19 C 126/2026

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované pro 36 372,68 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 16 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba, tj. co doa) částky ve výši 20 372,68 Kčb) zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 16 622 Kč od 19. 8. 2025 do zaplacení,zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 26. 2. 2026 domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 36 372,68 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného revolvingového spotřebitelského úvěru, který poskytla žalované na základě smlouvy č. , hodnota, ze dne 17. 4. 2025. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše 80 000 Kč s možností postupného čerpání, a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách. První splátka byla splatná dne 17. 5. 2025 a konec kreditového rámce měl nastat dne 22. 3. 2030. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky, Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Informace o spotřebitele, Souhlas se zpracováním a uchováním osobních údajů, Předpis denních splátek. Žalovaná požádala o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky , Anonymizováno, . Úvěr byl žalované vyplacen na bankovní účet číslo , č. účtu, , a to dne 17. 4. 2025 v částce 16 000 Kč. Žalovaná si při sjednávání smlouvy zvolila další volitelné služby jako „Klidné spaní“, „Presto“, „Informační SMS servis“. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto žalobkyně smlouvu vypověděla, což žalované oznámila emailem dne 18. 8. 2025. K výpovědi smlouvy došlo téhož dne. Žalovaná se tak prokazatelně dostala do prodlení s úhradou celého úvěru dne 19. 8. 2025. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny ve výši 16 000 Kč, z poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 318,40 Kč, ze smluvního úroku ve výši 19 507,20 Kč, z poplatku za službu „Klidné spaní“ ve výši 109,80 Kč, z poplatku za službu „Presto“ ve výši 165 Kč a z poplatku za službu „Informační SMS servis“ ve výši 28,80 Kč a dále z částky 243,48 Kč, což je smluvní pokuta 0,1% denně ze zůstatku jistiny úvěru. Žalobkyně dále po žalované požaduje uhradit příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5% ročně z částky 16 622 Kč od 19. 8. 2025 do zaplacení. Žalovaná na dlužnou částku nic neuhradila, a to ani přes předžalobní výzvu ze dne 18. 12. 2025. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované tak, že vycházela z informací získaných od žalované prostřednictvím licence AISP, kdy na základě souhlasu žalované poskytuje třetí strana informace o platebním účtu a transakcích, které jsou vykonané na účtu žalované a dále ověřila výši čistého příjmu žalované (25 000 Kč) výpisem z účtu a výplatními páskami. Dále provedla kontrolu registrů: centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík, registr neplatných dokladů a registry bankovních a nebankovních klientských informací. Žalovaná se identifikovala jménem, příjmením, pobytem, e-mailem, telefonním číslem a číslem bankovního účtu a poté s ní byla uzavřena smlouva elektronicky prostřednictvím klientského profilu. Žalobkyně pro případ, že by soud její nárok neměl za prokázaný, již v návrhu vyslovila souhlas s tím, aby soud posoudil její nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. Po celou dobu řízení byla zcela pasivní.

3. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaná svůj souhlas vyslovila postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř.

4. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

5. Ze Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru „, Anonymizováno, “ číslo , hodnota, , z listin nazvaných „Informace o zprostředkovateli“ a „Informace pro spotřebitele“, z dokumentu nazvaném „Údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru ve vztahu k revolvingovému spotřebitelskému úvěru „, Anonymizováno, “ a z Předpisu denních splátek soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 17. 4. 2025 smlouvu, a to distančním způsobem, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr jiný než na bydlení do výše úvěrového rámce 80 000 Kč, s možností postupného i opakovaného čerpání, a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky splácet v pravidelných denních splátkách, ve výši určené dle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek. Žalovaná byla oprávněna podle smlouvy hradit splátky i před jejich splatností. Konec platnosti kreditního rámce byl stanoven na den 22. 3. 2030. Roční procentní sazba nákladů při čerpání celého kreditního rámce činila 1 912,58%. Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky platné pro revolvingový spotřebitelský úvěr „, Anonymizováno, “.

6. Z Přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli (jedná se o automatizovaný výpis z interního systému) soud zjistil, že žalobkyně poskytla na účet žalované číslo , č. účtu, dne 17. 4. 2025 částku 16 000 Kč pod variabilním symbolem VS: , var. symbol, (= číslo smlouvy).

7. K ověřování úvěruschopnosti žalované žalobkyně předložila „Přehled identifikovaných příjmů“ na bankovním účtu žalované číslo , č. účtu, za období od dubna 2024 do dubna 2025, když příjmy žalobkyně zjišťovala z výpisů z bankovního účtu. Z Přehledu soud zjistil příchozí platby na uvedený běžný účet žalované. Výpisy z účtu žalované nebyly soudu předloženy.

8. Z výpisu BankID (bankovní identita občana) soud zjistil, že žalobkyně identifikovala žalovanou jménem, příjmením, datem narození, adresou trvalého bydliště a další korespondenční adresou, osobním stavem (svobodná), telefonním číslem, e-mailovou adresou, platným dokladem totožnosti (občanským průkazem číslo , hodnota, vydaným , adresa9. Z „Autorizace ověření totožnosti žalované“ ze dne 17. 4. 2025 soud zjistil, že žalobkyně provedla ověření totožnosti žalované i náhledem na bankovní účet žalované číslo , č. účtu, .

