16 C 63/2024

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Černou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného pro zaplacení částky 132 042 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje co do požadavku na zaplacení částky 16 289 Kčspolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 13 289 Kč od 26. 3. 2024 do 12. 9. 2024,z částky 14 289 Kč od 13. 9. 2024 do 11. 10. 2024,z částky 15 289 Kč od 12. 10. 2024 do 13. 11. 2024, az částky 16 289 Kč od 14. 11. 2024 do zaplacení,dále co do požadavku na zaplacení úroku ve výši 57,04 % ročně z částky 98 881,10 Kč od 26. 3. 2024 do 17. 4. 2024 adále co do úroku 19 % ročně z částky 974 Kč od 13. 9. 2024 do 11. 10. 2024,z částky 1 974 Kč od 12. 10. 2024 do 13. 11. 2024, az částky 2 974 Kč od 14. 11. 2024 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni- částku 77 363 Kč,- zákonný úrok z prodlení z částky 84 606 Kč ve výši 14,75 % ročně od 26. 3. 2024 do 15. 4. 2024,- zákonný úrok prodlení z částky 82 606 Kč ve výši 14,75 % ročně od 16. 4. 2024 do 14. 5. 2024,- zákonný úrok prodlení z částky 81 606 Kč ve výši 14,75 % ročně od 15. 5. 2024 do 14. 6. 2024,- zákonný úrok prodlení z částky 81 406 Kč ve výši 14,75 % ročně od 15. 6. 2024 do 11. 7. 2024,- zákonný úrok prodlení z částky 81 206 Kč ve výši 14,75 % ročně od 12. 7. 2024 do 13. 8. 2024,- zákonný úrok prodlení z částky 81 006 Kč ve výši 14,75 % ročně od 14. 8. 2024 do 14. 8. 2024 a- zákonný úrok prodlení z částky 80 206 Kč ve výši 14,75 % ročně od 15. 8. 2024 do 12. 9. 2024- smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky 96 497 Kč od 26. 3. 2024 do 15. 4. 2024,smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky 94 497 Kč od 16. 4. 2024 do 14. 5. 2024,smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky 93 497 Kč od 15. 5. 2024 do 14. 6. 2024,smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky 93 297 Kč od 15. 6. 2024 do 11. 7. 2024,smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky 93 097 Kč od 12. 7. 2024 do 13. 8. 2024,smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky 92 897 Kč od 14. 8. 2024 do 14. 8. 2024 asmluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky 92 097 Kč od 15. 8. 2024 do 3. 9. 2024.- úrok ve výši 19 % ročně z částky 78 939 Kč od 26. 3. 2024 do 17. 4. 2024 aúrok ve výši 14, 75 % ročně z částky 78 939 od 18. 4. 2024 do 12. 9. 2024,úrok 14,75 % ročně z částky 77 965 Kč od 13. 9. 2024 do 11. 10. 2024,úrok 14,75 % ročně z částky 76 965 Kč od 12. 10. 2024 do 13. 11. 2024 aúrok 14,75 % ročně z částky 75 965 Kč od 14. 11. 2024 do zaplacení,maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 26. 3. 2024 dosáhne částky 385 171 Kč,to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení- částky 19 942 Kč se zákonným úrokem z této částky od 26. 3. 2024 do zaplacení,- smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 20 099,74 Kč od 26. 3. 2024 do 3. 9. 2024,- úroku ve výši 76,04 % z částky 19 942,1 Kč od 26. 3. 2024 do zaplacení.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku, jejíž výše bude vyčíslena v písemném vyhotovení rozsudku, k rukám zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 113 594 Kč, částky 18 448 K, úroku a úroku z prodlení.

2. Žalobkyně v žalobě uvedla následující: Žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 12. 9. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr včetně úroku za poskytnutí úvěru ve výši nominální úrokové sazby 76,04 % ročně splatit žalobkyni ve 48 měsíčních splátkách po 6 687 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem říjen 2023. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného atd.). Byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI, žalovaný nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný, žalovaný neměl u žalobce předchozí smlouvu ve stavu vymáhání. Žalovaný do data zesplatnění uhradil celkem částku 21 061 Kč, po zesplatnění částku 4 400 Kč, a to ve dnech a ve splátkách rozepsaných v žalobě.

