15 C 461/2022

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro určení zániku zástavního práva

I. Určuje se, že bytová jednotka [číslo] byt nacházející se ve druhém nadzemním podlaží budovy v části obce Mladá Boleslav II, [adresa], bytový dům, na pozemku par. č. st. [číslo] a spoluvlastnický podíl na společných částech domu a pozemku, zapsané na listu vlastnictví [číslo] pro obec a [katastrální uzemí] u [stát. instituce], [stát. instituce], není zatížena zástavním právem smluvním zřízeným k zajištění pohledávky ve výši 703 240 Kč s příslušenstvím, žalobkyně vůči žalované ze smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 22. 6. 2009.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 18 552 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala určení, že zástavní právo váznoucí na níže specifikované bytové jednotce zaniklo, a to na základě úspěšného splnění oddlužení ve smyslu ust. § 412a zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) (IZ), s tím, že žalobkyně dne 22. 6. 2009 uzavřela s žalovanou zástavní smlouvu k zajištění pohledávky ve výši 703 204 Kč (dále jen„ Zástavní smlouva“). Předmětem zajištění dle Zástavní smlouvy byla bytová jednotka [číslo] byt nacházející se ve druhém nadzemním podlaží budovy v části [územní celek] II, č.p [anonymizováno] ([list vlastnictví]) bytový dům na pozemku par. č. st. [číslo] a spoluvlastnický podíl na společných částech domu a pozemku, vše zapsáno na listu vlastnictví (LV) [číslo] pro obec a [katastrální uzemí] u [anonymizováno] úřadu pro [územní celek], [stát. instituce] (dále také jen„ Nemovitost“). Vzhledem k tomu, že se posléze žalobkyně dostala do platební neschopnosti, neboť měla více věřitelů, vůči kterým nebyla schopna své závazky plnit, přičemž tyto závazky byly déle než 30 dní po splatnosti, podala na sebe dne 7. 1. 2013 insolvenční návrh. Na základě tohoto insolvenčního návrhu rozhodl Krajský soud v Praze dne 10. 6. 2013 o úpadku žalobkyně, přičemž stanovil způsob řešení úpadku prostřednictvím oddlužení. Všechny zákonem požadované podmínky oddlužení byly žalobkyní splněny. Z tohoto důvodu bylo Krajským soudem v Praze dne 5. 4. 2019 rozhodnuto, že žalobkyně splnila oddlužení, č.j.: [insolvenční spisová značka]. V souladu s ust. § 414 IZ. Dále bylo rozhodnuto, že žalobkyně se osvobozuje od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, pohledávek, ke kterým se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a od pohledávek věřitelů, kteří je do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak učinit měli. Osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná svou přihlášku zavčas nepřihlásila do insolvenčního řízení žalobkyně, lze zcela s jistotou konstatovat, že se pohledávka žalované se stala tzv. naturální obligací. Jak plyne z konstantní judikatury, došlo v důsledku popsaného oslabení zajištěného dluhu i k zániku zástavního práva na Nemovitosti dle ust. § 1376 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (o.z.). Žalovaná měla coby zástavní věřitel bez zbytečného odkladu požádat o výmaz zástavního práva. Vzhledem k tomu, že žalovaná takto neučinila, zaslala žalobkyně dne 11. 3. 2022 žalované výzvu, jejíž obsahem byla žádost o shora uvedený postup, eventuálně o souhlas žalované s výmazem zástavního práva na předmětné Nemovitosti. Žalovaná se však k výzvě nevyjádřila, ani ničeho neučinila. Na základě této skutečnosti byla posléze dne 27. 5. 2022 žalované zaslána urgence předchozí žádosti, ovšem tato zůstala opět bez reakce. Předžalobní výzvu ze dne 30. 9. 2022 zaslala žalobkyně, žalovaná se však stejně jako v předchozích případech k předžalobní výzvě nevyjádřila. Žalobkyně neměla již jiné možnosti, než obrátit se svým nárokem na shora uvedený soud. Svůj naléhavý právní zájem na určení práva ve smyslu ust. § 80 OSŘ žalobkyně spatřuje ve skutečnosti, že její postavení coby oprávněné osoby osvobozené od pohledávek nepřihlášených věřitelů, je nejisté, neboť zástavní právo v katastru nemovitostí neodpovídá skutečnému právnímu stavu a vázne na předmětné Nemovitosti. Dle žalobkyně v rámci řízení před katastrálním úřadem může být vkladovou listinou pravomocné rozhodnutí soudu, z něhož zánik zástavního práva vyplývá, přičemž v současné situaci je toto jediný způsob, jak žalobkyně může po právu listinu způsobilou pro zápis zániku zástavního práva do katastru nemovitostí získat.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že žalobní nárok neuznává, když jednání žalobkyně považuje za jednání, které je v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně od žalované přijala finanční prostředky ve výši 703 204 Kč, dluh v notářském zápisu ze dne 22. 6. 2009 uznala, avšak dluh řádně nesplácela. Naopak svým dalším jednáním se snažila povinnosti vrátit dlužnou částku vyhnout a žalované dlužnou částku neuhradila. Žalovaná žalobkyni vytýká především tu skutečnost, že žalovanou neinformovala o tom, že podala návrh na oddlužení, proto žalovaná promeškala lhůtu pro přihlášku své pohledávky do oddlužení žalobkyně. Žalovaná v této souvislosti konstatuje, že právní úprava oddlužení, která umožňuje, aby věřitel, který má pohledávku zajištěnu zástavním právem, nebyl o podání návrhu na oddlužení vůbec informován, poskytuje ochranu pouze dlužníkovi, a naopak poškozuje věřitele, což žalovaná strana považuje za protiústavní. Žalovaná si je vědoma toho, že po stránce formální jsou žalobní tvrzení a žalobní návrhy opodstatněné, vyhovění návrhu žalobkyně by však žalovaná považovala za vysoce nespravedlivé.

