19 C 114/2026

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 24 600 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč od 1. 8. 2025 do zaplacení ve výši 11,5 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba. tj. co do částky 4 600 Kč s úrokem z prodlení z této částky jdoucím od 1. 8. 2025 do zaplacení ve výši 11,5 % ročně, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 906,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna doplatit soudní poplatek ze žaloby ve výši 246 Kč, a to podle Sazebníku zákona č. 549/1991 Sb., položky 1 bodu 1 písm. b) ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto rozhodnutí na účet soudu č. 3703-920181/0710, VS: 1911011426.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným nadepsanému soudu dne 31. 3. 2026 domáhala na žalovaném zaplacení částky 24 600 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo hodnota (dále jen „smlouva o úvěru“), kterou uzavřela se žalovaným dne 28. 5. 2025 společnost právnická osoba, IČO IČO (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), pomocí prostředků komunikace na dálku. Na základě smlouvy o úvěru poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr v celkové výši 20 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 31. 7. 2025. Úvěr byl žalovanému vyplacen bezhotovostně na bankovní účet číslo č. účtu. Žalovaný se dostal do prodlení s vrácením úvěru, a proto byl právní předchůdkyní žalobkyně opakovaně upomínán k úhradě dluhu. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 20. 1. 2026. Žalovaná částka se skládá z nesplacené jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč a smluvního úroku ve výši 4 600 Kč, nejpozději splatných dne 31. 7. 2025, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po datu splatnosti úvěru. Žalobkyně ke své aktivní legitimaci předložila smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2025, na základě které nabyla pohledávku za žalovaným od společnosti právnická osoba, IČO IČO. K ověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně ničeho netvrdila a již v návrhu vyslovila souhlas s tím, že v případě, že soud nebude mít nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky za prokázaný, žádá, aby soud tento nárok v části jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Po celou dobu řízení byl zcela pasivní.

3. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaný svůj souhlas vyslovil postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř.

4. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

5. Ze Smlouvy o úvěru č. hodnota bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO IČO (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaný uzavřeli dne 28. 5. 2025 za pomoci prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr spolu s úrokem ve výši 279,83 % ročně splatit. Úvěr byl sjednán jako spotřebitelský, neúčelový, splatný jednorázově, na dobu 30 dnů, s možností odkladu splatnosti.

6. Z Výpisu z běžného účtu právní předchůdkyně žalobkyně vedeného u právnická osoba soud zjistil, že dne 28. 5. 2025 byla z tohoto účtu na účet žalovaného č. č. účtu zaslána částka ve výši 20 000 Kč pod variabilním symbolem var. symbol. Tutéž informaci soud zjistil z Potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě číslo hodnota. Na účet právní předchůdkyně byla dne 27. 1. 2025 zaslána platba 0,01 Kč jako identifikace klienta pro účel poskytnutí úvěru.

7. Z Upomínky ze dne 5. 7. 2025 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzývala žalovaného k okamžitému uhrazení částky ve výši 24 790 Kč. Tato částka sestává z nesplacené jistiny ve výši 20 000 Kč, smluvního úroku ve výši 4 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 140 Kč a z poplatku za upomínku ve výši 50 Kč.

8. Z Upomínky ze dne 31. 7. 2025 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzývala žalovaného k okamžitému uhrazení částky ve výši 25 360 Kč. Tato částka sestává z nesplacené jistiny ve výši 20 000 Kč, smluvního úroku ve výši 4 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 660 Kč a z poplatku za upomínku ve výši 100 Kč. Doručování této výzvy bylo prokázáno podacím lístkem z téhož dne, ze kterého lze zjistit, že zásilka byla podána pod podacím číslem RR2738171510F.

9. Z Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 16. 1. 2026 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k úhradě celkové částky ve výši 10 160 Kč do tří dnů na bankovní účet číslo č. účtu, pod VS: var. symbol. Částka se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 6 560 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 3 600 Kč. Zaslání této výzvy žalovanému bylo prokázáno Potvrzením o podání doporučené zásilky ze dne 20. 1. 2026 (zásilka pod podacím číslem RR1922240284E).

10. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2025 a ze Seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že žalobkyně uzavřela dne 18. 12. 2025 s právní předchůdkyní žalobkyně Smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě byla na žalobkyni postoupena pohledávka za žalovaným (v Seznamu pohledávek pod pořadovým číslem hodnota). Žalobkyně tak prokázala svoji aktivní legitimaci. O postoupení pohledávky na žalobkyni byl žalovaný informován dopisem ze dne 16. 1. 2026, což bylo prokázáno Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16. 1. 2026 a Potvrzením o podání doporučené zásilky, ze kterého soud zjistil, že pod číslem RR1922240284E posílala právní zástupkyně žalobkyně na adresu žalovaného dne 20. 1. 2026 zásilku.