3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil u jednání. Uvedl, že nesouhlasí s výší požadované částky, že před uzavřením smlouvy nebyla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného, nebyla zkoumána jeho výdajová stránka a smlouva je proto absolutně neplatná. O částkách o výši výdajů v dokumentu hodnocení klienta se domnívá, že je neuvedl on, že je věřitelka automaticky vygenerovala bez ohledu na realitu.

4. Při jednání dne 8. 11. 2024 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět s tím, že nadále bude požadovat úrok pouze 19 % ročně, žalovaný se zpětvzetím vyjádřil souhlas. V podání ze dne 20. 11. 2024, které bylo žalovanému doručeno, žalobkyně uvedla, že žalobce zaplatil dne 12. 9. 2024, 11. 10. 2024 a 13. 11. 2024 pokaždé částku 1 000 Kč (celkem 3 000 Kč). Dále upřesnila, že bere žalobu zpět ohledně následujících částek: nárok specifikovaný v bodě I/1 žalobního návrhu bere zpět co do částky ve výši 16.289,- Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 13.289,- Kč od 26. 03. 2024 do 12. 09. 2024, z částky 14.289,- Kč od 13. 09. 2024 do 11. 10. 2024, z částky 15.289,- Kč od 12. 10. 2024 do 13. 11. 2024, a z částky 16.289,- Kč od 14. 11. 2024 do zaplacení; nárok specifikovaný v bodě I/3 žalobního návrhu bere zpět co do úroku ve výši 57,04 % ročně z částky 98.881,10 Kč od 26. 03. 2024 do 17. 04. 2024, a dále co do částky 974,- Kč od 13. 09. 2024 do 11. 10. 2024, z částky 1.974,- Kč od 12. 10. 2024 do 13. 11. 2024, a z částky 2.974,- Kč od 14. 11. 2024 do zaplacení.

5. V uvedené části proto soud řízení zastavil (§ 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“) – viz výrok I tohoto rozsudku.

6. K projednání (zbytku) věci soud nařídil jednání.

7. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o. s. ř.) a dále výpisem ARAD ze stránek ČNB (§ 120 odst. 2 o. s. ř.). Účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali. V řízení byly prokázány následující skutečnosti:

8. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 13. 9. 2023 (a z dodatku č. , hodnota, ) soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému na jeho žádost finanční prostředky ve výši 100 000 Kč. Ve smlouvě je uvedeno, že doba trvání spotřebitelského úvěru je 48 měsíců, počet splátek je 48, celková částka splatná úvěrovaným je 320 976 Kč, celková výše měsíční splátky je 6 687 Kč, zápůjční úroková sazba je 76,04 % p. a., předpokládaná výše RPSN je 109,02 %.

9. V článcích 6.1, 6.2 a 6.5 smlouvy o úvěru byla sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení s úhradou kterékoliv splátky ve výši 499 Kč, náhrada účelně vynaložených nákladů za upomínání ve výši 400 Kč a smluvní pokuta z dlužné nové jistiny úvěru od zesplatnění až do zaplacení ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny (jejíž součástí jsou veškeré dosud nesplacené úroky).

10. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně převedla dne 13. 9. 2023 na účet žalovaného částku 100 000 Kč.

11. Z „Prohlášení klientů“ včetně předsmluvních formulářů z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaný podepsal prohlášení při uzavírání smlouvy, jehož obsahem bylo potvrzení žalovaného o seznámení se s informacemi pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru a že byl seznámen s předsmluvními informacemi k úvěru poskytnutého žalobkyní žalovanému.

12. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaný uhradil do zesplatnění částku 20 061 Kč, po zesplatnění částku 3 400 Kč. Žalovaný ostatně netvrdil a neprokázal, že by uhradila více.

13. Z oznámení ze dne 24. 3. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného informovala o zesplatnění úvěru, a to ke dni 24. 3. 2024. Současně ho vyzývala k úhradě dlužných částek.

