16 C 16/2024

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Černou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 480 568,81 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 355 597,37 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení částky 124 971,44 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 25 322,06 Kč za dobu od 25. 7. 2019 do 23. 1. 2023, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 44 200,68 Kč od 25. 7. 2019 do 23. 1. 2023, úroku 10,4 % ročně z částky 475 804,81 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 475 804,81 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů tohoto řízení částku 27 627 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhá na žalovaném zaplacení částek uvedených v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, , která měla být uzavřená dne 25. 7. 2019 mezi žalovaným a právní předchůdkyně žalobkyně společností , právnická osoba, .

2. Žalobkyně tvrdí následující: Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel dne 25. 7. 2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 500 000 Kč, s tím, že se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 7 384,78 Kč, a to počínaje dnem 20. 8. 2019, přičemž anuitní splátka byla složena z platby jistiny, úroku a poplatků. Úrok byl sjednán ve výši 10,4 % ročně, nedílnou součástí smlouvy byl i sazebník poplatků. Poskytnuté peněžní prostředky byly převedeny na účet žalovaného. Avšak žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 23. 1. 2023 zesplatnila. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána na základě poskytnutých informací žalovaným, jenž byly kontrolovány v interních a externích databázích, a to zejména v bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku a databázi Ministerstva vnitra České republiky. Dále právní předchůdkyně žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti zkoumala příjmovou a výdajovou stránku žalovaného, žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně poskytl doklad o svém příjmu. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2023 byla pohledávka za žalovaným postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny ve výši 475 804,81 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku z dlužné jistiny ve výši 25 322,06 Kč, smluvních poplatků ve výši 4 764 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 44 200,68 Kč. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný žalobkyní vyzván předžalobní výzvou.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla řádně doručena (náhradním doručením - § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, na adresu pro doručování, tedy na adresu trvalého pobytu cizince - § 46 a odst. 1 a § 46b o. s. ř.).

4. K výzvě soudu ať uvede, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, se žalovaný nevyjádřil, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně s uvedeným postupem vyjádřila souhlas již v žalobě. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.

5. V řízení je mezinárodní prvek, neboť žalovaný je státním občanem Slovenské republiky. Mezinárodní příslušnost a místní příslušnost soudu k projednání dané věci je založena odkazem na čl. 7 odst. 1 písm. a) Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Žalovaný, který je občanem členského státu EU, může být žalován u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Za takové místo se považuje v případě smlouvy o úvěru místo sídla věřitele. Pro danou, Anonymizováno, věc tedy platí, že žalobkyně může žalovat žalovanou stranu o zaplacení dluhu ze smlouvy o úvěru u soudu České republiky, neboť na území České republiky měl být uhrazen dluh. V dané věci je tedy Okresní soud v Mladé Boleslavi mezinárodně příslušný k projednání věci.

6. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o. s. ř.). Účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo.

7. V řízení byl prokázán následující skutkový stav:

8. Právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli dne 25. 7. 2019 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet č. , tel. číslo, , podle níž celková výše úvěru činila 500 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr i s úrokem ve výši 10,40 p. a. vrátit v pravidelných měsíčních splátkách v celkovém počtu 120, kdy měsíční anuitní splátka činila 7 384,78 Kč, skládající se z měsíční anuitní splátky ve výši 6 718,78 Kč a úhrady za pojištění ve výši 666 Kč. Při řádném splacení činila poslední splátka částku ve výši 5 368,82 Kč. Měsíční splátka byla vždy splatná k 20. dní v měsíci, počínaje dnem 20. 8. 2019 (prokázáno smlouvou o poskytnuí úvěru).

9. Před uzavřením smlouvy zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného podle jím poskytnutých informací, které vyplnil do žádosti o úvěr ze dne 24. 7. 2019, žalovaný uvedl měsíční příjem ve výši 12 324 Kč a čistý příjem domácnosti ve výši 50 000 Kč. Jako počet zdrojů příjmu je uvedeno:

1. Příjem žalovaného byl ověřen na základě doloženého dokladů o příjmu – celkem za 3 měsíce čistý příjem 36 972 Kč, tj. měsíčně 12 324 Kč. (Prokázáno potvrzením o výši příjmu, žádostí o úvěr).

10. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 500 000 Kč (prokázáno výpisem z úvěrového účtu). Žalovaný uvedenou částku celou neuhradil (žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by hradil více, než tvrdí žalobkyně). Žalovaný splatil částku 144 402,63 Kč (žalovaný netvrdí a neprokazuje, že by hradil více). Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému zaslala několik upomínek k uhrazení splátek, poplatků, oznámení o postoupení pohledávky. Posléze žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k úhradě (prokázáno, upomínkami, oznámeními, předžalobní výzvou).

11. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2023 na společnost I-XON a.s., která ji smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2023 dále postoupila na žalobkyni (smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2023 a ze dne 13. 10. 2023 včetně seznamu postoupených pohledávek). O postoupení pohledávky na žalobkyni byl žalovaný informován dopisem ze dne 25. 9. 2023 a dopisem ze dne 9. 10. 2023, odeslanými téhož dne společně s výzvou k úhradě dluhu ze dne 9. 10. 2023 (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 9. 2023, 9. 10. 2023, včetně podacího lístku, výzva k úhradě dluhu ze dne 9. 10. 2023).

12. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

13. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejím základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 500 000 Kč. Žalovaný splatil částku 144 402,63 Kč.

14. Z výsledků zkoumání úvěruschopnosti plynulo, že žalovaný má ověřený měsíční příjem ve výši 12 324 Kč. Měsíční splátka činila podle smlouvy o úvěru 7 384,78 Kč.

15. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno.

16. Soud věc posoudil zejména podle následujících ustanovení právních předpisů:

17. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

19. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZoSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

20. Podle § 86 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Dle § 78 odst. 1 ZoSÚ věty prvé, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

23. Dle § 78 odst. ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

24. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se mimo jiné bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.

25. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

26. Daný případ soud posoudil podle práva České republiky. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) se použije pro smlouvy uzavřené po 17. 12. 2009. Použití hmotného práva České republiky vyplývá z článku 3 bodu 1. (volba práva), eventuálně článku 4 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), podle kterého je při neexistenci volby práva dle článku 3 rozhodným hmotným právem právo státu, na jehož území má obvyklé bydliště osoba, která poskytuje službu. V dané věci má původní věřitelka, která žalovanému poskytla úvěr, sídlo na území České republiky.

27. Mezi žalovaným a právní předchůdkyně žalobkyně byla uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 o. z.).

28. Soud se zabýval otázkou, zda byla smlouva uzavřena platně, s ohledem na to, zda původní věřitelka před uzavřením smlouvy dostatečně zkoumala schopnost žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet (§ 86 a § 87 zákona č. 257/2016). Soud dospěl k závěru, že tuto otázku musí posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaný uplatnil námitku neplatnosti smlouvy (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie – druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci , Anonymizováno, -, právnická osoba, . proti , Anonymizováno, , C-679/18).

29. Soud dospěl k závěru, že při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí. Z výsledků zkoumání úvěruschopnosti plynulo, že žalovaný má nedostačující příjem pro poskytnutí úvěru. Výše sjednané měsíční splátky je 7 384,78 Kč, výše ověřených měsíčních příjmů žalovaného je 12 324 Kč. Na splátku tedy mělo padnout cca 60 % příjmů žalovaného, kterému na veškeré živobytí po splacení splátky každý měsíc zbývalo pouze necelých 5 000 Kč. Za takové situace nebylo na místě dospět k závěru, že žalovaný je schopen úvěr řádně splatit.

30. Z neověřených a pouze žalovaným tvrzených dalších příjmů domácnosti přitom není možné vycházet. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr ve smyslu § 86 odst. 2 UoSÚ nelze učinit pouze na základě ničím nedoložených prohlášení spotřebitele. Prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Obdobně rozhodl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (uvedený rozsudek se sice týká staršího zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., jeho závěry jsou však použitelné i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.; srov. dále rozsudek Soudního dvora EU - čtvrtého senátu ze dne 18. 12. 2014, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, proti , jméno FO, a další, C-449/13; shodně též Bezouška P.: Zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru, Právní rozhledy 11/2017, s. 381).

31. Věřitelka se úvěruschopností žalovaného před poskytnutím úvěru řádně nezabývala, soud proto uzavřenou smlouvu posoudil jako neplatnou (§ 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb.).

32. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku 500 000 Kč a žalovaný jí uhradil částku 144 402,63 Kč, veškeré platby žalovaného je přitom třeba započítat na jistinu, když poplatky, úroky, smluvní pokuty atd. nebyla řádně sjednány (smlouva nebyla platně uzavřena). Žalovaný tedy dosud dluží částku 355 597,37 Kč (500 000 Kč – 144 402,63 Kč). Co do uvedené částky soud žalobě vyhověl, ve zbytku žalobu zamítnul.

33. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena dle § 1879 a násl. o. z., na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby.

34. Lhůtu k plnění soud určil podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 160 odst. 1 věta první o. s. ř. Žalovaný v řízení netvrdil nic ohledně toho, jaké jsou jeho možnosti, soudu proto nezbylo, než stanovit standardní třídenní lhůtu k plnění.

35. Úrok z prodlení soud nepřiznal, neboť žalovaný se dosud nemohl octnout v prodlení, když lhůtu k plnění stanovil soud až tímto rozsudkem. Datum plnění nemůže plynout ani ze smlouvy o úvěru nebo z upomínek žalobkyně, když podle těch je žalovaný vyzván k plnění jiných částek než je mu uloženo tímto rozsudkem.

36. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle míry úspěchu účastníků v řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 355 597,37 Kč, tedy ze 74 %. Žalovaný byl úspěšný co do částky 124 971,44 Kč, tedy z 26 %. Žalobkyni proto náleží náhrada 48 % (74 – 26) účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 19 223 Kč (dle položky 2 odst. 1 sazebníku soudních poplatků); z nákladů zastoupení advokátem, kterému podle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1 a § 13 odst. 1 a 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“) náleží odměna ve výši 10 260 Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění a návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ advokátního tarifu); a dále z náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % z výše uvedených částek kromě soudního poplatku ve výši 6 653 Kč. Žalobkyně má tedy právo na úhradu 48 % z částky 57 556 Kč, tj. na částku 27 627 Kč. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů k rukám zástupce žalobce soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.