11. K ověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně ničeho netvrdila a již v návrhu vyslovila souhlas s tím, že v případě, že soud nebude mít nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky za prokázaný, žádá, aby soud tento nárok v části jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

12. Nebylo prokázáno, že by žalovaný něčeho na dlužnou částku uhradil.

13. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

14. Dne 28. 5. 2025 právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku spolu s úrokem právní předchůdkyni žalobkyně vrátit. Splatnost byla stanovena ke dni 31. 7. 2025. Žalovaný úvěr ve výši 20 000 Kč čerpal jednorázově bezhotovostním převodem z účtu právní předchůdkyně žalobkyně na svůj účet. Žalovaný byl opakovaně upomínán k úhradě dluhu, avšak bezvýsledně. Ke dni podání žaloby ničeho na dlužnou částku neuhradil. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne 20. 1. 2026. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2025. Žalobkyně k prověřování úvěruschopnosti ničeho netvrdila a již v žalobě souhlasila s tím, aby její nárok byl soudem posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

15. Po právní stránce soud posuzoval vztah mezi účastníky podle ustanovení z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění (dále jen „ZoSÚ“) a z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).

16. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

17. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

19. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla na žalobkyni postoupena podle § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo žalovanému oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku.

20. Podle § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. S ohledem na absenci tvrzení o prověřování úvěruschopnosti žalovaného soud posoudil předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou. Sama žalobkyně v žalobě navrhovala alternativně posoudit její nárok jako nárok z bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 20 000 Kč, které žalovaný čerpal jednorázově bezhotovostním převodem na svůj účet a které žalovaný žalobkyni v plném rozsahu nevrátil. Žalovaný se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně, bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky ve výši nesplacené jistiny 20 000 Kč žalobkyni vrátit. Soudu byly předloženy výzvy k úhradě dluhu, které obsahovaly samostatné vyčíslení jistiny, tedy bezdůvodného obohacení ve výši 20 000 Kč. Zásilka s výzvou zasílaná pod podacím číslem RR2738171510F byla doručována dne 20. 8. 2025. Dojití do sféry vlivu žalovaného tak bylo prokázáno. Soud proto přiznal žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 20 000 Kč včetně zákonného úroku z prodlení z této částky ve výši 11,5% od 1. 8. 2025 do zaplacení (výrok I.). Co do zbytku soud žalobu zamítl (výrok II.). Odůvodnění viz níže.

22. Ke splatnosti dluhu soud uvádí, že ta nemohla nastat na základě výzvy k plnění z neplatné úvěrové smlouvy. Výzva k plnění totiž vyzývala i k plnění dalších nároků z úvěrové smlouvy nikoli jen k bezdůvodnému obohacení. Uvedené vyplývá z rozhodnutí sp. zn. spisová značka cit. „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ 23. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byl povinen dle § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Od následujícího dne je tak žalovaný v prodlení a je povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné jistiny upomínkou ze dne 31. 7. 2025. Touto výzvou byl žalovaný vyzván, aby uhradil dlužnou částku „ihned“. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení dne 1. 8. 2025, tj. dne následujícího po dni, kdy byl vyzván, a od tohoto data žalobkyně žádá úhradu úroků z prodlení. Soud přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení ode dne 1. 8. 2025 ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož, jak výše uvedeno, mezi účastníky nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru včetně sjednání v žalobě uplatněných úroků a smluvní pokuty, soudu nezbylo než žalobu co do částky ve výši 4 600 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 8. 2025 do zaplacení zamítnout (výrok II.).

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 906,20 Kč, přičemž tato částka představuje 62,60 % z jejich celkové výše 3 045 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně v rozsahu 81,30 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 18,70 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 230 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 24 600 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.

25. Soud při určení výše nákladů aplikoval § 14b a. t., neboť mu je z úřední činnosti známo, že žaloby podávané žalobkyní v obdobných případech se liší pouze údaji o žalovaném, smlouvě o úvěru, výši dlužné částky a popř. výši příslušenství. Jde fakticky o formulář, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické, nejedná se tedy o žádný individuální rozbor případu, a to ani po skutkové ani po právní stránce. Nepochybně tak jde o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b a. t.

26. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku, když soud neshledal podmínky pro její prodloužení.

27. Výrokem IV. soud zavázal žalobkyni k úhradě doplatku soudního poplatku, který celkem činí 3045 Kč. Žalobkyně ke dni podání žaloby uhradila 984 Kč, a to za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. Ten však vydán nebyl a věc byla převedena do rejstříku C. Soud tak postupoval podle bodu 2 položky 2 Sazebníku soudních poplatků (příloha k z. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.