14. Z hodnocení klienta bylo zjištěno, že před uzavřením smlouvy o úvěru žalovaný uvedl, že je zaměstnaný, má příjem 23 900 Kč měsíčně, zaměstnavatelem jsou , právnická osoba, ., nástup do práce 1. 4. 2020, nejde o zaměstnání na dobu určitou, žije sám ve vlastním bydlení.

15. Z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že , právnická osoba, ., vyplatily žalovanému na účet 11. 8. 2023 částku 25 169 Kč, 12. 7. 2023 částku 25 994 Kč.

16. V rejstříku SOLUS byl žalovaný bez záznamu, v NRKI dluh po splatnosti 0, žalobkyně měla k dispozici kopii OP žalovaného.

17. Z databáze , jméno FO, národní banky soud zjistil, že obvyklá výše úrokových sazeb v době uzavření smlouvy o úvěru mezi účastníky činila 9,5 % ročně pro domácnosti na spotřebu.

18. Dne 19. 2. 2024 a 19. 3. 2024 zaslala žalobkyně žalovanému výzvu k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění.

19. Z předžalobní výzvy a podacího archu soud zjistil, že 27. 8. 2024 zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu.

20. Ze shora uvedených důkazů má soud za prokázaný následující skutkový stav: Žalobkyně poskytla žalovanému dne 13. 9. 2023 (na základě uzavřené smlouvy o úvěru, podepsané žalovaným), finanční prostředky ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal uvedenou částku s příslušenstvím splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Na úvěr zaplatil celkem částku 23 461 Kč. Průměrná úroková sazba za obdobné spotřebitelské úvěry poskytované bankami domácnostem v září 2023 činila 9,5 % ročně. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že ověřila, že žalovaný má pravidelné příjmy ze zaměstnání ve výši 23 900 Kč (ověřila žalovaným tvrzené příjmy z výpisů o platbě za dva měsíce) a prověřila v rejstřících, že nemá dluhy po splatnosti a není v insolvenci.

21. Soud věc posoudil zejména podle následujících ustanovení:

22. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

23. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

24. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

25. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

26. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

27. Podle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

28. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

29. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

30. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

31. Podle § 87 ods.t 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

32. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

33. V posuzovaném případě bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Na základě úvěrové smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému na jeho bankovní účet částku ve výši 100 000 Kč.

34. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet (ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).

35. Posouzení úvěruschopnosti soud zhodnotil jako dostatečné. Žalobkyně zjistila a ověřila dvěma potvrzeními o provedení transakce, že žalovaný měl pravidelný příjem ze zaměstnání ve výši 23 900 Kč měsíčně (jak sám uvedl, dle potvrzení přes 25 000 Kč). Dále žalobkyně žalovaného prověřila v databázích SOLUS, NRKI a v insolvenčním rejstříku a zjistila, že dle těchto rejstříků nemá dluhy po splatnosti a není v insolvenci. Je pravda, že žalobkyně neověřovala výši skutečných výdajů žalovaného. Podle soudu však není takové zkoumání vždy nutné.

36. Prakticky je podrobné ověření výše výdajů žadatele o úvěr možné pouze předložením úplných měsíčních výpisů z účtu. Soud má za to, že není nutné toto po věřitelích (a dlužnících) požadovat bez dalšího při každém posuzování úvěruschopnosti. V posuzovaném případě měl žalovaný pravidelné příjmy 23 900 Kč, tedy podle soudu v zásadě dostatečné na to, aby pokryly měsíční splátku úvěru a i přiměřené výdaje na domácnost a živobytí, jaké lze obvykle předpokládat (zejména pokud žalovaný má vlastní bydlení, jak uvedl v hodnocení klienta). V takovém případě není podle soudu nutné ani ověřovat skutečnou výši výdajů za bydlení, neboť lze předpokládat, že nejde o neobvykle velké částky, které by nebylo možno pokrýt ze stabilního měsíčního příjmu.

37. Dále se soud zabýval výší smluvních úroků.

38. Soud má za to, že smluvní úroky ve výši 76,04 % ročně se zjevně příčí dobrým mravům, když mnohonásobně převyšují výši úroku běžně požadovanou bankami v totožném období, která činí 9,5 % (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. , spisová značka, , usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. 8. 2014, sp. zn. , spisová značka, , rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2018 sp. zn. , spisová značka, ). Soud proto v souladu s § 580 odst. 1 o. z. považoval ustanovení smlouvy týkající se určení výše úroku, jež je od zbytku smlouvy ve smyslu § 576 o. z. oddělitelné, za částečně neplatné, přičemž k této neplatnosti přihlédl podle § 588 o. z. z vlastní iniciativy.

