16 C 379/2020

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Gabrielou Černou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa za účasti vedlejší účastnice na straně žalovaného: právnická osoba , IČO sídlem adresa vedlejší účastnice o náhradu újmy na zdraví

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 185 383 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 8. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný a vedlejší účastnice na straně žalovaného jsou povinni zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 49 142 Kč, rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný a vedlejší účastnice na straně žalovaného jsou povinni zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi na náhradě nákladů řízení částku 2 057 Kč.

IV. Soud ukládá žalovanému a vedlejší účastnici na straně žalovaného, aby do tří dnů od právní moci tohoto usnesení společně a nerozdílně zaplatili České republice - Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi, soudní poplatek ve výši 2 000 Kč.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 17. 12. 2020 se žalobce domáhá po žalovaném úhrady částky 185 383 Kč. <i>Tvrzení žalobce</i> 2. Dne 24. 12. 2016 okolo 7:30 hod žalobce uklouzl na chodníku před domem na adrese [adresa žalobce], tedy na pozemku parc. [číslo] (ostatní komunikace) v k. ú. [obec]. Uvedený chodník byl zcela neošetřený, a to nejen v době úrazu, ale i předcházející den. Žalobce byl při vstupu na chodník velmi opatrný, čímž se snažil předejít vzniku jakékoliv újmy, nicméně chodník byl neschůdný a i přes žalobcovu zimní obuv s hrubou podrážkou došlo k jeho pádu a úrazu. Žalobce byl transportován do nemocnice, kde mu byla diagnostikována zlomenina pažní kosti, dne 27. 12. 2016 byl operován a byl hospitalizován do 29. 12. 2016. Žalobce byl poté omezen v běžném způsobu života po dobu téměř jednoho roku, musel absolvovat rehabilitaci a magnetickou terapii. Žalované [územní celek] jako vlastník předmětného chodníku nezajistilo dostatečně, jak mu ukládá zákon, schůdnost předmětného chodníku tak, aby na něm byl možný bezpečný pohyb chodců. [příjmení] proto odpovědnost za újmu, která žalobci v důsledku pádu vznikla. Žalobce se choval obezřetně, přizpůsobil svou obuv i tempo chůze povětrnostním podmínkám a nemohl zvolit žádnou bezpečnější cestu, neboť se jednalo o jediný chodník v [anonymizována dvě slova]. Po více než jednom roce od popsané škodní události lze konstatovat, že úraz zanechal na žalobci trvalé následky, které lze v souladu s občanskoprávními předpisy označit za ztížení společenského uplatnění. Žalobce je aktivní osoba, sportovec, byl zvyklý pracovat na domě a na zahradě, v tom všem ho omezují následky zranění, neboť nemůže plně využívat zraněnou horní končetinu. V rámci náhrady nákladů řízení žalobce požaduje také náhradu za úhradu odměny znalce za vyhotovení znaleckého posudku, kterou znalec vyčíslil na částku 4 000 Kč.

