15 C 381/2021

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Martiny Svobodové a přísedících Ing. Jarmily Nováčkové a Marie Procházkové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci pro zaplacení 1 291 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 291 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 1 291 500 Kč ode dne 1. 2. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 265 226,81 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se touto žalobou domáhal zaplacení shora uvedené částky s tím, že žalovaný byl zaměstnancem žalobkyně na základě pracovní smlouvy ze dne 17. 10. 2017 a následně pracovní smlouvy ze dne 2. 3. 2018 ve znění dodatku ze dne 4. 9. 2018. Žalovaný byl před podpisem smlouvy, jak plyne z čl. V odst. 1 této smlouvy, seznámen s jeho právy a povinnostmi, a také s vnitřními organizačními normami zaměstnavatele. Dle čl. V odst. 4 pracovní smlouvy ze dne 2. 3. 018 ve znění dodatku 4. 9. 2018 se žalovaný zavázal k tomu, že bude dodržovat všechny právní i vnitřní organizační předpisy vztahující se k vykonávané práci. Žalovaný také dne 17. 10. 2017 vlastnoručním podpisem potvrdil, že bude dodržovat povinnosti plynoucí mu z dokumentu„ Povinnost utajení“ ohledně dodržení mlčenlivosti o veškerých informacích a bezpečnostních opatřeních týkajících se společnosti [právnická osoba] Do rozsahu zachování tajemství patřil také absolutní zákaz pořizování obrazových záznamů a absolutní zákaz donášení fotografických filmových přístrojů, videí a mobilních telefonů s možností pořízení obrazové dokumentace do areálu Technického vývoje společnosti [právnická osoba] a do dalších viditelně označených areálů a budov v majetku této společnosti. Žalovaný byl také seznámen s Návštěvním řádem společnosti [právnická osoba], který stejným způsobem absolutně zakazuje jak vnášení zařízení umožňujících pořízení obrazových záznamů, tak samotné pořízení jakýchkoliv obrazových záznamů. V dokumentu„ Povinnost utajení“ ze dne 17. 10. 2017 žalovaný také výslovně potvrdil, že si je vědom skutečnosti, že při úmyslném porušení výše uvedených povinností je povinen zaměstnavateli nahradit vzniklou škodu v plném rozsahu. Za účelem umožnění a neomezení komunikace s žalovaným a zároveň za účelem plnění výše uvedených povinností byl žalovanému ze strany zaměstnavatele dne 31. 10. 2017 předán mobilní telefon bez fotoaparátu. Žalovaný své povinnosti, úmyslně porušil tím, že v pracovní době do areálu společnosti [právnická osoba] vnesl zařízení s možností pořídit obrazový záznam – fotografie, s tímto vneseným zařízením pořídil nejméně 4 fotografie, jednu fotografii následně dne 7. 11. 2018 uveřejnil na svém profilu na sociální síti Facebook. Uvedené porušení žalovaný potvrdil také v Protokolu o projednání náhrady škody ze dne 12. 11. 2018. Jednání žalovaného bylo úmyslným porušením povinnosti z pracovního poměru a tímto jednáním způsobil žalobci škodu, neboť v důsledku úmyslného porušení zákazu vnesení zařízení s fotoaparátem a pořízení fotografií a jejich následné zveřejnění se na žalobce obrátila společnost [právnická osoba] s nárokem na úhradu částky 1 291 500 Kč z důvodu porušení povinností. V souvislosti s úmyslným porušením povinností ze strany žalovaného a způsobením škody žalovaný od žalobce dne 12. 11. 2018 převzal vytýkací dopis Upozornění na zjištěné nedostatky v práci a téhož dne došlo k podpisu Protokolu o projednání náhrady škody způsobené zaměstnancem, v němž žalovaný vlastnoručním podpisem stvrdil, že dne 8. 11. 2018 v prostorách dílny společnosti [právnická osoba] neoprávněně pořídil fotografie na svůj mobilní telefon a tyto fotografie zveřejnil na sociální síti. Dne 17. 12. 2019 byl žalovaný vyzván k náhradě této škody dopisem. Následně byl pracovní poměr žalovaného ukončen vzájemnou Dohodou o rozvázání pracovního poměru ze dne 31. 1. 2019, kde v čl. III dohody žalobce a žalovaný společně konstatují, že zaměstnavatel vůči zaměstnanci uplatnil nárok na náhradu škody, kterou mu zaměstnanec způsobil z důvodu zaviněného porušení povinností. Žalovaný se zavázal tuto škodu zaměstnavateli nahradit. Žalovaný na základě výzvy k úhradě způsobenou škodu doposud neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil s tím, že vznik škody a její výše nebyla prokázána. Žalobkyně odkazuje na závazek žalovaného dodržovat všechny právní i vnitřní organizační předpisy vztahující se k vykonávané práci. Žalobkyně blíže neuvádí, jaké vnitřní předpisy žalovaný porušil. Z žaloby není patrné, zda tímto vnitřním předpisem má být dokument s názvem„ Povinnost utajení“ ze dne 17. 