15 C 54/2021

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené advokátem údaje o zástupci proti žalovaný: celé jméno žalovaného , narozeného 14. 10. 1980 bytem adresa žalovaného zastoupeného opatrovnicí údaje o zástupci pro zaplacení 2 777,56 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 777,56 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 128,99 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 2 777,56 Kč od 2. 11. 2018 do zaplacení ve výši 8,5 %, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 777,56 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, s tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], dále jen„ Původní věřitel“, uzavřel se žalovaným smlouvu o účtu [číslo] jejíž nedílnou součást tvoří všeobecné obchodní podmínky Původního věřitele. Na podkladě uvedené smlouvy byl žalovanému zřízen sporožirový účet a žalovaný se v ní zavázal Původnímu věřiteli platit ceny za služby a produkty jím poskytované v souladu s jeho platným sazebníkem. V okamžiku, kdy došlo ke vzniku nepovoleného debetního zůstatku na účtu, vznikla žalovanému povinnost tento zůstatek vyrovnat. Žalovaný však svoji povinnost i přes upomínky nesplnil, a proto Původní věřitel převedl dne 1. 6. 2018 pohledávku na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a žalovanému tuto skutečnost sdělil dopisem ze dne 1. 8. 2018, přičemž Původní věřitel byl i nadále oprávněn částku nepovoleného debetního zůstatku úročit zákonným úrokem z prodlení. Ke dni převedení dosahoval nepovolený debetní zůstatek částku 2 777,56 Kč a úrok z prodlení 45,80 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 10. 2018 byla pohledávka za žalovaným včetně jejího příslušenství postoupena z Původního věřitele na žalobkyni, a to s účinností ke dni 1. 11. 2018. Změna v pozici věřitele byla žalovanému oznámena dopisem odeslaným dne 21. 11. 2018. Ke dni postoupení, tj. k 1. 11. 2018, činila pohledávka za žalovaným částku v celkové výši 2 906,55 Kč, která se skládala z jistiny ve výši 2 777,56 Kč a úroku z prodlení do dne 1. 11. 2018 ve výši 128,99 Kč. Žalovaný byl žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky výzvou k plnění před podáním žaloby odeslanou dne 30. 11. 2018, přesto však žalovaný svůj dluh nezaplatil. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“, na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný svůj souhlas vyslovil postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že žalovaný je státním občanem Ukrajiny s povoleným pobytem na území České republiky, zabýval se soud nejprve posouzením pravomoci a použitelností právního řádu. Postupoval přitom podle článku 48 odst. 5 mezinárodní smlouvy o právní pomoci mezi Českou republikou a Ukrajinou vyhlášenou v České republice pod [číslo] Sb. m. s., podle kterého má pravomoc k řízení o smluvním závazku justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště, pobyt, sídlo nebo se zde nalézá sporný nemovitý majetek. Jestliže se účastníci na použitelném právu neshodli, řídí se vztahy právním řádem té smluvní strany, na jejímž území uzavřeli smlouvu, s výjimkou případů uvedených odst.

3. Pro řízení o sporu ohledně nemovitého majetku, který vznikne ze smluvních vztahů, o nichž pojednává odst. 2, justiční orgán použije právní řád té smluvní strany, na jejímž území se tento majetek nalézá. Z uvedených ustanovení vyplývá, že je dána pravomoc (mezinárodní příslušnost) soudu České republiky a věc je třeba posoudit podle českého právního řádu. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Původní věřitel uzavřel dne 20. 9. 2017 se žalovaným rámcovou smlouvu o finančních službách, v níž se zavázal zřídit ode dne 20. 9. 2017 žalovanému účet, jemuž přiděluje číslo [bankovní účet], a žalovaný se zavázal platit Původnímu věřiteli ceny za služby poskytované Původním věřitelem podle sazebníku [právnická osoba] Práva a povinnosti výslovně neupravená smlouvou byla upravena ve všeobecných obchodních podmínkách [právnická osoba], s nimiž se žalovaný seznámil a souhlasil s nimi. Žalovaný se zavázal vyrovnat debetní zůstatek okamžitě na první požádání Původního věřitele, pokud došlo k jeho vzniku. Žalovaný však svoji povinnost nesplnil, a proto Původní věřitel převedl dne 1. 6. 2018 pohledávku na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a žalovanému tuto skutečnost sdělil dopisem ze dne 1. 6. 2018. Debetní zůstatek činil ke dni 1. 6. 2018 částku ve výši 2 823,36 Kč, skládající se z nepovoleného záporného zůstatku ve výši 2 777,56 Kč a úroku z prodlení ve výši 45,80 Kč. Žalovaný tento svůj dluh neuhradil, ačkoliv k tomu byl výzvou Původního věřitele ze dne 1. 6. 2018 vyzván. Původní věřitel uzavřel se žalobkyní dne 26. 10. 2018 smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž podkladě postoupil pohledávku za žalovaným žalobkyni, přičemž účinnost postoupení nastala dne 1. 11. 2018. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne 20. 11. 2018, jenž byl žalovanému odeslán téhož dne. Žalovaný na úhradu svého dluhu ani po dni postoupení pohledávky neuhradil ničeho, i když k tomu byl opět vyzván, tentokrát předžalobní výzvou k plnění právního zástupce žalobkyně ze dne 28. 11. 2018, odeslanou téhož dne. Závazkový právní vztah uzavřeli účastníci dle § 2662 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), přičemž dle § 2662 uvedeného zákona se smlouvou o účtu ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. Dle § 2665 o. z. ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). S ohledem na výše uvedené, kdy žalobkyně prokázala právní důvod, výši žalované částky, svou aktivní legitimaci a zcela po právu tak nárokovala svou pohledávku za žalovaným, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Výše žalované částky nebyla v řízení nijak rozporována. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 777,56 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Lhůta pro splnění povinností uložených žalované tímto rozsudkem byla soudem stanovena na základě § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku.