého průměrného výdělku. Žalobce však požaduje pouze část tohoto odstupného, vypočítaného z čistého průměrného výdělku, ve výši 129 931 Kč. Jedná se o výši, kterou nerozporuje ani žalovaná, která tvrdí, že žalobce má nárok na částku 148 428 Kč hrubého. Žalobce však požaduje pouze část z této částky, kterou žalovaná považuje za nespornou. Soud proto další prokazování ohledně přesné výše odstupného neprováděl a bez dalšího žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to včetně úroku z prodlení požadovaného v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku ode dne splatnosti říjnové mzdy a tedy i odstupného. Soud proto rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 34 301,81 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 597 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 6 300 Kč za každý ze 4 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 15. 4. 2021 náhrada 400 Kč za cestovné v částce 904,81 Kč podle § 13 a. t. za cestu z [obec] do [obec] a zpět, celkem 128 km, osobním automobilem [registrační značka], a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t.