15 C 43/2026

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 68 028,19 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, podle které je žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, , s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 12 % a s úrokem 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení., se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným nadepsanému soudu dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne , datum, s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, , dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“, smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, bezhotovostně na jeho bankovní účet, a tyto prostředky mohl žalovaný čerpat opakovaně. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila před poskytnutím úvěru s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného, zejména vyhodnotila jeho sociální a demografická data, prověřila jeho závazky a platební historii v interních databázích i v externích bankovních a nebankovních registrech klientských informací a současně zkontrolovala bonitu a udržitelnost jeho příjmů, které žalovaný doložil předložením výpisu z bankovního účtu nebo zpřístupněním náhledu do svého účtu. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky buď tzv. minimální měsíční splátkou, a to vždy do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku. Informace o konkrétní výši, počtu a četnosti plateb, které byl žalovaný povinen hradit, byl žalovanému sdělen každý kalendářní měsíc prostřednictvím rozpisu plateb, který byl žalovanému dostupný online na účtu Creditea www.creditea.cz, o vystavení rozpisu plateb byl žalovaný vyrozuměn e-mailem. Za poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal hradit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní úrok ve výši sjednané ve Smlouvě. V souladu se Smlouvou a čl.

8. Smluvních podmínek byl žalovaný povinen hradit také poplatky a náklady. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, dostal se do prodlení, pročež byl úvěr ke dni , datum, zesplatněn. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku , částka, . Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni, a to s účinností k témuž dni. O postoupení pohledávky byl žalovaný písemně informován. Po postoupení pohledávky již žalovaný ničeho neuhradil. Žalobkyně proto požaduje zaplacení částky , částka, , přičemž tato částka se skládá z dlužné jistiny ve výši , částka, , z dlužného poplatku ve výši , částka, , z dlužného úroku z jistiny do zesplatnění , datum, ve výši , částka, . Dále žalobkyně požaduje zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 12 % a z úrok 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Před podáním žaloby žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, ani na základě této výzvy žalovaný nereagoval a zůstal žalobkyni dlužen žalovanou částku.

2. Přípisem zdejšího soudu ze dne , datum, byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní od doručení přípisu doplnila svá tvrzení ohledně skutečnosti, jakým způsobem posuzovala její právní předchůdkyně při poskytování úvěru žalovanému jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a označila důkazy k prokázání doplněných tvrzení. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, když vyhodnotila jeho sociální a demografické údaje, prověřila jej v interních databázích i v externích bankovních a nebankovních registrech a zkontrolovala také bonitu a udržitelnost jeho příjmů na základě předložených dokladů, zejména výpisů z bankovního účtu nebo umožněného náhledu do účtu. Současně analyzovala transakce na běžném účtu žalovaného, z nichž získala úplný přehled o jeho finanční situaci za dostatečně dlouhé období, a na základě těchto zjištění vyhodnotila, že žalovaný je schopen splácet úvěr ve výši , částka, .

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, v řízení zůstal zcela pasivní.

4. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen „o. s. ř.“, není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaný se ve věci nevyjádřil, ačkoli mu byla výzva k vyjádření řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), a proto rozhodl bez nařízení jednání.

5. Z listin předložených žalobkyní má soud za zjištěný následující skutkový stav:

6. Z úvěrové smlouvy ze dne , datum, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřeli smlouvu na revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši , částka, , a to na dobu neurčitou. Úroková sazba činila 54 % p.a., RPSN pak 70,81 % p.a. Celková splatná částka při čerpaní celého úvěru a ročním splácení činila , částka, . Finanční prostředky mohl žalovaný čerpat opakovaně do výši úvěrového rámce, a to bezhotovostně na svém účtu číslo , č. účtu, . Žalovaný se pak zavázal tyto prostředky vrátit spolu s úrokem a poplatky tzv. minimální měsíční platbou, a to vždy do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku. Informace o konkrétní výši, počtu a četnosti plateb, které je povinen právní předchůdkyni žalobkyně hradit, bude sdělena každý kalendářní měsíc prostřednictvím rozpisu plateb, která byla dostupná online na www.creditea.cz. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. Pro případ prodlení žalovaného byly sjednány sankce, a to zákonný úrok z prodlení a dále , částka, za každou upomínku, kterou lze zaslat jen 2x měsíčně. Věřitel dále může požadovat náklady spojené s vymáháním, v krajním případě může věřitel úvěr zesplatnit.

7. Ze standardní informace o spotřebitelském úvěru byly ověřeny parametry poskytnutého úvěru, podrobně popsané v předchozím odstavci.

8. Z potvrzení o provedených transakcí (9x) za období od , datum, do , datum, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla na jeho účet č. , č. účtu, celkem částku , částka, .

9. Z dopisu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě dlužné splátky ve výši , částka, nejpozději do 30 dnů od obdržení této výzvy, jinak dojde k zesplatnění úvěru č. , hodnota, .

