19 C 10/2021

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 1 950 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 950 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 1 950 Kč od 1. 11. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni 1.950 Kč se zákonným úrokem z prodlení a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení z titulu nezaplaceného ošetření účtovaného Protialkoholní záchytnou stanicí obec. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o.s.ř.), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízené jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv žalovanému byla žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř. Proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Daňovým dokladem číslo bylo doloženo, že žalovanému bylo vyúčtováno ošetření dne 1. 10. 2019 ve výši 1.950 Kč. Žalovaný dne 1. 10. 2019 písemně prohlásil, že uznává svůj dluh v částce 1.950 Kč vůči žalobci, jehož důvodem jsou náklady na její pobyt a ošetření na protialkoholní záchytné stanici. Žalovaný se zavázal dluh splatit do 30 dnů od podpisu tohoto uznání. Podle ust. § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle § 17 odst. 4 zák. č. 379/2005 Sb. zákona o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, si dopravu, vyšetření, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, ošetřená osoba. V případě, že se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky neprokáže, náklady nese osoba, která podle § 16 odst. 4 tohoto zákona k vyšetření vyzvala, s výjimkou případů diferenciální diagnózy hrazené z veřejného zdravotního pojištění podle zvláštního právního předpisu. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že dluh žalovaného z titulu vzniku nákladů na jeho pobyt na záchytné stanici žalobce ve výši 1.950 Kč v době uznání trval. Žalovaný neuplatnil žádná tvrzení ani důkazy, kterými by tuto právní domněnku vyvrátil. Ke splnění dluhu se žalovaný zavázal dle § 1958 odst. 1 OZ do od 31. 10. 2019. Ode dne následujícího již byl žalovaný dle § 1968 OZ v prodlení s plněním svého dluhu. Žalobce má proto právo na zaplacení žalované částky a v souladu s ust. § 1970 OZ i na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené dle nařízení vlády č. 351/2013. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 950 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.