15 C 80/2026

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 10 257 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 7 000 Kč od 15. 7. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobci částku 3 257 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 954,48 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeného zdejšímu soudu dne 31. 1. 2026 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 257 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným dne 30. 6. 2025 uzavřela distančním způsobem smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 7 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s poplatkem 1.850 Kč do 14. 7. 2025. Žalovaný však žalobkyni ničeho neuhradil, pročež swe žalobkyně domáhá zaplacení částky jistiny ve výši 7 000 Kč, poplatku ve výši 1 850 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, vyčíslenou do 31. 1. 2026 na 1 407 Kč a zákonného úroku z prodlení od 15. 7. 2025. Žalovaný ničeho neuhradil ani po předžalobní výzvě právní zástupkyně žalobkyně.

2. Před poskytnutím úvěru byla žalobkyní prověřena schopnost žalovaného splácet úvěr na základě dokladů a informací poskytnutých žalovaným, včetně výpisu z účtu (poř. výpisem z účtu/analýzou účtu obstaraným prostřednictvím služby Kontomatik), případně výplatními lístky žalovaného za rozhodné období a výpisem z databáze poskytovatelů úvěrů , Anonymizováno, (European , právnická osoba, ) nebo , Anonymizováno, provozovaného společností , Anonymizováno, , právnická osoba, . Z doložených listin vyplynula dostatečná výše čistých příjmů žalovaného ke splacení úvěru.

3. Přípisem zdejšího soudu ze dne 19. 3. 2026 byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dnů od doručení přípisu doplnila svá tvrzení ohledně skutečnosti, jakým způsobem posuzovala při poskytování úvěrů schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a dále, aby označila důkazy k doplněným tvrzením. Žalobkyně svá tvrzení doplnila tak, že žalovaný ve své žádosti uvedl výši příjmů a pravidelných výdajů, přičemž žalobkyně považovala tyto údaje za pravdivé a úplné. Poskytnuté informace si žalobkyně ověřila analýzou bankovních výpisů (Kontomatik), z nichž vyplynul průměrný měsíční příjem žalovaného cca 54 000 Kč a výdaje odpovídající tvrzení žalovaného, přičemž při hodnocení zohlednil pouze pravidelné a relevantní výdaje splatné v době trvání úvěru. Současně prověřila úvěrovou historii žalovaného v registrech , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , kde byl hodnocen pozitivně.

4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, v řízení zůstal zcela pasivní.

5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

6. Po provedeném dokazování byl zjištěn následující skutkový stav:

7. Ze smlouvy o úvěru číslo , hodnota, ze dne 30. 6. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně s žalovaným distančním způsobem uzavřela smlouvu o bezúčelovém spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 7 000 Kč, a to bezhotovostně na bankovní účet žalovaného, který se poskytnuté finanční prostředky zavázal vrátit za 14 dnů spolu s poplatkem ve výši 1 850 Kč, který mohl být po uplatnění slevového kódu snížen na 1 665 Kč. Úvěr byl sice bezúročný, avšak vzhledem ke krátké splatnosti a vysokému poplatku roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila 25 965%. Celková částka splatná ke dni splatnosti činila 8 665 Kč. Pro případ prodlení žalovaného se splněním jakékoli peněžité povinnosti podle smlouvy vzniká žalobkyni nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, zákonný úrok z prodlení a dále na úhradu paušálních nákladů spojených s vymáháním, zahrnujících poplatky za emaily, telefonní hovory, SMS, písemné upomínky a vyhledávací činnost. Pokud prodlení trvá déle než 30 dní, může věřitel zahájit mimosoudní či soudní vymáhání, přičemž náklady prvních 30 dnů nepřesáhnou 2 500 Kč, a následně může být dluh předán třetí osobě s paušální náhradou 1 350 Kč. Smluvní pokuty jsou omezeny zákonnými limity, nesmí přesáhnout 0,1 % denně, souhrnně 3 000 Kč do zesplatnění a celkově nejvýše 50 % výše úvěru nebo 200 000 Kč.

8. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalovanému byly poskytnuty informace o parametrech úvěru dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

9. Z výpisu k účtu žalovaného č. , č. účtu, vedeného u , právnická osoba, . ze dne 30. 6. 2025 bylo zjištěno, že částka 7 000 Kč, tj. úvěr ze smlouvy č. , hodnota, byl tohoto dne vyplacen na účet žalovaného.

