15 C 444/2022

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 11 300 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, podle které je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 8 300 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky. Žalobu odůvodnila tím, že poskytla žalované dne 15. 6. 2022 na žádost žalované ze dne 15. 6. 2022 spotřebitelský úvěr ve výši 3 000 Kč splatný dne 18. 7. 2022. Žalovaná se zároveň zavázala uhradit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 204 Kč. Žalobkyně posoudila před poskytnutím úvěru schopnost žalované úvěr splácet, když provedla tzv. preskóring, statistický model, dle kterého měla žalovaná kladný výsledek pro poskytnutí úvěru. Žalobkyně si dále od žalované vyžádala potvrzení o příjmech, podle kterých měla žalovaná čistý měsíční příjem 38 821 Kč, dále si vyžádala informace o výdajích žalované, přičemž žalobkyně vycházela z prohlášení žalované a ze statistického modelu vycházejícího z dat ČSÚ, výdaje žalované byly vyhodnoceny na 6 576 Kč za bydlení a energie a na 5 764 Kč za osobní výdaje. Žalobkyně dále provedla lustraci žalované v centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku, ve kterých žalovaná neměla žádný záznam a v registru REPI, kde zjistila, že má již žalovaná pravidelné splátky ve výši 7 000 Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, proto jí žalobkyně zaslala dvě upomínky, se kterými žalobkyni vznikl nárok na náhradu vynaložených nákladů ve výši 650 Kč. Následně žalobkyně předala pohledávku k inkasnímu řízení a naúčtovala žalované náklady za toto pověření ve výši 1 500 Kč. Žalovaná dlužné částky neuhradila, přestože byla vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 26. 7. 2022. Žalobkyně následně dne 9. 9. 2022 uzavřela se žalovanou dohodu o narovnání, kde se zavázala uhradit v 10 měsíčních splátkách po 1 130 Kč pohledávku v celkové výši 11 300 Kč, splatných vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje následujícím kalendářním měsícem, pod ztrátou výhody splátek. Žalobkyně proto po žalované požaduje zaplacení částky 3 000 Kč, úroku za půjčku ve výši 96 Kč, poplatku za poskytnutí půjčky ve výši 3 204 Kč, poplatek za uzavření splátkového kalendáře ve výši 1 500 Kč, pokuty dle bodu 7.2. smlouvy ve výši 900 Kč a pokuty za odeslání upomínky ve výši 2 600 Kč.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Soud ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Na základě žalobkyní předložených listin byl zjištěn následující skutkový stav:

5. Žalovaná, označená jako úvěrovaná, a žalující společnost, označená jako úvěrující, podepsaly dne 15. 6. 2022 prostředky elektronické komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru. V té bylo sjednáno, že úvěrující se zavázala poskytnout úvěrované na její požádání za podmínek této smlouvy úvěr ve výši 3 000 Kč a úvěrovaná se zavázala vrátit úvěr úvěrující v souladu s touto smlouvou společně s úrokem ve výši 39 % ročně a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 204 Kč (v případě řádného a včasného uhrazení úvěru je poplatek úvěrovanou snížený na 744 Kč). Podle smlouvy poskytnuté peněžní prostředky byla úvěrovaná povinna úvěrujícímu vrátit do 30 dnů (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 15. 6. 2022, předsmluvními informacemi, ceníkem a sazebníkem poplatků platným od 1. 1. 2021). Žalovaná odeslala ze svého účtu na účet žalobkyně ověřovací platbu ve výši 1 Kč (prokázáno potvrzením o platbě ze dne 31. 5. 2022). Žalobkyně dne 15. 6. 2022 žalované poskytla převodem na účet částku 3 000 Kč (prokázáno potvrzením o platbě ze dne 15. 6. 2022). Upomínkami ze dne 26. 7. 2022, 8. 8. 2022 a 19. 8. 2022 žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky (prokázáno upomínkou k úhradě vašeho dluhu ze dne 26. 7. 2022, poslední upomínkou před předáním na vymáhání ze dne 8. 8. 2022 a poslední výzvou před žalobou ze dne 19. 8. 2022). Žalovaná na dluh neuhradila nic (žalovaná v řízení netvrdila a neprokázala, že by něco hradila). Žalobkyně uzavřela dne 9. 9. 2022 na žádost žalované se žalovanou dohodu o narovnání, kterou žalované umožnila splatit dlužnou částku ve výši 11 300 Kč pravidelnými 10 měsíčními splátkami po 1 130 Kč, splatných vždy k 15. dni kalendářního měsíce, a to pod ztrátou výhody splátek (prokázáno dohodou o narovnání ze dne 9. 9. 2022). Žalovaná neuhradila ničeho, proto se žalobkyně domáhá žalobou zaplacení částky 11 300 Kč. Žalobkyně řádně neposoudila před poskytnutím úvěru schopnost žalované úvěr splácet. Z formuláře posouzení úvěruschopnosti žadatele soud zjistil, že si žalobkyně před poskytnutím úvěru vyžádala od žalované údaje o jejich příjmech a výdajích, podle kterých měla žalovaná příjmy ve výši 38 821 Kč, výdaje na bydlení ve výši 5 576 Kč, výdaje na energie ve výši 1 000 Kč, osobní výdaje ve výši 5 764 Kč a splácela jiné půjčky ve výši 7 0000 Kč měsíčně, z doloženého výpisu z účtu žalované za měsíc duben 2022 je ale zřejmé, že má žalovaná měsíční mzdu 28 996,61 Kč. Žalovaná uvedla, že je zaměstnána u společnosti [právnická osoba] (prokázáno posouzením úvěruschopnosti žadatele, výpisem z účtu, výpisem z centrální evidence exekucí). Výdaje žalované žalobkyně vůbec neověřovala.

6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

7. Závazkový právní vztah uzavřela žalovaná se žalobkyní dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), přičemž dle § 2395 uvedeného zákona se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Dále je na právní posouzení věci třeba použít úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen„ ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi žalobkyní a žalovanou je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až 3 uvedeného zákona a § 420 a § 1810 a násl. o. z.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, v platném znění, dále jen„ ZoSÚ“, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

12. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (či zápůjčku) sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. 23Co 365/2017-53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud s odkazem na § 588 o. z. povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

14. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 15. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.

16. S ohledem na shora uvedené soud posoudil předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou, neboť žalobkyně svá tvrzení ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované řádně nedoložila. Žalobkyně si od žalované vyžádala informace o jejich příjmech a výdajích, podstatné výdaje žalované však nebyly vůbec ověřovány. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověřování těchto tvrzení. Žalobkyně tak s odbornou péčí neposoudila úvěruschopnost žalované a poskytla jí spotřebitelský úvěr, aniž řádně zkoumala její příjmy a výdaje. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.

17. Jak již bylo výše konstatováno dotčená smlouva o spotřebitelském úvěru je s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nesplnila podmínky § 86 ZoSÚ, absolutně neplatná. Faktem ovšem je, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč, které jí žalovaná nevrátila. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 3 000 Kč vrátit (výrok I.). Lhůta pro splnění povinnosti uložené žalované tímto rozsudkem byla soudem stanovena na základě § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku.

18. Soud proto žalobě co do žalobkyní požadované částky jistiny s odkazem na § 2991 o. z. vyhověl. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (výrok II.).

19. Co se týče náhrady nákladů řízení, soud postupoval v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř., dle nějž v případě, že má účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, nicméně žalované, která byla ve věci převážně úspěšná, dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.