3. Ohledně vznesené námitky promlčený žalobce uvedl, že se domnívá, že k promlčení nároku nedošlo. Ve znaleckém posudku je uvedeno, že k ustálení zdravotního stavu došlo 24. 2. 2018. Žalobce si nechal vypracovat dodatek znaleckého posudku, ve kterém znalec vysvětluje, že v tomto konkrétním případě stanovil jako dobu ustálení zdravotního stavu 14 měsíců od úrazu. Ustalování zdravotního stavu probíhalo až do jara 2018. Žalobce si je vědom, že k ustálení zdravotního stavu dochází zpravidla po roce, může to ale být i dříve nebo později. U žalobce docházelo k procvičování a rehabilitaci končetiny a ke zlepšování stavu. <i>Vyjádření žalovaného</i> 4. Žalovaný vznesl námitku promlčení žalovaného nároku. K úrazu došlo 24. 12. 2016. Znalecký posudek byl [anonymizováno] [příjmení] vypracován 16. 10. 2020. V posudku je uvedeno, že dne 11. 9. 2017 byla poslední lékařská kontrola žalobce, kdy mu byl doporučen denní režim bez omezení. Rehabilitační procedury žalobce absolvoval do 24. 2. 2017. Žalovaný tedy v souladu s ustálenou judikaturou považuje za den stabilizace zdravotního stavu žalobce den 11. 9. 2017, nikoliv až jeden rok od ukončení léčby. Podle žalovaného promlčecí doba uplynula 11. 9. 2020 a žaloba byla podána až po jejím uplynutí dne 17. 12. 2020. Všechny ostatní skutečnosti, kromě promlčení, nejsou mezi účastníky sporné. Žalobce podstoupil vyšetření u znalce 14. 10. 2020, tím potvrdil, že si sám myslel, že jeho stav se ustálil asi tři roky před vyšetřením u znalce. Navíc žalobce měl posudek k dispozici 14. 10. 2020, žalobu ale podal až 17. 12. 2020, zbytečně tedy došlo k dvouměsíční prodlevě. <i>Vyjádření vedlejší účastnice na straně žalovaného</i> 5. Promlčecí doba nároku na náhradu ztížení společenského uplatnění je tříletá (§ 629 občanského zákoníku) a začíná běžet ode dne, kdy byly trvalé zdravotní následky poprvé hodnotitelné. Žalobce byl operován 27. 12. 2016, propuštěn z nemocnice 29. 12. 2016, rehabilitační procedury absolvoval do 13. 4. 2017 Poslední kontrola se uskutečnila 11. 9. 2017, kdy byl doporučen režim bez omezení. Z toho vyplývá, že trvalé zdravotní následky byly poprvé hodnotitelné již 11. 9. 2017. Vznesený nárok je proto promlčený. O době ustálení zdravotního stavu rozhoduje lékař, ale toto svoje rozhodnutí si musí obhájit. V tomto případě znalec srozumitelně a přesvědčivě nevysvětlil, proč stanovil právě datum, které stanovil. Nelze počítat promlčení od doby, kdy si pacient zvykne na obtíže. Nebylo prokázáno, že by po září 2017 došlo k jakémukoliv zlepšení, ani že by žalobce skutečně po tomto datu rehabilitoval. Pokud má být soudní rozhodnutí přesvědčivé, nemůže vycházet jen z pouhé možnosti zlepšení. <i>Dokazování a zjištěné skutečnosti</i> 6. K projednání věci soud nařídil jednání. Soud provedl některé důkazy, které navrhli účastníci k prokázání svých tvrzení (§ 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „ o. s. ř.“).

7. Žalobce dne 24. 12. 2016 kolem 7:30 hod upadl na chodníku před domem na ulici [ulice], který je ve vlastnictví žalované obce. Žalobce si poranil rameno, byl operován dne 27. 12. 2016, propuštěn z nemocnice 29. 12. 2016, rehabilitační procedury absolvoval do 13. 4. 2017 (do 24. 2. 2017 rehabilitace, do 13. 4. 2017 magnetoterapii). Žalobce je následky svého zranění omezen v běžném způsobu života, nemůže plně využívat zraněnou horní končetinu, a to například při sportu nebo při pracích na domě a na zahradě (uvedené je mezi stranami nesporné, § 120 odst. 3 o. s. ř.).

8. Chodník v ulici [ulice] nebyl dne 24. 12. 2016 v době pádu žalobce ošetřen, k ošetření chodníku ze strany žalovaného (resp. žalovaným pověřené společnosti) nedošlo ani v předcházející den (soud podle § 135 odst. 2 o. s. ř. při zjištění této skutečnosti vyšel ze zjištění učiněných v pravomocném rozsudku ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 23 C 82/2019, přičemž neshledal důvod se od těchto zjištění odchýlit).

9. Ve znaleckém posudku [anonymizováno] [příjmení] [číslo] je uvedeno, že žalobce utrpěl zlomeninu krčku pažní kosti a odlomení velkého hrbolu. Zlomeniny byly léčeny operací dne 27. 12. 2016. Tím vznikla rána na rameni délky 5 cm a tři rány na horní části paže o délce 2 cm, 1 cm a 3 cm. Žalobce byl po propuštění z nemocnice opakovaně kontrolován na ambulanci ortopedicko-traumatologického oddělení, bylo konstatováno průběžné hojení. Poslední kontrola se uskutečnila 11. 9. 2017, kdy byl doporučen režim bez omezení. Žalobce absolvoval rehabilitace 1. 2. 2017 až 24. 2. 2017 a 15. 3. 2017 až 13. 4. 2017.

10. Podle zprávy Oblastní nemocnice [obec], ortopedické ambulance, která je součástí znaleckého posudku [číslo] proběhla kontrola žalobce v uvedené ambulanci dne 11. 9. 2017. Ve zprávě je uvedeno, že objektivně je pravé rameno klidné, hybnost s omezením, postavení správně, zhojeno. Doporučeno je nadále léčebná tělesná výchova (cvičení doma), režim bez omezení a kontrola podle potřeby (viz i objasnění významu použitých zkratek znalcem při výslechu).

11. Z lékařských zpráv [anonymizováno] [příjmení] soud zjistil, že při kontrolách dne 30. 5. 2019 a 21. 4. 2021 se tento lékař zraněním ramene nezabýval.

12. Ve znaleckém posudku [číslo] je uvedeno, že úraz zanechal trvalé následky, které lze stanovit jako ztížení společenského uplatnění. Svalová síla pravé horní končetiny je slabší, v ramenním kloubu jsou omezeny pohyby. Omezení způsobuje potíže hlavně při elevaci končetiny a tím při všech činnostech nad hlavou. Obtíže žalobci způsobují i otřesy. Doba stabilizace stavu je určena jeden rok od ukončení léčby, a to je 24. 2. 2018. Výše náhrady za ztížení společenského uplatnění dle metodiky Nejvyššího soudu je stanovena na 185 383 Kč.

13. V dodatku ke znaleckému posudku [číslo] je uvedeno, že doba ustálení zdravotního stavu není totožná s datem poslední kontroly. I po poslední kontrole se stav může ještě postupně stabilizovat. V tomto konkrétním případě, kdy se jednalo o zlomeninu krčku kosti pažní, znalec dobu ustálení zdravotního stavu stanovil na 14 měsíců od úrazu.

14. Při výslechu znalec [příjmení] [příjmení] uvedl, že je obtížné stanovit přesné datum ustálení zdravotního stavu, vychází se při tom z dokumentace a z výslechu postižené osoby. Znalec stanovil datum ustálení na jeden rok od ukončení rehabilitace, tedy od 24. 2. 2017 (poté do 13. 4. 2017 probíhala magnetoterapie). Když znalec vyšetřoval pacienta dne 14. 10. 2020, dospěl k závěru, že trvalé následky by už měly být definitivní. K výraznému zlepšení stavu pacienta už by v tom jednom roce od ukončení rehabilitace nemělo dojít, ale může se zlepšit rozsah pohybu, pacient si může zvyknout na ty obtíže, které má. Spíše se ty trvalé následky v této době stabilizují. Když je doporučena rehabilitace, znamená to, že se může ještě trochu zlepšit stav pacienta. Metodika Nejvyššího soudu uvádí v preambuli, že zpravidla dochází k ustálení zdravotního stavu jeden rok od úrazu.

15. Za znalecký posudek [číslo] ve věci stanovení ztížení společenského uplatnění pro žalobce si [anonymizováno] [příjmení] vyfakturoval celkem částku 4 000 Kč (prokázáno fakturou ze dne 16. 10. 2020).

16. Žalobce žalovaného k úhradě žalované částky vyzval předžalobní upomínkou ze dne 27. 11. 2020 (prokázáno předžalobní upomínkou).

17. Provedení zbylých navržených důkazů soud zamítl, neboť skutkový stav byl dostatečně objasněn. Není zřejmé, jaká konkrétní tvrzení ohledně zdravotního stavu žalobce měly prokazovat navržené svědecké výpovědi svědků. Otázka okamžiku ustálení zdravotního stavu je otázkou odbornou, kterou může posoudit odborník, lékař. <i>Závěr soudu o skutkovém stavu</i> 18. Žalobce utrpěl úraz pravého ramene dne 24. 12. 2016. Řízené rehabilitace probíhaly 1. 2. 2017 až 24. 2. 2017 (cvičení) a 15. 3. 2017 až 13. 4. 2017 (magnetoterapie). Poslední návštěva lékaře ohledně problémů s ramenem proběhla dne 11. 9. 2017. V té době byla hybnost ramene omezená, žalobci bylo doporučeno, aby sám nadále rehabilitoval, režim bez omezení a kontrola podle potřeby.

19. Po provedeném výslechu znalce soud zjistil, že i po poslední kontrole žalobce dne 11. 9. 2017 existovala naděje na zlepšení zdravotního stavu žalobce, mohl se zlepšit rozsah pohybu a mohlo dojít ke stabilizaci trvalých následků, a to v době jednoho roku od skončení rehabilitace, tj. v době do 24. 2. 2018. <i>Právní posouzení věci</i> 20. Soud se primárně zabýval námitkou promlčení, vznesenou žalovaným.