10. Z žádosti o poskytnutí úvěru , Anonymizováno, – prověření úvěruschopnosti bylo zjištěno, že v rámci posouzení žádosti byly provedeny lustrace v exekučním registru, insolvenčním rejstříku i databázi odcizených a neplatných dokladů, přičemž ve všech případech nebyl zjištěn žádný negativní záznam o žalovaném. Dále byly prověřeny registry REPI a EUCB. Žalovaný uvedl, že je svobodný, bez vyživovací povinnosti, s příjmem 30 000 Kč, výdaji 4 000 Kč, náklady na bydlení činily 15 000 Kč a měsíčními splátkami úvěrů ve výši 3 000 Kč. Příjem ostatních členů domácnosti neuvedl. Ověřením prostřednictvím kontomatik bylo zjištěno, že skutečný průměrný měsíční příjem žalovaného za období duben–červen 2025 činí 54 808 Kč (mzda a nemocenská). Celkové náklady domácnosti byly vyčísleny na 19 860 Kč, životní minimum na 4 860 Kč. Disponibilní příjem domácnosti tak činil 34 948 Kč. Na základě těchto údajů byla stanovena maximální možná výše úvěru 30 000 Kč. Žalovanému byla schválena a vyplacena částka 7 000 Kč na účet , č. účtu, . Ukazatele zadluženosti DTI (1,1 %) a DSTI (18,5 %) se nacházely v bezpečném pásmu.

11. Z výpisu k účtu žalovaného č. , č. účtu, vedeného u , právnická osoba, . za období od 1. 10. do 31. 10. 2023 bylo zjištěno, že příjem žalovaného – výplata činila v říjnu 2023 částku 26 146,86 Kč. Byl identifikován další nebankovní úvěr od společnosti Movinero. Počáteční i konečný zůstatek účtu byl nulový.

12. Z výpisu k účtu žalovaného č. , č. účtu, vedeného u , právnická osoba, . za období od 1. 11. do , Datum narození advokátky, 2023 částku 23 831,60 Kč. Počáteční zůstatek účtu byl -100 Kč konečný zůstatek byl nulový.

13. Z výpisu k účtu žalovaného č. , č. účtu, vedeného u , právnická osoba, . za období od 1. 12. do 30. 12. 2023 bylo zjištěno, že příjem žalovaného – výplata činila v listopadu 2023 částku 45 066 Kč. Byl identifikován další nebankovní úvěr od společnosti Movinero. Počáteční zůstatek účtu byl nulový a konečný zůstatek byl -100 Kč.

14. Z registru platebních informací (, Anonymizováno, ) ze dne 30. 6. 2025 bylo zjištěno, že k tomuto dni sice žalovaný neměl žádný aktivní úvěr, ani dluhy po splatnosti, ale měl celkem , hodnota, úvěrů splacených, ze kterých vyplynulo, že žalovaný byl opakovaně v prodlení se splátkami, a jeden z úvěrů byl proto dokonce zesplatněn. S ohledem na dlouhodobé a opakované potíže žalovaného se splácením předchozích úvěrů, byl žalovaný vysoce rizikovým úvěrovaným.

15. Z výpisu z nebankovního úvěrového registru EUCB ze dne 27. 6. 2025, který shrnuje historii využívání krátkodobých půjček bylo zjištěno, že žalovaný byl registrován od konce roku 2022, čerpal celkem , hodnota, půjčky v souhrnné výši přibližně 32 900 Kč a jednu z nich prodloužil. Dvě půjčky byly splaceny se zpožděním, přičemž nejdelší prodlení dosáhlo 224 dní, což je tedy významně negativní údaj. Celkem bylo také evidováno 16 zamítnutých žádostí o další půjčky. V současnosti však žalovaný neměl evidovány klient nemá žádné aktivní závazky ani dluhy po splatnosti, což je pozitivní. I výpis z tohoto registru ukazuje žalovaného jako vysoce rizikového úvěrovaného.

