16 C 112/2021

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl předsedkyní senátu titul Gabrielou Černou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 1 272 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 272 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 308 Kč od 4. 6. 2019 do zaplacení ve výši 9,75% a zákonný úrok z prodlení z částky 964 Kč od 5. 7. 2019 do zaplacení ve výši 10%, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhá po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela se žalovanou na základě objednávek služeb podepsaných žalovanou dne 30. 5. 2017 účastnickou smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací číslo dne 25. 4. 2018 smlouvu číslo jejichž nedílnou součástí jsou Všeobecné podmínky žalobkyně, se kterými žalovaná vyslovila podpisem Účastnických smluv výslovně souhlas. Žalobkyně v žalobě uvedla následující: V souladu s Účastnickými smlouvami poskytovala žalované veřejně dostupné služby elektronických komunikací včetně služeb třetích stran, tzv. anonymizováno (platby u smluvních partnerů žalobkyně prostřednictvím mobilního telefonu) a žalovaná se zavázala jí za tyto služby platit vyúčtované ceny. Žalovaná neuhradila vyúčtování číslo ze dne 20. 5. 2019 splatné dne 3. 6. 2019 v částce 308 Kč a vyúčtování číslo ze dne 20. 6. 2019 splatné dne 4. 7. 2019 v částce 964 Kč. Ke dni podání žaloby tak žalovaná dluží žalobkyni za služby třetích stran částku 1 272 Kč. Uvedenou částku žalovaná nezaplatila ani k předžalobní upomínce ze dne 23. 9. 2020 Vedle uvedené částky žalobkyně žalobou nárokuje i úhradu úroku z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti shora uvedených vyúčtování.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Soud provedl důkaz účastnickými smlouvami číslo číslo uzavřenými mezi účastníky, ze kterých zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytovat žalované služby elektronických komunikací včetně zprostředkování služeb třetích stran. Nedílnou součástí smluv byly Všeobecné podmínky žalobkyně včetně Ceníku služeb a podmínkami dalších služeb; žalovaná svým podpisem stvrdila, že se s uvedenými podmínkami žalobkyně i ceníkem služeb seznámila a zároveň s nimi vyslovila souhlas. Podle uvedených všeobecných podmínek umožňovala žalobkyně žalované využívat prostřednictvím své sítě služby poskytované třetími osobami a povinností žalované bylo hradit žalobkyni cenu za takto poskytované služby. Žalobkyně žalované služby (platební služby – m-platby) poskytla, žalovaná však neuhradila vyúčtování číslo ze dne 20. 5. 2019 splatné dne 3. 6. 2019 na částku 308 Kč a vyúčtování číslo ze dne 20. 6. 2019 splatné dne 4. 7. 2019 na částku 964 Kč. Žalovaná netvrdila ani nedokládala, že by do podání žaloby cokoliv zaplatila. Žalobkyně dále doložila, že žalovanou upomínala o zaplacení dluhu dopisem ze dne 23. 9. 2020 a dokladem o jeho odeslání žalobkyně dokumentovala, že se snažila žalovanou před zahájením soudního řízení přimět k vyrovnání dluhu.

5. Podle § 3 odst. 1 písm. g) zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku, platební službou je provedení platební transakce poskytovatelem služeb elektronických komunikací, jestliže je souhlas plátce s provedením platební transakce dáván prostřednictvím elektronického komunikačního zařízení.

6. Podle § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, je službou elektronických komunikací služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací.

7. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Po zhodnocení dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že účastníci mezi sebou uzavřeli smlouvy, jejichž předmětem bylo poskytování služeb elektronických komunikací ve smyslu zákona č. 127/2005 Sb. V rámci smlouvy bylo mezi účastníky dohodnuto, že vedle poskytování základních služeb žalobkyně v souladu s všeobecnými podmínkami umožní žalované využívat prostřednictvím své sítě i služeb třetích stran, přičemž cenu poskytnutých služeb třetích stran byla žalovaná povinna uhradit výhradně prostřednictvím žalobkyně. Žalobkyně řádně cenu poskytnutých služeb vyúčtovala, ale žalovaná v řízení netvrdila, ani nedokládala, že by vyúčtovanou cenu žalobkyni uhradila. Žalovaná využívala služby třetích stran a nezaplatila za ně, podle smlouvy ve spojení s obchodními podmínkami tak porušila povinnost danou uvedeným smluvním ujednáním a zákonem. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl, když požadavek na úhradu úroku z prodlení je v souladu s § 1970 o. z.

9. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má zcela procesně úspěšná žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 1 489 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 400 Kč a v odměně advokáta, která je tvořena: -) částkou 600 Kč, tj. odměnou za 3 úkony právní služby (§ 11 odst. 1 a § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), kdy sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí 200 Kč, -) odměnou advokáta za 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 13 odst. 3 ve znění § 14b odst. 5 AT) -) a náhradou za DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 189 Kč. Podmínky pro přiznání nižší náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b advokátního tarifu má soud za splněné, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč. O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta pro splnění povinností uložených žalované tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaná dobrovolně to, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se žalobkyně po právní moci rozhodnutí domáhat splnění povinností exekučním návrhem.