15 C 62/2022

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem příjmení jméno příjmení, PhDr.,LL.M., advokátem sídlem adresa o zaplacení 4 143 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 143 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 143 Kč od 17. 6. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Podle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu neuhrazených nákladů léčení, které žalobkyně vynaložila na léčbu zranění svého pojištěnce jméno příjmení, narozeného 12. 11. 1968 (dále jen„ poškozený“), jež poškozenému způsobil žalovaný dne 7. 6. 2020, když kolem 6:20 hodin v obci obec vnikl otevřenými vraty na oplocený pozemek domu adresa, kdy poté úmyslně vykopl uzamčené vchodové dveře a vnikl do domu, ve kterém došlo k potyčce s poškozeným. Tímto jednáním žalovaný způsobil poškozenému zranění, které si vyžádalo lékařské ošetření. Jednání žalovaného bylo předmětem řízení Okresního soudu v Mladé Boleslavi, který vydal dne 22. 6. 2020 trestní příkaz č.j. 17 T 43/2020, kterým byl žalovaný uznán vinným z přečinu porušování domovní svobody a z přečinu poškození cizí věci. V důsledku protiprávního jednání žalovaného, v příčinné souvislosti s poškozením zdraví pojištěnce žalobkyně jméno příjmení, uhradila žalobkyně náklady léčení za pojištěnce ve výši 4 143 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, přestože byl k úhradě vyzván předžalobní upomínkou ze dne 13. 5. 2021.

2. Žalovaný je státním občanem Běloruska, proto se soud zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva. Místní příslušnost soudu, který má pravomoc jednat a rozhodnout ve věci není řešena dvoustrannou mezinárodní smlouvou (Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních uzavřená v Moskvě dne 12. 8. 1982, uveřejněná vyhláškou č. 95/1983 Sb., jejímiž nástupnickými státy jsou Česká republika a Běloruská republika), proto soud přistoupil k aplikaci zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ ZMPS“), a dospěl k závěru, že podle § 2 a 6 odst. 1 ZMPS je rozhodným právem právní řád České republiky.

3. Žalovanému byl usnesením ze dne 21. 4. 2022, č.j. 15 C 62/2022-35 ustanoven z důvodu neznámého pobytu opatrovník. Žalovaný se k žalobě vyjádřil dne 11. 5. 2022 prostřednictvím opatrovníka, který uvedl, že s nárokem, jenž byl proti žalovanému uplatněn, nesouhlasí. Opatrovník žalovaného uvedl, že ke zranění poškozeného došlo až při potyčce se žalovaným. Poškozený se v situaci, kdy mu do domu vnikl žalovaný, rozhodl, že bude žalovaného osobně konfrontovat, a to s vědomím, že může být během potyčky zraněn. Opatrovník žalovaného má za to, že by soud měl vzít v úvahu i spoluzpůsobení škody ze strany poškozeného a žalobkyní požadovanou náhradu nákladů léčení ponížit alespoň o 50 %. Opatrovník žalovaného dále rozporoval výši nákladů řízení, které si nárokuje žalobkyně, neboť dle názoru žalovaného byl nárok žalobkyně uplatněn prostřednictvím formulářové žaloby.

4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný dne 7. 6. 2020 kolem 6:20 hodin v obci obec vnikl otevřenými vraty na oplocený pozemek domu adresa, kdy poté úmyslně vykopl uzamčené vchodové dveře a vnikl do domu, ve kterém došlo k potyčce s poškozeným jméno příjmení. Tímto jednáním poškozenému způsobil zraněn, které si vyžádalo lékařské ošetření. Jednání žalovaného bylo předmětem řízení Okresního soudu v Mladé Boleslavi, který vydal trestní příkaz č.j. 17 T 43/2020 ze dne 22. 6. 2020, kterým byl žalovaný uznán vinným z přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 a 2 trestního zákoníku a z přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku. Žalobkyně uhradila náklady léčení poškozeného, který byl jejím pojištěncem, v celkové výši 4 143 Kč. Následně dopisem ze dne 13. 5. 2021 vyzvala žalovaného, aby jí vynaložené náklady nahradil. Žalovaný neuhradil ničeho.

6. Podle § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, má příslušná zdravotní pojišťovna vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci.

7. Na základě shora uvedeného dospěl soud k právnímu závěru, že žalobkyně v důsledku zaviněného protiprávního jednání žalovaného vůči poškozenému, jenž byl pojištěncem žalobkyně, vynaložila náklady na léčbu poškozeného ve výši 4 143 Kč a vzniklo jí tak v souladu s § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. právo na úhradu těchto nákladů vůči žalovanému. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě vynaložených nákladů. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku neuhradil, ocitl se ve smyslu § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), v prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalovaném zaplacení dlužné částky spolu s úroky z prodlení. Na základě uvedeného soud tedy žalobě jako důvodné vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku včetně příslušenství tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

8. O příslušenství dlužné částky ve formě zákonného úroku z prodlení jdoucího ode dne následujícího po dni splatnosti dlužné částky, tj. od 17. 6. 2021, do zaplacení soud rozhodl podle § 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

9. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 300 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.