16 C 313/2021

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Sabinou Kubáňovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 6 776 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá na žalovaném zaplacení částky ve výši 6 776 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 727,80 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 776 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 877 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 450 Kč, splatných vždy do každého 15. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž rozsudek nabyde právní moci, pod ztrátou výhody splátek.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 20. 8. 2021 domáhá zaplacení částky 6 776 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 7 604,80 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 6 776 Kč ode dne 19. 12. 2020 do zaplacení. V žalobě tvrdí následující: Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřeli dne 2. 12. 2006 smlouvu o půjčce, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli celkem částku ve výši 10 176 Kč (6 000 Kč jistina a 4 176 Kč souhrnný poplatek) v 53 pravidelných týdenních splátkách po 192 Kč, s tím, že poslední splátka byla stanovena na 8. 12. 2007. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 20. 2. 2007. Žalovaný za celou dobu smluvního vztahu uhradil celkem částku 3 400 Kč. Žalovanou částku 6 776 Kč tvoří jistina půjčky 3 995,28 Kč a sourhnný poplatek 2 780,72 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, uzavřené mezi původní věřitelkou [právnická osoba] a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6. 1. 2021. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, přestože byl k úhradě vyzván předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně 29. 7. 2021.

2. V řízení je mezinárodní prvek, neboť žalovaný je státním občanem Slovenské republiky, soud se proto zabýval otázkou, zda je dána mezinárodní příslušnost českých soudů věc řešit.

3. Podle čl. 7 odst. 1 nařízení Brusel I bis osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována: a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn; b) pro účely tohoto ustanovení, a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku: -v případě prodeje zboží místo na území členského státu, kam zboží podle smlouvy bylo nebo mělo být dodáno, - v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty; c) nepoužije-li se písmeno b), použije se písmeno a) .V posuzovaném případě šlo o poskytnutí služby (tj. o činnost vykonávanou ve prospěch jiné osoby za úplatu, srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 23. 4. 2009 ve věci C [číslo] [příjmení] [jméno] a [jméno] [příjmení], proti [jméno] [příjmení]). [obec] poskytnutí služby bylo podle smlouvy v České republice, konkrétně v obvodu Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Je tedy dána mezinárodní příslušnost českých soudů, neboť v České republice se nachází sjednané místo plnění.

4. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 27. 1. 2022, v němž uvedl, že pohledávku uhradil na účet původní věřitelky. Podáním ze dne 23. 2. 2022 žalovaný doložil potvrzení o zaplacení částky 364,70 EUR (8 900 Kč) dne 17. 2. 2012 na účet původní věřitelky. Žalovaný jako variabilní symbol uvedl své rodné číslo. Zároveň žalovaný uvedl, že se zdržuje na adrese [adresa žalovaného], Slovenská republika.

5. Žalobkyně uvedla, že na podané žalobě trvá a souhlasila s úhradou dlužné částky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši minimálně 600 Kč, a to pod ztrátou výhody splátek.

6. K projednání věci soud nařídil jednání.

7. Soud provedl důkazy některými listinami, které navrhli účastníci k prokázání svých tvrzení (§ 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“).

8. Po provedeném dokazování dospěl soud k těmto skutkovým zjištěním a následujícímu závěru o skutkovém stavu:

9. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 2. 12. 2006 bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému na jeho žádost finanční prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit v 53 týdenních splátkách po 192 Kč spolu se souhrnným poplatkem ve výši 4 176 Kč.

10. Z potvrzení o úhradě bylo zjištěno, že žalovaný uhradil dne 17. 2. 2012 na účet právní předchůdkyně žalobkyně částku 364,70 Eur (v přepočtu 8 900 Kč) a jako variabilní symbol uvedl své rodné číslo.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, která tak byla k podání žaloby aktivně legitimována. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021 včetně podacího lístku ze dne 1. 2. 2021 soud zjistil, že postoupení pohledávky bylo žalovanému řádně oznámeno.

12. Z výzvy k plnění ze dne 29. 7. 2021, včetně podacího lístku ze dne 30. 7. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k zaplacení dlužné částky. Žalobkyně uvedla, že předžalobní výzva byla žalovanému zaslána na adresu [obec a číslo].

13. Ohledně právního posouzení soud postupoval podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle kterého, není-li stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry (než právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných) vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Ve smyslu tohoto ustanovení soud věc posuzoval podle zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, (dále jen„ obč. zák.“).

14. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

15. Podle § 39 a 41 obč. zák. platí, že neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

16. Podle § 517 odst. 2 obč. zák. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

17. Podle § 1881 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.

18. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce dle § 657 a násl. obč. zák., na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému půjčku ve výši 6 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit včetně souhrnného poplatku za poskytnutí půjčky ve výši 4 176 Kč. Ne všechna ustanovení smlouvy však byla sjednána platně.

19. Ve smlouvě [číslo] je uvedeno, že zákazník věřiteli vrátí předmět půjčky ve výši 6 000 Kč spolu se souhrnným poplatkem ve výši 4 176 Kč. Pojem„ souhrnný poplatek“ není ve smlouvě ani smluvních podmínkách nijak blíže definován. Není jasné, za co je tento poplatek sjednáván, co konkrétně představuje, co je v něm obsaženo a za co je tedy hrazen. Pokud ve smlouvě mající formu adhezní smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytuje obdobné půjčky opakovaně za účelem vytváření zisku a pokud ve smlouvě není sjednána žádná jiná odměna nežli uvedený souhrnný poplatek, nelze toto ujednání hodnotit jinak, než jako ujednání o pevném úroku ve smyslu odměny za poskytnutou půjčku. Takové jednání vůči spotřebiteli však nemůže obstát vážení kritériem dobrých mravů (§ 3 odst. 1 obč. zák.), a to nejen co do způsobu ujednání, ale i co do výše požadované ceny peněz. Jde tak o neplatný úkon podle § 39 obč. zák. - viz např. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 22Co 215/2015 a 27Co 219/2015, nejnověji např. 30Co 216/2017, 30Co 217/07, 30Co 218/2017.

20. Při sjednávání úroků z peněžité půjčky jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřené úroky. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, přičemž v případech, které mají pro věřitele výrazně vyšší míru rizikovosti, např. je-li dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, kvůli které nedosáhne na bankovní půjčku nebo úvěr, nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (viz například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, či ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, či jeho usnesení ze dne 21. 8. 2014, sp. zn. 33 Cdo 212/2014). Ujednání o úroku je tak v daném případě absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Občanský zákoník moderaci nepřiměřené výše sjednaného úroku z půjčky neupravoval, nelze proto dospět k závěru o neplatnosti jen té části ujednání o úroku z půjčky, která přiměřený úrok přesahuje (k tomu srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2007, sp. zn. 33 Odo 234/2005, či závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. 33 Cdo 3562/2013, o tom, že absenci zákonné úpravy moderace nelze aplikací ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. nahrazovat).

21. Souhrnný poplatek tedy nebyl platně sjednán. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil celkem částku 8 900 Kč. Z předloženého potvrzení je zřejmé, že žalovaný použil jako variabilní symbol své rodné číslo, nikoliv číslo jiné smlouvy, jak uváděla žalobkyně. Platba ve výši 8 900 Kč, kterou žalovaný uhradil, je proto třeba považovat za určenou na splacení jistiny (shodně rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 30 Co 216/2017). Žalobkyně nepředložila ničeho, přestože vyjádření žalovaného měla k dispozici. Žalovaný tak na jistině nedluží ničeho.

22. Žalovanému bylo věřitelkou řádně oznámeno postoupení pohledávky, žalovaný je tedy povinen plnit svůj dluh žalobkyni.

23. Co do částky 6 776 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 6 727,80 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 6 776 Kč za období od 19. 12. 2020 do zaplacení soud žalobu zamítl. Žalovaný však byl za dobu od 28. 2. 2007 do 17. 2. 2012, kdy dlužnou částku uhradil, v prodlení. Soud za tuto dobu vypočet zákonný úrok z prodlení částkou 3 000,78 Kč. Žalovaný uhradil částku 8 900 Kč, od této částky soud odečetl částku 6 776 Kč. Přeplatek ve výši 2 124 Kč soud odečetl od kapitalizované výše zákonného úroku z prodlení ve výši 3 000,78 Kč (3 000,78 Kč – 2 124 Kč) a zůstala k úhradě po zaokrouhlení částka 877 Kč. Soud tak žalobě vyhověl co do částky 877 Kč.

24. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když shledal důvody pro stanovení peněžitého plnění ve splátkách, a to tak, aby dlužná částka včetně příslušenství byla splacena žalobkyni v přiměřené lhůtě, neboť není možné, aby byl žalovaný neúměrně zvýhodněn na úkor žalobkyně. Žalobkyni nelze upírat zaplacení pohledávky ve lhůtě přiměřené.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jež byl v řízení převážně úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč Tyto náklady představují náklady řízení uplatněné v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za každý ze tří úkonů (vyjádření k žalobě ze dne 27. 1. 2022, vyjádření k žalobě ze dne 23. 2. 2022, účast na jednání soudu) dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.