10. Z e-mailové zprávy ze dne 18. 8. 2025 zaslané žalobkyní na e-mailovou adresu žalované soud zjistil, že žalobkyně upozorňovala žalovanou na skutečnost, že nejstarší neuhrazená splátka je ke dni 18. 8. 2025 již 93 dní po splatnosti, z toho důvodu žalobkyně smlouvu s okamžitou platností vypověděla a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky v celkové výši 36 942,76 Kč, včetně všech úroků z prodlení a smluvních pokut s upozorněním, že pokud k úhradě ze strany žalované nedojde, bude žalobkyně nucena přistoupit k dalším právním krokům, včetně vymáhání soudní cestou.

11. Z Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 14. 12. 2025 soud zjistil, že právní zástupkyně žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě částky v celkové výši 37 542,51 Kč, a to do tří dnů na bankovní účet číslo , č. účtu, , pod VS: , var. symbol, a zároveň k úhradě dosud vzniklých nákladů právního zastoupení ve výši 5 840 Kč na účet číslo , č. účtu, , pod VS: , var. symbol, . Ve výzvě není konkrétně rozepsáno, z čeho se dlužná částka skládá.

12. Z Potvrzení o podání doporučené zásilky ze dne 16. 12. 2025 soud zjistil, že právní zástupkyně žalobkyně posílala na adresu žalované uvedenou v žalobě zásilku pod podacím číslem , Anonymizováno, prostřednictvím České pošty s. p.

13. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

14. Dne 17. 4. 2025 uzavřely žalobkyně a žalovaná prostřednictvím internetové stránky žalobkyně smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované na její bankovní účet číslo , č. účtu, tentýž den, kdy byla smlouva uzavřena, finanční částku ve výši 16 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala spolu s příslušenstvím splácet v pravidelných denních splátkách. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou dluhu dne 19. 8. 2025. Dlužná částka sestává z neuhrazené jistiny ve výši 16 000 Kč a dále ze smluvního úroku ve výši 19 507,20 Kč a z poplatků fakultativně sjednaných žalovanou. Ke dni podání žaloby žalovaná na dlužnou částku ničeho neuhradila. K ověřování úvěruschopnosti žalované žalobkyně předložila pouze „Přehled identifikovaných příjmů“ na bankovním účtu žalované číslo , č. účtu, za období od dubna 2024 do dubna 2025. Výpisy z účtů, na základě, kterých byl přehled vyhotoven, soud k dispozici neměl. Žalobkyně vycházela u žalované z čistého měsíčního příjmu ve výši 25 000 Kč, jak k této částce dospěla, nebylo soudu doloženo. Výdaje žalované nebyly ze strany žalobkyně ověřovány vůbec. Výstupy lustrací z registrů, v žalobě uvedených, nebyly soudu předloženy. Žalobkyně již v návrhu vyslovila souhlas s tím, že pokud by soud neměl její nárok za prokázaný, nechť je posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované.

15. Po právní stránce soud posuzoval vztah mezi účastníky podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění (dále jen „ZoSÚ“), neboť právní jednání uskutečněné mezi žalobkyní a žalovanou je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem.

16. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

17. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

19. Soud posoudil předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, a to s ohledem na absenci prověřování výdajové stránky žalované, kdy výdaje jsou jen odhadnuty, nejsou ničím doloženy, ani je žalovaná žalobkyni nijak netvrdila. Absence prověřování skutečných výdajů tak brání řádnému posouzení úvěruschopnosti. Žalobkyně již v návrhu vyslovila souhlas s tím, aby soud její nárok, pokud ho nebude mít za prokázaný, posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované. Žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v částce 16 000 Kč, které žalovaná čerpala jednorázově dne 17. 4. 2025. Podle tvrzení žalobkyně na tuto částku žalovaná ničeho neuhradila. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky ve výši 16 000 Kč žalobkyni vrátit. Žalobkyně již v návrhu vyslovila souhlas s tím, aby soud její nárok posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.

20. Soud proto žalobě co do žalobkyní požadované částky ve výši 16 000 Kč, o níž se žalovaná bezdůvodně obohatila, s odkazem na § 87 ZoSÚ vyhověl (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 20 372,68 Kč (smluvní úrok a poplatky spojené s poskytnutím úvěru) a úroku z prodlení ve výši 11,50% ročně z částky 16 622 Kč od 19. 8. 2025 do zaplacení zamítl (výrok II).