10. 2017. Ve shora uvedeném dokumentu je uvedeno, že„ do rozsahu zachování tajemství (asi obchodního) patří také absolutní zákaz pořizování obrazových záznamů, včetně donášení fotografických filmových přístrojů … atd. do areálu Technického vývoje a do dalších viditelně označených areálů a budov v majetku společnosti … Ze shora uvedeného vyplývá, že se žalovaný zavazuje dodržet obchodní tajemství dodržováním zákazu pořizování obrazových záznamů v areálu Technického vývoje a dalších areálů a budov ve vlastnictví společnosti. I když není v textu uvedeno jaké společnosti, z obsahu dokumentu vyplývá, a bylo by logické, když se má chránit obchodní tajemství žalobkyně, že se jedná o areál a budovy ve vlastnictví žalobkyně. Žalovaný v areálu a budovách žalobkyně žádné obrazové záznamy nečinil a ani nepoužíval fotografické filmové přístroje. Žalovaný se domnívá, že celý dokument„ Povinnost utajení“ nemá sloužit ke sjednání závazku mlčenlivosti o obchodním tajemství žalobkyně, ale obchází zákaz uzavírání dohod o smluvních pokutách a výši škody a jako takový je celý absolutně neplatný. Jednání žalovaného nikterak neporušilo obchodní tajemství žalobkyně a žalovaný v jejím areálu či budovách obrazové záznamy nepořizoval. Žalovaný své pracovní povinnosti či závazek mlčenlivosti o obchodním tajemství žalobkyně neporušil, nevidí proto příčinnou souvislost v porušení pracovních povinností žalovaným a vzniku újmy společnosti [právnická osoba] Pokud mezi žalobkyní a [anonymizována dvě slova] byla dohodnuta sankce za porušení Dohody o utajení, jeví se tato dohoda ve vztahu k žalovanému, jako zaměstnanci, jako obcházení zákona a ust. § 346d zákoníku práce, kdy takto sjednaná pokuta je paušalizovanou výší náhrady škody, tedy smluvní pokutou, která je v pracovních vztazích nepřípustná a smluvní pokuta sjednaná zaměstnavatelem by přímo dopadala na jeho zaměstnance. Dle žalovaného tak nejsou splněné všechny předpoklady ust. § 250 zákoníku práce o odpovědnosti žalovaného za škodu způsobené v příčinné souvislosti s porušením pracovních povinností. Je dále s podivem, že pokud [právnická osoba] považuje interiér nového vozidla Škoda Scala za obchodní tajemství, jak je možné, že bez povšimnutí bezpečnosti závodu žalovaný pořídí fotografie interiéru. Žalovaný případně odpovídá za skutečnou škodu, kterou není zveřejnění 1 ks fotografie interiéru nového vozidla Škoda Scala na sociální síti Facebook na několik hodin. Dne 7. 11. 2018, tedy v den, kdy měl žalovaný pořídit fotografie interiéru nového vozidla [anonymizováno] na síti Facebook, došlo k oficiálnímu zveřejnění interiéru nového vozidla [anonymizováno], kdy na webu [webová adresa], [webová adresa] a např. deník.cz byly zveřejněny fotografie a obrazové záznamy interiéru nového vozidla Škoda Scala spolu s fotografiemi. Další informace o vzhledu vozidla [anonymizováno] a jeho interiéru byla zveřejněna na stejných webech 28. 11. 2018 a dne 6. 12. 2018 byla světová premiéra [anonymizováno] v [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] ke dni 7. 11. 2018 odtajnila vzhled interiéru nového vozidla [anonymizováno] a nemohla jí tak jednáním žalovaného vzniknout újma ve výši 1 291 500 Kč. V průběhu řízení pak žalovaný uvedl, že podstatné je, zda žalovaný věděl, že následkem porušení pracovní povinnosti zaměstnance je spojeno se sankcí zaměstnavatele zaplatit smluvní pokutu 50 000 EUR. Žalovaný však tuto skutečnost nevěděl. Dohoda o utajení uzavřená mezi žalobkyní a [anonymizována dvě slova] byla tajná. Při případné úvaze o zavinění žalovaného se jedná o hrubou nedbalost, když věděl, že ve [anonymizována dvě slova] je zákaz fotografovat, ale nevěděl, že možným následkem je zaplacení částky 50 000 EUR. Je pravdou, že zákaz fotografování žalovaný porušil. Dále je zde otázka spoluzavinění, kdy svědek [jméno] uvedl, že věděl, že žalovaný používá mobil s fotoaparátem, neupozornil ho na to, a naopak požadoval, aby na něj žalovaný fotil. Rovněž nikdo ze [anonymizována dvě slova] nezabránil žalovanému fotit si interiér utajovaného vozidla. Žalovaný proto navrhl, aby byla zamítnuta žaloba v části, která přesahuje 4,5 násobek hrubé mzdy žalovaného.

