19 C 130/2026

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 16 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 15 000 Kč od 5. 4. 2026 do zaplacení ve výši 11,5 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba, tj. co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 463 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 20. 4. 2026 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku ve výši 16 000 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne 6. 1. 2025 Smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. hodnota (dále jen „smlouva o úvěru“) na základě, které se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr žalobkyni splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientské zóny žalobkyně. Verifikační platbou žalovaného byla smlouva uzavřena. Žalovaný nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 12. 2025. Žalobkyně žalovaného upomínala s úhradou splátky již dne 20. 12. 2025 a opětovně dne 5. 1. 2026. Celý úvěr byl zesplatněn ke dni 21. 3. 2026. Žalobkyně uvedla, že ke dni podání žaloby žalovaný ničeho na jistinu pohledávky neuhradil. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 21. 3. 2026 s tím, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě nejpozději do 4. 4. 2026. Vzhledem k tomu, že žalovaný svoji povinnost nesplnil, dostal se dnem následujícím po 4. 4. 2026 do prodlení. Ode dne 5. 4. 2026 tak žalobkyně požaduje po žalovaném zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny. Žalovaná částka je představována zesplatněnou jistinou poskytnutého úvěru ve výši 15 000 Kč, náklady na upomínkování ve výši 1 000 Kč a zákonným úrokem z prodlení z nesplacené jistiny od 5. 4. 2026 do zaplacení. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně odkázala na přílohu smlouvy o úvěru, kde je detailně uveden rozbor posouzení úvěruschopnosti prokazující splnění zákonné povinnosti žalobkyně. Žalobkyně k získání výpisu transakcí žalovaného využila služeb dvou externích společností, tj. právnická osoba. a právnická osoba. specializujících se na analýzu úvěruschopnosti a finanční data.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal zcela pasivní.

3. Přípisem ze dne 25. 5. 2026 vyzval soud právního zástupce žalobkyně k doplnění tvrzení a důkazů ohledně prověřování úvěruschopnosti žalovaného. Právní zástupce žalobkyně na výzvu soudu reagoval přípisem ze dne 1. 6. 2026, který doplnil o následující listiny: kopie občanského průkazu žalovaného, kopie zdravotní kartičky žalovaného, datový výstup z Credit Info CEE, bankovní historie žalovaného poskytnutá žalobkyni externí společností, listina „Zásady zpracování osobních údajů“, 1. upomínka ze dne 20. 10. 2025, 2. upomínka ze dne 5. 11. 2025, Předžalobní výzva ze dne 21. 3. 2026 a Podací lístek České pošty ze dne 21. 3. 2026. Většina z těchto dokladů byla předložena žalobkyní již dříve, v rámci řízení o návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.

4. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a zákona číslo 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaný svůj souhlas vyslovil postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř.

5. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

6. Ze Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo hodnota (dále jen „smlouva o úvěru“) a z Předsmluvních informací obsahujících výpočet roční sazby procentních nákladů a Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalobkyně uzavřela dne 6. 1. 2025 se žalovaným smlouvu, na základě které se zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky ve výši 15 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného číslo č. účtu, a žalovaný se zavázal krom jistiny splácet měsíčně úrok ve výši 20% z jistiny, tj. částku 3 000 Kč měsíčně. Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 12 (dvanácti) měsíců, s konečnou splatností dne 15. 12. 2025. Celkem tak měl žalovaný žalobkyni zaplatit částku 51 000 Kč (tj. jistina 15 000 Kč + úroky za 12 měsíců ve výši 36 000 Kč). Smlouva byla sjednána distančně, elektronicky, prostřednictvím tzv. klientského účtu. Pro dostatečné ověření a určení identity jednající osoby byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni tzv. „verifikační platbu“ ve výši 1 Kč ze svého osobního bankovního účtu. Tato skutečnost byla prokázána listinou „Okamžitá příchozí platba“ ze dne 6. 1. 2025, kdy z účtu žalovaného číslo č. účtu byla tato částka odeslána ve prospěch účtu číslo č. účtu.

7. Žalobkyně soudu předložila dokument nazvaný Bankovní historie – smlouva číslo hodnota, a to též ve formátu Pdf, ze kterého soud zjistil odchozí a příchozí platby na účtu číslo č. účtu vedeného na žalovaného za období od 7. 7. 2024 do 6. 1. 2025. Z tohoto přehledu není zřejmé, s jakým počátečním a s jakým konečným zůstatkem bylo kalkulováno. Rovněž není přesně zjistitelné, zda na tento účet chodila žalovanému mzda či plat. Soud se tak jen může domnívat, že vyšší příchozí částky od společnosti DHL pocházejí z pracovního poměru.

