19 C 114/2025

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 12 979,84 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 979,84 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12 979,84 Kč od 7. 4. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 615 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným nadepsanému soudu dne 17. 2. 2025 domáhala na žalované zaplacení částky 12 979,84 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou uzavřela se žalovanou dne 10. 8. 2021 společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), pomocí prostředků komunikace na dálku. Na základě smlouvy o úvěru poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr v celkové výši 32 483 Kč. Z této částky žalovaná ke dni podání žaloby uhradila žalobkyni částku 19 503,16 Kč. Žalovaná částka tak představuje zbývající část z poskytnutého úvěru. Úvěr měl být splacen nejpozději dne 10. 8. 2023. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byla právní předchůdkyní žalobkyně opakovaně upomínána. Úvěr byl zesplatněn ke dni 6. 4. 2022. Předžalobní upomínka byla žalované odeslána dne 11. 1. 2024. Žalobkyně krom výše uvedené částky požaduje po žalované zaplatit úroky z prodlení v zákonné výši. Žalobkyně ke své aktivní legitimaci předložila smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2023 na základě které nabyla pohledávku za žalovanou od společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , která tuto pohledávku nabyla od právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2023. Žalobkyně vědomě soudu nepředložila důkazy k posouzení úvěruschopnosti žalované (pouze v omezeném rozsahu) a pro případ, že by soud nárok žalobkyně ze smlouvy neuznal, souhlasila s posouzením nároku jako nároku z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. Po celou dobu řízení byla zcela pasivní.

3. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaná svůj souhlas vyslovila postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř.

4. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, . (dříve , Anonymizováno, , právnická osoba, .), IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaná uzavřely dne 10. 8. 2021 za pomoci prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezhotovostně na její účet úvěr s úvěrovým limitem ve výši 12 980 Kč s možností opakovaného čerpání na dobu 24 měsíců a žalovaná se zavázala tento úvěr spolu s ročním úrokem ve výši 457,50% ročně a dalšími poplatky vrátit, přičemž bylo dohodnuto, že měsíční splátky jsou splatné vždy 4. den v měsíci nebo následující pracovní den a žalovaná uhradí alespoň minimální částku k zaplacení. Minimální částka k zaplacení se rovnala 10 % z použité částky plus veškeré úroky a penále nashromážděné během doby čerpání úvěru, nejméně však 500 Kč. Úvěr byl sjednán jako bezúčelový. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky a Standardní informace o spotřebitelském úvěru.

6. Z potvrzení o provedených platbách bylo zjištěno, že převodem z účtu právní předchůdkyně žalobkyně na bankovní účet žalované číslo , č. účtu, byly provedeny následující platby: dne 10. 8. 2021 platba ve výši 12 980 Kč, dne 9. 9. 2021 platba ve výši 12 980 Kč, dne 5. 10. 2021 platba ve výši 1 298 Kč, dne 5. 11. 2021 platba ve výši 1 298 Kč, dne 5. 12. 2021 platba ve výši 1 331 Kč, dne 7. 12. 2021 platba ve výši 1 298 Kč a dne 3. 2. 2022 platba ve výši 1 298 Kč. Celkem bylo na účet žalované žalobkyní zasláno 32 483 Kč.

7. Ze smluv o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2023 (mezi společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, a společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a. s., IČO , IČO, ) a ze dne 19. 12. 2023 (mezi společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, a žalobkyní, , právnická osoba, . IČO , IČO žalobkyně, ) a ze seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že na základě těchto smluv došlo k postoupení pohledávky žalobkyně za žalovanou. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 11. 1. 2024 (Oznámení o postoupení pohledávky). V něm žalobkyně uvedla výši pohledávky 29 826 Kč a současně žalovanou vyzvala k její úhradě, a to do tří dnů na bankovní účet číslo , č. účtu, , pod VS: , var. symbol, . Z čeho se uvedená částka skládá není ve výzvě uvedeno. V seznamu pohledávek je pohledávka žalované vedena pod číslem , hodnota, a je ve výši 12 979,84 Kč.

8. Z Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 11. 1. 2024 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě částky v celkové výši 39 264 Kč do tří dnů na bankovní účet číslo , č. účtu, , pod VS: , var. symbol, . Částka se skládá z částky 29 826 Kč z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru a z částky 9 438 Kč představující náklady právního zastoupení.