3. Z pracovní smlouvy ze dne 17. 10. 2017 má soud za prokázané, že účastníci uzavřeli pracovní smlouvu, podle které byl žalovaný u žalobkyně zaměstnán v pracovním poměru na pozici služby ve skladovém hospodářství. [město] výkonu práce byla [obec], den nástupu do práce 17. 10. 2017. Pracovní poměr byl uzavřen na dobu určitou, a to dvanácti měsíců.

4. Z pracovní smlouvy ze dne 2. 3. 2018 má soud za prokázané, že účastníci uzavřeli pracovní smlouvu, podle které byl žalovaný u žalobkyně zaměstnán v pracovním poměru na pozici referent skladového hospodářství, řidič. [město] výkonu práce byla [obec], den nástupu do práce 17. 10. 2017. Pracovní poměr byl uzavřen na dobu určitou, a to dvanácti měsíců.

5. Z dodatku k pracovní smlouvě ze dne 4. 9. 2018 má soud za prokázané, že účastníci uzavřeli dne 4. 9. 2018 dodatek, podle kterého se pracovní poměr žalovaného změnil na dobu neurčitou.

6. Z listiny označené jako Povinnost utajení ze dne 17. 10. 2017 má soud za prokázané, že žalovaný v den uzavření pracovní smlouvy podepsal i povinnost utajení, v níž se zavázal zachovávat povinnost mlčenlivosti o veškerých informacích, jakož i o bezpečnostních opatřeních sloužících k jejich zabezpečení ve společnosti [právnická osoba] Povinnosti utajení podléhali např. podklady k výzkumným metodám a postupům, výsledky výzkumů, testů a vývojových zakázek, obrazové dokumentace, osobní a finanční data, atd. Do rozsahu zachování tajemství patří také absolutní zákaz pořizování obrazových záznamů, včetně donášení fotografických filmových přístrojů, videí, mobilních telefonů s možností pořízení obrazové dokumentace atd. do areálu Technického vývoje a do dalších viditelně označených areálů a budov v majetku společnosti, které specifikuje útvar ochrany závodu. Neschválené přístroje pro pořizování obrazové dokumentace je třeba odevzdat do úschovy útvaru Bezpečnosti a ochrany značky. Žalovaný byl dále seznámen s tím, že smí vstupovat jenom do povolených nebo pro splnění svěřených prací určených prostorů (komunikace, pozemky, popřípadě část budovy). Žalovaný byl seznámen s tím, že při úmyslném nebo nedbalostním porušení této povinnosti utajení je povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 50 000 Kč za každé takové porušení. Žalovaný vzal na vědomí a souhlasil s tím, že při úmyslném nebo nedbalostním porušení této povinnosti je povinen zaplatit žalobkyni v plném rozsahu vzniklou škodu.

7. Z předávacího protokolu ze dne 31. 10. 2017 má soud za prokázané, že žalovanému byl dne 31. 10. 2017 předán mobilní telefon Nokia 130 bez fotoaparátu.

8. Z pracovního řádu ze dne 1. 3. 2018 má soud za prokázané, že v pracovním řádu žalobkyně účinného od 1. 3. 2018 bylo v článku [číslo] uvedeno mimo jiné, že zaměstnanci jsou povinni plnit pokyny nadřízených, dodržovat předpisy vztahujícími se k práci jimi vykonávané. V článku 7.2 zaměstnanec, který zodpovídá za škodu, je povinen nahradit žalobkyni skutečnou škodu.

9. Ze zápisu o proškolení zaměstnanců s místem výkonu pracovní činnosti ve [právnická osoba] k ochraně informací ze dne 5. 1. 2018 má soud za prokázané, že žalovaný se zúčastnil uvedeného dne školení, kde byli poučeni o povinnosti chránit informace [právnická osoba] zejména jakékoliv informace, s nimiž se seznámí při výkonu své činnosti ve [právnická osoba] Zaměstnanci vzali na vědomí, že ve všech prostorách [právnická osoba] existuje obecný a přísný zákaz pořizování obrazových záznamů (fotografií, filmů, zvukových záznamů apod.) Byli poučeni, že do [právnická osoba] nelze vnášet fotografické přístroje, videa, mobilní telefony s možností pořízení obrazové či video dokumentace atd.

10. Z pravidel vnášení a používání mobilních telefonů, tabletů a notebooků ve [právnická osoba] a z metodického pokynu [právnická osoba] ze dne 1. 6. 2017 má soud za prokázané, že ve [právnická osoba] jsou rozděleny pracoviště do tří zón, a to zelená oranžová, oranžová režimová a červená režimová. Je uvedeno, v které zóně se můžou vnášet a používat přístroje aktivní optiky, v červené zóně je to zcela vyloučeno.

11. Z protokolu o projednání náhrady škody ze dne 12. 11. 2018 má soud za prokázané, že účastníci podepsali dne 12. 11. 2018 listinu označenou jako Protokol o projednání náhrady škody způsobené zaměstnancem dle § 263 zákoníku práce. V protokolu je uvedeno, že žalovaný způsobil žalobkyni škodu tím, že zveřejnil fotografie interiéru nového modelu vozidla [anonymizováno], která byla pořízena v areálu firmy [právnická osoba] – Motorovém centru, v prostoru dílny útvaru [anonymizováno]. Žalovaný dne 7. 11. 2018 zveřejnil jeden snímek na facebooku. Dne 8. 11. 2018 se žalovaný přiznal k pořízení fotografie na svůj mobilní telefon v prostorách dílny, kde prováděl pracovní činnost, bez řádného oprávnění a přes poučení o zákazu fotografování v areálu firmy. V protokolu je dále uvedeno, že výše způsobené škody činí zhruba 50 000 eur, s tím, že žalovaný odpovídá za škodu v plném rozsahu. Žalovaný v protokolu uvedl, že s tímto oznámením souhlasí.

12. Z faktury společnosti [právnická osoba] [číslo] má soud za prokázané, že firma [právnická osoba] vyúčtovala žalobkyni finanční sankci za porušení smluvních povinností vyplývajících z Dohody o utajení ve výši 1 291 500 Kč. Faktura byla vystavena dne 14. 12. 2018, se splatností 19. 12. 2018. Ve faktuře je uvedeno, že bude faktura předmětem zápočtu.

13. Z platebního avíza [právnická osoba] ze dne 8. 1. 2019 a platebního dokladu a objednávky ze dne 29. 1. 2018 má soud za prokázané, že došlo k úhradě uvedené částky započtením 8. 1. 2021.