8. Z 1. upomínky ze dne 20. 12. 2025, poslané žalovanému též formou e-mailu, soud zjistil, že žalobkyně upozornila žalovaného na skutečnost, že splátka splatná dne 15. 12. 2025 nebyla žalovaným uhrazena, tudíž byl žalovaný žalobkyní vyzván k úhradě částky v celkové výši 3 500 Kč (tj. nesplacená splátka 3 000 Kč a poplatek 500 Kč za upomínku) nejpozději do 4. 1. 2026.

9. Z 2. upomínky ze dne 5. 1. 2026, poslané žalovanému též e-mailem, soud zjistil, že na 1. upomínku žalovaný nereagoval, tudíž žalobkyně přistoupila k další výzvě a vyzývala žalovaného k úhradě částky v celkové výši 4 000 Kč (tj. neuhrazená splátka 3 000 Kč a 2x 500 Kč za dvě upomínky) nejpozději do 20. 1. 2026.

10. Z Předžalobní výzvy ze dne 21. 3. 2026 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně z důvodu nezaplacení dlužné splátky žalovaným zesplatnil jistinu úvěru ke dni 21. 3. 2026 a vyzval žalovaného k úhradě částky v celkové výši 29 960,65 Kč. Dlužná částka sestává ze zbývající jistiny úvěru ve výši 15 000 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 9 580,65 Kč, nákladů na upomínkování ve výši 1 000 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 4 380 Kč. Odeslání této výzvy žalovanému pod podacím číslem Anonymizováno bylo prokázáno Podacím lístkem právnická osoba ze dne 21. 3. 2026.

11. K prověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně předložila krom bankovní historie shora, kopii občanského průkazu a zdravotní kartičky žalovaného, dále datový výstup z Credit Info CEE, ze kterého soud zjistil, že žalovaný ke dni 6. 1. 2025 neprocházel insolvenčním rejstříkem, nebyl veden v Centrální evidenci exekucí, měl negativní výstup z registru SOLUS.

12. Z vyjádření žalobkyně ze dne 1. 6. 2026, které žalobkyně učinila k výzvě soudu ohledně doplnění tvrzení a důkazů k prověřování úvěruschopnosti žalovaného, soud zjistil, že žalobkyně měla o žalovaném zjištěné tyto informace: žalovaný je svobodný (toto lze prokázat i kopií občanského průkazu žalovaného, kde je na zadní straně uveden osobní stav), nemá žádnou vyživovací povinnost, má středoškolské vzdělání ukončené maturitou, ke dni podání žádosti o úvěr neprocházel insolvenčním rejstříkem ani proti němu nebyla vedena exekuce, svůj příjem uvedl ve výši 45 000 Kč měsíčně, příjem zjištěný z pohybů na bankovním účtu žalovaného byl žalobkyní uváděn ve výši 81 228 Kč. Jako výdaje žalovaný uváděl náklady na bydlení ve výši 5 000 Kč, na potraviny a běžné zboží domácnosti ve výši 1 000 Kč, na finanční závazky uvedl částku ve výši 10 000 Kč. Žalobkyně vycházela zejména z bankovní historie na běžném účtu, více tvrzení žalovaného neověřovala, jako například příjem výplatními páskami, výdaje na bydlení nájemní smlouvou, finanční závazky smlouvami o půjčce či úvěru, přesto však dospěla k závěru, že finanční zůstatek žalovaného je dostatečný na splácení měsíční splátky úvěru ve výši 3 000 Kč.

13. V průběhu řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný na dlužnou částku něčeho uhradil.

14. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

15. Dne 6. 1. 2025 uzavřeli žalobkyně a žalovaný smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný měl poskytnutou částku spolu s 20% úrokem měsíčně z jistiny žalobkyni vrátit, a to nejpozději do 15. 12. 2025. Žalovaný úvěr ve výši 15 000 Kč čerpal, a to jednorázově dne 6. 1. 2025 bezhotovostně na svůj účet, ale na svůj závazek neuhradil ničeho. Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k zaplacení žalované částky dvěma upomínkami, předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne 21. 3. 2026. K prověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně předložila bankovní historii k běžnému účtu, datový výstup z Credit Info CEE, kopii občanského průkazu a zdravotní kartičky žalovaného. K příjmům žalovaného (výplatní pásky, potvrzení o příjmu od zaměstnavatele) ani ke konkrétním výdajům (na bydlení, na domácnost, na finanční závazky) nebylo ze strany žalobkyně ničeho předloženo.

16. Po právní stránce soud posuzoval vztah mezi účastníky podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění (dále jen „ZoSÚ“).

17. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

18. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

20. Soud se nejprve zabýval otázkou platnosti uvěrové smlouvy. S ohledem na shora uvedené ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru (§ 86 odst. 1 ZoSÚ) má soud za to, že žalobkyně neprověřovala úvěruschopnost žalovaného řádně, a přesto mu úvěr poskytla. Soud tak posoudil předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou. Soudu sice byla předložena bankovní historie k běžnému účtu žalovaného, konkrétně příjmové položky z pracovního poměru však nebyly ničím doloženy, rovněž výdajová stránka, vyjma běžných plateb za jídlo, benzín, zjistitelná z pohybů na účtu, nebyla konkrétněji dokládána. Soud má na mysli výdaje na bydlení, dopravu do zaměstnání, výdaje na finanční závazky. Žalobkyně sice věděla, že proti žalovanému není vedeno insolvenční řízení, že proti němu není zahájena exekuce, nevěděla však nic konkrétně o jeho příjmech z pracovního poměru, když sám žalovaný deklaroval příjem ve výši 45 000 Kč, žalobkyně uvádí, že na účtu „našla“ příjem ve výši 81 228 Kč, rovněž tak náklady na domácnost žalovaný uváděl v nižší částce (1 000 Kč) než žalobkyně zjistila z pohybů na účtu (5 374 Kč). Výši finančních závazků žalovaný uváděl ve výši 10 000 Kč, žalobkyně „nalezla“ na bankovním účtu částku 596 Kč, a dále už neprověřovala výši závazků, které uváděl žalovaný. Soud finanční zůstatek ve výši 25 876 Kč, který podle žalobkyně byl dostatečný k tomu, aby žalovaný mohl splácet měsíčně 3 000 Kč, nepovažuje za směrodatný, když ve výsledku žalovaný podle tvrzení žalobkyně na dlužnou částku nezaplatil ničeho, tedy ani jistinu ve výši 15 000 Kč.

21. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.

22. I přes absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, zůstává faktem to, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v částce 15 000 Kč, které žalovaný jednorázově čerpal dne 6. 1. 2025 a které žalovaný v plném rozsahu nevrátil. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky ve výši 15 000 Kč žalobkyni vrátit.

23. Soud proto žalobě co do žalobkyní požadované částky ve výši 15 000 Kč, o níž se žalovaný bezdůvodně obohatil, včetně zákonného úroku z prodlení z částky 15 000 Kč od 5. 4. 2026 do zaplacení ve výši 11,5% ročně, s odkazem na § 87 ZoSÚ, vyhověl (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 1 000 Kč jako nákladů spojených s uplatněním pohledávky, žalobu zamítl (výrok II.), neboť v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. spisová značka, se žalovaný dosud neocitl v prodlení. Splatnost dluhu nemohla nastat na základě výzvy k plnění z neplatné úvěrové smlouvy. Tato výzva totiž vyzývala i k plnění dalších nároků z úvěrové smlouvy nikoli jen k bezdůvodnému obohacení. Uvedené vyplývá z sp. zn. spisová značka cit. „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ 24. Pokud jde o splatnost bezdůvodného obohacení, ta nastává v souladu s judikaturou nejvyššího soudu ČR až rozhodnutím soudu (viz spisová značka), neboť soudu nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byla uzavřena nová dohoda o splatnosti dluhu, a to splatnosti jen bezdůvodného obohacení. Soud zároveň, vědom si nejednotnosti názoru na splatnost bezdůvodného obohacení v režimu §87 z. č. 257/2016 Sb., upozorňuje na závěr odůvodnění rozhodnutí spisová značka, kde Nejvyšší soud vyslovuje závazný právní názor pro nižší soudy v této konkrétní věci. „V novém rozhodnutí ve věci bude odvolací soud reflektovat zjevný spor účastníků o určení okamžiku splatnosti zbývající části jistiny a tuto určí podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.“ Nejvyšší soud výslovně konstatuje, že splatnost bezdůvodného obohacení dosud nenastala, neboť nebyla uzavřena nová dohoda účastníků ani nebylo rozhodnuto soudem. Zároveň přitom z odůvodnění vyplývá, že nikdo v této věci dosud neřešil majetkové poměry žalované, tedy Nejvyšší soud pro závěr, že dosud nenastala splatnost nepotřeboval zjišťovat majetkové poměry žalované v době doručení výzvy a skutečnost, že nenastala dosud splatnost bezdůvodného obohacení tak není a nemá být závislá na majetkových poměrech žalované před rozhodnutím soudu či nové dohody účastníků o splatnosti bezdůvodného obohacení. Pro splatnost bezdůvodného obohacení dle §87 z. č. 257/2016 Sb. je tedy za všech okolností zásadní nová dohoda účastníků nebo rozhodnutí soudu, nikdy nemůže odviset od výzvy z původní smlouvy o úvěru. Přičemž spor o splatnost a majetkové poměry žalované se projeví v délce lhůty splatnosti (případně velikosti splátek), která bude touto dohodou či rozhodnutím soudu stanovena do budoucna. Žalovaná se ocitne v prodlení jen jestliže takto stanovenou splatnost v budoucnu nedodrží. Nejvyšší soud dále v odstavci 16 s odkazem na komentářovou literaturu uvádí: „V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran“. Opět tedy vůbec neuvažuje, že by splatnost mohla být odvozena od výzvy k úhradě úvěru.