9. Z podacího lístku č. , Anonymizováno, ze dne 11. 1. 2024 bylo zjištěno, že v uvedený den byla odeslána zásilka z podací pošty , právnická osoba, na adresu žalované uvedenou v žalobě i ve smlouvě o úvěru. Z časové posloupnosti je zřejmé, že zásilkou bylo doručováno oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzva.

10. Nebylo prokázáno, že by žalovaná něčeho na žalovanou částku uhradila.

11. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně ničeho neuvedla. Součástí smlouvy o úvěru je „Čestné prohlášení klienta“, ze kterého soud zjistil, že žalovaná je svobodná, její měsíční příjem činí 27 400 Kč, měsíční výdaje 4 000 Kč a na ostatních úvěrech splácí měsíčně 1 000 Kč. K tomu však žádné důkazy předloženy nebyly. Žalobkyně v návrhu výslovně souhlasila s tím, aby byl její nárok posouzen jako nárok z bezdůvodného obohacení v případě, že soud neshledá nárok žalobkyně z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný.

12. Po právní stránce soud posuzoval vztah mezi účastníky podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění (dále jen „ZoSÚ“), neboť právní jednání uskutečněné mezi žalobkyní a žalovanou je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až § 3 ZoSÚ a §§ 419, 420 o. z. a § 1810 a násl. o. z.

13. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

15. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

16. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

17. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

19. S ohledem na absenci důkazů prokazujících, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované řádně a v souladu se zákonem, posoudil soud předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou. Ve smlouvě o úvěru je sice „Čestné prohlášení“ žalované, není však doloženo žádnými listinami prokazujícími tvrzení uvedená v čestném prohlášení. Právní předchůdkyně žalobkyně tak s odbornou péčí neposoudila úvěruschopnost žalované, zda je schopna úvěr splácet, a poskytla jí úvěr, aniž by řádně zkoumala její příjmy a výdaje. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.

20. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou byla postoupena dle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku.

21. Jak již bylo výše konstatováno, dotčená smlouva o úvěru uzavřená mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně je s ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně v rozporu s § 86 odst. 1 ZoSÚ nezkoumala úvěruschopnost žalované, a přesto jí úvěr poskytla, dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ absolutně neplatná. Faktem ovšem je, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v částce 12 979,84 Kč, které žalovaná v plném rozsahu nevrátila. Žalovaná se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně, bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky v celkové výši 12 979,84 Kč žalobkyni vrátit. Žalobkyně již v návrhu vyslovila souhlas s tím, aby soud její nárok posoudil jako bezdůvodné obohacení.

22. Soud proto žalobě co do žalobkyní požadované částky ve výši 12 979,84 Kč, o níž se žalovaná bezdůvodně obohatila, s odkazem na § 87 ZoSÚ vyhověl (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12 979,84 Kč od 7. 4. 2022 do zaplacení zamítl (výrok II.), neboť v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 se žalovaná dosud neocitla v prodlení. Splatnost dluhu nemohla nastat na základě výzvy k plnění z neplatné úvěrové smlouvy. Tato výzva ze dne 11. 1. 2024 totiž vyzývala i k plnění dalších nároků z úvěrové smlouvy nikoli jen k bezdůvodnému obohacení, tedy k částce 12 979,84 Kč. Uvedené vyplývá z sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 cit. „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“23. Pokud jde o splatnost bezdůvodného obohacení, nastává v souladu s judikaturou nejvyššího soudu ČR až rozhodnutím soudu (viz 33 Cdo 3675/2021-262), neboť soudu nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byla uzavřena nová dohoda o splatnosti dluhu, a to splatnosti jen bezdůvodného obohacení. Soud zároveň, vědom si nejednotnosti názoru na splatnost bezdůvodného obohacení v režimu §87 z. č. 257/2016Sb., upozorňuje na závěr odůvodnění rozhodnutí 33 Cdo 3675/2021-262, kde Nejvyšší soud vyslovuje závazný právní názor pro nižší soudy v této konkrétní věci. „V novém rozhodnutí ve věci bude odvolací soud reflektovat zjevný spor účastníků o určení okamžiku splatnosti zbývající části jistiny a tuto určí podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.“ Nejvyšší soud výslovně konstatuje, že splatnost bezdůvodného obohacení dosud nenastala, neboť nebyla uzavřena nová dohoda účastníků ani nebylo rozhodnuto soudem. Zároveň přitom z odůvodnění vyplývá, že nikdo v této věci dosud neřešil majetkové poměry žalované, tedy Nejvyšší soud pro závěr, že dosud nenastala splatnost nepotřeboval zjišťovat majetkové poměry žalované v době doručení výzvy a skutečnost, že nenastala dosud splatnost bezdůvodného obohacení tak není a nemá být závislá na majetkových poměrech žalované před rozhodnutím soudu či nové dohody účastníků o splatnosti bezdůvodného obohacení. Pro splatnost bezdůvodného obohacení dle §87 z. č. 257/2016Sb. je tedy za všech okolností zásadní nová dohoda účastníků nebo rozhodnutí soudu, nikdy nemůže odviset od výzvy z původní smlouvy o úvěru. Přičemž spor o splatnost a majetkové poměry žalované se projeví v délce lhůty splatnosti (případně velikosti splátek), která bude touto dohodou či rozhodnutím soudu stanovena do budoucna. Žalovaná se ocitne v prodlení jen jestliže takto stanovenou splatnost v budoucnu nedodrží. Nejvyšší soud dále v odstavci 16 s odkazem na komentářovou literaturu uvádí „V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran“ opět tedy vůbec neuvažuje, že by splatnost mohla být odvozena od výzvy k úhradě úvěru.