14. Z upozornění na zjištěné nedostatky v práci ze dne 12. 11. 2018 má soud za prokázané, že žalovaný osobně převzal od žalobkyně dne 12. 11. 2018 výtku pro vážné porušení pracovně právních povinností, když v areálu [právnická osoba] pořídil nejméně čtyři fotografie, z nichž následně jednu zveřejnil dne 7. 11. 2018 na svém facebookovém profilu. Učinil tak přesto, že byl seznámen se striktním zákazem k pořizování fotografií a nutnosti ochrany informací, s nimiž se při výkonu své pracovní činnosti ve [právnická osoba] seznámil, a přesto že na zákaz fotografování upozorňuji cedule v areálu [právnická osoba]

15. Z výzvy k náhradě škody ze dne 17. 12. 2019 a dodejky má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného k náhradě škody, a to ve výši 1 291 500 Kč v důsledku uplatnění smluvní pokuty smluvním partnerem [právnická osoba], a ve výši 50 000 Kč za porušení povinnosti utajení vyplývající z dokumentu Povinnosti utajení ze 17. 10. 2017.

16. Z výzvy k úhradě ze dne 22. 12. 2020 má soud za prokázané, že žalovaný byl vyzván k zaplacení náhrady škody ve výši 1 291 500 Kč. Dopis byl adresován právnímu zástupci žalobce.

17. Z dopisu [právnická osoba] ze dne 8. 11. 2018 má soud za prokázané, že [právnická osoba] sdělila žalobkyni, že ode dne 8. 11. 2018 má žalovaný zakázaný vstup do [právnická osoba], a to v důsledku zveřejnění fotografie na jeho facebooku.

18. Z webové stránky [webová adresa] a článku ze dne 7. 11. 2018 má soud za prokázané, že dne 24. 10. 2018 byl na webových stránkách [webová adresa] článek s fotografiemi [příjmení] [příjmení]. Fotografie interiéru nebyly v detailu zveřejněny. Dne 7. 11. 2018 byl v článku odhalen interiér [příjmení] [příjmení] včetně tabletu na palivové desce.

19. Z pověření ze dne 17. 10. 2017 má soud za prokázané, že žalovaný je oprávněn přebírat od objednatele služeb úkoly a zakázky ze strany [právnická osoba] pro své spolupracovníky, konzultovat dílčí výsledky, odevzdávat výsledky a prezentovat stavy.

20. Ze sdělení [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [jméno] a žalovaného ze dne 1. 2. 2018 má soud za prokázané, že uvedení zaměstnanci žalobkyně jsou kontaktní osobou ve věcech poskytování služeb v prostorách [právnická osoba] Pokyny zaměstnancům žalobkyně zadávali výlučně tyto pověřené osoby.

21. Z Dohody o utajení ze dne 19. 12. 2014 a pokynů pro práci s dohodou o utajení má soud za prokázané, že žalobkyně a [právnická osoba] uzavřeli dne 19. 12. 2014 Dohodu o utajení za účelem ochrany obchodního tajemstvím spol. [právnická osoba], podle které je žalobkyně povinná obchodní tajemství společnosti [právnická osoba] užívat jen v souladu s pokyny uvedenými v této dohodě. Podle článku IV. Dohody, v případě porušení ustanovení dohody ze strany žalobkyně zaplatí žalobkyně za každý případ takového porušení smluvní pokutu ve výši 50 000 eur. Tato smluvní pokuta nemá vliv na povinnost hradit škodu v plné výši, respektive požadavek na náhradu škody není touto smluvní pokutou nijak dotčen.

22. Z dopisu žalobkyně ze dne 4. 12. 2018 má soud za prokázané, že žalobkyně sdělila firmě [právnická osoba], jaká opatření přijala, aby již nadále nedocházelo k porušení pracovních povinností jejich zaměstnanců, a to tak, že znovu proškolila všechny zaměstnance, zaslala informační e-mail, provedla namátkové kontroly svých zaměstnanců ve [právnická osoba], přijala nový vnitřní předpis atd.

23. Z čestných prohlášení [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] má soud za prokázané, že oba zaměstnanci žalobkyně pracovali na pozici logistik – služby ve skladovém hospodářství. Oba čestně prohlásili, že byli poučeni o tom, že musí zachovávat mlčenlivost, nevynášet žádné informace ze [právnická osoba], že ve [právnická osoba] platí přísný zákaz pořizování jakýchkoliv fotografií a do některých zón i přísný zákaz vnášení zařízení s fotoaparátem. Proto zaměstnanci dostali od žalobkyně mobilní telefony bez fotoaparátu. Byli rovněž poučeni, že sankce vůči [právnická osoba] činí 50 000 euro za každé porušení této povinnosti. Tyto informace byly opakovány na školeních, která měl na starosti pan [příjmení], tohoto školení se zúčastnil i žalovaný, a to dne 5. 1. 2018.