25. Z uvedeného vyplývá, že názor, že splatnost bezdůvodného obohacení nastává na základě výzvy k úhradě úvěru a jen jestliže žalovaný namítá úspěšně, že jeho majetkové poměry v době doručení výzvy k splatnosti úvěru neumožnovaly splácet bezdůvodné obohacení, rozhodne o splatnosti soud, neodpovídá názoru Nejvyššího soudu vyjádřenému v tomto rozhodnutí.

26. Vzhledem k tomu, že v otázce splatnosti bezdůvodného obohacení dle §87 z. č. 257/2016 Sb. panují rozdílné názory, vyjadřuje se soud k předpokladům splatnosti bezdůvodného obohacení v posuzované věci i z pozic zastávajících názor, že splatnost úvěru nastává výzvou k plnění z původní úvěrové smlouvy, neprokáže-li žalovaný, že jeho majetkové poměry neumožňovaly splácet bezdůvodné obohacení.

27. Soudu byla předložena Výzva k úhradě dluhu před podáním žaloby ze dne 21. 3. 2026, která samostatně vyčísluje neuhrazenou jistinu a vyzývá k její úhradě. Odeslání této výzvy bylo prokázáno Podacím lístkem České pošty ze dne 21. 3. 2026, ze kterého soud zjistil, že pod podacím číslem RR2746538677F posílal právní zástupce žalobkyně na adresu žalovaného zásilku. Nahlédnutím na stránky České pošty – Poštaonline přes službu Sledování zásilky soud zjistil, že zásilka podacího čísla uvedeného výše byla dne 24. 3. 2026 doručována žalovanému. Tato výzva tedy, dle názoru soudu, založila splatnost bezdůvodného obohacení.

28. Obecně je třeba uvést, že výzva může vyvolat splatnost dluhu jen, obsahuje-li skutkové vymezení dluhu a jeho výši a výzvu k zaplacení (viz rozhodnutí NS ČR spisová značka) a dostane-li se alespoň do sféry dispozice dlužníka. Další podmínkou, aby výzva vyvolala splatnost dluhu, je prokázání, že výzva došla do dispozice žalovaného, přičemž prokázání předání výzvy k poštovní přepravě není dostačující. Zákon výslovně požaduje prokázaní „dojití“.

29. Podle § 570 o. z. platí: „Právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.“ Podle § 573 o. z. platí: „Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb, došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.“ Podle komentáře k § 573 o. z. v publikaci „Občanský zákoník, 2. vydání (3. aktualizace, 2024): Petrov, Výtisk, Beran a kol. se domněnka doby dojití uplatní pouze u zásilek, u nichž bylo prokázáno dojití. Nepostačuje prokázání doby odeslání a prokázat dojití musí ten, kdo se ho dovolává. Domněnku nelze sjednat (NS spisová značka), nelze tedy sjednat ani domněnku dojití. „S využitím provozovatele poštovních služeb“ znamená prostřednictvím provozovatele poštovních služeb podle seznamu provozovatelů poštovních služeb, který je přístupný na internetových stránkách Českého telekomunikačního úřadu http://www.ctu.cz.

30. Žalobkyně předložila výzvu ze dne 21. 3. 2026, která splňovala shora uvedené náležitosti a která založila splatnost bezdůvodného obohacení. Do sféry vlivu žalovaného se dostala třetí den po odeslání, tj. 27. 3. 2026, od tohoto data mohla žalobkyně požadovat úroky z prodlení, v žalobě je však požadovala až od 5. 4. 2026. Soud nemůže přiznat něco jiného nebo více než žalobkyně v žalobě požaduje, proto přiznal úroky z prodlení až od 5. 4. 2026, a to v zákonné výši dle § 1970 zák. č. 89/2014 Sb. Ve výši dle nařízení vlády 351/2012 Sb.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 463 Kč, tj. 87,50 % z jejich celkové výše 2 815 Kč (počítáno rozdíl mezi úspěchem žalobkyně ve výši 93,75 % a úspěchem žalovaného ve výši 6,25 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.

32. Soud při určení výše nákladů aplikoval § 14b a. t., neboť mu je z úřední činnosti známo, že žaloby podávané žalobkyní v obdobných případech se liší pouze údaji o žalovaném, smlouvě o úvěru, výši dlužné částky a popř. výši příslušenství. Jde fakticky o formulář, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické, nejedná se tedy o žádný individuální rozbor případu, a to ani po skutkové ani po právní stránce. Nepochybně tak jde o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b a. t.

33. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku, když soud neshledal podmínky pro její prodloužení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.