16 C 318/2020

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Gabrielou Černou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 33 200 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 580 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení částky 5 600 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 346,94 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 700,47 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 7 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroku ve výši 18,96 % ročně z částky 7 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 110 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 762,67 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 551,77 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 11 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úrok ve výši 19,31 % ročně z částky 11 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 910 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 456,61 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 220,86 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 781,45 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 3 781,45 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 510 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

VI. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi část soudního poplatku ze žaloby ve výši 332 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 25. 9. 2020 domáhá zaplacení částek 12 180 Kč, 16 110 Kč a 4 910 Kč s příslušenstvím. <b>2. V žalobě tvrdí následující:</b> 3. Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována tři slova], uzavřeli dne 16. 6. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal uhradit původní věřitelce kromě jistiny úrok ve výši 1 400 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli celkem částku ve výši 17 400 Kč v 58 pravidelných týdenních splátkách po 300 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 27. 7. 2018. Žalovaný své smluvní závazky nehradil řádně a včas. Poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 29. 3. 2018. Žalovanou částku 4 910 Kč tvoří jistina zápůjčky ve výši 3 781,45 Kč a dlužné úhrady za služby ve výši 1 128,55 Kč.

4. Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována tři slova], uzavřeli dne 15. 1. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Při uzavření smlouvy byla ve smlouvě zvolena možnost doplňkového životního pojištění za poplatek ve výši 300 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit původní věřitelce kromě jistiny úrok ve výši 2 200 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 200 Kč a hotovostní inkaso splátek ve výši 4 400 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli celkem částku ve výši 19 800 Kč v 60 pravidelných týdenních splátkách po 335 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 11. 3. 2019. Žalovaný své smluvní závazky nehradil řádně a včas. Poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 29. 3. 2018. Žalovanou částku 16 110 Kč tvoří jistina zápůjčky ve výši 11 000 Kč a dlužné úhrady za služby ve výši 5 110 Kč.

5. Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována tři slova], uzavřeli dne 29. 3. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal uhradit původní věřitelce kromě jistiny úrok ve výši 1 400 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 1 400 Kč a hotovostní inkaso splátek ve výši 2 800 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli celkem částku ve výši 12 600 Kč v 60 pravidelných týdenních splátkách po 210 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 23. 5. 2019. Žalovaný své smluvní závazky nehradil řádně a včas. Poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 5. 4. 2018. Žalovanou částku 12 180 Kč tvoří jistina zápůjčky ve výši 7 000 Kč a dlužné úhrady za služby ve výši 5 180 Kč.

6. Před uzavřením smluv věřitelka zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to především na základě informací požadovaných a získaných od žalovaného. Tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného a zaznamenávány do karty zákazníka, ověřeny byly doklady uvedenými v kartě zákazníka (např. výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva).

7. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, uzavřené mezi původní věřitelkou [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], a žalobkyní, došlo k postoupení výše popsaných pohledávek za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019.

8. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla řádně doručena (náhradním doručením - § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“) na adresu pro doručování (tedy na adresu trvalého pobytu - § 46 a odst. 1 a § 46b o. s. ř.).

9. K výzvě soudu, nechť uvede, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, se žalovaný nevyjádřil, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně s uvedeným postupem vyjádřila souhlas již v žalobě. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.

10. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o. s. ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo.