24. Z výpovědi svědka [jméno] [jméno] má soud za prokázané, že svědek pracoval u žalobkyně 4 - 5 let jako skladník a koordinátor. Pracovní poměr ukončil v r. 2018 nebo 2019. Když byl ve firmě zaměstnán žalovaný, tak byl v pozici jeho nadřízeného. Kontroloval jeho pracovní vytíženost i danou práci, v případě nevytíženosti svých podřízených ho přesouval na jinou pozici. Pro konkrétní pracoviště [právnická osoba], konkrétně motorové centrum ([anonymizováno]), podepisovali celou řadu dokumentů, které upravovali utajení, mlčenlivost, nakládání s fotografiemi. Měli od žalobkyně i školení, a pokud byly nějaké aktualizace, tak si to říkali mezi sebou. V tomto motorovém centru bylo několik zón, pokud si pamatuje, zelená, žlutá a červená. V zelené zóně se mohl používat mobil, ale stále samozřejmě platit zákaz zveřejňování čehokoliv, pak byla žlutá zóna, kde se mohl používat mobil pouze se zalepenou čočkou a červená zóna, kde byl úplný zákaz vnosu mobilních telefonů a focení. Pracovali ve všech zónách motorového centra. Fotografie, které si udělal žalovaný, musely vzniknout ve žluté nebo červené zóně, protože jinde kompletní prototypové vozy být nesměly. Svědek nevěděl, že si žalovaný udělal fotografie, zjistil to také až poté, co byly zveřejněny na facebooku. Na jaké záznamové zařízení žalovaný fotografie pořídil, neví. Žalovaný podepsal dokumenty o utajení, takže nemohl nevědět, že se tam fotit nesmí. Navíc se to neustále probíralo i interně ve firmě. Nikdy nenařizoval žalovanému pořizovat fotografie ve žluté nebo červené zóně. Maximálně si fotili čísla dílů, ale mimo pracoviště [anonymizována dvě slova]. Bylo známo, že [právnická osoba] má pokutu 50 000 EUR za každé porušení informací. Platí to globálně pro všechny firmy pracující ve [anonymizována dvě slova]. Prvotní školení bylo při prvním vstupu do [anonymizována dvě slova], bez toho by tam nikoho ani nevpustili. Školení prováděl [jméno] [příjmení]. Další školení bylo v restauraci v ulici [ulice], některá školení proběhla ve firmě při předávání výplatních pásek, když byla nějaká interní úprava podmínek ze strany [anonymizována dvě slova] nebo naší firmy. Zóny ve [právnická osoba] byly označeny tak, že každá měla svůj vchod, a v každé zóně byla zóna označena velkým kolečkem dané barvy. V červené zóně ještě navíc byl přeškrtnutý fotoaparát a skříňky, do kterých se mohly mobilní telefony ukládat. Fyzická kontrola mezi jednotlivými zónami nebyla. Prototypy vozů byly chráněny podle vozů. První prototypové vozy u těch byla přítomna ochranka bezpečnosti závodu, pokud se na nich aktuálně nepracovalo, tak byly vždy zakryty zelenou plachtou. Pokud šlo o nultou sérii, která se blížila k produkční verzi, tak ta na sobě měla polep, byla maskována, měla plasty, které částečně zakrývaly tvar. Pak byla produkční verze, což byly hotové vozy, které se už ani nepřikrývaly či jen částečně. Žalovaný nafotil konkrétní sportovní model vozidla [anonymizována dvě slova], z tohoto vozidla zveřejnil vnitřek. Tento model nikdy nevznikl. Původně o tomto modelu [anonymizována dvě slova] uvažovala, ale od jeho výroby pak ustoupila. Je to tak i u spousty jiných modelů. Žalovaný se do zaměstnání dostal vstupní vrátnicí, kde je tak metrová tabule se škrtnutým fotoaparátem, přešel přes turniket na čip, přešel parkoviště až k motorovému centru, kde vstoupil jediným vstupním vchodem na čip, výtahem do 3. patra a pak po levé ruce měl vstup na pracoviště. [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] nikdo nesmí vjíždět svým vlastním vozidlem, vyjma vyššího managementu, vjíždět se smělo pouze služebními vozy. Žalovaný měl přidělený služební vůz [anonymizována dvě slova], takže někdy jezdil do práce autem, a když ho měl půjčený někdo jiný, tak chodil pěšky. Žalovaný pracoval ve firmě jako řidič a skladník, měl hodně rozmanitou práci a převážel díly na více míst.

25. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení], má soud za prokázané, že svědek pracoval u žalobkyně od roku 2015 nebo 2016 do 31. 12. 2018 jako projektový manager, v té době tam byl zaměstnaný i žalovaný. Svědek byl nadřízený žalovaného i svědka [jméno]. V den, kdy byly zveřejněny fotografie žalovaným na facebooku, o tom byli informováni firmou [právnická osoba], druhý den to poslali i písemně. Žalovaný zveřejnil na facebooku jednu fotografii [značka automobilu], v mobilu žalovaného ale bylo nalezeno více fotek. Svědek si nedokáže vysvětlit, jak mohlo dojít k pořízení fotografií, zvláště v červené zóně, kde byly žalovaným pořízeny. Všichni zaměstnanci byli proškoleni o chování v jednotlivých zónách, je striktně dáno, co se smí a nesmí, zvláště v červené zóně. Není možné, aby žalovaný nevěděl, že v červené zóně nesmí fotit. Školení vedl svědek, probíhala 2x ročně, žalovaný nemohl nebýt proškolen, ani nemohl chybět. Neproškolený zaměstnanec by do závodu [právnická osoba] nemohl vstoupit. Není možné, aby někdo bez jeho vědomí opustil školení. Podklady ke školení měli přímo od obchodního partnera [právnická osoba] Zaměstnanci, kteří vstupovali do jednotlivých zón ve [právnická osoba], byli vybavováni mobilními telefonáty bez fotoaparátů, aby nemohlo dojít k fotografování. Ve [právnická osoba] auto jsou tři zóny, které určují pravidla pro vstupující osoby, a to zelená, která je nejbenevolentnější, oranžová a nejpřísnější červená zóna, kde se můžou nacházet i prototypy. Všichni zaměstnanci jsou proškoleni o chování v jednotlivých zónách a tyto zóny jsou označeny. V těchto zónách jsou i obrázky, například v červené i oranžové zóně přeškrtnutý fotoaparát jako zákaz vnášení mobilních přístrojů. Vzhledem k zákazu vnášení mobilních telefonátů s možností záznamu fotografického nebo videí, žalobkyně zaměstnancům přidělovala služební telefony bez těchto funkcí. Žalovaný takový telefon měl k dispozici. Žalovaný pracoval primárně v červené zóně. Žádný pokyn, aby někdo z firmy posílal fotografie své práce, nikdy nedal. Svědek [jméno] nebyl nadřízený žalovaného a proto po něm ani nemohl chtít fotografie. Pan [anonymizováno] pouze pracoval ve firmě déle než žalovaný. Oba zajišťovali stejnou službu, pouze každý pro jiné oddělení. [právnická osoba] má uzavřenou s dodavateli smlouvu o utajení, a to s každou společností, která pro ni něco pracuje, ve smlouvě je i smluvní pokuta za porušení této dohody, je ve výši 50 000 euro za každý prohřešek, což je jakékoliv porušení pravidel dle smlouvy. Původně se se [anonymizována dvě slova] jednalo o náhradě škody až ve výši 300 000 euro, neboť v mobilním telefonátu žalovaného se našlo více fotografií. [právnická osoba] po tomto incidentu zaslala žalobkyni dopis, hrozila smluvní pokuta i náhrada škody. Zaměstnancům žalobkyně hrozí, že po nich bude případně nárokována škoda, pokud by porušili podmínky utajení, s tím jsou seznámeni při školeních, částku 50 000 euro znají, i když smlouvu mezi [právnická osoba] a žalobkyní nemají k nahlédnutí. Je jím to zdůrazňováno i při vstupním školení, a i žalovaný o tom byl proškolen. [právnická osoba] jsou skříňky, kde si zaměstnanci mohou uložit mobily s fotoaparáty, a to jak na vrátnici, tak před každou zónou. Porušení žalovaného bylo značné, protože zveřejnil fotku ještě před odtajněním interiéru, hrozila velká škoda, protože se jednalo o prototypovou věc, která nebyla známa nikde na světě. Žalovaný se přiznal, že fotografie pořídil. Uvnitř automobilu, kde žalovaný pořídil fotografii, z pracovních důvodů žalovaný vůbec neměl být. Přiznal se přímo oddělení ochrany značky. Žalovaný vyfotil interiér [příjmení] [příjmení] a její interaktivní obrazovky, jednalo se o prototyp ještě před odtajněním. Odtajnění vnitřku [příjmení] [příjmení] nastalo těsně po zveřejnění fotografie žalovaným, asi týden potom.

26. Dle ust. § 250 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (ZP), zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

27. Dle ust. § 257 odst. 1 ZP zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu podle § 250, je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav.

28. Dle ust. § 264 ZP z důvodů zvláštního zřetele hodných může soud výši náhrady škody přiměřeně snížit.

29. Dle komentáře k ZP předpokladem pro vznik obecné odpovědnosti zaměstnance vůči zaměstnavateli za škodu je: porušení pracovních povinností zaměstnancem při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, vznik škody, příčinná souvislost mezi porušením pracovních povinností a vznikem škody (tzv. kauzální nexus) a zavinění na straně zaměstnance. Ke vzniku povinnosti k náhradě škody je zapotřebí, aby všechny předpoklady byly splněny současně; chybí-li kterýkoli z nich, nárok, a tedy ani povinnost k zaplacení, nevzniká… Škodou je třeba chápat takovou újmu, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem (tj. penězi) a je tedy napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především peněz (nedochází-li k naturální restituci). Za škodu (tzv. skutečnou škodu) se považuje nastalé zmenšení majetku poškozeného zaměstnavatele… Byla-li škoda způsobena úmyslně, je z hlediska rozsahu plnění, které lze požadovat, významná nejen újma vzniklá v důsledku poklesu majetku zaměstnavatele, nýbrž i újma spočívající v tom, že u poškozeného zaměstnavatele naopak nedošlo ke zvýšení (rozmnožení) majetku, které bylo možné – nebýt škodné události – s ohledem na pravidelný běh věcí důvodně očekávat... Jednání zaměstnance totiž může mít za následek, že zaměstnavateli vznikne povinnost nahradit škodu tomu, komu ji zaviněně způsobil jeho zaměstnanec porušením právní povinnosti, neboť zaměstnancem způsobená škoda se považuje za škodu způsobenou jeho zaměstnavatelem, a sám zaměstnanec za ni neodpovídá jinak než svému zaměstnavateli podle pracovněprávních předpisů (srov. § [číslo] ObčZ). V takovém případě, když zaměstnavatel nahradil škodu, kterou jinému způsobil zaměstnanec svým zaviněným porušením právní povinnosti, dochází také u zaměstnavatele ke škodě, jejíž náhradu může po zaměstnanci požadovat (srov. § [číslo] ObčZ). V tomto případě jde vždy o skutečnou škodu, bez ohledu na to, zda poskytnutá náhrada zahrnuje i ušlý zisk, neboť újma zaměstnavatele spočívá v nastalém zmenšení jeho majetku právě o tuto náhradu, a nikoli v tom, že se nezvýšil jeho majetek, jak by bylo možné s ohledem na pravidelný chod věcí očekávat. O vztah příčinné souvislosti se jedná tehdy, vznikla-li škoda následkem zaviněného porušení pracovních povinností zaměstnancem (tj. bez zaviněného porušení povinnosti zaměstnancem by škoda nevznikla tak, jak vznikla). Z hlediska naplnění příčinné souvislosti jako jednoho z předpokladů odpovědnosti za škodu nemůže stačit pouhé připuštění možnosti vzniku škody v důsledku zaviněného porušení povinnosti zaměstnancem, nýbrž tato příčinná souvislost musí být najisto postavena... Zavinění jako čtvrtý předpoklad obecné odpovědnosti zaměstnance za škodu je povinen prokázat zaměstnavatel. ZPr ani ObčZ tento pojem nedefinují. Obecně platí, že zatímco protiprávnost je objektivně existující rozpor mezi určitým jednáním zaměstnance a stanovenou právní povinností, zavinění je kategorií subjektivní: lze je charakterizovat jako psychický vztah jednajícího ke svému jednání, které je protiprávní, a ke škodě jako následku takového jednání. Z hlediska forem zavinění vychází ustálená soudní praxe z toho, jak je tento pojem definován v § 15 a 16 TrZ. Zavinění ve formě úmyslu (úmyslné zavinění) je dáno tehdy, jestliže jednající věděl, že škodu může způsobit, a chtěl škodu způsobit (úmysl přímý), nebo tehdy, když jednající věděl, že škodu může způsobit, a pro případ, že ji způsobí, byl s tím srozuměn (úmysl nepřímý). Zavinění ve formě nedbalosti (nedbalostní zavinění) je dáno tehdy, jestliže jednající věděl, že škodu může způsobit, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že ji nezpůsobí (nedbalost vědomá), nebo tehdy, jestliže jednající nevěděl, že škodu může způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl (nedbalost nevědomá). ([příjmení], [anonymizováno] § 250 (Pojem; omezení odpovědnosti). In: [jméno], [obec], [příjmení], [jméno] a kol. Zákoník práce. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. [číslo], marg. [číslo])