16. Z dokumentu profil klienta bylo zjištěno, že žalovaný je svobodný, je zaměstnaný u společnosti Volkswagen s měsíčním příjmem ve výši cca 30 000 Kč. Jeho výdaje na domácnost činí 4 000 Kč, výdaje na bydlení pak částku 15 000 Kč. Má další závazky ve výši 3 000 Kč a nevlastní nemovitý majetek.

17. Z výpočtu systému Kontomatik za období březen–červen 2025pro žalovaného bylo zjištěno, že byl vypočten jeho průměrný měsíční příjem od zaměstnavatele ve výši 37 575,46 Kč. Dalšími příjmy žalovaného byly nemocenské dávky, dále příjem od jiných fyzických osob, platba od , právnická osoba, ., příjem přes , právnická osoba, , drobný vklad hotovosti a platba od , právnická osoba, . Všechny tyto příjmy byly zahrnuty do výpočtu žalobkyně.

18. Výpisy žalovaného z jeho běžného účtu za období od 27. 6. 2024 do 27. 6. 2025 byl ověřen shora uvedený pravidelný měsíční příjem žalovaného a nebyly zjištěny žádné negativní finanční operace (další úvěry, hazardní hry apod.).

19. Výpisem z obchodního rejstříku prokázala žalobkyně svou procesní subjektivitu.

20. Z emailu právní zástupkyně žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby elektronicky vyzván k úhradě dlužné částky.

21. Z dopisu právní zástupkyně žalobkyně ze dne 18. 12. 2025 z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby upomenut o úhradu částky 15 014,26 Kč včetně nákladů právního zastoupení žalobkyně, a to nejpozději do 7 dnů od doručení této výzvy.

22. Žalovaný dlužnou částku nijak nesporoval.

23. Po provedeném dokazování byl učiněn závěr o skutkovém stavu:

24. Žalobkyní s žalovaným uzavřela dne 30. 6. 2025 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 7 000 Kč, kterou se zavázal splatit ve lhůtě 14 dnů od zapůjčení spolu s poplatkem ve výši 1 850 Kč, přičemž úvěr byl sjednán jako bezúročný, avšak vzhledem k délce úvěru a poplatku činilo RPSN 25 965%. Žalovaný žalobkyni ničeho nezaplatil. Žalobkyně však před uzavřením smlouvy neprovedla v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru posouzení úvěruschopnosti žalovaného, když vycházela především z neaktuálních bankovních výpisů (výpisy z konce rok u 2023, úvěr poskytnut v červnu 2025), přičemž i tyto ukazovaly na skutečnost, že žalovaný žije od výplaty k výplatě. Přičemž lustrace žalovaného v bankovních a nebankovních registrech jasně ukázaly dřívější potíže žalovaného se splácením a jeho dlouhodobé prodlení se splácením, pročež mu bylo dokonce 16 žádostí o úvěr zamítnuto. Soud proto uzavírá, že žalobkyně neprověřila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Žalovaný žalovanou částku nijak nesporoval.

25. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

26. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ“, neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby věřitel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.

