15 C 373/2025

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 15 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně 1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne , datum, domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že dne , datum, společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně) s žalovanou uzavřela smlouva o úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“), na jejímž základě byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala tento úvěr splatit v hotovosti v 5měsíčních splátkách po , částka, , přičemž poslední splátka byla splatná dne , datum, . Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, když právní předchůdkyni žalobkyně neuhradila ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne , datum, s účinností od , datum, právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou žalobkyni. Žalobkyně se tak domáhá zaplacení částky , částka, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši , částka, a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalovaná ničeho neuhradila ani po předžalobní výzvě žalobkyně.

2. Právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně prověřila schopnost žalované úvěr splácet, když od ní získala a na základě předložených dokumentů ověřila informace o jejích rodinných, majetkových a pracovních poměrech, které následně zaznamenala do zákaznické karty. Tyto skutečnosti potvrzuje i samotná Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , v níž žalovaná před podpisem stvrdila, že poskytla úplné a pravdivé údaje, že si je vědoma ověření těchto informací ze strany poskytovatele a že rozumí rizikům a podmínkám smlouvy, které nepovažuje za nepřiměřené.

3. Přípisem zdejšího soudu ze dne , datum, byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dnů od doručení přípisu doplnila svá tvrzení ohledně skutečnosti, jakým způsobem posuzovala právní předchůdkyně žalobkyně při poskytování úvěrů schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a dále, aby označila důkazy k doplněným tvrzením. Žalobkyně svá tvrzení doplnila tak, že ze zákaznické karty ze dne , datum, vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením Smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, ověřila majetkové poměry žalované prostřednictvím její pracovní smlouvy a výplatních pásek za prosinec 2021 a leden 2022, a rovněž prověřila v insolvenčním rejstříku, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Na základě údajů poskytnutých žalovanou – zejména že je zaměstnána na hlavní pracovní poměr jako dělnice v Oblastní nemocnici , adresa, , a.s., že její měsíční příjem činí , částka, a že nemá jiné úvěry či zápůjčky – a s ohledem na výši požadované zápůjčky dospěl poskytovatel k závěru, že její schopnost splácet je dostatečná. Doklady si však právní předchůdkyně žalobkyně neuchovává, neboť uchazeči je při sjednávání smlouvy pouze předkládají k nahlédnutí.

4. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když žalobkyně svůj souhlas vyjádřila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaná pak svůj souhlas vyslovil postupem dle §101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen „o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, v řízení zůstala zcela pasivní.

6. Z listin předložených žalobkyní byl zjištěn následující skutkový stav:

7. Ze smlouvy o úvěru smlouvy o úvěru „25ka bez navýšení“ ze dne , datum, číslo , hodnota, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou tuto smlouvu, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši , částka, v hotovosti a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit v 5 pravidelných měsíčních splátkách po , částka, . Úvěr nebyl nijak úročen. Pro případ prodlení byly sjednány sankce, a to smluvní pokuta a poplatky za upomínkování.

8. Z karty klienta (žalované) ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaná žádala právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši , částka, , který jí nebyl poskytnut s tím, že uvedla, že je svobodná, má jednu vyživovací povinnost, žije s rodiči, má základní vzdělání, je zaměstnaná jako dělnice u Oblastní nemocnice v , adresa, s průměrným čistým měsíčním příjmem ve výši , částka, , příjem dalších osob v domácnosti uvedla ve výši , částka, , z čehož žalobkyně dovodila, že čistý příjem žalované činí částku , částka, . Žalovaná dále odhadla své výdaje na částku , částka, . Žalovaná nevlastní automobil ani bankovní účet, nemá žádný úvěr. Důvod úvěru uvedla neočekávané výdaje. Nic z tvrzeného však žalobkyně nedoložila.

9. Z dokumentu „Přehled plateb“ ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaná na úvěr ničeho nezaplatila.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena žalobkyni.

11. Z dopisu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne , datum, bylo zjištěno, že postoupení pohledávky bylo žalované řádně oznámeno a žalovaná byla vyzvána k úhradě částky , částka, do deseti dnů od doručení tohoto dopisu.

12. Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne , datum, včetně poštovního podacího archu ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně před podáním žaloby žalovanou upomenula o úhradu částky , částka, do , datum, .

13. Výpisem z obchodního rejstříku prokázala žalobkyně svou procesní subjektivitu.

14. Žalovaná žalovanou částku nijak nesporovala.

15. Z výše uvedeného soud učinil závěr o skutkovém stavu:

16. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru typu, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka , částka, v hotovosti, kterou se žalovaná zavázala vrátit v pěti měsíčních splátkách po , částka, . Úvěr byl sjednán bez úročení. Z doložené karty klienta vyplývá, že žalovaná žádala o úvěr ve výši , částka, , avšak tato částka jí poskytnuta nebyla. Uváděla údaje o svých příjmech, výdajích i osobní situaci, avšak tato tvrzení žalobkyně nijak nedoložila. Z evidence plateb vyplynulo, že žalovaná neuhradila na poskytnutý úvěr žádnou platbu. Pohledávka z předmětného úvěru byla dne , datum, postoupena na žalobkyni. Žalované bylo postoupení pohledávky řádně oznámeno. Žalovaná dlužnou částku nijak nesporovala.

17. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

18. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalované sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ“, neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby věřitel a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel.

19. V posuzované věci nebylo prokázáno vůbec nic, žalobkyně nedoložila ani pracovní smlouvu ani výplatnice, z nichž by soud mohl ověřit výši jejího příjmu. Právní předchůdkyně žalobkyně se pak spokojila s tvrzením, že další příjem žalované je příjem ostatních členů domácnosti ve výši , částka, , přičemž nebylo ničím prokázáno, že žalovaná může s tímto dalším příjmem disponovat. Výdaje žalované pak nebyly prověřovány vůbec, naopak byly bezdůvodně minimalizovány, když se žalobkyně spokojila s uvedením částky životního minima a odhadnutými náklady na bydlení. Stejně tak vůbec nebyl prověřován její majetek a další osobní záležitosti. K tomu je třeba uvést, že pouhé doplnění čísel do formuláře (smlouvy, karty klienta) bez náležitého ověřování příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele k náležitému posouzení jeho úvěruschopnosti nepostačuje (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v § 86 odst. 1 ZoSÚ, tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Pouhé prohlášení žalované o tom, že je schopna předmětný úvěr splatit, je proto pro řádné zjištění a posouzení jejích majetkových poměrů zcela nedostačující. Žalobkyně se spolehla jen na prohlášení žalované o pravdivosti jí uvedených údajů o jejích příjmech a výdajích, nijak nezkoumala zejména výdajovou stránku. Žalobkyně další důkazní prostředky, které by prokazovaly, že informace uvedené ve smlouvě a v kartě klienta byly žalobkyní prověřeny a uchovány tak, jak vyžaduje § 78 ZoSÚ, soudu nepředložila. K žalobkyní doloženému posouzení úvěruschopnosti klienta soud uvádí, že metodika posuzování je jakýmsi modelem, který však neodpovídá tomu, že ZoSÚ vyžaduje ověření úvěruschopnosti u každého spotřebitele zcela konkrétně, nikoli statisticky. Na tom nic nemění případné komentáře v komentářové literatuře a metodiky ČNB, neboť ZoSÚ je v tomto jednoznačný (§ 78 ZoSÚ). Smlouva byla uzavřena v roce 2022, kdy požadavky ZoSÚ a jejich striktní vyžadování soudy muselo být právní předchůdkyni žalobkyně i žalobkyni dostatečně známo. Pokud tedy právní předchůdkyně žalobkyně vyšla pouze z tvrzení žalované o jejích příjmech a výdajích, a tato tvrzení nijak neověřovala, nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí. Za těchto okolností pak první předchůdkyně žalobkyně nemohla získat správnou představu o tom, zda žalovaná bude schopna úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 ZoSÚ. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala zejména podstatné výdaje žalované, nemohla zjistit, zda vůbec bude úvěr moci poskytnout.

20. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen „o. z.“, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

22. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

23. Podle § 122 odst. 1 ZoSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle odst. 3 tohoto ustanovené souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla , hodnota, a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však , částka, .

24. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

25. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

26. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná27. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

28. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

29. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

30. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

31. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

32. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

33. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

34. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

35. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

36. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od , datum, , odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.

37. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

38. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

39. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z „objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“40. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.

41. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, tedy skutečnost, zda je žalovaná schopna požadované peněžní prostředky vrátit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 ZoSÚ, a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalované poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu posoudil dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ jako absolutně neplatnou.

42. Jak již bylo výše konstatováno, dotčená smlouva o spotřebitelském úvěru je s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nesplnila podmínky § 86 ZoSÚ, dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ absolutně neplatná. Faktem ovšem je, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši , částka, , které jí žalovaná v plném rozsahu nevrátila. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. zapůjčené částky také vrátit. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalované rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z nevrácené částky bezdůvodného obohacení úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tedy z částky , částka, od , datum, do zaplacení (výrok I.).

43. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (výrok II.).

44. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Povinnost žalované uhradit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně vyplývá z § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III.).

45. Lhůta pro splnění povinnosti uložená žalované tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku, neboť nebyly zjištěny okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší, a to i s ohledem na naprostou pasivitu žalované v řízení.