30. Shodně např. rozsudek Nejvyššího soudu 21 Cdo 4377/2013, podle kterého zaměstnanec odpovídá zaměstnavateli za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním (§ 250 odst. 1 zák. práce). Předpokladem pro vznik odpovědnosti zaměstnance vůči zaměstnavateli za škodu podle ustanovení § 250 odst. 1 zák. práce je porušení pracovních povinností zaměstnancem, vznik škody, příčinná souvislost mezi porušením pracovních povinností a vznikem škody (tzv. kauzální nexus) a zavinění na straně zaměstnance. Ke vzniku povinnosti k náhradě škody je zapotřebí, aby všechny předpoklady byly splněny současně; chybí-li kterýkoliv z nich, odpovědnost za škodu nemůže nastat. Zaměstnanec odpovídá jen za tu škodu, kterou zaviněným porušením pracovních povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním skutečně způsobil; není proto dána jeho odpovědnost za tu část škody, která byla způsobena porušením povinností ze strany zaměstnavatele, případně zaviněním jiného zaměstnance nebo třetích osob vně zaměstnavatele. V řízení o náhradu škody podle ustanovení § 250 odst. 1 zák. práce má žalobce (poškozený zaměstnavatel) procesní povinnost tvrdit (srov. § 101 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu) a posléze i prokázat (srov. § 101 odst. 1 písm. b) a 120 odst. 1 občanského soudního řádu) všechny uvedené předpoklady potřebné pro vznik odpovědnosti za škodu. Škodou, jako jedním z předpokladů odpovědnosti zaměstnance podle ustanovení § 250 odst. 1 zák. práce, se rozumí újma, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného (tj. majetková újma) a je objektivně vyjádřitelná v penězích. Skutečnou škodou (§ 257 odst. 1 zák. práce) je nastalé zmenšení majetku poškozeného zaměstnavatele. O porušení povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním jde tehdy, jedná-li zaměstnanec (v podobě konání nebo opomenutí) při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním v rozporu s povinnostmi, které mu byly stanoveny právními předpisy, vnitřními předpisy, pracovní smlouvou nebo pokynem nadřízeného vedoucího zaměstnance. Porušení pracovních povinností zaměstnancem (protiprávnost jeho jednání) vyjadřuje objektivní stav, který tu buď je, nebo není a který nastává bez ohledu na to, zda zaměstnanec ho chtěl způsobit nebo zda věděl, že může nastat. Zavinění oproti tomu vyjadřuje psychický (vnitřní) vztah zaměstnance ke svému jednání (konání nebo opomenutí), jímž porušil své pracovní povinnosti, a ke škodě jako následku takového protiprávního jednání… O vztah příčinné souvislosti se jedná tehdy, vznikla-li škoda následkem zaviněného porušení pracovních povinností zaměstnancem (tj. bez zaviněného porušení povinnosti zaměstnancem by škoda nevznikla tak, jak vznikla). Z hlediska naplnění příčinné souvislosti jako jednoho z předpokladů odpovědnosti za škodu nemůže stačit pouhé připuštění možnosti vzniku škody v důsledku zaviněného porušení povinnosti zaměstnancem, nýbrž musí být tato příčinná souvislost najisto postavena. Zaviněné porušení pracovních povinností zaměstnancem nemusí být jedinou příčinou vzniku škody; musí však být jednou z příčin, a to příčinou důležitou, podstatnou a značnou. Protože příčinná souvislost je zákonitostí přírodní a společenskou, jde o hledání jevu, který škodu vyvolal.

31. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Soud má za to, že jsou v daném případě splněny všechny předpoklady pro náhradu škody. Žalovaný porušil své pracovní povinnosti při plnění pracovních úkolů tím, že vnesl do společnosti [právnická osoba] mobilní telefon s fotoaparátem, pořídil 6 fotografií, z čehož 2 fotografie zveřejnil dne 7. 11. 2018 na sociální síti facebook, a to i přesto, že byl poučen o absolutním zákazu pořizování obrazových záznamů a absolutním zákazu vnášení fotografických filmových přístrojů, videí a mobilních telefonů s možností pořízení obrazové dokumentace do areálu Technického vývoje společnosti [právnická osoba] a do dalších viditelně označených areálů a budov v majetku této společnosti. Žalovaný byl poučen opakovaně, potvrzení o poučení podepsal minimálně v pracovní smlouvě ze dne 2. 3. 2018 ve znění dodatku 4. 9. 2018, v dokumentu„ Povinnost utajení“ ze dne 17. 10. 2017 a při školení ze dne 5. 1. 2018. Navíc o zákazu vnášení fotografických přístrojů a zákazu fotografování informují ve firmě [právnická osoba] i cedule se škrtnutým fotoaparátem, nacházející se vždy při vstupu do těchto zón.

