16 C 98/2021

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Černou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , obec a číslo zastoupené JUDr. jméno příjmení , advokátkou, sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa , obec o zaplacení částky 6 589 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku 648 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 1. 11. 2020 do zaplacení a částku ve výši 541,65 Kč.

II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení částky 5 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 1. 11. 2020 do zaplacení; úroku ve výši 76,37 % ročně z částky 6 353,67 Kč od 23. 6. 2020 do 9. 7. 2020, úroku ve výši 76,37 % ročně z částky 5 452,59 Kč od 10. 7. 2020 do 17. 8. 2020 a úroku ve výši 76,37 % ročně z částky 3 452,59 Kč od 18. 8. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 23. 6. 2020 dosáhne částky 20 498 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá na žalovaném zaplacení částky 6 589 Kč s příslušenstvím.

2. V žalobě uvedla následující: Žalobkyně se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] dne 27. 6. 2019, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr včetně úroku za poskytnutí úvěru ve výši efektivní úrokové sazby 109,68 % ročně splatit žalobkyni v 18 měsíčních splátkách po 949 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červencem 2019. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Schopnost žalovaného splácet úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, z databází SOLUS a NRKI, jakož i z jiných zdrojů. Zejména se jednalo o doklady o příjmech, výpisy z bankovního účtu a prohlášení žalovaného. Žalovaný do data zesplatnění úvěru uhradil dne 15. 8. 2019 částku 949 Kč, dne 14. 10. 2019 částku 949 Kč, dne 14. 11. 2019 částku 949 Kč, dne 12. 12. 2019 částku 949 Kč, dne 15. 1. 2020 částku 1 898 Kč, dne 14. 2. 2020 částku 1 945 Kč a dne 16. 4. 2020 částku 910 Kč. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 3 452,59 Kč, dále v souladu s bodem 6.1 smlouvy smluvní pokutu ve výši 996 Kč, která je smluvní pokutou ve výši 4 x 249 Kč za prodlení s úhradou splátek [číslo] v délce 30 dnů. Dále žalobkyně požaduje po žalovaném v souladu s bodem 6.2 zaplacení nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 1 600 Kč, tj. 8 x 200 Kč za prodlení s úhradou splátek [číslo] o délce 15 dnů. V souladu s bodem 6.3 pro prodlení žalovaného s úhradou splátky [číslo] splatné dne 17. 4. 2020 o délce 65 dnů došlo ke dni 21. 6. 2020 k zesplatnění úvěru. Ke dni zesplatnění úvěru se veškeré doposud neuhrazené úroky za poskytnutí úvěru staly součástí tzv. nové jistiny, která tak činila 7 452,59 Kč. Z této částky představovala jistina 6 353,67 Kč a přirostlé úroky 1 098,92 Kč. Žalovaný po zesplatnění uhradil dne 9. 7. 2020 částku 2 000 Kč a dne 17. 8. 2020 částku 2 000 Kč. Za období od 1. 11. 2020 do 6. 4. 2021 (datum vyhotovení žaloby) požadovala žalobkyně po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny (3 452,59 Kč) podle bodu 6.5 smlouvy vyčíslené na částku 541,65 Kč. Dále žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení sjednaného úroku v sazbě 76,37 % ročně z částky 6 353,67 Kč (jistiny) od 23. 6. 2020 do 9. 7. 2020 ve výši 219,30 Kč, z částky 5 452,59 Kč od 10. 7. 2020 do 17. 8. 2020 ve výši 431,73 Kč a úrok ve výši 76,37 % p.a. z částky 3 452,59 Kč od 18. 8. 2020 do zaplacení.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla řádně doručena (náhradním doručením - § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, na adresu pro doručování, tedy na adresu trvalého pobytu - § 46 a odst. 1 a § 46b o. s. ř.).

4. K projednání věci soud nařídil jednání. Žalovaný se však k jednání bez omluvy nedostavil, přestože mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.

5. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o. s. ř.) a dále výpisem [příjmení] ze stránek ČNB a výpočtem úhrad a zůstatků (§ 120 odst. 2 o. s. ř.). Účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali.

6. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

7. Ze smlouvy o úvěru [číslo] dne 27. 6. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému na jeho žádost finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit v 18 měsíčních splátkách po 949 Kč. Mezi stranami byla sjednána efektivní úroková sazba ve výši 109,68 % ročně.

8. Z„ Prohlášení klientů“ ze dne 27. 6. 2019 včetně předsmluvních formulářů z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaný podepsal prohlášení při uzavírání smlouvy, jehož obsahem bylo potvrzení žalovaného o seznámení se s informacemi pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru a že byl seznámen s předsmluvními informacemi k úvěru poskytnutému žalobkyní žalovanému.

9. Z oznámení o schválení úvěru ze dne 28. 6. 2019, včetně splátkového kalendáře, bylo zjištěno, že žalobkyně vyhotovila toto oznámení pro žalovaného.

10. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo prokázáno, že žalobkyně převedla dne 27. 6. 2019 na účet [číslo] [bankovní účet] částku 10 000 Kč.

11. Z karty klienta náležející k úvěrové smlouvě (žalovaného) bylo zjištěno, že žalovaný uhradil dne 15. 8. 2019 částku 949 Kč, dne 14. 10. 2019 částku 949 Kč, dne 14. 11. 2019 částku 949 Kč, dne 12. 12. 2019 částku 949 Kč, dne 15. 1. 2020 částku 1 898 Kč, dne 14. 2. 2020 částku 1 945 Kč, dne 16. 4. 2020 částku 910 Kč, dne 9. 7. 2020 částku 2 000 Kč a dne 17. 8. 2020 částku 2 000 Kč.

12. Z výzev ze dne 17. 9. 2019, 18. 10. 2019, 18. 11. 2019, 18. 12. 2019, 17. 6. 2020 a 18. 6. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného opětovně vyzývala k úhradě splátek úvěru a příslušenství podle smlouvy. Žalobkyně žalovaného současně upozornila na možnost zesplatnění celého úvěru v případě jeho prodlení s úhradou trvajícího 65 dnů.

13. Z oznámení ze dne 21. 6. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného informovala o zesplatnění úvěru, a to ke dni 21. 6. 2020. Současně jej vyzvala k úhradě dlužné částky 10 048 Kč.

14. Z předžalobní výzvy ze dne 17. 3. 2021 včetně podacího archu bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dluhu s výzvou k zaplacení dlužných částek.

15. Z výplatní pásky bylo zjištěno, že žalovaný v měsíci dubnu 2019 měsíční příjem 19 017 Kč, v měsíci květnu 2019 příjem ve výši 17 122 Kč.

16. Z výpisu z registru [příjmení] bylo zjištěno, že žalovaný registrem neprochází.

17. Z hodnocení klienta bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že má příjem 20 000 Kč měsíčně, výdaje na bydlení 2 000 Kč měsíčně, životní minimum 3 410 Kč a jiné výdaje 500 Kč.

18. Z výpisu [příjmení] soud zjistil, že průměrná úroková sazba za obdobné spotřebitelské úvěry poskytované bankami domácnostem na spotřebu v červnu 2019 činila 9,82 % ročně.

19. Ze shora uvedených důkazů má soud za prokázaný následující skutkový stav:

20. Žalobkyně poskytla žalovanému dne 27. 6. 2019 na základě uzavřené smlouvy o úvěru finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, ve smlouvě je uvedeno, že žalovaný měl uvedenou částku vrátit včetně úroku (efektivní úroková sazba byla podle smlouvy 109,68 % ročně) v 18 měsíčních splátkách po 949 Kč. Žalovaný splátky řádně nehradil. Na úvěr zaplatil celkem částku 8 549 Kč, po zesplatnění úvěru ze strany žalobkyně ke dni 21. 6. 2020 zaplatil žalovaný dalších celkem 4 000 Kč. Průměrná úroková sazba za obdobné spotřebitelské úvěry poskytované bankami domácnostem na spotřebu v červnu 2019 činila 9,82 % ročně. Před poskytnutím úvěru žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, zjišťovala a ověřovala z listin výši jeho příjmů.

21. Soud věc posoudil zejména podle následujících ustanovení právních předpisů:

22. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

23. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

24. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

25. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

26. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

27. Podle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

28. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

29. V posuzovaném případě byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Na základě úvěrové smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému na jeho bankovní účet částku ve výši 10 000 Kč.

30. Před poskytnutím o úvěru žalobkyně řádně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet (§ 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

31. Pokud jde o výši úroku uvedenou ve smlouvě, má soud za to, že tato výše (a to jak ve smlouvě uvedených 109,68 % ročně, tak žalobkyní tvrzených 76,37 % ročně) se zjevně příčí dobrým mravům, když mnohonásobně převyšuje výši úroku běžně požadovanou bankami v totožném období, která činí 9,82 % (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. 8. 2014, sp. zn. 33 Cdo 212/2014, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2018 sp. zn. 23 Co 59/2018). Soud proto v souladu s § 580 odst. 1 o. z. považoval ustanovení smlouvy týkající se určení výše úroku, jež je od zbytku smlouvy ve smyslu § 576 o. z. oddělitelné, za neplatné, přičemž k této neplatnosti přihlédl podle § 588 o. z. z vlastní iniciativy.

32. V souladu s § 577 o. z., s přihlédnutím k § 1802 o. z. a vzhledem k tomu, že důvod neplatnosti spočíval jen v nezákonném určení výše úroku, změnil soud výši úroku tak, že úrok činil 9,82 % ročně (tedy obvyklý úrok v době uzavření smlouvy).

33. Po přepočítání žalovaným uhrazených splátek, tak, že byl jimi částečně hrazen úrok ve výši 9,82 % ročně (nikoliv vyšší úrok, na který splátky započítávala žalobkyně) a ve zbytku jistina, dlužil žalovaný ke dni zesplatnění na jistině částku 2 006,86 Kč a na úrocích 35,54 Kč.

34. Žalovaný poté uhradil na svůj dluh ještě dvakrát 2 000 Kč. Tato částka byla započítána nejprve na úrok, poté na jistinu. Žalovaný tedy uhradil nejen celou jistinu, ale rovněž úrok v obvyklé výši 9,82 % ročně z dlužné částky až do zaplacení.

35. Žalobkyně měla dále nárok na úhradu smluvní pokuty za prodlení s úhradou dvou splátek ve výši 996 Kč (čl. 6 smlouvy, § 2048 o. z. a § 122 zákona o spotřebitelském úvěru), sjednanou náhradu nákladů za zaslané upomínky ve výši 1 600 Kč (bod 6.2 smlouvy) a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky (bod 6.5 smlouvy) za dobu od 1. 11. 2020 do zaplacení ve výši 541,65 Kč (v souladu s § 9 zákona č. 177/2020 Sb. žalobkyni od 1. 5. 2020 do 31. 10. 2020 nevznikalo právo na úhradu této smluvní pokuty). Na uvedené smluvní pokuty bylo započítáno zbylých 1 948 Kč, uhrazených žalovaným, a zbývá tak zaplatit 1 189,65 Kč (541,65 Kč a 648 Kč).

36. Vzhledem k výše uvedenému tak žalovaný dluží již pouze částky 541,65 Kč a 648 Kč.

37. Tím, že žalovaný svůj dluh nezaplatil v termínu splatnosti, dostal se dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. Žalobkyně má proto nárok na úrok z prodlení z dlužné částky 648 Kč podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném ke dni prodlení.

38. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě vyhověl pouze co do požadavku na zaplacení částky 648 Kč s úrokem z prodlení a částky 541,65 Kč, ve zbylém rozsahu žalobu zamítl.

39. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř., když neshledal důvody pro prodloužení standardní třídenní lhůty k plnění.

40. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovanému, který byl v řízení převážně úspěšný, žádné účelně vynaložené náklady nevznikly, proto nemá právo na jejich náhradu.