16 C 225/2020

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Černou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 12 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 11 000 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2015, 7,05 % ročně z částky 11 000 Kč od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2016, 7,05 % ročně z částky 11 000 Kč od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2016, 7,05 % ročně z částky 11 000 Kč od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2017, 7,05 % ročně z částky 11 000 Kč od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017, 7,50 % ročně z částky 11 000 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, 8,00 % ročně z částky 11 000 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, 8,75 % ročně z částky 11 000 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, 9,00 % ročně z částky 11 000 Kč od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019, a dále zákonný úrok z prodlení z částky 11 000 Kč od 1. 1. 2020 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení částky 7 680 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 1 000 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2015, 7,05 % ročně z částky 1 000 Kč od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2016, 7,05 % ročně z částky 1 000 Kč od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2016, 7,05 % ročně z částky 1 000 Kč od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2017, 7,05 % ročně z částky 1 000 Kč od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017, 7,50 % ročně z částky 1 000 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, 8,00 % ročně z částky 1 000 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, 8,75 % ročně z částky 1 000 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, 9,00 % ročně z částky 1 000 Kč od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019, a se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 000 Kč od 1. 1. 2020 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 726 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 25. 5. 2020 domáhá zaplacení částky 12 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení.

2. V žalobě žalobkyně tvrdí následující: Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřeli dne 26. 3. 2007 smlouvu o půjčce, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit věřitelce souhrnný poplatek ve výši 7 680 Kč, celkem se tedy zavázal zaplatit částku ve výši 19 680 Kč, a to v 40 pravidelných týdenních splátkách po 492 Kč. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, uhradil celkem pouze 1 000 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015, uzavřené mezi původní věřitelkou [právnická osoba] a [právnická osoba] S. á. r. l., došlo k postoupení pohledávky za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 25. 6. 2015. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018, uzavřené mezi [právnická osoba] S. á. r. l. a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 17. 9. 2018.

3. V řízení je mezinárodní prvek, neboť žalovaný není státním občanem České republiky, ve smlouvě uvedl adresu na Slovensku. Soud se proto zabýval otázkou, zda je dána mezinárodní příslušnost českých soudů věc řešit.

4. Podle čl. 7 odst. 1 nařízení Brusel I bis osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována: a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn; b) pro účely tohoto ustanovení, a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku: -v případě prodeje zboží místo na území členského státu, kam zboží podle smlouvy bylo nebo mělo být dodáno, - v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty; c) nepoužije-li se písmeno b), použije se písmeno a).

5. V posuzovaném případě šlo o poskytnutí služby (tj. o činnost vykonávanou ve prospěch jiné osoby za úplatu, srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 23. 4. 2009 ve věci C -533/07 [příjmení] [jméno] a [jméno] [příjmení], proti [jméno] [příjmení]). [obec] poskytnutí služby (poskytnutí půjčky, resp. předání peněz v hotovosti) bylo podle smlouvy v České republice, konkrétně v obvodu Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Je tedy dána mezinárodní příslušnost českých soudů, neboť v České republice se nachází sjednané místo plnění.

6. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla řádně doručena do vlastních rukou dne 14. 12. 2020 na adrese [adresa].

7. K výzvě soudu, nechť uvede, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, se žalovaný nevyjádřil, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně s uvedeným postupem vyjádřila souhlas již v žalobě. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.

8. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o. s. ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo. V řízení byl prokázán následující skutkový stav: 9. [právnická osoba] a žalovaný jako zákazník podepsali dne 26. 3. 2007 smlouvu o půjčce, na základě které společnost [právnická osoba] žalovanému poskytla částku ve výši 12 000 Kč v hotovosti. Žalovaný hotovost v uvedené výši převzal, což potvrdil podpisem smlouvy. Ve smlouvě je uvedeno, že zákazník se zavazuje vrátit věřitelce jistinu 12 000 Kč a dále souhrnný poplatek v částce 7 680 Kč, tj. zavazuje se vrátit celkovou dlužnou částku 19 680 Kč, a to v 40 pravidelných týdenních splátkách po 492 Kč. Ve smlouvě o půjčce je dále uvedeno, že její součástí jsou smluvní podmínky smlouvy o půjčce. (Prokázáno smlouvou o půjčce.) V čl. 8 smluvních podmínek je uvedeno, že pokud zákazník neuhradí včas splátku, má společnost [právnická osoba] právo požadovat uhrazení celé zbylé části půjčky včetně souhrnného poplatku, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky zákazníka (prokázáno smluvními podmínkami). Dne 19. 6. 2015 uzavřely společnost [právnická osoba] jako postupitel a [právnická osoba] S. á. r. l jako postupník smlouvu o postoupení pohledávek. Dne 24. 8. 2018 uzavřely [právnická osoba] S. á. r. l jako postupitel a žalobkyně jako postupník smlouvu o postoupení pohledávek. V příloze smluv je mezi postupovanými pohledávkami uvedena pohledávka za žalovaným. (Prokázáno smlouvami o postoupení pohledávky a přílohou.) Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 17. 9. 2018 (prokázáno dopisem ze dne 17. 9. 2018 a poštovním podacím archem). Žalovaný byl předžalobní výzvou ze dne 5. 5. 2020 vyzván k úhradě dlužné částky (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 5. 5. 2020 a poštovním podacím archem ze dne 7. 5. 2020), nic však neuhradil (žalovaný v řízení neprokázal a netvrdil, že by uhradil víc, než uvedla žalobkyně).