32. Po zveřejnění fotografií žalovaným proběhlo dne 8. 11. 2018 šetření přímo ve firmě [právnická osoba], žalovaný se přiznal k pořízení fotografií a byl vyveden z areálu. Následovalo okamžitě jednání s odborem ochrany značky Škoda Auto a.s. Dne 14. 12. 2018 byla žalobkyni doručena faktura od [právnická osoba], kterou byla uplatněna smluvní pokuta za porušení povinností dle Dohody o utajení ze dne 19. 12. 2014, která byla žalobkyní zápočtem na provedené práce uhrazena. Smluvní pokuta činila žalovanou částku. Žalobkyně na žalovaném dále neuplatňuje další škodu, která vznikla tím, že přišli o některé zakázky, poškodilo to pověst žalobkyně, že žalobkyně měla hotové výlohy při řešení škody způsobené žalovaným jako cestovné či zastoupení právním zástupcem.

33. Je prokázáno, že smluvní pokuta byla žalobkyni společností [právnická osoba] vyúčtována za porušení povinností mlčenlivosti a ochrany značky v příčinné souvislosti se zveřejněním fotografií žalovaným na sociální síti.

34. Pokud jde o zavinění na straně žalovaného, jedná se o úmyslné jednání. Nemůže jít o žalovaným (v průběhu řízení) tvrzenou hrubou nedbalost, protože by žalovaný nesměl vědět, že se ve firmě [právnická osoba] nesmí fotit a nesmí se zveřejňovat fotografie. To je provedeným dokazováním vyloučeno. Žalovaný úmyslně vnesl přes přísný zákaz telefon s fotoaparátem do firmy [právnická osoba], pořídil fotografie, a některé následně zveřejnil.

35. Pokud žalovaný tvrdil, že [právnická osoba] sama zveřejnila fotografie vozidla, a to dne 24. 10. 2018, tato skutečnost nemá žádný vliv na povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni náhradu škody za porušení pracovních povinností ve výši zaplacené smluvní pokuty dle Dohody o utajení.

36. Pokud žalovaný tvrdil, že nevěděl o výši smluvní pokuty ve výši 50 000 EUR, je toto tvrzení vyvráceno výpověďmi svědků [příjmení] i [jméno] a čestnými prohlášeními dalších zaměstnanců, a to [ulice], [příjmení] a [příjmení]. Nic na tom nemění skutečnost, že zaměstnanci neměli k dispozici originál Dohody o utajení. Žalovaný pak nejpozději dne 12. 11. 2018 výslovně podepsal, že výše způsobné škody je 50 000 EUR.

37. Tuto dlužnou částku žalovaný do dnešního dne neuhradil.

38. Soud se rovněž zabýval případným snížením náhrady škody, když podle komentáře při rozhodování o nároku na náhradu škody je soud vždy i bez návrhu povinen zkoumat, zda jsou dány zákonné předpoklady pro snížení požadované náhrady škody podle § 264, neboť uvedené ustanovení je – vedle ustanovení upravujících předpoklady vzniku nároku, respektive limitace jeho výše – součástí celkové skutkové podstaty upravující povinnost k náhradě škody umožňující v konkrétním případě s přihlédnutím k individuálním okolnostem případu vystihnout rozsah náhrady škody, který lze po zaměstnanci spravedlivě požadovat. Protože soud může přihlédnout – kromě jiného – kupříkladu k okolnostem vzniku škody, k formě a míře zavinění škody zaměstnancem apod., tedy ke skutečnostem, které v řízení vyšly najevo (srov. § 132 OSŘ) v jiných souvislostech, aniž by je účastníci uváděli, nelze sdílet názor, že východiskem pro posouzení věci z hledisek § 264 může být výlučně úvaha založená na tom, do jaké míry zaměstnanec ohledně těchto okolností unesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní (kupříkladu k osobním a majetkovým poměrům odpovědného zaměstnance, k poměrům zaměstnavatele). ([příjmení], Zdeněk. § 264 (Snížení výše náhrady). In: [jméno], [obec], [příjmení], [jméno] a kol. Zákoník práce. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. [číslo], marg. [číslo]) Shodně pak k moderaci např. rozhodnutí Nejvyššího soudu 21Cdo 2511/2010 či 21 Cdo 1330/2004. V daném případě však soud žádné okolnosti, které by odůvodňovaly snížení náhrady škody, neshledal. Žalovaný žádné takové okolnosti sám netvrdil.

39. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to i co do úroku z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku, a rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

40. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 265 226,81 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 64 575 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 291 500 Kč sestávající z částky 13 500 Kč za každý z 11,5 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně 12 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 26. 4. 2022 za cestu z [obec] do [obec] a zpět, celkem 138 km, osobním automobilem [registrační značka], ve výši 1 122,37 Kč, za cestu ze dne 21. 6. 2022, 23. 8. 2022, 4. 10. 2022 a 8. 11. 2022 v celkové výši 4 900,94 Kč, podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 20 × 30 minut v částce 2 000 Kč podle § 14 a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.