15 C 478/2022

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem údaje o zástupci pro zaplacení 17 342,88 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 693,81 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 6 693,81 Kč od 9. 10. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 10 649,07 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 382,42 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 916,40 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 10 649,07 Kč od 9. 10. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 12,06 % ročně z částky 14 186,11 Kč od 9. 10. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u zdejšího soudu dne 29. 9. 2022 domáhala na žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky z titulu smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], dříve [příjmení] [příjmení] s. s., která k 1. 1. 2022 zanikla fúzí sloučením s nástupnickou společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaným ze dne 3. 11. 2020 (dále jen„ smlouva“). Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky, Produktové podmínky a Sazebník. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla na základě smlouvy žalovanému úvěr ve výši 55 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet 9 měsíčními splátkami ve výši 6 925 Kč spolu s úroky se sjednanou úrokovou sazbou 12,06 % ročně a dalšími poplatky dle této smlouvy a sazebníku s tím, že je splátka splatná vždy 3. dne kalendářního měsíce. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, když se dostal do prodlení se splácením a žalobkyně proto celý dluh zesplatnila dne 8. 10. 2021. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila dne 16. 3. 2022 svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 3. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný uhradil na svůj dluh ze smlouvy celkem částku 48 306,19 Kč, kterou právní předchůdkyně žalobkyně započetla ve výši 40 843,54 Kč na jistinu, ve výši 6 953,35 Kč na úrok, ve výši 499 Kč na poplatky a ve výši 10,30 Kč na úrok z prodlení. Žalobkyně proto požadovala po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 14 186,11 Kč, poplatků ve výši 3 156,77 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 916,40 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 382,42 Kč. Žalobkyně dále požadovala smluvní úrok ve výši 12,06 % ročně z jistiny od 9. 10. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení v zákonné výši 8,50 % ročně z celkové částky ve výši 17 342,88 Kč od 9. 10. 2021 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní marně písemně vyzýván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 15. 7. 2022.

2. K řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy žalobkyně doplnila, že její právní předchůdkyně vycházela z údajů uvedených žalovaným a nahlédnutím do veřejných registrů. Na základě zjištěných údajů právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila, že žalovaný bude schopen úvěr splácet.

3. Žalovaný je státním občanem Ázerbájdžánské republiky, což do řízení vnáší mezinárodní prvek. Mezinárodní příslušnost a místní příslušnost soudu k projednání dané věci je založena s odkazem na čl. 7 odst. 1 písm. a) Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Žalovaný, jehož poslední známá adresa je na území členského státu EU, může být žalován u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Za takové místo se považuje v případě smlouvy o úvěru místo sídla věřitele. Pro danou věc tedy platí, že žalobkyně může žalovat žalovaného o zaplacení dluhu ze smlouvy o úvěru též u soudů České republiky, neboť na území České republiky měl být uhrazen dluh (mezinárodní příslušnost na výběr daná). V dané věci je tedy Okresní soud v Mladé Boleslavi mezinárodně příslušný k projednání věci.

4. Opatrovník žalovaného, který mu byl ustanoven z důvodu jeho neznámého pobytu, nárok žalobkyně neuznal a namítal, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečně zkoumala před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalovaného, neboť měsíční příjmy žalovaného pokrývaly jeho výdaje.

5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní a provedených při jednání dospěl soud k těmto skutkovým zjištěním a z nich plynoucímu závěru o skutkovém stavu:

6. Právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], uzavřela s žalovaným dne 3. 11. 2020 rámcovou smlouvu o poskytování bankovních, platební a investičních služeb a smlouvu o úvěru, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 55 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v 9 měsíčních splátkách po 6 925 Kč splatných každého 3. dne v měsíci počínaje dnem 3. 12. 2020. Každá splátka se skládala z úhrady jistiny, úroku a poplatků. Sazba úroku z úvěru byla sjednána ve výši 30,90 % ročně. Poplatky byly dány sazebníkem poplatků. Splátky měly být hrazeny inkasem z účtu žalovaného č. [bankovní účet]. Z článku 6.1 a 6.2 smlouvy ověřil soud oprávnění právní předchůdkyně zesplatnit úvěr v případě prodlení žalovaného s úhradou splátek. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, produktové obchodní podmínky [právnická osoba] pro půjčky a sazebník poplatků (rámcová smlouva o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb ze dne 8. 9. 2020, návrh na uzavření smlouvy o půjčce ze dne 3. 11. 2020, akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce ze dne 3. 11. 2020, všeobecné obchodní podmínky, produktové obchodní podmínky [právnická osoba] pro půjčky a sazebník poplatků).

7. Z výpisu z účtu žalovaného za dva měsíce, říjen a listopad 2020, bylo zjištěno, že žalovaný měl příjem ze zaměstnání a že v měsíci předcházejícím poskytnutí úvěru příjmy žalovaného pokrývaly jeho měsíční výdaje. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet č. [bankovní účet] peněžní prostředky ve výši 55 000 Kč dne 3. 11. 2020 (výpis z účtu žalovaného za období od 1. 10. 2020 do 30. 11. 2020).

8. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že žalovaný uhradil v období od 3. 12. 2020 do 19. 7. 2021 právní předchůdkyni žalobkyně celkovou částku 48 306,19 Kč (přehled plateb).

9. Z důvodu dlouhodobého nesplácení úvěru právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 8. 10. 2021 zesplatnila a žalovaného vyzvala k zaplacení celkové částky 17 981,93 Kč, která se seskládala z dlužné jistiny 14 186,11 Kč, úroku ve výši 1 916,40 Kč, úroku z prodlení ve výši 382,42 Kč a poplatků ve výši 1 497 Kč (oznámení o zesplatnění půjčky ze dne 8. 10. 2021).

10. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila dne 16. 3. 2022 smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 3. 2022 svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což žalovanému oznámila dopisem ze dne 29. 3. 2022 podaným k poštovní přepravě následujícího dne (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 10. 3. 2022 včetně potvrzení o zaplacení úplaty ze dne 18. 3. 2022, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 3. 2022 a poštovní podací arch ze dne 30. 3. 2022). Před podáním žaloby právní zástupce žalobkyně žalovaného vyzval k zaplacení žalované částky upomínkou ze dne 15. 7. 2022 podanou k poštovní přepravě téhož dne (předžalobní upomínka ze dne 15. 7. 2022 včetně podacího lístku ze dne 15. 7. 2022).

11. Výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně doložila svou procesní subjektivitu (výpis z obchodního rejstříku).

12. Náhledem do obchodního rejstříku soud ověřil, že na společnost [právnická osoba], jako nástupnickou společnost přešlo v důsledku fúze sloučením jmění zanikající společnosti [právnická osoba]

13. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

14. Věc byla soudem posuzována dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ o. z.“), přičemž podle § 2395 uvedeného zákona se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Vzhledem k tomu, že ke sjednání poskytnutí úvěru došlo po 1. 1. 2014, je nutno v souladu s § 3028 o. z., na právní posouzení věci použít úpravu tohoto zákona a dále zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen„ ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až § 3 uvedeného zákona a § 420 a § 1810 a násl. o. z. <i>16. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.</i> <i>19. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.</i> <i>20. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>21. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.</i> <i>22. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>23. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> 24. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 86 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (či zápůjčku) sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. 23Co 365/2017-53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud s odkazem na § 588 o. z. povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

25. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 26. Je nutné uvést, že již v poměrech zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016, platilo, že poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v § 9 zák. č. 145/2010 Sb., tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Soud nemá pochyb o tom, že uvedené závěry jsou aplikovatelné i v poměrech současného zákona o spotřebitelském úvěru, který na rozdíl od předchozí právní úpravy navíc po poskytovateli úvěru vyžaduje pořizování a uchovávání dokumentů nebo jiných záznamů týkajících se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.

27. Pouhé nahlížení do dostupných registrů a evidencí k náležitému posouzení úvěruschopnosti žalovaného nepostačuje (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

28. S ohledem na shora uvedené bylo k posouzení oprávněnosti nároku na vrácení poskytnutého úvěru včetně příslušenství zapotřebí posoudit platnost smlouvy o úvěru i z hlediska toho, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného náležitým způsobem. Bylo na žalobkyni, aby splnění této povinnosti tvrdila a prokázala. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného nesplnila. Právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezjišťovala výdaje a příjmy žalovaného, když pouze ověřila výši jeho měsíčního příjmu, kterýž byl roven měsíčním výdajům. Výši dosavadních závazků žalovaného nezjišťovala vůbec. Skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného lustrovala ve veřejných registrech dlužníků, neprokázala žalobkyně žádným důkazem. Právní předchůdkyně žalobkyně nezjišťovala existenci či trvání pracovního poměru žalovaného, nezjišťovala výdaje spojené s bydlením a splácením jiné půjčky či např. s výživným. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověřování těchto tvrzení.

29. Předmětná smlouva o úvěru je tak s ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila podmínky § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, absolutně neplatná.

30. Faktem ovšem je, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 55 000 Kč, které jí žalovaný v plném rozsahu nevrátil, když právní předchůdkyni žalobkyně uhradil pouze částku 48 306,19 Kč. Žalovaný se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 6 693,81 Kč (zapůjčených 55 000 Kč po odečtení žalovaným vrácených 48 306,19 Kč), také vrátit.

31. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené podle § 1879 a násl. o. z. postoupila pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována, jelikož žalovaný ani po změně věřitele svého dluhu svůj postoj k vrácení zbylé části bezdůvodného obohacení nezměnil.

32. Soud proto žalobě co do žalobkyní požadované částky jistiny ve výši 6 693,81 Kč s odkazem na § 2991 o. z. vyhověl, a to včetně zákonného úroku z prodlení z této částky od 9. 10. 2021 do zaplacení (výrok I.). Nárok žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení vyplývá z § 1970 o. z., jeho výše je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

33. S ohledem na absolutní neplatnost předmětné smlouvy soud žalobu ve zbývajícím rozsahu, tj. pro částku 10 649,07 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 382,42 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 916,40 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 10 649,07 Kč od 9. 10. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 12,06 % ročně z částky 14 186,11 Kč od 9. 10. 2021 do zaplacení, zamítl (výrok II.).

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť poměr úspěchu a neúspěchu ve věci byl téměř totožný.