15 C 45/2025

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného B pro 15 186,30 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeného zdejšímu soudu dne , datum, , se žalobkyně domáhá po žalovaném úhrady částky , částka, spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost Multitude Bank p.l.c., (dříve Ferratum Bank p.l.c.,) se sídlem ST Business Centre, 120 , jméno FO, , Gzira, GZR 1027, Malta,uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru, který žalovaný čerpal, a který měl být splacen nejpozději dne , datum, , avšak žalovaný ničeho nezaplatil. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.ferratum.cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle Smlouvy o úvěru v části obchodních podmínek čl. III. pro spotřebitelský úvěr. Po dokončení registrace na webových stránkách www.ferratum.cz zaslal žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – Smlouva o revolvingovém úvěru s navrhovanou výší úvěru, kterou žalovaný čerpal ve výši , částka, a splatností dne , datum, . Úvěruschopnost žalovaného ověřovala práv ní předchůdkyně žalobkyně výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10% musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí , částka, . Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně na bankovní účet žalovaného číslo , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, . Pro případ, že soud neuzná nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Smlouvou o opakovaném postoupení pohledávky ze dne , datum, postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky 15 186,30 od , datum, do zaplacení ve výši 12,75% p.a.. Žalovaný ničeho nezaplatil ani po zaslání předžalobní výzvy k úhradě ze dne , datum, .Přípisem zdejšího soudu ze dne , datum, byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní od doručení přípisu doplnila svá tvrzení ohledně skutečnosti, jakým způsobem posuzovala právní předchůdkyně žalobkyně při poskytování úvěrů schopnost žalovaného tyto splácet, a dále, aby označila důkazy k doplněným tvrzením. Žalobkyně se v uvedené lhůtě nijak nevyjádřila, svá tvrzení nijak nedoplnila a neoznačila důkazy k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru.Žalovaný se ve věci nevyjádřil, v řízení zůstal zcela pasivní.Soud na základě listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil následující skutkový stav:Z úvěrové smlouvy ze dne , datum, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela úvěrovou smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému maximální úvěrový limit (který může být změněn ve smyslu článku 5.4 Standardních podmínek) ve výši , částka, . Úvěr měl být splácen do 15 dnů od obdržení výpisu tzv. minimální částkou platby ve výši, buď 13,00 % z celkové splatné částky nebo , částka, , podle toho, co je vyšší. V situaci, kdy je celková splatná částka nižší než , částka, , bude se minimální částka platby považovat za celkovou splatnou částku. Pokud se částka čerpaného úvěru zvýší na žádost žalovaného, bude minimální částka platby odpovídajícím způsobem upravena v následujícím výpisu. Částka prvního čerpání úvěru činí , částka, . Výpůjční úroková sazba, tj. nominální fixní úrok z otevřeného zůstatku úvěru činila 0,4026 % za den, tj. 146,949 % ročně z nesplaceného úvěru. RPSN činilo 299,98 %. Tento výpočet je založen na předpokladu poskytnutí úvěru ve výši , částka, a roční nominální úrokové sazbě ve výši 146,949 % ve výši , částka, v jednom roce na základě následujících předpokladů: Úvěr je poskytován na období jednoho roku počínaje dnem prvního čerpání a poslední platba provedená Klientem pokryje nesplacený zůstatek jistiny a úroků a případné další poplatky. Klient jistinu splácí ve stejných měsíčních platbách počínaje jeden měsíc po dni prvního čerpání. Celková splatná částka činila , částka, . Dále byl sjednán tzv. poplatek z prodlení ve výši , částka, , které budou účtovány jako náhrada účelně vynaložených nákladů vzniklých právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s prodlením s jakoukoli minimální měsíční splátkou do data skutečného splacení. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byly standardní podmínky úvěrové smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně.Ze standardní informace o poskytnutí úvěru bylo zjištěno, že žalovanému byly poskytnuty informace o parametrech úvěru, specifikované v předchozím odstavci odůvodnění tohoto rozsudku.Z faktury splatné dne , datum, pod variabilním symbolem číslo , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaný čerpal úvěr v částce , částka, dne , datum, a částku , částka, dne , datum, , dvakrát mu byla účtována náhrada účelně vynaložených nákladů ve výši , částka, , a to dne , datum, a dne , datum, a dále měl žalovaný zaplatit úroky za období čerpání , částka, . Dne , datum, měl žalovaný zaplatit alespoň minimální měsíční splátku ve výši , částka, .Z transakční historie úvěrové smlouvy bylo zjištěno čerpání úvěru žalovaným, účtování dvou náhrad účelně vynaložených nákladů a úroků za období čerpání úvěru v částkách specifikovaných v předchozím odstavci odůvodnění tohoto rozsudku.Z tvrzení žalobkyně a skutečnosti, že žalovaný žalovanou částku nijak nesporoval má soud za zjištěné, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky žalobkyni ničeho nezaplatil.Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , včetně Dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne , datum, , uzavřené mezi žalobkyní a právní předchůdkyní žalobkyně, ze seznamu postupovaných pohledávek, z potvrzení o zaplacení kupní ceny a z dopisu ze dne , datum, včetně poštovního podacího lístku z téhož dne adresovaného žalovanému o oznámení o postoupení pohledávky má soud za prokázané, že došlo k postoupení předmětné pohledávky za žalovaným z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni a toto bylo žalovanému řádně oznámeno.Předžalobní výzvou k plnění ze dne , datum, včetně poštovního podacího lístku z téhož dne žalobkyně prokázala, že žalovaného před podáním žaloby vyzvala k úhradě částky , částka, , a to do tří dnů od obdržení dopisu.Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované nepředložila žalobkyně žádný důkaz o tom, z jakých informací od žalovaného vycházela, nepředložila žádný důkaz o zjištění jeho příjmů a výdajů, jeho rodinné a majetkové situaci apod.Po právní stránce soud věc posoudil následovně:Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen „ZoSÚ“, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-679/18, OPR-, právnická osoba, . vs. GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako „rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46 rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 ZoSÚ vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od , datum, , odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (či zápůjčku) sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ), přičemž k absolutní neplatnosti je soud s odkazem na § 588 o. z. povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z „objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.S ohledem na shora uvedené soud posoudil předmětnou úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou, neboť žalobkyně svá tvrzení ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně, a to zejména co se týká, jeho měsíčních příjmů a výdajů, jeho rodinné a majetkové situace, nejen ani netvrdila, ale ani nijak nedoložila. Žalobkyně nepředložila žádný důkaz, který by prokazoval, že právní předchůdkyně žalobkyně skutečně zjišťovala informace ohledně měsíčních příjmů a výdajů, jeho rodinné a majetkové situace, jeho přístup k plnění svých závazků a tyto nejen pořídila, ale též uchovala tak, jak vyžaduje § 78 ZoSÚ. Právní předchůdkyně žalobkyně tak s odbornou péčí neposoudila úvěruschopnost žalovaného, zda je schopen spotřebitelský úvěr splácet. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené podle § 1879 a násl. o. z. postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni a žalovaný byla o změně věřitele právní předchůdkyní žalobkyně vyrozuměn. Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována, jelikož žalovaný ani po změně věřitele svého dluhu svůj postoj k vrácení bezdůvodného obohacení nezměnil.Jak již bylo výše konstatováno, dotčená smlouva o spotřebitelském úvěru, tj. úvěrová smlouva ze dne , datum, je s ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila podmínky dle § 86 ZoSÚ, absolutně neplatná. Faktem ovšem je, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, , které jí žalovaný nevrátil. Žalovaný se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně, bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky , částka, žalobkyni také vrátit. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z částky bezdůvodného obohacení úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to z částky , částka, od , datum, do zaplacení (výrok I.).Soud ale žalobě nevyhověl v ostatních žalovaných nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru, tj. co do zaplacení částky 5 185, , částka, (částka kapitalizovaných smluvních úroků za dobu úvěru ve výši , částka, a částka , částka, za dva poplatky z prodlení účtované žalovanému) spolu s úrokem ve výši 12,75 % p.a. od , datum, do zaplacení, jak je ve výroku II. uvedeno.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 31,7 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 65,85 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 34,15 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. realizovaných po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Povinnost žalovaného uhradit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně vyplývá z § 149 o. s. ř.Lhůta pro splnění povinnosti uložené žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť nebyly zjištěny okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší, a to i vzhledem na neaktivitu žalovaného v řízení.