39. V souladu s § 577 o. z., s přihlédnutím k § 1802 o. z. a vzhledem k tomu, že důvod neplatnosti spočíval jen v nezákonném určení výše úroku, změnil soud výši úroku tak, že úrok činil 38 % ročně (tedy čtyřnásobek obvyklého úroku v době uzavření smlouvy, což je výše, která je jako přiměřená ještě akceptována judikaturou, viz předchozí odstavec odůvodnění).

40. Po přepočítání žalovaným uhrazených splátek tak, že byla jimi hrazena jistina a úrok ve výši 38 % ročně (nikoliv vyšší úrok, na který splátky započítávala žalobkyně), zbývalo v den zesplatnění uhradit na jistině 78 939 Kč (na úroku 17 558 Kč). Po zesplatnění bylo uhrazeno dalších 4 400 Kč, po podání žaloby dalších 3 000 Kč. Na jistině tedy zbývá uhradit 71 539 Kč (78 939 - 4 400 – 3 000), dále zbývá uhradit 998 Kč jako smluvní pokuta dle bodu 6.1 smlouvy a 400 Kč jako náhrada nákladů vymáhání dle bodu 6.2 smlouvy. Na kapitalizovaných úrocích ke dni zesplatnění žalobkyně po částečném zpětvzetí požaduje již pouze 4 426 Kč. Soud proto žalobě vyhověl co do požadavku na zaplacení částky 77 363 Kč (jistina 71 539 + smluvní pokuta 998 + náklady vymáhání 400 + úroky 4 426).

41. Dále soud žalobkyni přiznal požadovaný zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném ke dni prodlení), platně sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně (čl. 6.5 smlouvy) a smluvní úrok ve výši 19 % ročně a dále 14,75 % ročně (vyšší úrok žalobkyně po zpětvzetí nepožadovala).

42. Ve zbytku soud žalobu zamítl (výrok III rozsudku), neboť úrok přesahující 38 % ročně shledal v rozporu s dobrými mravy a tudíž nezákonným.

43. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 146 odst. 2 o. s. ř.

44. Pokud se týká částečného zastavení řízení, ve smyslu § 146 odst. 2 o. s. ř. ho částečně zavinil žalovaný tím, že zaplatil částku 3 000 Kč až po podání žaloby. Ve zbytku (13 289 Kč) zastavení řízení z procesního hlediska zavinila žalobkyně, neboť podala žalobu, kterou se domáhala zaplacení úroků ve výši 76,04 % ročně, a až s ohledem na právní názor soudu brala žalobu u jednání částečně zpět a požadovala již jen úrok 19 % ročně.

45. Soud rozsudkem ve věci samé žalobkyni vyhověl co do částky 77 363 Kč, žalovanému co do částky 19 942 Kč.

46. Žalobkyně tak byla v řízení úspěšná co do částky 80 363 Kč (77 363 + 3 000), tedy ze 70,75 %. Žalovaný byl úspěšný co do částky 33 228 Kč (19 942 + 13 289), tedy z 29,25 %. Žalobkyni proto náleží náhrada 41,5 % (70,75 – 29,25) účelně vynaložených nákladů řízení.

47. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 6 603 Kč (dle položky 1 odst. 1 sazebníku soudních poplatků); z nákladů zastoupení advokátem, kterému podle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“) náleží odměna ve výši čtyřikrát 6 420 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, návrh ve věci samé, účast u jednání a podání ze dne 20. 11. 2024 (§ 11 odst. 1 písm. a/ a d/ advokátního tarifu) a čtyřikrát 300 Kč za tři uvedené úkony právní služby (§ 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu); a dále z náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % z výše uvedených částek kromě soudního poplatku.

48. Žalobkyně má tedy právo na úhradu 41,5 % z částky 32 525 Kč, tj. na částku 13 498 Kč. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.