21. Pokud jde o splatnost bezdůvodného obohacení, ta nastává v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR až rozhodnutím soudu (viz , spisová značka, ), neboť soudu nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byla uzavřena nová dohoda o splatnosti dluhu, a to splatnosti jen bezdůvodného obohacení. Soud zároveň, vědom si nejednotnosti názoru na splatnost bezdůvodného obohacení v režimu §87 z. č. 257/2016 Sb., upozorňuje na závěr odůvodnění rozhodnutí , spisová značka, , kde Nejvyšší soud vyslovuje závazný právní názor pro nižší soudy v této konkrétní věci. „V novém rozhodnutí ve věci bude odvolací soud reflektovat zjevný spor účastníků o určení okamžiku splatnosti zbývající části jistiny a tuto určí podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.“ Nejvyšší soud výslovně konstatuje, že splatnost bezdůvodného obohacení dosud nenastala, neboť nebyla uzavřena nová dohoda účastníků ani nebylo rozhodnuto soudem. Zároveň přitom z odůvodnění vyplývá, že nikdo v této věci dosud neřešil majetkové poměry žalovaného, tedy Nejvyšší soud pro závěr, že dosud nenastala splatnost nepotřeboval zjišťovat majetkové poměry žalovaného v době doručení výzvy a skutečnost, že nenastala dosud splatnost bezdůvodného obohacení tak není a nemá být závislá na majetkových poměrech žalovaného před rozhodnutím soudu či nové dohody účastníků o splatnosti bezdůvodného obohacení. Pro splatnost bezdůvodného obohacení dle §87 z. č. 257/2016 Sb. je tedy za všech okolností zásadní nová dohoda účastníků nebo rozhodnutí soudu, nikdy nemůže odviset od výzvy z původní smlouvy o úvěru, přičemž spor o splatnost a majetkové poměry žalovaného se projeví v délce lhůty splatnosti (případně velikosti splátek), která bude touto dohodou či rozhodnutím soudu stanovena do budoucna. Žalovaný se ocitne v prodlení jen jestliže takto stanovenou splatnost v budoucnu nedodrží. Nejvyšší soud dále v odstavci 16 s odkazem na komentářovou literaturu uvádí „V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran“. Opět tedy vůbec neuvažuje, že by splatnost mohla být odvozena od výzvy k úhradě úvěru.

22. Z uvedeného vyplývá, že názor, že splatnost bezdůvodného obohacení nastává na základě výzvy k úhradě úvěru a jen jestliže žalovaný namítá úspěšně, že jeho majetkové poměry v době doručení výzvy k splatnosti úvěru neumožnovaly splácet bezdůvodné obohacení, rozhodne o splatnosti soud, neodpovídá názoru Nejvyššího soudu vyjádřenému v tomto rozhodnutí.

23. Vzhledem k tomu, že v otázce splatnosti bezdůvodného obohacení dle §87 z. č. 257/2016 Sb. panují rozdílné názory, vyjadřuje se soud k předpokladům splatnosti bezdůvodného obohacení v posuzované věci i z pozic zastávajících názor, že splatnost úvěru nastává výzvou k plnění z původní úvěrové smlouvy, neprokáže-li žalovaný, že jeho majetkové poměry neumožňovaly splácet bezdůvodné obohacení.

24. Soudu sice byly předloženy výzvy k úhradě dlužné částky, tyto však neměly jednoznačně vypočtené bezdůvodné obohacení tak, aby soud mohl tyto výzvy považovat za výzvy k úhradě bezdůvodného obohacení. Obecně je třeba uvést, že výzva může vyvolat splatnost dluhu jen obsahuje-li skutkové vymezení dluhu, jeho výši a výzvu k zaplacení (viz rozhodnutí NS ČR , spisová značka, ) a dostane-li se alespoň do sféry dispozice dlužníka. Výzvy případně zaslané žalované by musely obsahovat řádné vyčíslení výše dluhu z bezdůvodného obohacení. Akceptovatelné by nebylo zahrnutí bezdůvodného obohacení do jedné sumy s dalšími nároky z úvěrové smlouvy. Další podmínkou, aby výzva vyvolala splatnost dluhu jé prokázání, že výzva došla do dispozice žalované, přičemž prokázání předání výzvy k poštovní přepravě není dostačující. Zákon výslovně požaduje prokázaní „dojití“.

25. Podle § 570 o. z. platí: „Právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.“, podle § 573 o. z. platí: „Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb, došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.“ Podle komentáře k § 573 o. z. v publikaci „Občanský zákoník, 2. vydání (3. aktualizace, 2024): Petrov, Výtisk, Beran a kol. se domněnka doby dojití uplatní pouze u zásilek, u nichž bylo prokázáno dojití. Nepostačuje prokázání doby odeslání a prokázat dojití musí ten, kdo se ho dovolává. Domněnku nelze sjednat (NS , spisová značka, ), nelze tedy sjednat ani domněnku dojití. „S využitím provozovatele poštovních služeb“ znamená prostřednictvím provozovatele poštovních služeb podle seznamu provozovatelů poštovních služeb, který je přístupný na internetových stránkách Českého telekomunikačního úřadu http://www.ctu.cz.

26. Žalobkyně tedy nepředložila žádnou řádnou výzvu, která by založila splatnost bezdůvodného obohacení. Soud z důvodu, že do okamžiku rozhodnutí soudu nenastala splatnost dluhu, nepřiznal úroky z prodlení. Splatnost bezdůvodného obohacení nastane rozhodnutím soudu.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, když ve věci byla úspěšnější žalovaná, které však žádné náklady řízení nevznikly.

28. Lhůtu ke splnění povinnosti uložené rozsudkem žalované soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř.