19 C 121/2026

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl soudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 13 797 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba, tj. co do částky 3 797 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 13 599,74 Kč od 24. 2. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 265,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným nadepsanému soudu dne 14. 4. 2026 domáhala na žalovaném zaplacení částky 13 797 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo Anonymizováno (dále jen „smlouva o úvěru“), kterou uzavřela se žalovaným dne 3. 2. 2025 společnost Anonymizováno., IČO IČO (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), pomocí prostředků komunikace na dálku. Na základě smlouvy o úvěru poskytla právní předchůdkyně žalobkyně dne 3. 2. 2025 žalovanému částku ve výši 10 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného číslo č. účtu. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byl opakovaně upomínán. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 27. 3. 2026. Žalovaná částka se skládá z nesplacené jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč, poplatku za sjednání úvěru ve výši 3 599,74 Kč a smluvního úroku ve výši 197,26 Kč, nejpozději splatných dne 23. 2. 2025. Žalobkyně dále požaduje úhradu příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení od dne následujícího po datu splatnosti úvěru. Žalobkyně ke své aktivní legitimaci předložila smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2026, na základě které nabyla pohledávku za žalovaným od společnosti Emma´s credit s. r. o., IČO IČO. K ověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdila, že žalovaný byl povinen doložit výplatní pásky za 2 měsíce, výpis z bankovního účtu nebo daňové přiznání a současně ho právní předchůdkyně žalobkyně lustrovala ve veřejně dostupných databázích (ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI). Na základě provedené lustrace nedošlo dle žalobkyně k důvodným pochybám ohledně úvěruschopnosti žalovaného. Pro případ, že by soud nárok žalobkyně neuznal, požádala žalobkyně, aby soud tento její nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Po celou dobu řízení byl zcela pasivní.

3. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaný svůj souhlas vyslovil postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř.

4. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

5. Ze Smlouvy o úvěru č. Anonymizováno a z Formuláře pro standardní (předsmluvní) informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost Anonymizováno., IČO IČO (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaný uzavřeli dne 3. 2. 2025 za pomoci prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr spolu s pevným úrokem ve výši 36% ročně, s úrokem ve výši 197,26 Kč a s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 3 599,74 Kč splatit jednorázově do 20 dnů od odeslání, tedy do 23. 2. 2025. Úvěr byl sjednán jako spotřebitelský, bezúčelový, na dobu určitou.

6. Z Potvrzení o provedení transakce z účtu číslo č. účtu vedeného na právní předchůdkyni žalobkyně u Anonymizováno soud zjistil, že dne 3. 2. 2025 byla z tohoto účtu na účet žalovaného č. č. účtu zaslána částka ve výši 10 000 Kč pod variabilním symbolem var. symbol.

7. Z listiny „Informace o vlastníkovi“ soud zjistil, že na žalovaného je veden mimo jiné účet číslo č. účtu v měně CZK.

8. Z listiny označené jako „Úvěruschopnost klienta k půjčce číslo hodnota“ soud zjistil tyto informace o žalovaném: ověřený příjem měl ve výši 67 701 Kč, jako zdroj příjmů bylo uvedeno, že žalovaný je OSVČ, účet pro zasílání finančních prostředků byl uveden s číslem č. účtu (veden na žalovaného), doklad totožnosti byl ověřen jako platný, žalovaný nebyl ke dni podpisu smlouvy na sankčním seznamu ani v seznamu hledaných osob Policií ČR, neprocházel insolvenčním rejstříkem ani rejstříkem exekucí, REPI skóre žalovaného bylo 27, výdaje byly uvedeny ve výši 20 000 Kč, měsíční splátka bankovních úvěrů byla uvedena ve výši 7 000 Kč, měsíční splátka nebankovních úvěrů byla uvedena ve výši 3 000 Kč, náklady na bydlení pak ve výši 5 000 Kč a ostatní výdaje ve výši 5 000 Kč.

9. Z Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 25. 3. 2026 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k úhradě celkové částky ve výši 34 648,87 Kč do tří dnů na bankovní účet číslo č. účtu, pod VS: var. symbol, Částka se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 29 448,88 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 5 200 Kč.

10. Z Potvrzení o podání doporučené zásilky č. RR1922417724E ze dne 27. 3. 2026 bylo zjištěno, že v uvedený den byla odeslána zásilka prostřednictvím České pošty na adresu žalovaného uvedenou v žalobě i ve smlouvě o úvěru.

11. Z Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 8. 2024 a z Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2026, jejíž přílohou je Seznam pohledávek, kde je uvedena i pohledávka za žalovaným, soud zjistil, že na základě těchto smluv byla na žalobkyni postoupena pohledávka za žalovaným (v Seznamu pohledávek pod pořadovým číslem 907039). O postoupení pohledávky na žalobkyni byl žalovaný informován dopisem ze dne 25 3. 2026, což bylo prokázáno Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 25. 3. 2026 a podacím lístkem České pošty (viz shora zásilka č. Anonymizováno).

12. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

13. Dne 3. 2. 2025 právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku spolu s úrokem právní předchůdkyni žalobkyně splatit nejpozději do 23. 2. 2025. Žalovaný úvěr ve výši 10 000 Kč čerpal, a to bezhotovostně dne 3. 2. 2025. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k zaplacení žalované částky. K tvrzení o prověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně předložila pouze listinu označenou jako „Úvěruschopnost klienta k půjčce číslo hodnota“, která však nebyla doložena ani výpisy z účtu, ani výplatními páskami či daňovým přiznáním (žalovaný byl uveden jako OSVČ s příjmem ve výši 67 701 Kč). Rovněž doklady k dalším, uváděným bankovním a nebankovním, půjčkám nebyly předloženy. Náklady žalovaného stanovené částkou 10 000 Kč měsíčně na bydlení a ostatní výdaje nebyly ničím doloženy. Z uvedeného vyplývá, že žalobkyně soudu neprokázala řádné prověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru. Údaje, které o žalovaném uvádí o příjmech a výdajích nijak neověřila. Žalobkyně již v žalobě souhlasila, aby její nárok byl soudem posouzen jako nárok z bezdůvodného obohacení, soud ji proto dále nevyzýval k doplnění tvrzení a důkazů ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti a k doložení výzev k úhradě bezdůvodného obohacení.

14. Po právní stránce soud posuzoval vztah mezi účastníky podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění (dále jen „ZoSÚ“) a podle ustanovení z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).

15. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo její změnou spočívající ve významném navýšení úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných, spolehlivých a přiměřených informací. Poskytovatel poskytne úvěr pouze tehdy, pokud nemá důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Při posouzení se hodnotí zejména schopnost spotřebitele splácet, a to na základě porovnání jeho příjmů a výdajů a dalších údajů o jeho finanční situaci (majetek, závazky, platební historie).

16. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle §78 Poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 písmeno b) uchovává zejména písmeno dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele… 18. S ohledem na neprokázání řádného prověření úvěruschopnosti u žalovaného důkazů o prověřování úvěruschopnosti žalovaného posoudil soud předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou. Sama žalobkyně již v žalobě navrhovala alternativně posoudit její nárok jako nárok z bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.

19. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena dle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku.

20. Jak již bylo výše konstatováno, dotčená smlouva o úvěru uzavřená mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně je s ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně v rozporu s § 86 odst. 1 ZoSÚ nezkoumala úvěruschopnost žalovaného řádně, a přesto mu úvěr poskytla, dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ absolutně neplatná. Faktem ovšem je, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v částce 10 000 Kč, které žalovaný jednorázově čerpal dne 3. 2. 2025 a které jí žalovaný v plném rozsahu nevrátil. Žalovaný se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně, bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky ve výši nesplacené jistiny 10 000 Kč žalobkyni vrátit. Žalobkyně již v návrhu vyslovila souhlas s tím, aby soud její nárok posoudil jako bezdůvodné obohacení, proto ji již soud nevyzýval k doplnění tvrzení a důkazů ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti, předložená výzva nevyčíslovala a nevyzývala jen k úhradě bezdůvodného obohacení, proto se soud již dále nezabýval tím, zda došla a dostala se do sféry vlivu žalovaného, aby bylo možné přiznat úroky z prodlení.

21. Soud proto žalobě co do žalobkyní požadované částky ve výši 10 000 Kč, o níž se žalovaný bezdůvodně obohatil, s odkazem na § 87 ZoSÚ vyhověl (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 3 797 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12% ročně z částky 13 599, 74 Kč od 24. 2. 2025 do zaplacení zamítl (výrok II.), neboť v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. spisová značka se žalovaný dosud neocitl v prodlení. Splatnost dluhu nemohla nastat na základě výzvy k plnění z neplatné úvěrové smlouvy. Tato výzva totiž vyzývala i k plnění dalších nároků z úvěrové smlouvy, nikoli jen k bezdůvodnému obohacení. Uvedené vyplývá z sp. zn. spisová značka cit. „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ 22. Pokud jde o splatnost bezdůvodného obohacení, nastává v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR až rozhodnutím soudu (viz spisová značka), neboť soudu nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byla uzavřena nová dohoda o splatnosti dluhu, a to splatnosti jen bezdůvodného obohacení. Soud zároveň, vědom si nejednotnosti názoru na splatnost bezdůvodného obohacení v režimu §87 ZoSÚ, upozorňuje na závěr odůvodnění rozhodnutí spisová značka, kde Nejvyšší soud vyslovuje závazný právní názor pro nižší soudy v této konkrétní věci. „V novém rozhodnutí ve věci bude odvolací soud reflektovat zjevný spor účastníků o určení okamžiku splatnosti zbývající části jistiny a tuto určí podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.“ Nejvyšší soud výslovně konstatuje, že splatnost bezdůvodného obohacení dosud nenastala, neboť nebyla uzavřena nová dohoda účastníků ani nebylo rozhodnuto soudem. Zároveň přitom z odůvodnění vyplývá, že nikdo v této věci dosud neřešil majetkové poměry žalované, tedy Nejvyšší soud pro závěr, že dosud nenastala splatnost, nepotřeboval zjišťovat majetkové poměry žalované v době doručení výzvy a skutečnost, že nenastala dosud splatnost bezdůvodného obohacení tak není a nemá být závislá na majetkových poměrech žalované před rozhodnutím soudu či nové dohody účastníků o splatnosti bezdůvodného obohacení. Pro splatnost bezdůvodného obohacení dle §87 z. č. 257/2016 Sb. je tedy za všech okolností zásadní nová dohoda účastníků nebo rozhodnutí soudu, nikdy nemůže odviset od výzvy z původní smlouvy o úvěru. Přičemž spor o splatnost a majetkové poměry žalované se projeví v délce lhůty splatnosti (případně velikosti splátek), která bude touto dohodou či rozhodnutím soudu stanovena do budoucna. Žalovaná se ocitne v prodlení jen, jestliže takto stanovenou splatnost v budoucnu nedodrží. Nejvyšší soud dále v odstavci 16 s odkazem na komentářovou literaturu uvádí „V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran“. Opět tedy vůbec neuvažuje, že by splatnost mohla být odvozena od výzvy k úhradě úvěru.

