15 C 38/2026

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného pro 14 496 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlého zdejšímu soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že dne , datum, uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně žalobkyně, společnost Emmas , právnická osoba, ., IČ , IČO, , sídlem , adresa, s žalovaným smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru, a to distančním způsobem. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, , s povinností jejich vrácení nejpozději do , datum, . Právní předchůdkyně žalobkyně poskytovala úvěry prostřednictvím internetové platformy www.creditgo.cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval uvedením osobních údajů, včetně telefonního čísla a emailové adresy, čímž došlo ke zřízení uživatelského účtu žalovaného. Následně žalovaný prostřednictvím uvedené platformy podal žádost o úvěr. Po prověření úvěruschopnosti, a to prověřením veřejně dostupných registrů ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI a NRKI, přičemž nebyly zjištěny skutečnosti, které by odůvodňovaly zamítnutí žádosti o úvěr, byl žalovanému předložen návrh smlouvy o úvěru se specifikovanými parametry, zejména částkou úvěru , částka, a splatností , datum, . Žalovaný návrh smlouvy akceptoval SMS verifikačním kódem 57564, zaslaným na jeho ověřené telefonní číslo. Tento autorizační kód nahrazoval fyzický podpis smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě takto uzavřené smlouvy vyplatila žalovanému dne , datum, částku , částka, převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , vedený u , právnická osoba, , přičemž platba byla identifikována variabilním symbolem , var. symbol, . Žalovaný však ničeho nezaplatil. Předmětem žaloby je částka jistiny úvěru , částka, , poplatku za poskytnutí úvěru , částka, , stanoveného podle čl. II.2.b smlouvy a úroku dle čl. II.2.b smlouvy ve výši , částka, . Poplatek zahrnuje náklady poskytovatele na administraci úvěru, náklady související s rizikovostí nesplácených pohledávek v ČR, náklady spojené se získáním finančních prostředků pro poskytování úvěrů a přiměřenou marži poskytovatele. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla ze společnosti Emmas , právnická osoba, ., IČ , IČO, postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, na společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, . Následně byla tatáž pohledávka postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, společností , právnická osoba, ., jako postupitelem, na žalobkyni , Jméno žalobkyně, ., IČO , IČO žalobkyně, , se sídlem , Adresa advokátky, , jako postupníka a nového věřitele. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, uplatňuje žalobkyně alespoň nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši poskytnuté jistiny spolu se zákonným úrokem z prodlení od , datum, . Žalovaný ničeho nezaplatil ani po zaslání předžalobní výzvy právní zástupkyně žalobkyně.

2. Přípisem nadepsaného soudu ze dne , datum, byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dnů od doručení přípisu doplnila svá tvrzení ohledně skutečnosti, jakým způsobem posuzovala právní předchůdkyně žalobkyně při poskytování úvěru žalovanému jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a označila důkazy k doplněným tvrzením. Žalobkyně svá tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, nijak nedoplnila a další důkazy nepředložila.

3. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, v řízení zůstal zcela pasivní.

4. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Žalovanému zaslal soud výzvu, zda souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, k výzvě připojil doložku o tom, že nevyjádří-li se žalovaný ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Z listin předložených žalobkyní byl zjištěn následující skutkový stav:

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo C2872/817599 ze dne , datum, bylo zjištěno, že uvedenou smlouvou se zavázala právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému neúčelový bezhotovostní úvěr ve výši , částka, a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit jednorázovou splátkou do , datum, (30 dnů od poskytnutí úvěru) spolu s poplatkem ve výši , částka, a smluvním úrokem ve výši , částka, . Úroková sazba byla sjednána ve výši 36% ročně a RPSN činilo 9 059,1% ročně. Celková částka, kterou měl žalovaný žalobkyni uhradit činila , částka, . Úvěr měl být vyplacen na účet žalovaného číslo , č. účtu, vedený u , právnická osoba, . pod VS , var. symbol, . Pro případ prodlení žalovaného byly sjednány následující sankce, a to nárok úvěrujícího na smluvní úrok dle této smlouvy, dále nárok na úrok z prodlení v zákonné výši, dále nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů, které úvěrujícímu vznikly v důsledku prodlení úvěrovaného s úhradou dlužné částky z úvěru, a především nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení, kdy uplatněná smluvní pokuta však nesmí přesáhnout shora uvedený limit 0,1 % z částky, ohledně níž je úvěrovaný v prodlení. Omezení podle věty první písm. c) se neuplatní na souhrn smluvních pokut splatných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení úvěrovaného splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl úvěrovaný v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než , částka, a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatní ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou úvěru činí nejvýše , částka, . Souhrn výše všech uplatněných pokut, které náleží úvěrujícímu, nesmí přesáhnout součin 0,5 a celkové částky úvěru.