27. V posuzované věci bylo pouze prokázáno, že žalovaný při uzavírání předmětné smlouvy uvedl informace o své průměrné příjmové stránce ve výši 30 000 Kč, jeho výdaje však byly toliko odhadnuty. Žalobkyně vypočítala příjem žalovaného na částku 54 808 Kč, přičemž však žalobkyně do těchto příjmů zahrnula i další příjem z poskytnutého úvěru a především nijak blíže neidentifikované příjmy od jiných fyzických osob. Žalobkyně pak ani aktuální příjmy žalovaného nijak nedoložila, když soud předložila neaktuální výpisy z účtu žalovaného (výpisy z konce roku 2023 a mikrorúvěr poskytnut v červnu 2026) a tyto výpisy pak jednoznačně ukazovaly, že žalovaný žije tzv. od výplaty k výplatě a nemá žádnou disponibilní kapacitu pro splácení dalšího úvěru. Nadto byl žalovaný negativně lustrován v bankovních a nebankovních registrech, které jasně signalizovaly rizikovost žalovaného. Žalobkyně nevěnovala dostatečnou odbornou péči zjištění, že žalovanému bylo dokonce 16 žádostí o mikroúvěr zamítnuto, neboť s předchozími úvěry se dostal do dlouhodobého prodlení a ani předchozí úvěry tak nebyly spláceny řádně a včas. Na tom nic nemění ani skutečnost, že žalovaný byl ke dni poskytnutí úvěru bez dluhů a předchozí úvěry byly splaceny. Žalobkyně ani nezjišťovala faktické výdaje žalovaného, natož aby je doložila, když se žalobkyně spokojila s tvrzeními žalovaným. K tomu je třeba uvést, že pouhé doplnění čísel do formuláře (smlouvy, karty klienta) bez náležitého ověřování příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele k náležitému posouzení jeho úvěruschopnosti nepostačuje (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. , spisová značka, ). Poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v § 86 odst. 1 ZoSÚ, tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, ). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. , spisová značka, ). Pouhé prohlášení žalovaného o tom, že je schopen předmětný úvěr splatit, je proto pro řádné zjištění a posouzení jejích majetkových poměrů zcela nedostačující. Žalobkyně se spolehla jen na prohlášení žalovaného o pravdivosti jím uvedených údajů o jeho příjmech a výdajích, nijak nezkoumala zejména výdajovou stránku, a k potvrzení uvedeného předložila soudu neaktuální výpisy z běžného účtu žalovaného, kdy lze mít za to, že finanční situace žalovaného se od té doby jen zhoršovala. Nadto zcela ignorovala negativní informace o žalovaném získané z příslušných databází. Žalobkyně další důkazní prostředky, které by prokazovaly, že informace uvedené ve smlouvě a v kartě klienta byly žalobkyní prověřeny a uchovány tak, jak vyžaduje § 78 ZoSÚ, soudu nepředložila. K žalobkyní doloženému posouzení úvěruschopnosti klienta soud uvádí, že metodika posuzování je jakýmsi modelem, který však neodpovídá tomu, že ZoSÚ vyžaduje ověření úvěruschopnosti u každého spotřebitele zcela konkrétně, nikoli statisticky. Na tom nic nemění případné komentáře v komentářové literatuře a metodiky ČNB, neboť ZoSÚ je v tomto jednoznačný (§ 78 ZoSÚ). Smlouva byla uzavřena v roce 2025, kdy požadavky ZoSÚ a jejich striktní vyžadování soudy muselo být žalobkyni dostatečně známo. Pokud tedy žalobkyně vyšla pouze z tvrzení žalovaného o jeho výdajích, a tato tvrzení nijak neověřovala, nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí. Přičemž byly žalobkyní též nadhodnoceny jeho příjmy, kam zahrnula i další mikroúvěr a blíže neidentifikované platby od dalších fyzických osob a v neposlední řadě nevěnovala dostatečnou pozornost negativním informacím o žalovaném, které získala s databází. Za těchto okolností pak žalobkyně nemohla získat správnou představu o tom, zda žalovaný bude schopen úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 ZoSÚ. Pokud žalobkyně nezkoumala zejména podstatné výdaje žalovaného, nemohla zjistit, zda vůbec bude úvěr moci poskytnout.

28. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen „o. z.“, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

29. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

30. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

31. Podle § 122 odst. 1 ZoSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle odst. 3 tohoto ustanovené souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla , hodnota, a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

32. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

33. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

34. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná35. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

36. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

37. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

38. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

39. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

40. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

41. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

42. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

43. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

44. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.

45. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. , spisová značka, ), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

46. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z „objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“47. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.

48. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, tedy skutečnost, zda je žalovaný schopen požadované peněžní prostředky vrátit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 ZoSÚ, a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalovanému poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu posoudil dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ jako absolutně neplatnou.

49. Jak již bylo výše konstatováno, dotčená smlouva o spotřebitelském úvěru je s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nesplnila podmínky § 86 ZoSÚ, dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ absolutně neplatná. Faktem ovšem je, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, které jí žalovaný nevrátil. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 7 000 Kč také vrátit. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z nevrácené částky bezdůvodného obohacení úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tedy z částky 7 000 Kč od 15. 7. 2024 do zaplacení (výrok I.).

50. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (výrok II.).

51. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 954,48 Kč, přičemž tato částka představuje 36,5 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68,25 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 31,75 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 257 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Povinnost žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky vyplývá z § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III.).

52. Lhůta pro splnění povinnosti uložená žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku, neboť nebyly zjištěny okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší, a to i s ohledem na naprostou pasivitu žalovaného v řízení.