15 C 388/2022

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 27 951 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 400 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 400 Kč od 13. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 12 551 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 005 Kč od 13. 2. 2021 do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a částku ve výši 7 546 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 1. 7. 2022 domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 13. 1. 2021 uzavřené prostřednictvím webového portálu žalobkyně, na kterém si žalovaný nastavil splatnost a výši zápůjčky, vyplnila žádost o poskytnutí zápůjčky a následně [příjmení] kódem zaslaným na její telefonní číslo potvrdila elektronicky smlouvu o zápůjčce. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a sazebník. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 15 400 Kč převodem na jeho účet č. [bankovní účet] v den uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky žalobkyni vrátit spolu s poplatkem ve výši 5 005 Kč do 12. 2. 2021, avšak tuto svoji povinnost řádně a včas nesplnil. Žalobkyně proto požadovala po žalovaném krom nesplacené jistiny a poplatku i zaplacení sjednaných sankcí, a to úroku z prodlení v zákonné výši 8,25 % z dlužné částky od 13. 2. 2021 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 7 546 Kč a náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením v celkové výši 2 500 Kč za 5 písemných výzev zaslaných prostřednictvím pošty. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že byla uzavřena dne 13. 1. 2021 mezi žalobkyní a žalovaným jako Klientem. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky smlouvy a sazebník žalobkyně. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout Klientovi bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku na jeho bankovní účet č. [bankovní účet] ve výši 15 400 Kč a Klient se zavázal vrátit věřiteli tuto zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 5 005 Kč do 12. 2. 2021. Výše výpůjční úrokové sazby činila 0 % p. a. Pro případ prodlení s plněním svých závazků dle smlouvy se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, dále zákonný úrok z prodlení a účelně vynaložené náklady žalobkyně ve výši 500 Kč za písemnou upomínku, přičemž maximální počet upomínek je 5.

4. Z výpisu z účtu ze dne 16. 12. 2020 soud zjistil, že žalovaný ze svého bankovního účtu č. [bankovní účet] zaslal ve prospěch účtu žalobkyně verifikační platbu ve výši 1 Kč.

5. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 28. 2. 2022 a z podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že žalovaný byl řádně vyzván k úhradě jeho dluhu před podáním žaloby s tím, že na svůj dluh neuhradil ničeho.

6. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že prověřila příjmy žalovaného, který uvedl, že je zaměstnán u společnosti [právnická osoba] za pozici instruktora výroby a pobírá čistou měsíční mzdu ve výši 35 359 Kč. Tuto skutečnost si žalobkyně ověřila z výplatních pásek za měsíc říjen 2020, kdy čistý příjem žalovaného činil 28 786 Kč a za měsíc listopad 2020, kdy čistý příjem žalovaného činil 41 932 Kč. Žalovaný dále uvedl, že je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, a že bydlí v podnájmu. Žalovaný nebyl ke dni podání žádosti o zápůjčku veden v centrální evidenci exekucí (prokázáno výplatní páskou za měsíc říjen 2020 a listopad 2020, výpisem z centrální evidence exekucí). V rámci vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného následně žalobkyně odečetla od příjmů žalovaného ve výši 35 359 Kč výdaje žalovaného ve výši 15 000 Kč s výsledkem 20 359 Kč. Na základě výše uvedeného byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 15 400 Kč.

7. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaný označený jménem a příjmením, rodným číslem, adresou, telefonním číslem a e-mailovou adresou uzavřel prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 13. 1. 2021 s žalobkyní smlouvu o zápůjčce, na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout téhož dne na jeho bankovní účet zápůjčku ve výši 15 400 Kč a žalovaný se jej zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 5 005 Kč do 12. 2. 2021. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný si svůj závazek řádně a včas neplnil, jelikož na úhradu svého dluhu nezaplatil ničeho. Pro případ prodlení s plněním svých závazků dle smlouvy se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, dále zákonný úrok z prodlení a účelně vynaložené náklady žalobkyně ve výši 500 Kč za písemnou upomínku. Žalovaný na úhradu svého dluhu nezaplatil ničeho ani poté, co k tomu byl právním zástupcem žalobkyně ve výzvě k plnění ze dne 28. 2. 2022 vyzván.

8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

9. Vzhledem k tomu, že ke sjednání poskytnutí úvěru došlo po 1. 1. 2014, je nutno v souladu s § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, dále jen „o. z.“, na právní posouzení věci použít úpravu tohoto zákona a dále zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen„ ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi žalobkyní a žalovaným je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až 3 uvedeného zákona a § 420 a § 1810 a násl. o. z.

10. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

11. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

12. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

13. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, v platném znění, dále jen„ ZoSÚ“, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

15. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, dále jen„ o. z.“, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. S ohledem na shora uvedené soud posoudil předmětnou smlouvu o zápůjčce, resp. spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou, neboť žalobkyně svá tvrzení ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného řádně nedoložila. S žalobkyní lze souhlasit pouze v tvrzeních, že řádně ověřila příjmy žalovaného, z předložených důkazů však nelze dojít k závěru, že žalobkyně ověřovala výdaje žalovaného, a že žalovaný byl schopen svůj dluh splácet. Žalovanému jako spotřebiteli byl spotřebitelský úvěr poskytnut, aniž by byly řádně zkoumány jeho výdaje. Žalobkyně tak s odbornou péčí neposoudila úvěruschopnost žalovaného, zda je schopen spotřebitelský úvěr splácet. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.

20. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi žalovaným a žalobkyní je dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ neplatná, neboť žalobkyně v rozporu s § 86 odst. 1 ZoSÚ nezkoumala úvěruschopnost žalovaného a přesto mu úvěr poskytla. Faktem ovšem je, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 15 400 Kč, které jí žalovaný v plném rozsahu nevrátil. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 15 400 Kč, vrátit (výrok I.).

21. Soud proto žalobě co do žalobkyní požadované částky jistiny s odkazem na § 2991 o. z. vyhověl. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o zápůjčce, resp. o spotřebitelském úvěru (výrok II.).

22. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z nevrácené částky bezdůvodného obohacení úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od 13. 2. 2021, jak žalobkyně požadovala. Ve zbytku soud žalobu zamítl.

23. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, když žalovaný byl ve věci převážně úspěšný.