16 C 312/2021

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Jelínkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 79 575 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 79 575 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 79 575 Kč od 1. 2. 2021 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení v částce 13 179 Kč.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 15. 10. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení výše uvedené částky s tím, že poskytla žalovanému v období od 22. 12. 2020 do 6. 1. 2021 [anonymizováno] péči. Žalovaný byl v tomto období bez zdravotního pojištění, žalobkyně proto úhradu zdravotní péče ve výši 79 575 Kč vyúčtovala žalovanému fakturou [číslo] ze dne 6. 1. 2021 s datem splatnosti dne 31. 1. 2021. Žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu i výše dne 6. 1. 2021. Žalovaný ani přes upomínku žalobkyně ze dne 18. 3. 2021 a 15. 4. 2021 doposud ničeho neuhradil.

2. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občanem Slovenské republiky. Mezinárodní příslušnost českých soudů k projednání dané věci je založena s odkazem na č.l. 4 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis). Žalovaný je žalován u soudu členského státu, na jehož území má bydliště. Jmenovaný je dle registru obyvatel hlášen k pobytu v ČR na adrese [adresa žalovaného] [číslo] Sb. (dále o. s. ř.).

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní má soud za zjištěný následující skutkový stav:

6. Žalobkyně přijala žalovaného dne 7. 12. 2020 k hospitalizační péči, kterou mu poskytovala do 6. 1. 2021, kdy byl žalovaný propuštěn (jmenný seznam přijatých pacientů dne 7. 12. 2020). Žalovaný byl v uvedeném období bez zdravotního pojištění (ověření platnosti pojištění ze dne 6. 1. 2021). Za poskytnutou hospitalizační péči v období 22. 12. 2020 až 6. 1. 2021 účtovala žalobkyně žalovanému fakturou [číslo] ze dne 6. 1. 2021 částku 79 575 Kč s datem splatnosti dne 31. 1. 2021 (faktura [číslo]). Žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobkyni ve výši 79 575 Kč dne 6. 1. 2021 (uznání dluhu ze dne 6. 1. 2021). Žalovaný na dluh neuhradil ničeho, přestože byl vyzván upomínkou žalobkyně ze dne 18. 3. 2021 a ze dne 15. 4. 2021 (1. upomínka ze dne 18. 3. 2021 a 2. upomínka ze dne 15. 4. 2021).

7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

8. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) se použije pro smlouvy uzavřené po 17. 12. 2009. Použití hmotného práva České republiky vyplývá z článku 4 bod 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), podle kterého je při neexistenci volby práva dle článku 3 rozhodným hmotným právem právo státu, na jehož území má obvyklé bydliště osoba, která je povinna poskytnout plnění charakteristické pro smlouvu. V dané věci má žalobkyně, resp. poskytovatel zdravotní péče sídlo na území České republiky.

9. Žalovanému byla žalobkyní poskytnuta zdravotní péče, přičemž žalovaný nebyl účasten zdravotního pojištění ve smyslu § 2 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění ke dni poskytnutí zdravotní péče. Bylo proto jeho povinností uhradit náklady zdravotní péče poskytnuté mu žalobkyní, jejichž výši vyčíslila žalobkyně v souladu s obsahem přílohy [číslo] vyhlášky č. 134/1998 Sb., kterou se vydává seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami, ve znění účinném ke dni poskytnutí péče, a dle Cenového předpisu Ministerstva zdravotnictví [číslo] o regulaci cen poskytovaných zdravotních služeb uveřejněné ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví ČR v částce 11 ze dne 11. 12. 2018. Mezi účastníky platně vznikl závazkový vztah ve smyslu § 1723 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.). Podle § 1721 o. z. ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.

10. S ohledem na výše uvedené, kdy žalobkyně prokázala právní důvod, výši žalované částky a zcela po právu tak nárokovala svou pohledávku za žalovaným, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 79 575 Kč včetně příslušenství – zákonného úroku z prodlení. Právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení vyplývá z § 1970 o. z., výše je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni prodlení žalovaného.

11. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má zcela procesně úspěšná žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 13 179 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 3 979 Kč a nákladech za zastoupení advokátem, které jsou tvořeny: -) částkou 8 600 Kč, tj. odměnou za 2 úkony právní služby po 4 300 Kč (§ 11 odst. 1 a § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení a podání žaloby), a -) paušální náhradou hotových výdajů advokáta za 2 úkony právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 4AT).

12. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupkyně žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Třídenní lhůta ke splnění obou povinností byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.