11. V řízení byl prokázán následující skutkový stav: 12. [příjmení] [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], a žalovaný jako zákazník podepsali dne 16. 6. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které [právnická osoba] [anonymizována tři slova], žalovanému poskytla částku ve výši 10 000 Kč. Ve smlouvě je uvedeno, že zákazník se zavazuje vrátit věřitelce jistinu 10 000 Kč a úrok 1 400 Kč, poplatek 2 000 Kč a„ hotovostní inkaso splátek“ v částce 4 000, tj. zavazuje se vrátit celkovou dlužnou částku 17 400 Kč, a to v 58 pravidelných týdenních splátkách po 300 Kč. Zápůjční úroková sazba činí podle čl. 1 smlouvy 23,72 % ročně. (Prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 16. 6. 2017). 13. [příjmení] [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], a žalovaný jako zákazník podepsali dne 15. 1. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které [právnická osoba] [anonymizována tři slova], žalovanému poskytla částku ve výši 11 000 Kč. Ve smlouvě je uvedeno, že zákazník se zavazuje vrátit věřitelce jistinu 11 000 Kč a úrok 2 200 Kč, administrativní poplatek 2 200 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek v částce 4 400 a poplatek za pojištění [anonymizována dvě slova] 300 Kč, tj. zavazuje se vrátit celkovou dlužnou částku 20 100 Kč, a to v 60 pravidelných týdenních splátkách po 335 Kč. Zápůjční úroková sazba činí podle čl. 1 smlouvy 23,15 % ročně. (Prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 15. 1. 2018). 14. [příjmení] [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], a žalovaný jako zákazník podepsali dne 29. 3. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které [právnická osoba] [anonymizována tři slova], žalovanému poskytla částku ve výši 7 000 Kč. Ve smlouvě je uvedeno, že zákazník se zavazuje vrátit věřitelce jistinu 7 000 Kč a úrok 1 400 Kč, administrativní poplatek 1 400 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek v částce 2 800, tj. zavazuje se vrátit celkovou dlužnou částku 12 600 Kč, a to v 60 pravidelných týdenních splátkách po 210 Kč. Zápůjční úroková sazba činí podle čl. 1 smlouvy 32,15 % ročně. (Prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 29. 3. 2018).

15. Před uzavřením každé ze smluv byla vyplněna a podepsána karta zákazníka. V kartách zákazníka je uvedeno, že žalovaný pracuje na HPP jako pomocník, čistý příjem je 9 000 Kč nebo 8 100 Kč, což byla ověřeno z pracovní smlouvy a výplatních pásek. Žalovaný bydlí u rodičů, za bydlení platí 500 Kč měsíčně, jako měsíční osobní výdaje (za telefon, jídlo, léky, doprava oblečení) uvedl částku 5 000 Kč nebo 4 500 Kč. V první kartě zákazníka žalovaný uvedl, že splácí měsíčně 500 Kč na půjčku u Providentu. Ve druhé kartě uvedl, že nemá půjčku u jiné společnosti, a že splácí 1 350 Kč měsíčně původní věřitelce. Ve třetí kartě zákazníka je uvedeno, že žalovaný nemá úvěr u jiné společnosti a splácí pouze 1 507,50 Kč původní věřitelce. (Prokázáno kartami zákazníka.)

16. Dopisem ze dne 29. 11. 2019, zaslaným na adresu žalovaného, [právnická osoba] [anonymizována tři slova], žalovanému oznámila, že pohledávky za žalovaným byly postoupeny na žalobkyni (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky, podacím lístkem). Žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky (prokázáno výzvou k plnění). Žalovaný uhradil poslední splátku dne 5. 4. 2018, od té doby neuhradil na dluh nic (žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by na dluh hradil více, než tvrdí žalobkyně).

17. Po právní stránce soud posoudil vztah žalovaného a původní věřitelky jako vztah ze smluv o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Ustanovení § 2395 o. z. stanoví, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Soud se dále zabýval otázkou, zda byly smlouvy uzavřeny platně, s ohledem na to, zda původní věřitelka před uzavřením smlouvy dostatečně zkoumala schopnost žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet (§ 86 a § 87 zákona [číslo]). Soud dospěl k závěru, že tuto otázku musí posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaný uplatnil námitku neplatnosti smlouvy.

19. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci x [právnická osoba] proti [anonymizována dvě slova] [číslo], uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

20. Ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudní dvora Evropské unie - tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní (k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).

21. Soud dospěl k závěru, že před uzavřením prvních dvou smluv zkoumala původní věřitelka schopnost žalovaného splácet úvěr řádně, když podle předložených dokladů (pracovní smlouvy a výplatních pásek) ověřovala výši příjmů žalovaného. Před uzavřením druhé smlouvy měl žalovaný měsíční příjmy 9 000 Kč a splácel předchozí úvěr od původní věřitelky se splátkou 1 350 Kč měsíčně. Splátka druhého úvěru měla činit 1 507,5 Kč měsíčně. Už u tohoto druhého úvěru tedy lze zhodnotit, že schopnost žalovaného splácet dva úvěry s poměrně vysokými měsíčními splátkami (v součtu kolem 3 000 Kč měsíčně) z poměrně malého příjmu 9 000 Kč měsíčně byla hraniční.