10. Z tabulky umoření – transakční historie k úvěrovému účtu č. , hodnota, za období od , datum, do , datum, bylo zjištěno, že částka celého úvěru byla vyčerpána ve dnech , datum, - , datum, , žalovaný splácel svůj dluh od počátku nepravidelně a celkově vyčerpal částku , částka, , přičemž celkově zaplatil částku , částka, . Úvěr byl zesplatněn ke dni , datum, .

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně seznamu pohledávek a potvrzení o zaplacení úplaty za postoupené pohledávky ze dne , datum, bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla s účinností od , datum, postoupena žalobkyni.

12. Z oznámení právní předchůdkyně žalobkyně ze dne , datum, včetně poštovního podacího lístku ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovanému bylo postoupení pohledávky řádně oznámeno.

13. Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne , datum, včetně poštovního podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby znovu vyzván k úhradě částky , částka, , a to do , datum, .

14. Výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně doložila svou procesní subjektivitu.

15. Žalobkyně nepředložila žádný důkaz, který by prokazoval řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru (výplatní pásky, výpisy z účtů, nájemní smlouva, pracovní smlouva apod.) ani tvrzenou skutečnost, že žalovaný byl před poskytnutím úvěru lustrován v bankovních i nebankovních registrech.

16. Žalovaný dlužnou částku nesporoval ani do důvodu jejího vzniku ani co do výše dlužné částky.

17. Z výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu:

18. Soud má za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru s úvěrovým rámcem , částka, a úrokovou sazbou 54 % p. a., při RPSN 70,81 % p. a. Úvěr byl sjednán na dobu neurčitou s možností opakovaného čerpání, přičemž žalovaný čerpal finanční prostředky bezhotovostně na svůj bankovní účet a zavázal se splácet je formou minimálních měsíčních plateb. Z předložené transakční historie vyplývá, že žalovanému byla v období od , datum, do , datum, postupně poskytnuta celková částka , částka, , kterou žalovaný následně splácel, ale nepravidelně, když za uvedené období celkem uhradil , částka, . V důsledku prodlení žalovaného došlo ke dni , datum, k zesplatnění úvěru. Pohledávka z této úvěrové smlouvy byla dne , datum, postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému řádně oznámeno. Žalobkyně však žádným důkazem neprokázala tvrzené řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalovaný v řízení dlužnou částku ani její výši nikterak nerozporoval.

19. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

20. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ“, neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby věřitel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.

21. V posuzované věci však nebylo vůbec prokázáno, že by žalovaná zjišťovala majetkové, finanční a osobní poměry žalovaného, ani jeho výdaje, počet případných dalších úvěrů či vyživovacích povinností žalovaného. Nijak též neprokázala, že by žalovaného před poskytnutím úvěru lustrovala v bankovních a nebankovních registrech. Žalobkyně nepředložila žádné důkazní prostředky, které by prokazovaly, že zjišťovala informace o příjmech a výdajích žalovaného, a tyto uchovala tak, jak vyžaduje § 78 ZoSÚ. Smlouva byla uzavřena v roce 2023, kdy požadavky ZoSÚ a jejich striktní vyžadování soudy muselo být žalobkyni dostatečně známo. Pokud tedy žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně ani nezjišťovala tyto údaje, nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí. Za těchto okolností pak právní předchůdkyně žalobkyně nemohla získat správnou představu o tom, zda žalovaný bude schopen úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 ZoSÚ. Pokud žalobkyně nezkoumala ani příjmy žalovaného, ani podstatné výdaje žalovaného, nemohla zjistit, zda vůbec bude úvěr moci poskytnout.

22. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen „o. z.“, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

23. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

24. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

25. Podle § 122 odst. 1 ZoSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle odst. 3 tohoto ustanovené souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla , hodnota, a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však , částka, .

26. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

27. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

28. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná29. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

30. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

31. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

32. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

33. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

34. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

35. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

36. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

37. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

38. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od , datum, , odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.

39. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

40. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

41. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

42. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z „objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“43. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.

44. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, tedy skutečnost, zda je žalovaný schopen požadované peněžní prostředky vrátit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 ZoSÚ a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalovanému poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu posoudil dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ jako absolutně neplatnou.

45. Jak již bylo výše konstatováno, dotčená smlouva o spotřebitelském úvěru je s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nesplnila podmínky § 86 ZoSÚ, dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ absolutně neplatná. Faktem ovšem je, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši , částka, , které jí žalovaný v plném rozsahu nevrátil. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky , částka, (částka požadované jistiny ve výši , částka, po odečtení žalovaným vrácených , částka, ), také vrátit. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z nevrácené částky bezdůvodného obohacení úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tedy z částky , částka, , datum, do zaplacení (výrok I.).

46. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (výrok II.).

47. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. podle § 142 odst. 2 o. s. ř., a to tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalovanému, který byl ve věci převážně úspěšný, žádné náklady řízení nevznikly, jak vyplývá z obsahu spisu.

48. Lhůta pro splnění povinnosti uložená žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku, neboť nebyly zjištěny okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší, a to i s ohledem na naprostou pasivitu žalovaného v řízení.