15 C 62/2022

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem příjmení jméno příjmení , PhDr.,LL.M., advokátem sídlem adresa o zaplacení 4 143 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 143 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 143 Kč od 17. 6. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Podle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu neuhrazených nákladů léčení, které žalobkyně vynaložila na léčbu zranění svého pojištěnce [jméno] [příjmení], narozeného 12. 11. 1968 (dále jen„ poškozený“), jež poškozenému způsobil žalovaný dne 7. 6. 2020, když kolem 6:20 hodin v obci [obec] vnikl otevřenými vraty na oplocený pozemek domu [adresa], kdy poté úmyslně vykopl uzamčené vchodové dveře a vnikl do domu, ve kterém došlo k potyčce s poškozeným. Tímto jednáním žalovaný způsobil poškozenému zranění, které si vyžádalo lékařské ošetření. Jednání žalovaného bylo předmětem řízení Okresního soudu v Mladé Boleslavi, který vydal dne 22. 6. 2020 trestní příkaz č.j. 17 T 43/2020, kterým byl žalovaný uznán vinným z přečinu porušování domovní svobody a z přečinu poškození cizí věci. V důsledku protiprávního jednání žalovaného, v příčinné souvislosti s poškozením zdraví pojištěnce žalobkyně [jméno] [příjmení], uhradila žalobkyně náklady léčení za pojištěnce ve výši 4 143 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, přestože byl k úhradě vyzván předžalobní upomínkou ze dne 13. 5. 2021.

2. Žalovaný je státním občanem Běloruska, proto se soud zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva. Místní příslušnost soudu, který má pravomoc jednat a rozhodnout ve věci není řešena dvoustrannou mezinárodní smlouvou (Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních uzavřená v Moskvě dne 12. 8. 1982, uveřejněná vyhláškou č. 95/1983 Sb., jejímiž nástupnickými státy jsou Česká republika a Běloruská republika), proto soud přistoupil k aplikaci zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ ZMPS“), a dospěl k závěru, že podle § 2 a 6 odst. 1 ZMPS je rozhodným právem právní řád České republiky.

3. Žalovanému byl usnesením ze dne 21. 4. 2022, č.j. 15 C 62/2022-35 ustanoven z důvodu neznámého pobytu opatrovník. Žalovaný se k žalobě vyjádřil dne 11. 5. 2022 prostřednictvím opatrovníka, který uvedl, že s nárokem, jenž byl proti žalovanému uplatněn, nesouhlasí. Opatrovník žalovaného uvedl, že ke zranění poškozeného došlo až při potyčce se žalovaným. Poškozený se v situaci, kdy mu do domu vnikl žalovaný, rozhodl, že bude žalovaného osobně konfrontovat, a to s vědomím, že může být během potyčky zraněn. Opatrovník žalovaného má za to, že by soud měl vzít v úvahu i spoluzpůsobení škody ze strany poškozeného a žalobkyní požadovanou náhradu nákladů léčení ponížit alespoň o 50 %. Opatrovník žalovaného dále rozporoval výši nákladů řízení, které si nárokuje žalobkyně, neboť dle názoru žalovaného byl nárok žalobkyně uplatněn prostřednictvím formulářové žaloby.

4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný dne 7. 6. 2020 kolem 6:20 hodin v obci [obec] vnikl otevřenými vraty na oplocený pozemek domu [adresa], kdy poté úmyslně vykopl uzamčené vchodové dveře a vnikl do domu, ve kterém došlo k potyčce s poškozeným [jméno] [příjmení]. Tímto jednáním poškozenému způsobil zraněn, které si vyžádalo lékařské ošetření. Jednání žalovaného bylo předmětem řízení Okresního soudu v Mladé Boleslavi, který vydal trestní příkaz č.j. 17 T 43/2020 ze dne 22. 6. 2020, kterým byl žalovaný uznán vinným z přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 a 2 trestního zákoníku a z přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku. Žalobkyně uhradila náklady léčení poškozeného, který byl jejím pojištěncem, v celkové výši 4 143 Kč. Následně dopisem ze dne 13. 5. 2021 vyzvala žalovaného, aby jí vynaložené náklady nahradil. Žalovaný neuhradil ničeho.

6. Podle § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, má příslušná zdravotní pojišťovna vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci.

7. Na základě shora uvedeného dospěl soud k právnímu závěru, že žalobkyně v důsledku zaviněného protiprávního jednání žalovaného vůči poškozenému, jenž byl pojištěncem žalobkyně, vynaložila náklady na léčbu poškozeného ve výši 4 143 Kč a vzniklo jí tak v souladu s § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. právo na úhradu těchto nákladů vůči žalovanému. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě vynaložených nákladů. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku neuhradil, ocitl se ve smyslu § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), v prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalovaném zaplacení dlužné částky spolu s úroky z prodlení. Na základě uvedeného soud tedy žalobě jako důvodné vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku včetně příslušenství tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

8. O příslušenství dlužné částky ve formě zákonného úroku z prodlení jdoucího ode dne následujícího po dni splatnosti dlužné částky, tj. od 17. 6. 2021, do zaplacení soud rozhodl podle § 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

9. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 300 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.