10. Po právní stránce soud posoudil zkoumaný vztah podle zákona č. 40/1964 Sb. ve znění pozdějších předpisů – dále jen obč. zák. (při aplikaci ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., „nového“ občanského zákoníku, dále jen„ o. z.“).

11. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

12. Podle § 39 a 41 obč. zák. platí, že neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

13. Podle § 517 odst. 2 obč. zák. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

14. Podle § 524 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, dále jen „obč. zák.“, věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. Podle § 526 odst. 1 obč. zák. postoupení pohledávky je povinen postupitel bez zbytečného odkladu oznámit dlužníkovi. Dokud postoupení pohledávky není oznámeno dlužníkovi nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníkovi neprokáže, zprostí se dlužník závazku plněním postupiteli.

15. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že mezi stranami byla platně uzavřena smlouva o půjčce ve výši 12 000 Kč (srov. § 657 a 658 obč. zák.).

16. Ve smlouvě je uvedeno, že zákazník věřiteli vrátí předmět půjčky ve výši 12 000 Kč spolu se souhrnným poplatkem ve výši 7 680 Kč. Tento pojem není ve smlouvě ani smluvních podmínkách nijak blíže definován. Není jasné, za co je tento poplatek sjednáván, co konkrétně představuje, co je v něm obsaženo a za co je tedy hrazen. Pokud ve smlouvě mající formu adhezní smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytuje obdobné půjčky opakovaně za účelem vytváření zisku a pokud ve smlouvě není sjednána žádná jiná odměna nežli uvedený souhrnný poplatek, nelze toto ujednání hodnotit jinak, než jako ujednání o pevném úroku ve smyslu odměny za poskytnutou půjčku. Takové jednání vůči spotřebiteli však nemůže obstát vážení kritériem dobrých mravů (§ 3 odst. 1 obč. zák.), a to nejen co do způsobu ujednání, ale i co do výše požadované ceny peněz. Jde tak o neplatný úkon podle § 39 obč. zák. - viz např. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 22Co 215/2015 a 27Co 219/2015, nejnověji např. 30Co 216/2017, 30Co 217/07, 30Co 218/2017.

17. Při sjednávání úroků z peněžité půjčky jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřené úroky. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, přičemž v případech, které mají pro věřitele výrazně vyšší míru rizikovosti, např. je-li dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, kvůli které nedosáhne na bankovní půjčku nebo úvěr, nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (viz například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, či ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, či jeho usnesení ze dne 21. 8. 2014, sp. zn. 33 Cdo 212/2014). V daném případě výše ujednaného souhrnného poplatku odpovídá úroku ve výši 64 % z celé poskytnuté jistiny (která byla navíc postupně splácena), tedy ve výši, která i trojnásobek úrokové míry peněžních ústavů převyšuje. Ujednání o úroku je tak v daném případě absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Obč. zák. moderaci nepřiměřené výše sjednaného úroku z půjčky neupravoval, nelze proto dospět k závěru o neplatnosti jen té části ujednání o úroku z půjčky, která přiměřený úrok přesahuje (k tomu srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2007, sp. zn. 33 Odo 234/2005, či závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. 33 Cdo 3562/2013, o tom, že absenci zákonné úpravy moderace nelze aplikací ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. nahrazovat).

18. Souhrnný poplatek tedy nebyl platně sjednán. Platbu ve výši 1 000 Kč, kterou žalovaný uhradil, je proto třeba považovat za určenou na splacení jistiny (shodně rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 30 Co 216/2017). Žalovaný tak na jistině dluží částku 11 000 Kč (12 000 – 1 000).

19. Žalovanému bylo věřitelkami řádně oznámeno dvojí postoupení pohledávky (§ 526 a § 524 odst. 1 obč. zák.), žalovaný je tedy povinen plnit svůj dluh žalobkyni.

20. Co do částky 11 000 Kč (dosud nesplacená jistina) proto soud žalobě vyhověl, co do částky 7 680 Kč soud vzhledem k výše uvedenému žalobu zamítl.

21. Jelikož je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, náleží žalobkyni též požadované příslušenství ve formě úroků z prodlení (§ 517 odst. 2 obč. zák., § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb.), avšak pouze z dlužné částky ve výši 11 000 Kč.

22. O třídenní lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle míry úspěchu účastníků v řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 11 000 Kč, tedy z 91,67 %. Žalovaný byl úspěšný co do částky 1 000 Kč, tedy z 8,33 %. Žalobkyni proto náleží náhrada 83,34 % (91,67 % - 8,33 %) účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, z nákladů zastoupení advokátem, kterému podle § 11 odst. 1 a § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“) za každý ze dvou úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, návrh ve věci samé) náleží odměna ve výši 300 Kč, v poloviční výši 150 Kč za zaslání předžalobní upomínky, dále odměna advokáta za 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 13 odst. 3 ve znění § 14b odst. 5 AT) a náhrada za DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 221 Kč. Žalobkyně má tedy právo na úhradu 83,34 % z částky 2 071 Kč, tj. po zaokrouhlení na částku 1 726 Kč.