21. Podle § 629 odst. 1 promlčecí lhůta trvá tři roky.

22. Podle § 620 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy.

23. Znalost poškozeného o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, se dovozuje ze stavu informací, které má poškozený objektivně k dispozici. O škodě spočívající ve ztížení společenského uplatnění se poškozený dozví v době, kdy lze objektivně provést vyhodnocení ztížení jeho společenského uplatnění – tedy v době, kdy došlo k ustálení zdravotního stavu poškozeného. Od tohoto okamžiku běží subjektivní promlčecí doba. Posouzení otázky, kdy se zdravotní stav ustálil (a odkdy běží subjektivní promlčecí doba k uplatnění nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění) je závislé na vyjádření lékaře. (srov. obdobně [anonymizováno], K. in [anonymizováno], J., [příjmení], J., [příjmení], J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek I /§ [číslo], obecná část/. [obec]: [anonymizována dvě slova] (ČR), 2014, komentář k § 620, dostupný v ASPI.).

24. V preambuli metodiky Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (bolest a ztížení společenského uplatnění podle § 2958 občanského zákoníku) je uvedeno, že v souladu s dosavadní zaužívanou praxí by mělo být k hodnocení trvalých následků přistoupeno teprve poté, co se zdravotní stav relativně ustálí; přesné časové období nelze obecně určit, zpravidla jde o jeden rok, ve výjimečných případech lze uvažovat i s dobou delší, až do dvou let.

25. Z ničeho nevyplývá, že by k ustálení zdravotního stavu poškozeného mělo dojít právě jeden rok od úrazu nebo operace. [příjmení] (judikatura soudů i např. metodika Nejvyššího soudu) dovodila, že často (obvykle) k ustálení zdravotního stavu může dojít po jednom roce. Není tak tomu ale vždy, jak uvádí metodika Nejvyššího soudu i judikatura Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 25 Cdo 2315/2013, které se vztahuje ke starší, ale obdobné, právní úpravě, a lze z něj i dnes vycházet). Naopak, je třeba v každém jednotlivém případě zkoumat konkrétní okolnosti a podle nich určit, kdy k ustálení zdravotního stavu došlo.

26. Posouzení uvedené otázky je sice posouzením právním, ale opírá se ve velké míře o vyhodnocení skutkové, odborné otázky, tedy o vyjádření lékaře (znalce).

27. V nyní posuzovaném případě znalec vysvětlil, že podle jeho názoru mohlo ještě i po poslední kontrole žalobce u lékaře docházet ke změnám zdravotního stavu žalobce, mohl se zlepšit rozsah pohybu – a to v době asi jednoho roku od ukončení řízeného cvičení při rehabilitacích dne 24. 2. 2017. Z uvedeného posouzení odborné otázky znalcem tedy soud vyšel a dospěl k závěru, že zdravotní stav žalobce nebyl ustálen až do 24. 2. 2018.

28. Žalobci bylo ještě při návštěvě u lékaře dne 11. 9. 2017 doporučeno, aby prováděl cviky léčebné tělesné výchovy a aby se v případě potřeby dostavil k lékaři na kontrolu. I to svědčí o tom, že se zdravotní stav žalobce mohl ještě i po této návštěvě lékaře měnit a že léčba žalobce ještě nebyla definitivně ukončena. Na závěru soudu o tom, že uvedeného dne ještě nebyl zdravotní stav žalobce ustálen, nic nemění ani skutečnost, že jinak byl žalobci doporučen režim bez omezení. To, že se žalobce neměl na pokyn lékaře v běžném životě nijak omezovat, neznamená bez dalšího, že byl jeho zdravotní stav stabilizován, že se nemohl zlepšit nebo zhoršit (jak uvedl znalec, stav žalobce se ještě změnit mohl).

29. Soud se neztotožnil s názorem vedlejšího účastníka řízení, že nepostačuje, pokud se zdravotní stav žalobce mohl zlepšit, ale že by muselo být prokázáno, že se stav skutečně zlepšil. Podle soudu je podstatná právě skutečnost, že se stav žalobce až do února 2018 mohl zlepšit. Nelze akceptovat, že by v únoru 2018 žalobce zjistil, že se jeho zdravotní stav za poslední rok nakonec nezměnil (ačkoliv naděje na zlepšení ještě existovala), a že tedy promlčecí doba již několik měsíců běží.

30. Podle judikatury může mít poškozený vědomost o ustálení svého zdravotního stavu teprve tehdy, kdy byl léčebný proces definitivně ukončen, nebo tehdy, kdyby se na ustálení zdravotního stavu jednoznačně shodli lékaři a v tomto ohledu podali poškozenému jasnou a srozumitelnou informaci (srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. IV. ÚS 774/18, odst. 19). V nyní posuzovaném případě nedošlo ani k jednomu, když léčba definitivně ukončena nebyla a ani lékař žalobci jednoznačně nesdělil, že jeho trvalé následky se ustálily a nelze již očekávat žádné zlepšení.

