15 C 486/2022

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 97 983,49 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 616 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % od 4. 11. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 78 367,49 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 23 659,13 Kč od 4. 11. 2022 do zaplacení, smluvní úrok z prodlení 0,1% denně z částky 33 664 Kč od 4. 11. 2022 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou doručenou nadepsanému soudu dne 18. 11. 2022 a doplněnou podáním ze dne 2. 12. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 97 983,49 Kč spolu se smluvním a zákonným úrokem z prodlení a přiznání náhrady nákladů řízení.

2. Žalobkyně uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 29. 11. 2021 smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] na jejímž základě se zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovanému vznikla povinnost úvěr splatit v 72 splátkách ve výši 772 Kč měsíčně splatných do 15. dne v měsíci. Úroková sazba byla sjednána ve výši 23 % ročně a RPSN odpovídá 38,73 % ročně. Žalovaný měl celkem zaplatit 55 584 Kč Smluvní strany si sjednaly doplňkovou službu„ PODPORA“ za poplatek ve výši 526 Kč měsíčně. Dále si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 50 % zůstatku jistiny při zesplatnění úvěru. Žalobkyně zaslala žalovanému dvě upomínky, za které mu vyúčtovala celkem 800 Kč dle Smlouvy (300 Kč za první upomínku a 500 Kč za druhou upomínku). I přes opětovné výzvy žalovaný neuhradil splátku splatnou dne 15. 8. 2022. V druhé upomínce ze dne 5. 3. 2022 pak byl žalovaný upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru. Jelikož žalovaný tuto svoji povinnost řádně nesplnil, žalobkyně dopisem odeslaným dne 21. 9. 2022 prohlásila celý dluh žalovaného za splatný a vyzvala žalovaného k jeho uhrazení. Žalobkyně se žalobou domáhala úhrady nedoplatku jistiny ve výši 28 316,75 Kč, nedoplatku úroků ve výši 21 044,36 Kč, nedoplatku za sjednání služby„ PODPORA“ ve výši 33 664 Kč, nákladů na upomínky ve výši 800 Kč a smluvní pokuty ve výši 14 158,38 Kč. Dále žalobkyně požadovala přiznání zákonného úroku z prodlení z částky 43 275,13 Kč od 4. 11. 2022 do zaplacení, smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1% denně z částky 33 664 Kč od 4. 11. 2022 do zaplacení a přiznání náhrady nákladů řízení. Žalobkyně uvedla, že žalovaný na svůj závazek uhradil celkem částku 10 384 Kč.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení byl zcela pasivní.

4. Žalovaný se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno dne 15. 12. 2022. Žalobkyně omluvila svou neúčast na jednání a požádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Z tohoto důvodu soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.).

5. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující skutkový stav:

6. Certifikáty společnosti [webová adresa] žalobkyně dokládala, že byla oprávněna poskytovat spotřebitelské úvěry.

7. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] ve spojení se smlouvou a žádostí o zřízení doplňkové služby„ PODPORA“, instrukcí k uzavření smlouvy, instrukcí k dokončení podpisu smlouvy, předsmluvními informacemi, detaily pohybu na účtu, potvrzením o povolení k inkasu, potvrzením o vyplacení úvěru a opakovanou platební instrukcí a potvrzením o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 27. 11. 2021 prostřednictvím elektronické komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] včetně sjednané doplňkové služby„ PODPORA“. Žalovaný potvrdil akceptaci návrhu smlouvy zasláním platby ve výši 1 Kč na účet žalobkyně. Žalobkyně se úvěrovou smlouvou zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Podle čl. 4 smlouvy měl být úvěr čerpán následujícím způsobem: započtením částky 15 648 Kč na dřívější závazek žalovaného vůči žalobkyni ze smlouvy [číslo] vyplacením částky 8 352 Kč na účet žalovaného č. [bankovní účet] a započtením částky 6 000 Kč na náklady žalobkyně. Současně se žalovaný zavázal hradit žalobkyni poplatek za doplňkovou službu„ PODPORA“. Žalovaný byl dle smlouvy povinen splácet úvěr ve splátkách po 1 298 Kč se splatností každého 15. dne v měsíci (splátka se skládá z částky 772 Kč za úvěr a částky 526 Kč za doplňkovou službu„ PODPORA“).