24. Z uvedeného vyplývá, že názor, že splatnost bezdůvodného obohacení nastává na základě výzvy k úhradě úvěru a jen jestliže žalovaná namítá úspěšně, že její majetkové poměry v době doručení výzvy k splatnosti úvěru neumožnovaly splácet bezdůvodné obohacení, rozhodne o splatnosti soud, neodpovídá názoru Nejvyššího soudu vyjádřenému v tomto rozhodnutí.

25. Vzhledem k tomu, že v otázce splatnosti bezdůvodného obohacení dle §87 z. č. 257/2016Sb. panují rozdílné názory, vyjadřuje se soud k předpokladům splatnosti bezdůvodného obohacení v posuzované věci i z pozic zastávajících názor, že splatnost úvěru nastává výzvou k plnění z původní úvěrové smlouvy, neprokáže-li žalovaná, že její majetkové poměry neumožňovaly splácet bezdůvodné obohacení.

26. Soudu nebyla předložena žádná výzva k úhradě dluhu z úvěrové smlouvy, splatnost bezdůvodného obohacení tedy takto být založena nemohla. Obecně je třeba uvést, že výzva může vyvolat splatnost dluhu jen obsahuje-li skutkové vymezení dluhu a jeho výši a výzvu k zaplacení (viz rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 1992/2024) a dostane se alespoň do sféry dispozice dlužníka. Výzvy případně zaslané žalované by musely obsahovat řádné vyčíslení výše dluhu z bezdůvodného obohacení. Akceptovatelné by nebylo zahrnutí bezdůvodného obohacení do jedné sumy s dalšími nároky z úvěrové smlouvy. Další podmínkou, aby výzva vyvolala splatnost dluhu jé prokázání, že výzva došla do dispozice žalované. Přičemž prokázání předání výzvy k poštovní přepravě není dostačující. Zákon výslovně požaduje prokázaní „dojití“.

27. Podle § 570 z. č. 89/2012Sb. platí „Právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.“, podle § 57328. z. č. 89/2012 Sb. platí: „Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.“ Podle komentáře k § 573 z. č. 879/2012 Sb. v publikaci „Občanský zákoník, 2. vydání (3. aktualizace, 2024): Petrov, Výtisk, Beran a kol. se domněnka doby dojití uplatní pouze u zásilek, u nichž bylo prokázáno dojití. Nepostačuje prokázání doby odeslání a prokázat dojití musí ten, kdo se ho dovolává. Domněnku nelze sjednat (NS 32 Cdo 1287/2018), nelze tedy sjednat ani domněnku dojití. S využitím provozovatele poštovních služeb“ znamená prostřednictvím provozovatele poštovních služeb podle seznam provozovatelů poštovních služeb je přístupný na internetových stránkách Českého telekomunikačního úřadu http://www.ctu.cz.

29. Žalobkyně tedy nepředložila žádnou výzvu, která by založila splatnost bezdůvodného obohacení30. Soud z důvodu, že do okamžiku rozhodnutí soudu nenastala splatnost dluhu nepřiznal úroky z prodlení. Splatnost bezdůvodného obohacení nastane rozhodnutím soudu.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná (příslušenství nemá vliv na úspěch ve věci), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.

32. Lhůta pro splnění povinností uložených žalované tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku, když soud neshledal podmínky pro její prodloužení.