3. Z výzvy k výmazu zástavního práva ze dne 11. 3. 2022, urgence z 27. 5. 2022 a z předžalobní výzvy z 30. 9. 2022 má soud za prokázané, že žalovaná dosud nepožádala o výmaz zástavního práva, ani nedala souhlas s výmazem zástavního práva na předmětné Nemovitosti.

4. Z usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2019 č.j. [insolvenční spisová značka], a výpisu z insolvenčního rejstříku má soud za prokázané, že bylo Krajským soudem v Praze dne 5. 4. 2019 rozhodnuto, že žalobkyně splnila oddlužení. Dále bylo rozhodnuto, že žalobkyně se osvobozuje od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, pohledávek, ke kterým se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a od pohledávek věřitelů, kteří je do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak učinit měli. Osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu.

5. Z výpisu z katastru nemovitostí má soud za prokázané, že na bytové jednotce [číslo] byt nacházející se ve druhém nadzemním podlaží budovy v části [územní celek] [anonymizováno], [adresa], bytový dům, na pozemku par. č. st. [číslo] a spoluvlastnický podíl na společných částech domu a pozemku, zapsané na listu vlastnictví [číslo] pro obec a [katastrální uzemí] u [stát. instituce], [stát. instituce], vázne zástavní právo smluvní zřízené k zajištění pohledávky ve výši 703 240 Kč s příslušenstvím, žalobkyně vůči žalované ze smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 22. 6. 2009.

6. Dle ust. § 80 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

7. Dle ust. § 414 IZ jestliže insolvenční soud rozhodne o splnění oddlužení a dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o splnění oddlužení rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození podle věty první se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku. (odst. 1) Osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. (odst. 2) Osvobození podle odstavců 1 a 2 se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu. (odst. 3) Při osvobození dlužníka podle odstavce 1 zůstává zajištěnému věřiteli, jestliže nedošlo ke zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávky, zachováno právo domáhat se uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení tohoto majetku; pohledávek, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170), se může takto domáhat jen za dobu od skončení insolvenčního řízení. (odst. 4)

8. Dle § 1376 zák. o.z. zanikne-li zajištěný dluh, zanikne i zástavní právo.

9. Dle § 1379 o.z. zaniklo-li zástavní právo zapsané do rejstříku zástav, požádá zástavní věřitel bez zbytečného odkladu o jeho výmaz a zástavní právo se vymaže. To platí i v případě, že zástavní právo bylo zapsáno do veřejného seznamu, ledaže si strany ujednaly, že zástavní věřitel o výmaz zástavního práva nepožádá nebo vlastník požádal o zápis uvolněného zástavního práva. Zástavní dlužník má právo podat žádost o výmaz zástavního práva; nezaniklo-li zástavní právo uplynutím doby, vymaže se z rejstříku zástav nebo z veřejného seznamu, prokáže-li zástavní dlužník zánik zástavního práva listinou potvrzenou zástavním věřitelem nebo rozhodnutím soudu nebo jinou veřejnou listinou. Nepotvrdí-li zástavní věřitel zástavnímu dlužníkovi na jeho žádost zánik zástavního práva, nahradí škodu z toho vzniklou.

10. Soud se nejdříve zabýval otázkou, zda má žalobkyně na žalobě naléhavý právní zájem.

11. Na určení neexistence zástavního práva má dle soudu žalobkyně jako vlastník zatížené Nemovitosti naléhavý právní zájem, jelikož v katastru nemovitostí je vyznačeno zástavní právo k Nemovitosti ve prospěch žalované. Žalobkyně má tak právo, pokud se domnívá, že na Nemovitosti zástavní právo nevázne, podat tuto žalobu na určení. Toto určení je nezbytné, aby katastrální úřad případně rozhodl o výmazu zástavního práva. Rozhodnutí soudu o určení neexistence zástavního práva tak může být vkladovou listinou ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) zák. č. 256/2013 Sb., katastrálního zákona, přičemž žalobkyně nemá jinou možnost, jak se takového rozhodnutí domoci.

12. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Na bytové jednotce [číslo] byt nacházející se ve druhém nadzemním podlaží budovy v části obce Mladá Boleslav II, [adresa], jehož vlastníkem je žalobkyně, vázne zástavní právo smluvní zřízené k zajištění pohledávky žalované vůči žalobkyni ve výši 703 240 Kč s příslušenstvím, ze smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 22. 6. 2009. Tento dluh vznikl předtím, než rozhodl Krajský soud v Praze dne 10. 6. 2013 o úpadku žalobkyně, přičemž stanovil způsob řešení úpadku prostřednictvím oddlužení. Všechny zákonem požadované podmínky oddlužení byly žalobkyní splněny. Z tohoto důvodu bylo Krajským soudem v Praze dne 5. 4. 2019 rozhodnuto, že žalobkyně splnila oddlužení. Dále bylo rozhodnuto i o tom, že žalobkyně se osvobozuje od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, pohledávek, ke kterým se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a od pohledávek věřitelů, kteří je do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak učinit měli. Osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná svou přihlášku včas nepřihlásila do insolvenčního řízení žalobkyně, pohledávka žalované se stala tzv. naturální obligací. Tím, že došlo k zániku dluhu, došlo i k zániku zástavního práva na Nemovitosti. Žalovaná měla coby zástavní věřitel bez zbytečného odkladu požádat o výmaz zástavního práva, což neučinila ani po opakovaných urgencích.

13. Soud proto rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 18 552 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý ze 4 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně 4 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.