8. Z detailu pohybu – okamžitá příchozí platba soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobkyni dne 29. 11. 2021 na účet č. [bankovní účet] verifikační platbu ve výši 1 Kč.

9. Z detailu pohybu – platba převodem uvnitř banky se podává, že dne 29. 11. 2021 zadala žalobkyně pokyn k bezhotovostnímu převodu částky 15 648 Kč za účelem úhrady dluhu žalovaného vůči žalobkyni ze smlouvy [číslo].

10. Z potvrzení o úhradě dluhu ze dne 29. 11. 2021 se podává, že žalobkyně potvrdila žalovanému doplacení úvěru [číslo].

11. Z detailu pohybu – bezhotovostní platba se podává, že dne 2. 11. 2021 zadala žalobkyně pokyn k bezhotovostní platbě ve výši 8 352 Kč na účet žalovaného č. [bankovní účet].

12. Z potvrzení o povolení k inkasu soud zjistil, že žalovaný dal souhlas s inkasem ve prospěch účtu žalobkyně s limitem 3 894 Kč.

13. Upomínka [číslo] ze dne 20. 8. 2022 včetně podacího lístku prokazuje, že žalobkyně odeslala žalovanému dne 20. 8. 2022 s ohledem na jeho prodlení s uhrazením měsíční splátky ve výši 1 298 Kč splatné dne 15. 8. 2022 výzvu k úhradě dlužné splátky a vyúčtovala mu poplatek za upomínku ve výši 300 Kč.

14. Upomínka [číslo] ze dne 5. 9. 2022 včetně podacího lístku prokazuje, že žalobkyně odeslala žalovanému dne 5. 9. 2022 s ohledem na jeho prodlení s uhrazením měsíční splátky ve výši 1 298 Kč splatné dne 15. 8. 2022 výzvu k úhradě dlužné částky a vyúčtovala mu poplatek za upomínku ve výši 500 Kč.

15. Listina označená jako zesplatnění úvěru, poslední předžalobní upomínka s oznámením o převzetí právního zastoupení ze dne 21. 9. 2022 a listina označená jako zesplatnění úvěru – možnost alternativního řešení ze dne 21. 9. 2022 včetně podacího lístku prokazuje, že zástupce žalobkyně svými dopisy v důsledku prodlení žalovaného s hrazením jeho závazků plynoucích z úvěrové smlouvy zesplatnil nesplacenou jistinu úvěru, celková dlužná částka byla vyčíslena na 98 152,19 Kč, a vyzval žalovaného k jejímu zaplacení ve lhůtě do 3. 11. 2022.

16. Žalobkyně si ověřila, že s žalovaným není vedena žádná exekuce (výpis z centrální evidence exekucí), že žalovaný není v insolvenci (výpis z insolvenčního rejstříku) a že v registru [příjmení] nemá žádný negativní záznam (výpis z registru [příjmení]). Identitu žalovaného žalobkyně ověřila z kopie občanského průkazu žalovaného a kopie řidičského průkazu žalovaného (kopie uvedených dokladů).

17. Z výpisu z účtu žalovaného ve spojení s posouzením úvěruschopnosti spotřebitele soud zjistil, že žalovaný je zaměstnancem [právnická osoba] s.r.o., přičemž v září mu byla vyplacena mzda ve výši 38 017 Kč a v říjnu ve výši 38 015 Kč. Žalovaný měl v době uzavírání smlouvy ještě závazek u [právnická osoba] [příjmení] a Provident, které splácel splátkami po 1 400 Kč měsíčně a dále měl úvěr ve výši 10 000 Kč u Emma´s Credit.

18. Žalovaný celkem zaplatil žalobkyni částku 10 384 Kč. Žalobkyně ani žalovaný provedení žádné další platby netvrdili.

19. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

20. Na základě uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru poskytla žalobkyně žalovanému převodem na účet částku 8 352 Kč a částku 15 648 Kč uplatnil žalovaný na jeho dřívější závazek vůči žalobkyni ze smlouvy [číslo]. Současně byla sjednána doplňková služba„ PODPORA“, na základě které měl žalovaný hradit žalobkyni měsíčně částku 526 Kč.

21. Žalobkyně sice provedla před poskytnutím úvěru kontrolu úvěruschopnosti žalovaného, ale nikoli řádně. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žalobkyně svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného nesplnila. Žalobkyně si od žalovaného vyžádala informace o jeho příjmu, nicméně skutečné výdaje žalovaného nebyly blíže zjišťovány a ověřovány, neboť v tomto směru se žalobkyně víceméně spokojila s tvrzením žalovaného a předloženým výpisem z účtu, ze kterého pak navíc vyplývá, že žalovaný sice měl slušný příjem, ale zároveň měl i poměrně velké výdaje. Z předložených listin pak není vůbec zřejmé, že žalobkyně ověřovala, jaké jsou skutečné výdaje žalovaného na bydlení atd., když v tomto směru se nelze spolehnout pouze na tvrzení žalovaného a přiložený výpis z účtu, neboť z něj je patrné pouze to, že na jeho účtu probíhaly určité operace, ale již z něj přímo nevyplývá, jaké konkrétní výdaje měl žalovaný, když tyto navíc mohou být uspokojovány i hotovostně. Nezjišťování životních výdajů žalovaného se tak dá považovat za zjevně účelové s cílem formálně vykázat úvěruschopnost žalovaného, aniž by však byla patrna snaha o zjištění a posouzení jeho reálné životní situace. Žalobkyně poskytla žalovanému při vykázání stejných příjmů jednou úvěr ve výši 15 000 Kč a poté ve výši 30 000 Kč. Navíc má žalovaný další závazky i u jiných úvěrových společností. Je zřejmé, že se žalovaný ocitl v dluhové spirále a poskytování dalších úvěrů mu ze strany žalobkyně bylo jen oddalováním finančních problémů žalovaného.

22. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s ust. § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.

23. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

24. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZsÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

25. Podle § 87 odst. 1 ZsÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. Podle rozsudku SD EU ve věci OPR-Finance C [číslo]:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 27. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

28. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

29. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

30. Podle § 1968 o.z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

31. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

32. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. § 86 a § 87 ZsÚ pak optikou rozsudku SD EU ve věci OPR-Finance C [číslo] sankcionuje neschopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019 sp. zn. 27 Co 221/2019), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o.z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

33. Stejně tak v rozhodnutí Ústavní soud ČR pod sp. zn. III ÚS 4129/18 judikoval, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, …. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 34. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.

35. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny (rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost aj.).

36. S ohledem na shora uvedené bylo k posouzení oprávněnosti nároku na vrácení poskytnutého úvěru včetně příslušenství zapotřebí posoudit platnost smlouvy o úvěru i z hlediska toho, zda žalobkyně dostála své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného náležitým způsobem. Bylo na žalobkyni, aby splnění této povinnosti tvrdila a prokázala.

37. Smlouva o úvěru je tak s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nesplnila podmínky § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, absolutně neplatná. Žalobkyně však poskytla žalovanému peněžní prostředky, které jí žalovaný v plném rozsahu nevrátil. Žalovaný se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 19 616 Kč (vyplacená jistina ve výši 30 000 Kč mínus částka 10 384 Kč zaplacená žalovaným), žalobkyni také vrátit, co do této částky bylo žalobě vyhověno. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z částky, o niž se bezdůvodně obohatil, úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od 4. 11. 2022 do zaplacení (§ 1968 a § 1970 o.z.). Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru. Vzhledem k tomu, že úvěrová smlouva nebyla uzavřena platně, nelze za platně uzavřenou považovat ani smlouvu o doplňkové službě„ PODPORA“, která na trvání úvěrové smlouvy byla závislá.

38. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena na základě § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku.

39. Ve věci byl převážně úspěšný žalovaný, kterému však v tomto řízení - podle obsahu spisu - žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.