15 C 415/2022

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 138 399,51 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25 080 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 25 080 Kč od 4. 9. 2022 do zaplacení ve výši 15 %, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, podle které je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 113 319,51Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 34 600,63 Kč od 4. 9. 2022 do zaplacení ve výši 15 %, smluvní úrok z prodlení 0,1 % denně z částky 47 668 Kč od 4. 9. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou nadepsanému soudu dne 17. 9. 2022 a doplněnou podáním ze dne 18. 10. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 138 399,51 Kč spolu se smluvním a zákonným úrokem z prodlení a přiznání náhrady nákladů řízení.

2. Žalobkyně uvedla, že s žalovanou uzavřela dne 8. 2. 2022 smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] na jejímž základě se zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalované vznikla povinnost úvěr splatit v 72 splátkách ve výši 1 029 Kč měsíčně splatných do 15. dne v měsíci. Úroková sazba byla sjednána ve výši 23 % ročně a RPSN odpovídá 38,71 % ročně. Žalovaná měla celkem zaplatit 74 088 Kč Smluvní strany si sjednaly doplňkovou službu„ PODPORA“ za poplatek ve výši 701 Kč měsíčně. Žalobkyně zaslala žalované dvě upomínky, za které jí vyúčtovala celkem 800 Kč dle Smlouvy (300 Kč za první upomínku a 500 Kč za druhou upomínku). I přes opětovné výzvy žalovaná neuhradila splátku splatnou dne 15. 6. 2022. V druhé upomínce ze dne 5. 7. 2022 pak byla žalovaná upozorněna na možnost zesplatnění celého úvěru. Jelikož žalovaná tuto svoji povinnost řádně nesplnila, žalobkyně dopisem odeslaným dne 21. 7. 2022 prohlásila celý dluh žalované za splatný a vyzvala žalovanou k jeho uhrazení. Žalobkyně se žalobou domáhala úhrady nedoplatku jistiny ve výši 38 920,42 Kč, nedoplatku úroků ve výši 31 051,88 Kč, nedoplatku za sjednání služby„ PODPORA“ ve výši 47 668 Kč, nákladů na upomínky ve výši 1 300 Kč a smluvní pokutu ve výši 19 460,21 Kč při započtení přeplatku žalovaného ve výši 1 Kč. Dále žalobkyně požadovala přiznání zákonného úroku z prodlení z částky 59 680,63 Kč od 4. 9. 2022 do zaplacení, smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1% denně z částky 47 668 Kč od 4. 9. 2022 do zaplacení a přiznání náhrady nákladů řízení. Žalobkyně uvedla, že žalovaná na svůj závazek uhradila celkem částku 6 920 Kč.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celé řízení byla zcela pasivní.

4. Žalovaná se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavila, ačkoli jí bylo předvolání k jednání řádně doručeno dne 31. 10. 2022. Žalobkyně omluvila svou neúčast na jednání a požádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Z tohoto důvodu soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.).

5. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující skutkový stav:

6. Certifikáty společnosti [webová adresa] žalobkyně dokládala, že byla oprávněna poskytovat spotřebitelské úvěry.

7. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] ve spojení se smlouvou o zřízení doplňkové služby„ PODPORA“, instrukcí k uzavření smlouvy, instrukcí k dokončení podpisu smlouvy, předsmluvními informacemi, detaily pohybu na účtu (bezhotovostní), potvrzením o verifikační platbě, tabulky umoření, povolením inkasa, potvrzením o vyplacení úvěru a opakovanou platební instrukcí soud zjistil, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 8. 2. 2022 prostřednictvím elektronické komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] včetně sjednané doplňkové služby„ PODPORA“. Žalovaná potvrdila akceptaci návrhu smlouvy zasláním platby ve výši 1 Kč na účet žalobkyně. Žalobkyně se úvěrovou smlouvou zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 40 000 Kč. Podle čl. 4 smlouvy měl být úvěr čerpán následujícím způsobem: započtením částky 8 000 Kč na náklady žalobkyně a vyplacením částky 32 000 Kč na účet žalované č. [bankovní účet]. Žalovaná byla dle smlouvy povinna splácet úvěr ve splátkách po 1 029 Kč se splatností každého 15. dne v měsíci. Současně se žalovaná smlouvou o zřízení doplňkové služby PODPORA zavázala hradit žalobkyni poplatek za doplňkovou službu„ PODPORA“ ve výši 701 Kč měsíčně.

8. Z detailu pobytu – bezhotovostní příjem soud zjistil, že žalovaná uhradila žalobkyni dne 8. 2. 2022 na účet č. [bankovní účet] verifikační platbu ve výši 1 Kč.

9. Z detailu pohybu – bezhotovostní platba se podává, že dne 8. 2. 2022 zadala žalobkyně pokyn k bezhotovostní platbě ve výši 32 000 Kč na účet žalované č. [bankovní účet].

10. Z potvrzení o povolení k inkasu ze dne 8. 2. 2022 soud zjistil, že žalovaná dala souhlas s inkasem ve prospěch účtu žalobkyně s limitem 4 460 Kč.

11. Upomínka [číslo] ze dne 20. 6. 2022 včetně podacího lístku prokazuje, že žalobkyně odeslala žalované dne 20. 6. 2022 s ohledem na její prodlení s uhrazením měsíční splátky ve výši 1 730 Kč splatné dne 15. 6. 2022 výzvu k úhradě dlužné splátky a vyúčtovala jí poplatek za upomínku ve výši 300 Kč.

12. Upomínka [číslo] ze dne 5. 7. 2022 včetně podacího lístku prokazuje, že žalobkyně odeslala žalované dne 5. 7. 2022 s ohledem na její prodlení s uhrazením měsíční splátky ve výši 1 730 Kč splatné dne 15. 6. 2022 výzvu k úhradě dlužné částky a vyúčtovala jí poplatek za upomínku ve výši 500 Kč.

13. Listina označená jako zesplatnění úvěru, poslední předžalobní upomínka s oznámením o převzetí právního zastoupení ze dne 21. 7. 2022 a listina označená jako zesplatnění úvěru – možnost alternativního řešení ze dne 21. 7. 2022 včetně podacího lístku prokazuje, že zástupce žalobkyně svými dopisy v důsledku prodlení žalované s hrazením jejich závazků plynoucích z úvěrové smlouvy zesplatnil nesplacenou jistinu úvěru, celková dlužná částka byla vyčíslena na 138 563,91 Kč, a vyzval žalovanou k jejímu zaplacení ve lhůtě do 3. 9. 2022.

14. Žalobkyně si ověřila, že s žalovanou není vedena žádná exekuce (výpis z centrální evidence exekucí), a skutečnost že žalovaná má Scoring B v nebankovním registru (výpis z nebankovního registru žalované). Identitu žalované žalobkyně ověřila z kopie občanského průkazu žalované a kopie řidičského průkazu žalované (kopie uvedených dokladů). Žalovaná neměla záznam v registru [příjmení] (výsledek lustrace v registru [příjmení]). Žalovaná hradila měsíčně další splátky úvěrů ve výši vůči [právnická osoba] ve výši 250 Kč měsíčně, vůči [právnická osoba] ve výši 5 000 Kč měsíčně a další splátky úvěrů v celkové výši 1 441 Kč měsíčně, celkem tedy hradila měsíčně další úvěry ve výši 6 691 Kč. Dále žalovaná uvedla, že má výdaje na bydlení ve výši 3 000 Kč měsíčně (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele).