31. Soud vzal v úvahu rovněž to, že při výkladu a aplikaci ustanovení o promlčení nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění je nutné postupovat restriktivně, s citem pro danou věc a ve prospěch naplnění jeho smyslu – ochrany člověka poškozeného na zdraví (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 774/18, citovaný výše, odst. 14).

32. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že promlčecí doba počala běžet v únoru 2018 a k promlčení žalovaného nároku nedošlo.

33. Mezi účastníky nebylo sporu o existenci a výši žalovaného nároku a soud dospěl k závěru, že podmínky § 2958 o. z. jsou splněny - a to i s přihlédnutím k závěrům pravomocného rozsudku zdejšího soudu ze dne 24. 7. 2020, č. j. 23 C 82/2019, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 3. 2. 2021, č. j. 25 Co 279/2020-145, ve věci stejných účastníků, ve kterých soudy dospěly k závěru, že jsou splněny všechny podmínky pro přiznání bolestného žalobci za úraz, který utrpěl dne 24. 12. 2016, v plné výši. Na tyto závěry soud v podrobnostech odkazuje.

34. Společenské uplatnění žalobce bylo ztíženo v důsledku toho, že u něj dne 24. 12. 2016 došlo k úrazu ramene při pádu na ledu na komunikaci ve vlastnictví žalovaného města, je dána odpovědnost žalovaného za nesplnění povinnosti podle § 26 odst. 7 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, v důsledku nesplnění povinnosti žalovaného došlo k úrazu žalobce, a výše náhrady za újmu způsobenou ztížením společenského uplatnění žalobce činí (podle znaleckého posudku, od jehož závěrů soud neshledal důvod se odchýlit) 185 383 Kč.

35. Lhůtu k plnění určil soud standardně třídenní, když neshledal důvody pro její prodloužení (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). <i>Náhrada nákladů řízení</i> 36. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., podle nějž ve věci zcela úspěšnému žalobci náleží plná náhrada nákladů řízení. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému podle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“) náleží odměna ve výši třikrát 8 540 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, návrh ve věci samé a účast u jednání dne 18. 6. 2021 (§ 11 odst. 1 písm. a/ a d/ advokátního tarifu), dvakrát 4 270 Kč za předžalobní výzvu k plnění a za návrh na pokračování v řízení po přerušení řízení ze dne 9. 3. 2021 (§ 11 odst. 2 písm. h/ a analogicky písm. c/ advokátního tarifu) a pětkrát 300 Kč za uvedené úkony právní služby (§ 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu); dále z náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % z výše uvedených částek ve výši 7 489 Kč; a dále z cestovného za jednu jízdu k Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi a zpět v celkové výši 1 993 Kč (včetně DPH) při cestě celkem 168 km.

37. Za podání ze dne 20. 5. 2021, kterým žalobce soudu sdělil, jaké důkazy navrhuje provést, soud žalobci náhradu nákladů nepřiznal. Žalobci nic nebránilo v tom, aby učinil důkazní návrhy při ústním jednání soudu (když žalovaná vznesla námitku promlčení už ve svém písemném podání před jednáním).

38. Kromě uvedeného soud přiznal žalobci rovněž náhradu za náklady na vypracování znaleckého posudku, který žalobce potřeboval k uplatnění svých práv, v celkové výši 4 000 Kč.

39. Náhrada nákladů řízení tak činí celkem 49 142 Kč O povinnosti zaplatit náhradu nákladů k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

40. Náhradu nákladů řízení hradí kromě žalované rovněž vedlejší účastnice řízení na straně žalované (§ 93 odst. 3 o. s. ř.).

41. Stát platil v řízení znalečné za výslech znalce ve výši 2 057 Kč, o náhradě této částky rozhodl soud ve výroku III tohoto rozsudku podle 148 odst. 1 o. s. ř. a § 93 odst. 3 o. s. ř.

42. Výrok o placení soudního poplatku je odůvodněn ustanovením § 2 odst. 3 věty první, § 4 odst. 1 písm. j), § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích a ustanovením položky 3 písm. a) přílohy uvedeného zákona. Žalobce byl od placení soudního poplatku osvobozen a soud jeho žalobě zcela vyhověl. Povinnost uhradit soudní poplatek společně a nerozdílně žalovanému a vedlejší účastnici řízení soud stanovil podle § 93 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 8 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.