16 C 172/2021

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Černou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , obec zastoupené Mgr. jméno jméno , advokátem sídlem adresa žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa , obec o zaplacení 12 339 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do požadavku na uhrazení částky 3 839 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 339 Kč od 16. 8. 2019 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 668 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 17. 3. 2021 domáhá po žalované zaplacení částek uvedených ve výroku I a II. V žalobě uvedla následující: Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela se žalovanou dne 16. 7. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované dne 16. 7. 2019 spotřebitelský bezúčelový úvěr ve výši 8 500 Kč, a to převodem na bankovní účet, jehož číslo žalovaná uvedla v žádosti o poskytnutí úvěru. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně [webová adresa], odesláním žádosti o úvěr žalovaná potvrdila, že se seznámila s obchodními podmínkami právní předchůdkyně žalobkyně, k uzavření smlouvy došlo dle smluvních podmínek okamžikem poskytnutí úvěru žalované. Žalovaná se zavázala uhradit právní předchůdkyni žalobkyně úvěr ve výši 8 500 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 587,49 Kč a úrok ve výši 251,51 Kč, a to nejpozději do 15. 8. 2019. Žalovaná úvěr ani zčásti nesplatila a žalobkyně požaduje po žalované zaplacení částky 12 339 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou dne 1. 12. 2020 na žalobkyni. O postoupení pohledávky byla žalovaná vyrozuměna oznámením o postoupení pohledávky ze dne 8. 2. 2021. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní písemně vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 8. 2. 2021. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalované nahlédnutím do databází, konkrétně do ISIR, CEE, CRKI, EUCB a provedla lustraci dokladu totožnosti žalované v databázi neplatných dokladů.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, přestože jí byla řádně doručena do vlastních rukou na adresu pro doručování.

3. K projednání věci soud nařídil jednání. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, přestože jí bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila, aby proběhlo v její nepřítomnosti. Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

4. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. A8281/103578 soud zjistil, že žalovaná požádala dne 16. 7. 2019 právní předchůdkyni žalobkyně, společnost [právnická osoba], o úvěr ve výši 8 500 Kč, v žádosti se identifikovala rodným číslem, číslem občanského průkazu, telefonním číslem, adresou a číslem bankovního účtu, právní předchůdkyně žalobkyně žádost žalované schválila téhož dne. Žalovaná měla podle znění smlouvy právní předchůdkyni žalobkyně uhradit úvěr spolu s úrokem ve výši 251,51 a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 587,49 Kč, a to v jednorázové splátce splatné nejpozději dne 15. 8. 2019.

6. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované převodem na bankovní účet č. [bankovní účet] částku 8 500 Kč dne 16. 7. 2019.

7. Žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně nezaplatila ničeho (žalovaná v řízení netvrdila a neprokázala, že by něco hradila).

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni dne 1. 12. 2020, což žalované oznámila dopisem ze dne 8. 2. 2021, odeslaným žalované dle podacího lístku téhož dne.

9. Po provedeném dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:

10. Žalovaná uzavřela dne 16. 7. 2019 s právní předchůdkyní žalobkyně prostřednictvím webové stránky [webová adresa] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 8 500 Kč. Žalovaná na dlužnou částku ničeho nezaplatila.

11. Soud věc posoudil zejména podle následujících ustanovení:

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „zákon č. 257/2016“, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 zákona [číslo] poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 ods.t 1 zákona č. 257/2016, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

18. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 o. z.) prostřednictvím elektronických prostředků (§ 561 odst. 1 o. z., § 7 zákona č. 297/2016 Sb. a § 562 odst. 1 o. z.). Soud se zabýval otázkou, zda byla smlouva uzavřena platně, s ohledem na to, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně zkoumala schopnost žalované jako spotřebitelky úvěr splácet (§ 86 a § 87 zákona č. 257/2016). Soud dospěl k závěru, že tuto otázku musí posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaná uplatnila námitku neplatnosti smlouvy (srov. rozsudek soudního dvora Evropské unie – druhého senátu, ze dne 5. 3. 2020 ve věci [anonymizováno] [právnická osoba] proti [anonymizováno], C -679/18).

19. Žalobkyně tvrdí, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované nahlédnutím do databází, konkrétně do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, CRKI, EUCB. Dále ověřovala úvěruschopnost žalované výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3 410 Kč. Půjčky jsou dle žalobkyně poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů.

20. K prokázání uvedených tvrzení však žalobkyně nenavrhla žádné důkazy, a to ani poté, co byla k navržení důkazů soudem vyzvána. Vzhledem k tomu soud uvedená tvrzení žalobkyně o zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o úvěru nemá za prokázaná.

21. Soud proto uzavřenou smlouvu posoudil jako neplatnou podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., žalovaná je proto povinna uhradit pouze částku 8 500 Kč, která jí byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy.

22. Žalované bylo právní předchůdkyní žalobkyně řádně oznámeno postoupení pohledávky (1882 odst. 1 o. z.), žalovaná je tedy povinna plnit svůj dluh žalobkyni (§ 1879 o. z.)

23. Vzhledem k uvedenému soud rozhodl, že žalovaná je povinna uhradit žalobkyni poskytnutou jistinu úvěru ve výši 8 500 Kč. Ve zbytku soud žalobu zamítl.

24. Vzhledem k tomu, že žalovaná v řízení netvrdila nic o svých možnostech (§ 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb.), lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř.

25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle míry úspěchu účastníků v řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 8 500 Kč, tedy ze 68,89 %. Žalovaná byla úspěšná co do částky 3 839 Kč, tedy z 31,11 %. Žalobkyni proto náleží náhrada 37,78 % (68, 89-31) účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, z nákladů zastoupení advokátem, kterému podle § 14b odst. 1 bodu 2 a odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“) za každý ze dvou úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, návrh ve věci samé) náleží odměna ve výši 300 Kč, a náhrada hotových výdajů v celkové výši 200 Kč; a dále z náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %. Odměna za zaslání předžalobní upomínky nebyla žalobkyni přiznána, neboť žalobkyně nedoložila soudu předžalobní výzvu k plnění, ani doklad o jejím odeslání. Žalobkyně má tedy právo na úhradu 37,78 % z částky 1 768 Kč, tj. po zaokrouhlení na částku 668 Kč.

26. Podmínky pro přiznání snížené náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b advokátního tarifu má soud za splněné, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč.