15 C 44/2025

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 22 873,40 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným ke zdejšímu soudu dne , datum, domáhala na žalovaném zaplacení částky , částka, spolu s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, kterou uzavřela s žalovaným právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , sídlem U Krčské vodárny 939/1a, , adresa, . Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo , Anonymizováno, byla uzavřena dne , datum, prostřednictvím prostředků komunikací na dálku, a na jejím základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši , částka, , který měl být splacen nejpozději dne , datum, . Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši , částka, a dále z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši , částka, . Právní předchůdkyně žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.creditportal.cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů včetně svého telefonního čísla a emailové adresy, čímž zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle Smlouvy o úvěru. Po dokončení registrace na webových stránkách www.creditportal.cz zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru , částka, a splatností (případně prodlouženou splatností) dne , datum, . Následně byly dne , datum, žalovanému zaslány peněžní prostředky dne na jím uvedený bankovní účet číslo , č. účtu, . K prověření úvěruschopnosti byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Žalovaný však právní předchůdkyni žalobkyně ničeho neuhradil. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni, postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný nezaplatil žalobkyni ničeho ani přes odeslanou předžalobní upomínku právního zástupce žalobkyně. Pro případ, že by soud nárok žalobkyně ze smlouvy neuznal, žádala žalobkyně přiznání jistiny z důvodu bezdůvodného obohacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivní.

3. Z listin předložených žalobkyní má soud za zjištěný následující skutkový stav:

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , Anonymizováno, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli tuto smlouvu za pomoci prostředků komunikace na dálku dne , datum, , na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výše , částka, a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit společně s poplatkem za sjednání úvěru ve výši , částka, nejpozději do , datum, . Sjednaná úroková sazba činila 12 % p.a. a RPSN pak 215,9 %. Úvěr byl poskytnut bezhotovostně na účet žalovaného a splacen měl být 12 pravidelnými měsíčními splátkami po , částka, , první splátka byla splatná dne , datum, a poslední dne , datum, . Celkově měl žalovaný uhradit právní předchůdkyni žalobkyně částku , částka, . Účel byl poskytnut k refinancování dříve poskytnutého úvěru žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně, a to k refinancování spotřebitelského úvěru číslo , Anonymizováno, ze dne , datum, .

5. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru byly zjištěny totožné parametry úvěrové smlouvy č. , Anonymizováno, ze dne , datum, podrobně specifikované v předchozím odstavci.

6. Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že dne , datum, z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně odešla na bankovní účet žalovaného číslo , hodnota, / 6100 platba ve výši , částka, pod variabilním symbolem , var. symbol, (pozn. Číslo smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, mezi týmiž účastníky), ve zprávě pro příjemce je uvedeno „zapujcka S0007890723100309“7. Z tvrzení žalobkyně soud zjistil, že na poskytnutý úvěr žalovaný ničeho nezaplatil a zůstal jí tak dlužen celkovou částku , částka, , přičemž tato částka se skládá z jistiny úvěru ve výši , částka, a z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši , částka, . Žalovaný uvedenou částku nijak nerozporoval.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni.

9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, včetně podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že postoupení pohledávky bylo žalovanému řádně oznámeno.

10. Z dopisu právního zástupce ze dne , datum, včetně podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzvala k úhradě celkové částky , částka, , a to do 3 dnů od doručení této výzvy.

11. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

12. Dne , datum, právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši , částka, , kdy částka , částka, byla zaslána žalovanému na jeho bankovní účet a zbytek použila právní předchůdkyně žalobkyně na úhradu závazků žalovaného ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, ze dne , datum, . Žalovaný měl tento úvěr s poplatkem za poskytnutí úvěru spolu vrátit právní předchůdkyni žalobkyně ve 12ti měsíčních pravidelných splátkách po , částka, do , datum, (splatnost poslední splátky). Žalovaný na svůj závazek neuhradil ničeho. Žalobkyně nabyla vlastnické právo k žalované pohledávce smlouvou o postoupení pohledávek, což bylo žalovanému řádně oznámeno. Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k zaplacení žalované částky. Právní předchůdkyně žalobkyně neprověřila řádně možnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr.

13. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

14. Věc byla soudem posuzována dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až 3 ZoSÚ a § 420 a § 1810 a násl. o. z.

15. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

18. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

19. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

20. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

22. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

24. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

25. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

26. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

27. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od , datum, , odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.

28. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

29. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z „objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“30. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.

31. S ohledem na shora uvedené soud posoudil předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou, neboť žalobkyně svá tvrzení ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného řádně nedoložila. Úvěruschopnost právní předchůdkyně žalobkyně měla zkoumat prostřednictvím lustrace žalovaného ve veřejně přístupných databázích, k tomuto však žádné důkazy nepředložila. Z předložených důkazů tak nelze dojít k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala příjmy a výdaje žalovaného, a že žalovaný byl schopen svůj dluh splácet, když žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy týkající se posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalovanému jako spotřebiteli tak byl spotřebitelský úvěr poskytnut, aniž by byly řádně zkoumány jeho příjmy a výdaje. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nemohla znát finanční situaci žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně tak s odbornou péčí neposoudila úvěruschopnost žalovaného, zda je schopen spotřebitelský úvěr splácet. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.

32. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena dle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku.

33. Jak již bylo výše konstatováno, dotčená smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně je s ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně v rozporu s § 86 odst. 1 ZoSÚ nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, a přesto mu úvěr poskytla, dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ absolutně neplatná. Faktem ovšem je, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši , částka, , které jí žalovaný v plném rozsahu nevrátil. Žalovaný se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně, bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky , částka, (jistina úvěru ve výši , částka, , na níž žalovaný neuhradil ničeho), žalobkyni vrátit.

34. Soud proto žalobě co do žalobkyní požadované částky ve výši , částka, , o níž se žalovaný bezdůvodně obohatil, s odkazem na § 87 ZoSÚ vyhověl (výrok I.). Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z nevrácené částky bezdůvodného obohacení úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od , datum, do zaplacení.

35. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do žalobkyní požadované částky ve výši , částka, s úrokem z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení, soud žalobu zamítl s ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (výrok II.).

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 22,42 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 61,21 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 38,79 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . O povinnosti žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně, který je advokátem, bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

37. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nebyly zjištěny žádné okolnosti, a to i vzhledem k úplné pasivitě žalovaného, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.