15 C 53/2022

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 12 712 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, podle které je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 4 712 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 582,37 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 12 712 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného úvěru, který poskytla žalobkyně žalované na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] kterou uzavřely prostřednictvím komunikačních prostředků na dálku na internetových stránkách žalobkyně [webová adresa] dne 18. 11. 2020. Žalobkyně poskytla žalované po ověření její identity peněžní částku ve výši 8 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokovou sazbou 0,9 % denně z vypůjčené částky nejpozději dne 18. 12. 2020, celkem měla zaplatit 10 160 Kč. Žalovaná poskytnutý úvěr nevrátila v den splatnosti, do dnešního dne neuhradilo ničeho, a to ani přes výzvu k zaplacení zaslanou právním zástupce žalobkyně, žalobkyni proto vzniklo právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny dluhu, ohledně níž je dlužník v prodlení. Žalobkyně se kromě zaplacení částky 10 160 Kč domáhala též zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 552 Kč (ve výši 0,1 % z jistiny dluhu účtované od 19. 12. 2020 do 3. 11. 2021) a zákonného úroku z prodlení z jistiny 8 000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, proti žalobě proto ničeho nenamítala. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a všeobecných obchodních podmínek ke smlouvám o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronických prostředků na dálku na internetových stránkách žalobkyně [webová adresa], na které se žalovaná registrovala, mezi žalobkyní jakožto Věřitelem a žalovanou jakožto Klientem. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky. Klient byl ve smlouvě identifikován rodným číslem, trvalou adresou, telefonním číslem, emailovou adresou a číslem účtu. Soud dále zjistil, že Věřitel se zavázal poskytnout Klientovi spotřebitelský úvěr ve výši 8 000 Kč s úrokovou sazbou 0 % z vypůjčené částky denně, v případě splnění podmínek akce„ První půjčka zdarma“, případně jinak nazvané kampaně s obdobným obsahem, jinak 0. 9 % z vypůjčené částky denně. Klient se zavázal tento úvěr vrátit jednou splátkou do 30 dnů od odeslání finančních prostředků Klientovi. Klient se pro případ prodlení se splacením úvěru dále zavázal zaplatit Věřiteli smluvní pokutu 0,1 % denně z částky (jistiny), ohledně níž je klient v prodlení a náhradu účelně vynaložených nákladů, které Věřiteli vznikly v souvislosti s vyhotovením a zasláním každé písemné upomínky nebo výzvy k zaplacení Klientovi, výše těchto účelně vynaložených nákladů je stanovena na 200 Kč za každou písemnou upomínku nebo výzvu k zaplacení.

4. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 18. 11. 2020 soud zjistil, že žalobkyně poskytla dne 18. 11. 2020 ze svého účtu částku 8 000 Kč na účet žalované č. [bankovní účet].

5. Z faktury ke smlouvě o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že žalobkyně dne 18. 11. 2020 vystavila žalované fakturu na částku 8 000 Kč s tím, že jí má žalovaná uhradit jednou splátkou dne 18. 12. 2020 na bankovní účet uvedený ve faktuře.

6. Z výpisu aplikace žalobkyně nazvaného„ [příjmení] statement data“ soud zjistil, že jsou v něm zaznamenány transakce na bankovním účtu žalované v období od 27. 4. 2020 do 16. 10. 2020, přičemž ke dni 26. 10. 2020 je na účtu žalované zůstatek 33,60 Kč.

7. Z předžalobní upomínky ze dne 3. 11. 2021 ve spojení s potvrzením o odeslání písemnosti držitelem poštovní licence prostřednictvím Hybridní pošty soud zjistil, že žalobkyně vyzvala prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou k úhradě jistiny 8 000 Kč, úroku z úvěru 2 160 Kč, smluvní pokuty 2 552 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 576,76 Kč s tím, ať tak učiní nejpozději do 7 dnů od odeslání upomínky. Předžalobní upomínka byla žalované odeslána dne 4. 11. 2021.

8. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

9. Účastníci uzavřeli dne 18. 11. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně dne 18. 11. 2020 zaslala na bankovní účet žalované částku ve výši 8 000 Kč, a žalovaná se zavázala částku ve výši 8 000 Kč žalobkyni vrátit spolu s úrokem z úvěru 2 160 Kč do 30 dnů od poskytnutí finančních prostředků, tj. do 18. 12. 2020. Žalovaná na poskytnutý úvěr neuhradila ničeho. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky vyzvána předžalobní výzvou ze dne 3. 11. 2021, která jí byla zástupcem žalobkyně odeslána následujícího dne, žalovaná však ani poté ničeho neuhradila.

10. Přípisem zdejšího soudu ze dne 3. 2. 2022 byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní od doručení přípisu prokázala, zda a jakým způsobem žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení doplnila tak, že úvěruschopnost žalované řádně zkoumala, když mj. posuzovala dotazník vyplněná žalovanou, ze kterého jsou patrné její měsíční příjmy a náklady, které následovně ověřovala třemi doloženými výplatními páskami žalované a dokladem o připsání mzdy. Žalobkyně dále lustrovala žalovanou v databázi [příjmení]. Žalobkyně na podporu svých tvrzení doložila dotazník vyplněný žalovanou se záznamem ze [příjmení], tři výplatní pásky žalované, občanský průkaz žalované, doklad o připsání mzdy a výpis o platbě žalované (již spisem).

11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

12. Závazkový právní vztah uzavřely žalovaná s žalobkyní dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), přičemž dle § 2395 uvedeného zákona se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Vzhledem k tomu, že ke sjednání poskytnutí úvěru došlo po 1. 1. 2014, je nutno v souladu s § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, dále jen „o. z.“, na právní posouzení věci použít úpravu tohoto zákona a dále zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen„ ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až 3 uvedeného zákona a § 420 a § 1810 a násl. o. z.

14. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

20. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

21. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

22. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (či zápůjčku) sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. 23Co 365/2017-53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud s odkazem na § 588 o. z. povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

24. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 25. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.

26. S ohledem na shora uvedené soud posoudil předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou, neboť žalobkyně nedoložila, že před poskytnutím úvěru žalované zkoumala řádně její úvěruschopnost. Poskytovatel zápůjčky je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zapůjčené prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, zápůjčku poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.

27. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.

28. S ohledem na shora uvedené soud posoudil předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou, neboť žalobkyně svá tvrzení ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované řádně nedoložila. Žalobkyně si od žalované vyžádala informace o jejích příjmech a výdajích, přičemž příjmy žalované náležitě ověřila, nicméně podstatné výdaje žalované blíže ověřovány nebyly, a to ani přesto, že měla žalobkyně k dispozici výpis z bankovního účtu žalované za období šesti měsíců, ze kterého je zřejmé, že žalovaná neměla dostatek finančních prostředků ke splácení spotřebitelského úvěru. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověřování těchto tvrzení. Žalobkyně tak s odbornou péčí neposoudila úvěruschopnost žalované a poskytla jí spotřebitelský úvěr, aniž řádně zkoumala její výdaje. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.

29. Jak již bylo výše konstatováno dotčená smlouva o spotřebitelském úvěru je s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nesplnila podmínky § 86 ZoSÚ, absolutně neplatná. Faktem ovšem je, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, které jí žalovaná v plném rozsahu nevrátila. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 8 000 Kč také vrátit (výrok I.).

30. Soud proto žalobě co do žalobkyní požadované částky jistiny s odkazem na § 2991 o. z. vyhověl. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (výrok II.).

31. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalované rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z nevrácené částky bezdůvodného obohacení úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od 19. 12. 2020 do zaplacení, jak žalobkyně požadovala.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 582,37 Kč, přičemž tato částka představuje 25,86 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 62,93 % a úspěchu žalované v rozsahu 37,07 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 712 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.

33. Lhůta pro splnění povinnosti uložené žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena na základě § 160 odst. 1 o. s. ř.