15. Z výpisu z účtu za období 15. 9. – 14. 10. 2021, 15. 10. 2021 – 12. 11. 2021, 15. 12. 2021 – 14. 1. 2022 soud ověřil, že žalované byla na její účet zasílána mzda od zaměstnavatele [právnická osoba] (prokázáno výpisem z účtu za období 15. 9. – 14. 10. 2021, 15. 10. 2021 – 12. 11. 2021 a 15. 12. 2021 – 14. 1. 2022).

16. Z výplatního lístku za měsíc listopad - prosinec 2021 soud zjistil, že žalovaná je zaměstnancem [právnická osoba] s.r.o. a v měsíci listopadu 2021 pobírala čistý příjem ve výši 27 119 Kč a v měsíci prosinci 2021 čistý příjem ve výši 22 062 Kč (prokázáno výplatními páskami za měsíc [číslo] a [číslo]).

17. Žalovaná celkem zaplatila žalobkyni částku 6 920 Kč. Žalobkyně ani žalovaná provedení žádné další platby netvrdily.

18. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

19. Na základě uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru poskytla žalobkyně žalované převodem na účet částku 32 000 Kč. Současně byla sjednána doplňková služba„ PODPORA“, na základě které měla žalovaná hradit žalobkyni měsíčně částku 701 Kč.

20. Žalobkyně sice provedla před poskytnutím úvěru kontrolu úvěruschopnosti žalované, ale nikoli řádně. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žalobkyně svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované nesplnila. Žalobkyně si od žalované vyžádala informace o jejím příjmu, nicméně podstatné výdaje žalované nebyly blíže zjišťovány a ověřovány. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověřování těchto tvrzení. Žalobkyně z výplatních lístků zjistila pouze příjem žalované. Nezjišťování životních výdajů žalované se tak dá považovat za zjevně účelové s cílem formálně vykázat úvěruschopnost žalované, aniž by však byla patrna snaha o zjištění a posouzení její reálné životní situace.

21. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s ust. § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.

22. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

23. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZsÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

24. Podle § 87 odst. 1 ZsÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Podle rozsudku SD EU ve věci OPR-Finance C [číslo]:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 26. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

27. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

28. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

29. Podle § 1968 o.z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

30. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

31. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. § 86 a § 87 ZsÚ pak optikou rozsudku SD EU ve věci OPR-Finance C [číslo] sankcionuje neschopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019 sp. zn. 27 Co 221/2019), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o.z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

32. Stejně tak v rozhodnutí Ústavní soud ČR pod sp. zn. III ÚS 4129/18 judikoval, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, …. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 33. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.

34. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny (rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost aj.).

35. S ohledem na shora uvedené bylo k posouzení oprávněnosti nároku na vrácení poskytnutého úvěru včetně příslušenství zapotřebí posoudit platnost smlouvy o úvěru i z hlediska toho, zda žalobkyně dostála své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované náležitým způsobem. Bylo na žalobkyni, aby splnění této povinnosti tvrdila a prokázala.

36. Smlouva o úvěru je tak s ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila podmínky § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, absolutně neplatná. Žalobkyně však poskytla žalované peněžní prostředky, které jí žalovaná v plném rozsahu nevrátila. Žalovaná se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 25 080 Kč (vyplacená jistina ve výši 32 000 Kč mínus částka 6 920 Kč zaplacená žalovanou), žalobkyni také vrátit, co do této částky bylo žalobě vyhověno. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalované rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z částky, o niž se bezdůvodně obohatila, úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od 4. 9. 2022 do zaplacení (§ 1968 a § 1970 o.z.). Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru. Vzhledem k tomu, že úvěrová smlouva nebyla uzavřena platně, nelze za platně uzavřenou považovat ani smlouvu o doplňkové službě„ PODPORA“, která na trvání úvěrové smlouvy byla závislá.

37. Lhůta pro splnění povinností uložených žalované tímto rozsudkem byla soudem stanovena na základě § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku.

38. Ve věci byla převážně úspěšná žalovaná, které však v tomto řízení - podle obsahu spisu - žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.