16 C 33/2022

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Svobodovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 6 377 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 377 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 377 Kč od 5. 3. 2021 do zaplacení, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 300 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“).

2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Podle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu neuhrazených nákladů léčení, které žalobkyně vynaložila na léčbu zranění svého pojištěnce [jméno] [příjmení] (dále jen„ poškozená“), jež poškozené způsobil žalovaný dne 1. 8. 2020. Žalovaný dne 1. 8. 2020 v době od 14:10 hodin do 14:15 hodin v [obec], v prodejně [anonymizováno], kdy [jméno] [příjmení] vzala zboží z prodejního regálu a bez zaplacení prošla kolem pokladny k východu prodejny a když jí bylo obsluhou prodejny – poškozenou bráněno v odchodu, vstoupil do prodejny a několikrát udeřil poškozenou, a to rukou do obličeje. Žalovaný byl uznán vinným z přečinu krádeže ve spolupachatelství trestním příkazem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 31. 8. 2020, č.j. [spisová značka]. Žalobkyně uhradila náklady léčení za pojištěnce v celkové výši 6 377 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky výzvou žalobkyně ze dne 27. 1. 2021, dlužnou částku však ani zčásti neuhradil.

3. Podle § 115a o.s.ř. není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se ve věci nevyjádřil, ačkoli mu výzva k vyjádření byla řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a proto rozhodl bez nařízení jednání.

4. Krajské ředitelství Policie Středočeského kraje soudu sdělilo, že žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky. Žalovaný má v současné době bydliště na ubytovně v ul. [ulice a číslo], [PSČ] [obec], jak vyplývá ze sdělení soudního doručovatele. Soud se proto nejprve zabýval pravomocí českého soudu ve věci rozhodnout, neboť se jedná o tzv. věc s cizím (mezinárodním) prvkem, v níž je soud povinen především zkoumat svou mezinárodní příslušnost.

5. Pro posouzení této otázky je třeba postupovat podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ Nařízení Brusel I bis“), u něhož je dána teritoriální působnost (věc se týká České a Slovenské republiky, členů Evropské unie), časová působnost (řízení bylo zahájeno po 10. 1. 2015) i věcná působnost (jde o spor o náhradu škody).

6. Příslušnost zdejšího soudu nelze založit na základě článku 26 Nařízení Brusel I bis, neboť žalovaný se na výzvu soudu k žalobě nevyjádřil, ale bylo zjištěno bydliště na území ČR (příslušnost podle článku 4, resp. článku 14 a násl. nařízení Brusel I bis), jakož i vznik škody na území ČR (příslušnost podle článku 7 nařízení Brusel I bis), je tedy dána příslušnost zdejšího soudu. Mezi Českou republikou a Slovenskem je třeba mimosmluvní vztahy založené po 11. 1. 2009 posuzovat podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (dále jen Nařízení Řím II). Podle čl. 4 nařízení Řím II platí, že nestanoví-li toto nařízení jinak, je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z civilních deliktů, právo země, kde škoda vznikla, bez ohledu na to, ve které zemi došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, a bez ohledu na to, ve které zemi nebo kterých zemích se projevily nepřímé následky této skutečnosti. Mají-li však osoba, vůči které je vznášen nárok na náhradu škody, a poškozený v okamžiku vzniku škody obvyklé bydliště ve stejné zemi, použije se právo této země. Vyplývá-li ze všech okolností případu, že je civilní delikt zjevně úžeji spojen s jinou zemí, než je země uvedená v odstavci 1 nebo 2, použije se právo této jiné země. Zjevně užší vztah k jiné zemi by mohl být založen zejména na již existujícím vztahu mezi stranami, jakým může být například smlouva, který úzce souvisí s daným civilním deliktem. Nebyla-li provedena volba práva podle čl. 14 nařízení Řím II, je zřejmé, že se věc řídí českým právem, neboť škodní událost se stala v ČR a obě strany měly v té době bydliště/sídlo v ČR. Užší vazba na jinou zemi je tedy vyloučena.

7. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný dne 1. 8. 2020 v době od 14:10 hodin do 14:15 hodin v [obec], v prodejně [anonymizováno], kdy [jméno] [příjmení] vzala zboží z prodejního regálu a bez zaplacení prošla kolem poklady k východu prodejny a když jí bylo poškozenou bráněno v odchodu, vstoupil do prodejny a několikrát udeřil poškozenou rukou do obličeje. Tímto napadením poškozené způsobil zranění, které si vyžádalo lékařské ošetření. Jednání žalovaného bylo předmětem řízení Okresního soudu v Mladé Boleslavi, který vydal trestní příkaz č.j. [spisová značka] ze dne 31. 8. 2020, kterým byl žalovaný uznán vinným z přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. Žalobkyně uhradila náklady léčení poškozené, která byla jejím pojištěncem, v celkové výši 6 377 Kč. Následně dopisem ze dne 27. 1. 2021 vyzvala žalovaného, aby jí vynaložené náklady nahradil. Žalovaný neuhradil ničeho.

8. Podle § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, má příslušná zdravotní pojišťovna vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci.

9. Na základě shora uvedeného dospěl soud k právnímu závěru, že žalobkyně v důsledku zaviněného protiprávního jednání žalovaného vůči poškozené, jenž byla pojištěncem žalobkyně, vynaložila náklady na léčbu poškozené ve výši 6 377 Kč a vzniklo jí tak v souladu s § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. právo na úhradu těchto nákladů vůči žalovanému. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě vynaložených nákladů. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku neuhradil, ocitl se ve smyslu § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), v prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalovaném zaplacení dlužné částky spolu s úroky z prodlení. Na základě uvedeného soud tedy žalobě jako důvodné vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku včetně příslušenství tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

10. O příslušenství dlužné částky ve formě zákonného úroku z prodlení jdoucího ode dne následujícího po dni splatnosti dlužné částky, tj. od 5. 3. 2021, do zaplacení soud rozhodl podle § 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž přihlédl k tomu, že žalobkyně požadovala úrok z prodlení toliko ve výši 8,25 % ročně.

11. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 300 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.