19 C 109/2021

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní titul Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 10 227 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku 5 928,35 Kč s úrokem z prodlení jdoucím od 26. 1. 2021 do zaplacení v zákonné výši 8,25 % ročně, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ve zbytku, to je co do: -) částky 4 298,65 Kč jako poplatku, -) kapitalizovaného úroku ve výši 4 696,72 Kč vzniklého úrokovou sazbou 21 % ročně z 5 928,35 Kč od 21. 5. 2012 do 26. 2. 2016, -) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 827,72 Kč vzniklého zákonnou sazbou 7,75 % ročně z částky 5 928,35 Kč od 7. 3. 2012 do 26. 2. 2016, -) úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 5 928,35 jdoucích od 27. 2. 2016 do zaplacení, -) úroku ve výši 21 % ročně z dlužné jistiny 5 928,35 Kč od 27. 2. 2016 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 359 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 26. 1. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 227 Kč, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 827,72 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 696,72 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 5 928,35 Kč od 27. 2. 2016 do zaplacení a úroku ve výši 21 % ročně z částky 5 928,35 Kč od 27. 2. 2016 do zaplacení. V této žalobě uvedla, že společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela dne 1. 2. 2011 s žalovaným smlouvu o půjčce [číslo] na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření této smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně vedle této částky i částku ve výši 7 251 Kč (dále jen„ poplatek“), jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 954 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 21 % ročně, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 600 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 697 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 45 týdenních splátkách po 384 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na 13. 12. 2011. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední příslušnou splátku uhradil dne 28. 2. 2012 Celkem uhradil pouze částku ve výši 7 024 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky, která činila na dlužné jistině částku 5 928,35 Kč a na dlužném poplatku částku 4 298,65 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně měla současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky, tj. od 7. 3. 2012, do zaplacení a dále právo na úhradu úroku ve výši 21 % ročně z dlužné jistiny ode dne uplynutí lhůty pro úhradu zbývající dlužné částky, tj. od 21. 5. 2012, do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 2. 2016, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 26. 2. 2016. Žalovaný ani přes výzvu žalobkyně na dlužnou částku s příslušenstvím ničeho neuhradil.

2. Úvěruschopnost žalovaného zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy na základě informací získaných od žalovaného, kdy takto získané informace právní předchůdkyně žalobkyně ověřila oproti dokladům, které jí poskytl žalovaný. Následně získané a ověřené informace zanesla do tzv. zákaznické karty. Žalovaný úplnost a pravdivost poskytnutých informací stvrdil svým podpisem. Právní předchůdkyně žalobkyně poté informace odborně posoudila a uzavřela, že žalovaný je schopen žádaný spotřebitelský úvěr splatit.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Ve věci bylo nařízeno první ústní jednání na den 17. 5. 2021, účastníci byli k tomu jednání řádně a včas obesláni a zároveň poučeni o následcích nedostavení se k jednání, přesto se však žalovaný bez omluvy k jednání nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila s tím, že souhlasí s jednáním a rozhodnutím ve své nepřítomnosti, zároveň však uvedla, že pokud soud shledá žalobní tvrzení či předložené důkazy za nedostatečné pro vyhovění žalobě, žádá žalobkyně o vyzvání k jejich doplnění a o odročení jednání. Vzhledem k tomu, že toto podání žalobkyně bylo podmíněné, soud k němu ve smyslu § 41a odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), nepřihlížel a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených listinných důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

5. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 1. 2. 2011 smlouvu o půjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou Smluvní podmínky smlouvy o půjčce a na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku spolu s poplatkem (zahrnujícím kapitalizovaný úrok, poplatek za administrativní činnost a poplatek za hotovostní inkaso splátek) ve výši 7 251 Kč, celkem tedy částku 17 251 Kč, v 45 týdenních splátkách – 44 splátek po 384 Kč, poslední ve výši 355 Kč s tím, že první splátka byla splatná 7. den od data uzavření smlouvy. Výpůjční úroková sazba byla ujednána ve výši 21 % ročně (prokázáno citovanou smlouvou o půjčce a citovanými smluvními podmínkami). Žalovaný však dlužnou částku ve lhůtě její splatnosti neuhradil, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 2. 2016 došlo k postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným ve výši 10 227 Kč na žalobkyni (prokázáno citovanou smlouvou o postoupení pohledávek a přílohou [číslo] k této smlouvě). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 26. 2. 2016, v němž byl zároveň žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky (prokázáno dopisem nazvaným oznámení o postoupení pohledávky ze dne 26. 2. 2016 a podacím archem). Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě této výzvy. Právní zástupce žalobkyně proto žalovanému zaslal předžalobní upomínku a vyzval jej k úhradě dlužné částky nejpozději do 29. 6. 2016 (prokázáno výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 22. 6. 2016 a podacím archem).

6. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, soud ze shora uvedené smlouvy zjistil, že žalovaný podpisem této smlouvy stvrdil, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila jeho úvěruschopnost, a to na základě informací od něj získaných, které byly zaneseny do jeho zákaznické karty.

7. Ohledně právního posouzení soud postupoval podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého není-li stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry (než právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných) vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Ve smyslu tohoto ustanovení soud věc posuzoval podle zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, (dále jen„ obč. zák.“).

8. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

9. Podle § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle § 451 odst. 2 obč. zák. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

10. Podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

11. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Podle § 517 odst. 1 věty první obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle § 517 odst. 2 obč. zák. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

13. Podle § 3 písm. a) zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 24. 2. 2013 (dále jen„ z. s. ú.“), se spotřebitelem rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Podle § 3 písm. b) z. s. ú. se věřitelem rozumí osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

14. Podle § 9 odst. 1 z. s. ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

15. Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

16. Podle § 40a obč. zák. jde-li o důvod neplatnosti právního úkonu podle ustanovení § 49a, § 140, § 145 odst. 2, § 479, § 589, § 701 odst. 1, § 775 a § 852b odst. 2 a 3 považuje se právní úkon za platný, pokud se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti právního úkonu nedovolá. Neplatnosti se nemůže dovolávat ten, kdo ji sám způsobil. Totéž platí, nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje dohoda účastníků (§ 40). Je-li právní úkon v rozporu s obecně závazným právním předpisem o cenách, je neplatný pouze v rozsahu, ve kterém odporuje tomuto předpisu, jestliže se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti dovolá.

17. Zákon o spotřebitelském úvěru ukládá věřiteli povinnost před poskytnutím spotřebitelského úvěru posoudit schopnost spotřebitele požadovaný spotřebitelský úvěr splácet. Zákon ve znění rozhodném pro posouzení daného závazkového vztahu na rozdíl o znění účinného od 25. 2. 2013 výslovně neuváděl jako sankci pro porušení této povinnosti neplatnost dané smlouvy. Nicméně neplatnost tohoto právního úkonu vyplývá z § 39 obč. zák., neboť v případě, kdy věřitel uzavře se spotřebitelem smlouvu a spotřebitelský úvěr (půjčku) poskytne bez toho, aniž by řádně splnil svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu, a je proto neplatná, přičemž se jedná o neplatnost absolutní (viz § 40a obč. zák. a contrario) (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

18. Ústavní soud ČR v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III ÚS 4129/18, přitom zdůraznil, že„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, … Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 19. Zadlužování jednotlivců není podle názoru soudu jen problémem jednotlivce, ale negativně působí na celou společnost. Z uvedeného důvodu judikatura i zákon trvá na tom, aby úvěrující pečlivě hodnotili úvěruschopnost úvěrovaného, a to aktivním zjišťováním informací k této otázce a jejich následným odpovědným vyhodnocením, tak aby úvěrovaní nepadli do dluhové pasti.

20. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 9 z. s. ú., neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně coby věřitel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.

21. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že tato byla právní předchůdkyní žalobkyně prověřována na základě informací získaných od žalovaného, které byly následně zaneseny do jeho zákaznické karty, konkrétní zjištěné skutečnosti o majetkových poměrech žalovaného však žalobkyně neuvedla, navíc ani neoznačila, resp. nepředložila žádné důkazy k prokázání tohoto tvrzení. K tomu je třeba uvést, že pouhé doplnění čísel do formuláře bez náležitého ověřování příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele k náležitému posouzení jeho úvěruschopnosti nepostačuje (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. 22 Co 23/2021-149). Poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v § 9 z. s. ú., tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39).

22. Závěr o tom, že ke zkoumání úvěruschopnosti způsobem shora uvedeným skutečně došlo, není možné učinit pouze na základě„ potvrzení“ žalovaného obsaženého v předmětné smlouvě o půjčce. Soud měl v úmyslu žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučit o nedostatečném vylíčení rozhodných skutečností a neoznačení potřebných důkazů, žalobkyně se však na ústní jednání nedostavila a vystavila se tak nebezpečí neúspěchu ve věci (pokud jde o podmíněnou žádost žalobkyně o odročení jednání, soud k této nepřihlížel, jak již vysvětlil výše). Pokud se žalobkyně rozhodla jednání neúčastnit (event. soudu dávat podmínky, za jakých má rozhodovat v její nepřítomnosti), dobrovolně se vystavila riziku, že nebude moci být poučena. Povinnosti tvrzení a důkazní si musí být žalobkyně vědoma zvláště za situace, je-li zastoupena advokátem. Pouze pro úplnost soud uvádí, že poučení podle § 118a o. s. ř. se poskytuje jen účastníku (jeho zástupci nebo zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce nebo zmocněnce), je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo. Předestřená situace nastala i v posuzovaném případě, neboť soud o věci jednal v nepřítomnosti žalobkyně i jejího zástupce.

23. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o půjčce řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, tedy skutečnost, zda je žalovaný schopen požadované peněžní prostředky vrátit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 9 odst. 1 z. s. ú. a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné půjčku žalovanému poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu o půjčce posoudil jako absolutně neplatnou.

24. Jelikož však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku 10 000 Kč, kterou jí žalovaný v plném rozsahu nevrátil, soud dospěl k závěru, že se žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně ve smyslu § 451 obč. zák. bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky, která nebyla právní předchůdkyni žalobkyně, potažmo žalobkyni na jistině splacena, tj. částky 5 928,35 Kč, žalobkyni vrátit. Co do této částky tedy soud žalobě vyhověl, a to v souladu s § 517 obč. zák. včetně zákonného úroku z prodlení z této částky ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tedy ve výši 8,25 % ročně, ode dne podání žaloby, tj. od 26. 1. 2021, do zaplacení, přičemž ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl. Pokud splátky půjčky byly započteny nejen na jistinu, ale i na další nároky vyplývající z ujednání neplatné smlouvy o půjčce (úroky, poplatky atd.), jde o bezdůvodné obohacení na straně příjemce těchto plateb. Bez procesní aktivity žalovaného (uplatnění bezdůvodného obohacení jako obrany do výše žalované částky, vzájemný návrh) však soud ve sporném řízení nemůže jakkoli zohlednit tyto uskutečněné platby, byť z neplatného právního důvodu.

25. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení po zaokrouhlení v částce 359 Kč, přičemž tato částka představuje 15,94 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 57,97 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 42,03 %). Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 10 227 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a) - převzetí a příprava zastoupení, d) - písemné podání žaloby, výzva k plnění a. t.) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Náhrada nákladů žalobkyně v celkové výši 359 Kč (tj. 15,94 % z částky 2 252 Kč) byla přisouzena rovněž v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).