23. Z uvedeného vyplývá, že názor, že splatnost bezdůvodného obohacení nastává na základě výzvy k úhradě úvěru a jen jestliže žalovaný namítá úspěšně, že jeho majetkové poměry v době doručení výzvy ke splatnosti úvěru neumožnovaly splácet bezdůvodné obohacení, rozhodne o splatnosti soud, neodpovídá názoru Nejvyššího soudu vyjádřenému v tomto rozhodnutí.

24. Vzhledem k tomu, že v otázce splatnosti bezdůvodného obohacení dle §87 ZoSÚ panují rozdílné názory, vyjadřuje se soud k předpokladům splatnosti bezdůvodného obohacení v posuzované věci i z pozic zastávajících názor, že splatnost úvěru nastává výzvou k plnění z původní úvěrové smlouvy, neprokáže-li žalovaný, že jeho majetkové poměry neumožňovaly splácet bezdůvodné obohacení.

25. Soudu nebyla předložena žádná výzva k úhradě dluhu z úvěrové smlouvy, splatnost bezdůvodného obohacení tedy takto být založena nemohla. Obecně je třeba uvést, že výzva může vyvolat splatnost dluhu jen obsahuje-li skutkové vymezení dluhu a jeho výši a výzvu k zaplacení (viz rozhodnutí NS ČR spisová značka) a dostane se alespoň do sféry dispozice dlužníka. Výzvy případně zaslané žalovanému by musely obsahovat řádné vyčíslení výše dluhu z bezdůvodného obohacení. Akceptovatelné by nebylo zahrnutí bezdůvodného obohacení do jedné sumy s dalšími nároky z úvěrové smlouvy. Další podmínkou, aby výzva vyvolala splatnost dluhu jé prokázání, že výzva došla do dispozice žalovaného. Přičemž prokázání předání výzvy k poštovní přepravě není dostačující. Zákon výslovně požaduje prokázaní „dojití“.

26. Podle § 570 z. č. 89/2012Sb. platí „Právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.“, podle § 573 z. č. 89/2012 Sb. platí: „Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.“ Podle komentáře k § 573 z. č. 879/2012 Sb. v publikaci „Občanský zákoník, 2. vydání (3. aktualizace, 2024): Petrov, Výtisk, Beran a kol. se domněnka doby dojití uplatní pouze u zásilek, u nichž bylo prokázáno dojití. Nepostačuje prokázání doby odeslání a prokázat dojití musí ten, kdo se ho dovolává. Domněnku nelze sjednat (NS spisová značka), nelze tedy sjednat ani domněnku dojití. S využitím provozovatele poštovních služeb“ znamená prostřednictvím provozovatele poštovních služeb podle seznam provozovatelů poštovních služeb je přístupný na internetových stránkách Českého telekomunikačního úřadu http://www.ctu.cz.

27. Žalobkyně tedy nepředložila žádnou výzvu, která by založila splatnost bezdůvodného obohacení. Soud z důvodu, že do okamžiku rozhodnutí soudu nenastala splatnost dluhu nepřiznal úroky z prodlení. Splatnost bezdůvodného obohacení nastane rozhodnutím soudu.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější v rozsahu 72,48% oproti úspěchu žalované v rozsahu 27,52%, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 265,60 Kč (úspěch žalobkyně ve výši 72,48% mínus úspěch žalovaného ve výši 27,52%, tj. 44,96% z celkových nákladů ve výši 2 815 Kč). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.

29. Soud při určení výše nákladů aplikoval § 14b a. t., neboť mu je z úřední činnosti známo, že žaloby podávané žalobkyní v obdobných případech se liší pouze údaji o žalovaném, smlouvě o úvěru, výši dlužné částky a popř. výši příslušenství. Jde fakticky o formulář, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické, nejedná se tedy o žádný individuální rozbor případu, a to ani po skutkové ani po právní stránce. Nepochybně tak jde o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b a. t.

30. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku, když soud neshledal podmínky pro její prodloužení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.