16 C 69/2024

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Černou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 15 021,90 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 958,52 Kč.

II. Žaloba se ve zbytku, tj. co do částky 14 063,38 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15 021,90 Kč od 11. 3. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 021,90 Kč s příslušenstvím.

2. V žalobě uvedla následující: Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., (později , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, , Anonymizováno, c., dále také „právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovaným uzavřela dne 27. 2. 2023 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný načerpal úvěr ve výši celkem 38 175 Kč. Smlouva byla uzavřena pomocí webové stránky www., Anonymizováno, .cz, na které se žalovaný zaregistroval a zřídil si uživatelský účet, ze kterého žalovaný zaslal právní předchůdkyni žalobkyně žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Úvěruschopnost žalovaného byla právní předchůdkyní žalobkyně zkoumána na základě tvrzených příjmů a výdajů žalovaného. Dále na základě lustrace ve veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Po prověření schopnosti splatit úvěr byl žalovanému zaslán návrh úvěrové smlouvy s oprávněním čerpat úvěr do výše 10 000 Kč se splatností jeden rok od prvního čerpání. Úvěr byl poskytnut na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, s VS , var. symbol, . Žalovaný svým smluvním povinnostem nedostál, když čerpaný úvěr řádně a včas nevrátil. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný právní předchůdkyní žalobkyně upomínán. Původní věřitelka postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020. Celkem žalovaný uhradil 37 216,48 Kč. Žalobkyně po žalovaném požaduje uhrazení jistiny ve výši 15 021,90 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 14,75 % ročně od 11. 3. 2024 do zaplacení. Naposledy byl žalovaný vyzván zástupcem žalobkyně k uhrazení žalované částky na základě předžalobní upomínky odeslané dne 11. 4. 2024.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla řádně doručena (náhradním doručením - § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, na adresu pro doručování, tedy na adresu trvalého pobytu - § 46 a odst. 1 a § 46b o. s. ř.).

4. Protože bylo možné rozhodnout věc na základě listinných důkazů obsažených ve spise, postupoval soud se souhlasem všech účastníků (souhlas žalovaného, který se nevyjádřil, soud předpokládal) ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. a rozhodl bez nařízení jednání (souhlas žalovaného, který se nevyjádřil, soud předpokládal dle § 101 odst. 4 o. s. ř.).

5. Z provedeného dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav:

6. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostřednictvím komunikace na dálku dne 27. 2. 2023 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše 10 000 Kč se smluvní úrokovou sazbou ve výši 146,949% ročně. Úvěrová smlouva byla uzavřen na dobu neurčitou s možností možného zvýšení úvěrového rámce na žádost klienta. Součástí smlouvy byly standardní podmínky úvěrové smlouvy vztahující se na klienty v České republice. (Prokázáno úvěrovou smlouvu vztahující se na klienty s trvalým bydlištěm v České republice ze dne 27. 2. 2023, standardními podmínkami Úvěrové smlouvy vztahující se na Klienty v České republice.) Žalovaný na základě úvěrové smlouvy čerpal celkem částku 38 175 Kč (prokázáno potvrzeními o provedených platbách). Ke dni splatnosti žalovaný uhradil celkem částku 37 216,48 Kč (žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by hradil více).

7. Před uzavřením smlouvy o úvěru věřitelka zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, a to lustrací v databázích a posouzením příjmů a výdajů žalovaného, které žalovaný uvedl v žádosti o spotřebitelský úvěr. Věřitelka nikterak neprověřovala výši tvrzených příjmů a výdajů žalovaného, vyšla z prohlášení žalovaného v žádosti.

8. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně uzavřely dne 27. 1. 2020 smlouvu o postoupení pohledávek, v příloze je uvedena i pohledávka za žalovaným, o postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem ze dne 11. 4. 2024, odeslaným téhož dne (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 včetně dodatku ke smlouvě, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 4. 2024 včetně podacího lístku ze dne 11. 4. 2024).

9. Žalovaný byl k uhrazení dlužné částky vyzván předžalobní upomínkou ze dne 11. 4. 2024, odeslanou téhož dne (prokázáno výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 11. 4. 2024 včetně podacího lístku ze dne 11. 4. 2024).

10. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 o. z.) prostřednictvím elektronických prostředků, tj. webových stránek (§ 561 odst. 1 o. z., § 7 zákona č. 297/2016 Sb. a § 562 odst. 1 o. z.). Soud se však zabýval otázkou, zda byla smlouva uzavřena platně, s ohledem na to, zda věřitelka před uzavřením smlouvy dostatečně zkoumala schopnost žalované jako spotřebitelky úvěr splácet (srov. § 86 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

11. Soud tuto otázku musí posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaná uplatnila námitku neplatnosti smlouvy (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie – druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR-, právnická osoba, . proti GK, č. C-679/18).

12. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr ve smyslu § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. nelze učinit pouze na základě ničím nedoložených prohlášení spotřebitele. Prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Obdobně rozhodl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , spisová značka, (uvedený rozsudek se sice týká staršího zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., jeho závěry jsou však použitelné i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.; srov. dále rozsudek Soudního dvora EU - čtvrtého senátu ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti , jméno FO, a další, C-449/13; shodně též Bezouška P.: Zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru, Právní rozhledy 11/2017, s. 381).

13. Původní věřitelka se úvěruschopností žalovaného před poskytnutím úvěru dostatečně nezabývala, neověřila výši tvrzených příjmů žalovaného ani výši pravidelných a podstatných výdajů, soud proto uzavřenou smlouvu posoudil jako neplatnou.

14. Vzhledem k uvedenému soud rozhodl, že žalovaný je povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu, poníženou o již uhrazené částky. Veškeré platby žalovaného přitom soud započítal na tuto jistinu, když poplatky, úroky, smluvní pokuty atd. nebyly platně sjednány (smlouva nebyla platně uzavřena). Žalovaný celkem čerpal částku 38 175 Kč, uhradil celkem 37 216,48 Kč. Zbývá tedy uhradit 958,52 Kč.

15. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena dle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si žalovanou pohledávku.

16. Ve zbytku soud žalobu zamítl.

17. Úrok z prodlení soud nepřiznal, neboť žalovaný se dosud nemohl octnout v prodlení, když lhůtu k plnění stanovil soud až tímto rozsudkem. Datum plnění nemůže plynout ani ze smlouvy o úvěru nebo z upomínek žalobkyně, když podle těch je žalovaný vyzván k plnění zcela jiných částek (a vlastně i jiného nároku) než je mu uloženo tímto rozsudkem.

18. Lhůtu k plnění soud určil podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 160 odst. 1 věta první o. s. ř. Žalovaný v řízení netvrdil nic ohledně toho, jaké jsou jeho možnosti ohledně vrácení jistiny úvěru, soudu proto nezbylo, než stanovit standardní třídenní lhůtu k plnění.

19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovanému, který byl v řízení plně úspěšný, žádné účelně vynaložené náklady nevznikly, proto nemá právo na jejich náhradu.