16 C 370/2020

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Gabrielou Černou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem údaje o zástupci pro zaplacení 1 999 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 999 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 164 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů tohoto řízení částku 1 489 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

III. Opatrovníkovi žalovaného příjmení jméno příjmení, advokátovi, se přiznává odměna za zastupování žalovaného jako soudem ustanovenému opatrovníkovi ve výši 2 662 Kč, kterou vyplatí zdejší soud po právní moci rozsudku. Předmětem řízení je zaplacení částky 1 399 Kč s příslušenstvím jako dlužného pojistného za období od 11. 9. 2019 do 20. 12. 2019 z pojistné smlouvy, která měla být uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným dne 11. 9. 2019, a částky 600 Kč jako náhrady nákladů za upomínání žalovaného k úhradě. Ve věci je dán mezinárodní prvek, neboť žalovaný je státním občanem Rumunska, soud se proto zabýval otázkou, zda je dána mezinárodní pravomoc českých soudů věc řešit. Soud dospěl k závěru, že má mezinárodní pravomoc ve věci rozhodnout, neboť poslední známé bydliště žalovaného (které žalovaný uvedl ve smlouvě) je v České republice - srov. čl. 17 odst. 1 a čl. 18 písm. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), a dále rozsudek Soudního dvora EU ze dne 17. 11. 2011 ve věci právnická osoba, proti U. M. příjmení. Po zhodnocení listinných důkazů předložených žalobkyní (účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali) soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný a žalobkyně podepsali dne 11. 9. 2019„ pojistnou smlouvu autopojištění combi plus III“. Ve smlouvě je uvedeno, že roční pojistné činí 5 094 Kč, pojistné období je pololetní, pojistné za pojistné období je 2 547 Kč. Ve smlouvě je dále uvedeno, že její součástí jsou pojistné podmínky a přehled poplatků. Žalovaný neuhradil dlužné pojistné za dobu od 11. 9. 2019 do 20. 12. 2019. Žalovaný byl upomínán k úhradě dlužného pojistného, poté dopisem žalobkyně žalovanému sdělila, že pojistná smlouva zanikla, a vyzvala ho znovu k úhradě dlužného pojistného. Poté žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní upomínku. Žalovaný na dluh ani přes výzvy nic neuhradil. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Soud posoudil vztah účastníků podle práva České republiky, a to vzhledem k ustanovení čl. 6 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (nařízení Řím I). Účastníci platně uzavřeli pojistnou smlouvu podle ustanovení § 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, v platném znění (dále jen„ zákon“). Žalovaný jako pojistník se zavázal hradit pojistné 2 547 Kč za půl roku. Za období od 11. 9. 2019 do 20. 12. 2019 žalovaný pojistné neuhradil, a to ani po výzvách. Žalobkyně jako pojistitel má proto právo na poměrnou část půlročního pojistného. Žaloba o zaplacení dlužného pojistného ve výši 1 399 Kč je proto po právu. Žalobkyně odeslala žalovanému tři upomínky k úhradě dluhu, v souladu se smlouvou, obchodními podmínkami a sazebníkem poplatků (§ 1751 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) jí proto náleží poplatek za odeslání tří upomínek, rovněž v části žádající zaplacení částky 600 Kč je proto žaloba po právu. Tím, že žalovaný svůj dluh nezaplatil ve smluvně sjednaném termínu splatnosti, dostal se dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení, proto soud žalobkyni přiznal úrok z prodlení z dlužné částky (srov. § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) za období od 21. 12. 2019 do 14. 10. 2020, za které žalobkyně úrok požadovala. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., podle nějž ve věci zcela úspěšné žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč; z nákladů zastoupení advokátem, kterému podle § 14b odst. 1 bodu 1 a odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“) za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění a návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ advokátního tarifu) náleží odměna ve výši 200 Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč; a dále z náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 189 Kč. Náhrada nákladů byla přiznána v obecné lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Podmínky pro přiznání nižších nákladů zastoupení advokátem podle § 14b advokátního tarifu má soud za splněné, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (což je soudu známo z úřední činnosti) a předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč. Soud nepřisvědčil argumentu žalovaného, že žalobkyni má být přiznána pouze náhrada nákladů uhrazeného soudního poplatku, neboť podle žalovaného žalobkyně má vlastní právníky a proto se i s ohledem na jednoduchost věci a nízký předmět sporu neměla nechat nepatřičně zastoupit advokátem. Žalobkyně má stejně jako kdokoliv jiný právo nechat se v řízení zastoupit advokátem, nelze po ní požadovat, aby svá práva hájila sama, a to ani v případě, že by měla kvalifikované zaměstnance právníky, jak tvrdí žalovaný. Skutečnost, že spor není právně ani skutkově složitý a že jde o nízkou částku, se projeví v tom, že soud přizná žalobkyni nižší náhradu nákladů řízení při aplikaci § 14b advokátního tarifu (viz výše). O odměně opatrovníka ustanoveného v řízení žalované podle § 29 odst. 3 o. s. ř. soud rozhodl v souladu s § 140 odst. 2 o. s. ř. a přiznal odměnu ve výši 2 662 Kč – opatrovníkovi náleží odměna za dva úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení a sepis vyjádření k žalobě; § 11 odst. b/, d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu) ve výši 2 x 800 Kč (§ 7, § 8 odst. 1 a § 12a advokátního tarifu; po zohlednění závěrů vyjádřených Ústavním soudem v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 4/19 ze dne 24. 9. 2019 soud neaplikoval § 9 odst. 5 advokátního tarifu), paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 2 x 300 Kč (§ 13 odst. 2 advokátního tarifu) a daň z přidané hodnoty z uvedených částek ve výši 462 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Proti výrokům I a II tohoto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Proti výroku III tohoto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Nesplní-li žalovaný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se žalobkyně po právní moci rozhodnutí domáhat splnění povinností exekučním návrhem.