7. Z dokumentu předsmluvní informace – Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalovanému byly před poskytnutím úvěru poskytnuty informace o parametrech úvěru, podrobně specifikovaných v předchozím odstavci.

8. Z dokumentu úvěruschopnost ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně před poskytnutím úvěru č. , hodnota, ověřila jeho identitu prostřednictvím databáze Ministerstva vnitra (platný občanský průkaz), prověřila jej v sankčních seznamech, evidenci hledaných osob, insolvenčním rejstříku i Centrální evidenci exekucí, přičemž žádná rizika zjištěna nebyla. Dále zjistila, že žalovaný ke osobou samostatně výdělečně činnou s měsíčním příjmem , částka, (nijak neověřeno) a měsíčními výdaji , částka, , z čehož činilo15 100 Kč výdaje na splácení předchozích úvěrů (nijak nedoloženo), částka , částka, je na ostatní výdaje (strava, doprava, ošacení, telefon, internet apod., též nijak nedoloženo) a žalovaný nemá žádné náklady spojené s bydlením (nedoloženo). Žádné důkazy o lustracích žalovaného v registrech a k žalovaným tvrzenému příjmu a jeho výdajích však nedoložila.

9. Z informace o vlastníkovi účtu číslo , č. účtu, bylo zjištěno, že majitelem uvedeného účtu je žalovaný.

10. Z dokladu z internetového bankovnictví bylo zjištěno, že na účet žalovaného číslo , č. účtu, byla dne , datum, připsána částka , částka, od právní předchůdkyně žalobkyně, a to pod variabilním symbolem , var. symbol, .

11. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně seznamu postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným žalobkyni.

12. Z dopisu právní předchůdkyně žalobkyně, společnosti Emmas , právnická osoba, ., IČ , IČO, ze dne , datum, bylo zjištěno, že postoupení pohledávek bylo žalovanému řádně oznámeno a žalovaný byl vyzván k úhradě částky , částka, do tří dnů.

13. Z dopisu právní zástupkyně žalobkyně ze dne , datum, , včetně potvrzení o podání ze dne , datum, bylo zjištěno, že byl žalovaný před podáním žaloby znovu vyzván k úhradě částky , částka, a nákladů právního zastoupení , částka, , a to do tří dnů.

14. Žalovaný ničeho nezaplatil, žalovanou částku nijak nesporoval. Soud proto vyšel z tvrzení žalobkyně o nezaplacení žalované částky.

15. Z listin předložených žalobkyní učinil soud závěr o skutkovém stavu:

16. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. C2872/817599, na jejímž základě poskytla žalovanému bezhotovostně na jeho bankovní účet finanční prostředky ve výši ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal splatit jednorázově do , datum, spolu s poplatkem , částka, a smluvním úrokem , částka, . Celková dlužná částka činila , částka, . Žalovaný ničeho nezaplatil. Podle dokumentu nazvaného „Úvěruschopnost“ žalobkyně dne , datum, provedla základní ověření identity žalovaného a negativních záznamů v sankčních seznamech, evidenci hledaných osob, insolvenčním rejstříku a CEE, nicméně tvrzené údaje o příjmech a výdajích žalovaného (příjem , částka, , výdaje , částka, ) nebyly doloženy žádnými podklady, stejně jako samotné provedení lustrací, a úvěruschopnost tak nebyla prokázána žádnými reálnými důkazy. Následně byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný žalovanou částku nikterak nerozporoval.

17. Po právní stránce posoudil soud nadepsanou věc takto:

18. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ“, neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby věřitel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.

19. V posuzované věci ohledně řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru nebylo prokázáno vůbec nic. Žalobkyně se spolehla pouze na tvrzení žalovaného uvedená v úvěrové smlouvě, resp. tvrzení žalovaného uvedená v dokumentu „úvěruschopnost“. Nebylo tak doloženo, že právní předchůdkyně žalobkyně vůbec nějak prověřovala faktické příjmy a výdaje žalovaného. Dále v uzavřené úvěrové smlouvě žalobkyně tvrdila, že žalovaného lustrovala v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí, v registru SOLUS a registru odcizených dokladů, ale ani tyto lustrace soudu nedoložila. K dobru lze žalobkyni přičíst snad jen tolik, že si je sama vědoma absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy číslo C2872/817599 ze dne , datum, jak z hlediska ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ, tak z hlediska § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. pro rozpor s dobrými mravy, a žalobou se alternativně domáhá toliko vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Soudu nezbylo než konstatovat, že příjmy žalovaného ani jeho výdaje nebyly jakkoliv prověřeny ze strany žalobkyně, kdy tato se spokojila pouze s tvrzeními žalovaného. K tomu je třeba uvést, že bez náležitého ověřování příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele k náležitému posouzení jeho úvěruschopnosti nepostačuje (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v § 86 odst. 1 ZoSÚ, tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Pouhé prohlášení žalovaného o tom, že je schopen předmětný úvěr splatit, je proto pro řádné zjištění a posouzení jeho majetkových poměrů zcela nedostačující. Žalobkyně se spolehla jen na prohlášení žalovaného o pravdivosti jím uvedených údajů o jejích příjmech a výdajích, nijak nezkoumala ani příjmovou ani výdajovou stránku. Žalobkyně další důkazní prostředky, které by prokazovaly, že informace uvedené ve smlouvě byly právní předchůdkyně žalobkyně prověřeny a uchovány tak, jak vyžaduje § 78 ZoSÚ, soudu nepředložila. Smlouva byla uzavřena v roce 2024, kdy požadavky ZoSÚ a jejich striktní vyžadování soudy bylo právní předchůdkyní žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky žalobkyni, dostatečně známo. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí. Za těchto okolností právní předchůdkyně žalobkyně nemohla získat správnou představu o tom, zda žalovaný bude schopen úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 ZoSÚ. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala ani výši příjmů ani podstatné výdaje žalovaného, nemohla zjistit, zda vůbec bude úvěr moci poskytnout.

20. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen „o. z.“, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

22. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

23. Podle § 122 odst. 1 ZoSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle odst. 3 tohoto ustanovené souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla , hodnota, a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však , částka, .

24. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

25. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

26. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná27. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

28. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

29. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

30. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

31. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

32. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

33. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

34. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

35. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

36. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

37. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

38. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od , datum, , odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.

39. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

40. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z „objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“41. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.

42. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, tedy skutečnost, zda je žalovaný schopen požadované peněžní prostředky vrátit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 ZoSÚ a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalovanému poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu posoudil dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ jako absolutně neplatnou.

43. Jelikož však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku , částka, (výše čerpaného úvěru), které jí, resp. po postoupení pohledávky žalobkyni žalovaný nevrátil, soud dospěl k závěru, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky , částka, (zapůjčených , částka, ).

44. Soud proto žalobě co do žalobkyní požadované částky ve výši , částka, , o níž se žalovaný bezdůvodně obohatil, vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z nevrácené částky bezdůvodného obohacení úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od , datum, do zaplacení (výrok I.).

45. Soud ale žalobě nevyhověl v ostatních žalovaných nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru (výrok III.).

46. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná co do 36% (úspěch 68% - neúspěch 32%), nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, , celkem , částka, . Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 2 o. s. ř.

47. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když nebyly zjištěny okolnosti, a to i vzhledem k naprosté pasivitě žalovaného, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.