22. U třetího úvěru měl žalovaný začít splácet dalších 945 Kč měsíčně. Stále však měl splácet splátky předchozích dvou úvěru, 1 350 Kč měsíčně a 1 507,5 Kč měsíčně. To však původní věřitelka při hodnocení úvěruschopnosti neuvedla a nehodnotila, v přehledu výdajů žalovaného je uvedena pouze splátka ve výši 1 507,5 Kč měsíčně. Přinejmenším před poskytnutím třetího úvěru tedy věřitelka neposuzovala řádně schopnost žalovaného splácet úvěr, když nevzala v úvahu všechny závazky žalovaného.

23. Soud proto třetí smlouvu o úvěru ze dne 29. 3. 2018 posoudil jako neplatnou (§ 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru).

24. Ostatní dvě smlouvy o úvěru soud posoudil jako platné. Mezi stranami smluv byly platně uzavřeny smlouvy o úvěru ve výši 10 000 Kč a 11 000 Kč. Strany si dále platně sjednaly smluvní úroky, poplatek za administrativní činnost, poplatek za hotovostní režim splátek a u jedné ze smluv i poplatek za životní pojištění (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2016, č. j. 28 Co 562/2016-36).

25. Podle § 1881 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.

26. Žalobkyně je oprávněna domáhat se dlužné částky po žalovaném, neboť žalovanému bylo ze strany původní věřitelky, oznámeno, že pohledávka za ním byla postoupena na žalobkyni (srov. § 1881 a § 1882 odst. 1 o. z.).

27. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě vyhověl v části požadující 16 110 Kč s příslušenstvím a 4 910 Kč s příslušenstvím. Lhůtu k plnění soud stanovil jako standardní třídenní (§ 160 o. z.).

28. Jelikož je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, náleží žalobkyni též požadované příslušenství ve formě zákonných úroků z prodlení (§ 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

29. Ohledně požadavku na zaplacení částky 12 180 Kč s příslušenstvím soud rozhodl, že žalovaný je povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu, poníženou o již uhrazené částky (§ 87 zákona č. 257/2016). Veškeré platby žalovaného ve výši 420 Kč přitom soud započítal na tuto jistinu 7 000 Kč, když poplatky, úroky, atd. nebyly platně sjednány (smlouva nebyla platně uzavřena). Soud tak žalobkyni přiznal částku 6 580 Kč (7 000 – 420). Ve zbytku soud žalobu zamítl. Platby žalovaného přitom soud zjistil z tvrzení žalobkyně (když podle žalobkyně měl žalovaný plnit celkem 12 600 Kč, žalobkyně požadovala 12 180 Kč a žalovaný uhradil 420 Kč, žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by hradil více). Lhůtu k plnění u tohoto nároku soud určil podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 160 odst. 1 věta první o. s. ř. Žalovaný v řízení netvrdil nic ohledně toho, jaké jsou jeho možnosti, soudu proto nezbylo, než stanovit standardní třídenní lhůtu k plnění.

30. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle míry úspěchu účastníků v řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 31 593 Kč, tedy z 82,7 %. Žalovaný byl úspěšný co do částky 6 648 Kč, tedy z 17,3 %. Žalobkyni proto náleží náhrada 65,4 (82,7 – 17,3) účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku ve výši 1 328 Kč a 332 Kč, z nákladů zastoupení advokátem, kterému podle § 14b odst. 1 písm. a) a odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“) za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění a návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ advokátního tarifu) náleží odměna ve výši 500 Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč, a dále z náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 378 Kč. Žalobkyně má tedy právo na úhradu 65,4 % z částky 3 838 Kč, tj. na částku 2 510Kč.

31. Náhrada nákladů byla přiznána v obecné lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

32. Výrok VI o placení doplatku soudního poplatku 332 Kč žalobkyní je odůvodněn ustanovením položky 2 bodu 1 a 2 a položky 1 bodu 1 písm. a) přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz pro příliš velký počet stran návrhu. Splatnost soudního poplatku je stanovena v souladu s ustanovením § 4 odst. 1 písm. j) a § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích.